Obrázok používateľa CEZ OKNO
JIM SPARKS: „THE KEEPERS“

Tato pozoruhodná kniha je jediná z nejlépe zdokumentovaných „únosových“ příběhů v celé historii únosů do UFO. Úvod k této knize napsal harvardský psychiatr a dnes již zesnulý Dr. John E. Mack, který se léta zabýval únosy do UFO a známá badatelka tohoto jevu Linda Moulton Howe.


Jmenuji se Jim Sparks a byl jsem mnoho let kontaktován
mimozemskými bytostmi. Od roku 1988 jsem byl unesen mnohokrát, že jsem to již přestal počítat. Většina unesených má na své únosy vzpomínky jen ve formě fragmentovitých útržků. Mně se však podařilo si 95 % svých zážitků vybavit. Narodil jsem se v roce 1954 v Miami a žil jsem tam až do 18 let, kdy jsme se přestěhovali na západní pobřeží Floridy. Tito mimozemšťané mě „vodili“ do jejich školy. Ano, učili mě svou abecedu – přesněji symboly, které odpovídaly naší abecedě.

Kapitola 17. „Tudy prosím“ (ukázka)

Večer doma usínám, ale náhle se „probouzím“. Cítím závan borovic. Vůni stromů, nahořklou chuť tlejících listů, mech, rostliny, oceán a nějaký močál. Byl jsem v nějakém lese...byla noc. Stál jsem na velké mýtině. Co tady dělám? Nejprve si nemohu vzpomenout, ale pak si vybavuji ten známý vír a akceleraci, tak jako vždy při svých únosech. Chápu, je to zase únos, ale proč jsem byl přenesen sem a ne na palubu jejich lodi jako vždy? Nemohu si vzpomenout na detaily.

...Mýtina, na které jsem stál byla asi půlku fotbalového hřiště velká. Bylo to však něco více než jen svěží vánek a pohled skrze větve stromů. Rozléhal se tu hrůzostrašný zvuk lidí, kteří skučeli a plakali. Moje smysly v tu chvíli bijí na poplach. Skláním hlavu dolů k zemi. Kolem mě se svíjelo asi 15 lidí. Otočil jsem se za dalším zvukem a uviděl jsem, že po mé pravici tam stál nějaký mladík. Lidé na zemi byli muži i ženy. Většina z nich byla v nočních košilích, pár jich bylo nahých. Ten kluk po mé pravici měl nějaké bílé tričko, tmavé kalhoty a kožené boty. Měl tmavé vlasy a byl střední velikosti. Přestože stál, byl paralyzován, kromě toho, že mohl mluvit. Byl v naprosté panice a jen mumlal: „Poslední věc, kterou si pamatuji byla, že jsem řídil auto a jel jsem domů...“ Ti lidé na zemi byli zcela jasně uneseni během spánku. Leželi tu paralyzováni, dezorientováni, ale při vědomí. Byla tam ale výjimka: blonďatá žena v této skupině ležela v embryonální poloze, houpala se tam a zpět a nezadržitelně křičela. Byla z nějakého důvodu paralyzována jen částečně. Kupodivu já byl klidný.

Jak se moje oči zahleděly do tmy kolem mě, uviděl jsem, že asi 18 metrů ode mě nalevo ležela na zemi další skupina znehybněných lidí. Nad nimi stál nějaký mimozemšťan. Asi dalších 18 metrů od této skupiny ležela na zemi třetí skupina. Podrobnosti: Tři hromady dezorientovaných lidí ležících na mýtině, spoře oblečených nebo nahých. Mladík, který stál vedle mě ztrácel kontrolu a strašně ječel. Vedle mě se najednou objevil mimozemšťan a já uslyšel v hlavě telepatickou komunikaci:

„Uklidni ho.“

„Já?“ Řekl jsem. „Chceš mě zaměstnat?“ Mimozemšťan jen opakoval: „Uklidni ho“.

Muž vedle mě se začal hroutit a já pochopil, co se ode mě chce. I když jsem pochyboval o mé užitečnosti v této záležitosti, chytil jsem ho za paži a řekl jsem: „To bude v pořádku.“

„Je mi špatně – oh, můj žaludek!“

„Po takovém transportu je to normální.“ Řekl jsem a snažil se znít přesvědčivě. „To se mi stává vždycky, ale rychle to přejde.“

„Hrozně se bojím,“ řekl kluk.

„Ano, vím jak se cítíš. To samé se stává mě. Zkus se přemoci a nebát se. Všechno bude v pořádku. Ty budeš v pořádku.“ Pokračoval jsem jemnými slovy. Začal se uklidňovat. Byl jsem skutečně udiven, jak to zabírá. Avšak zdálo se, že ta blonďatá žena na zemi je zmatkem bez sebe, přestože se stále kývala sem a tam. Pak ten mimozemšťan řekl:

„Uklidni ji.“

Mohl jsem se hýbat. Uvědomil jsem si, co se tu děje a že do mě byla vložena jakási důvěra. Naklonil jsem se a položil jsem ženě ruku na rameno: „To bude v pořádku. Vezmou tě na palubu a budou tě učit novým věcem. Abecedě, číslům, symbolům.“

„Ne! Říkáš jí toho moc. Jen ji uklidni!“

Pokračoval jsem a klidným hlasem jsem ji upokojoval. Když jsem k ní mluvil, slyšel jsem ostatní jak na zemi skučí a křičí strachy. Přemáhalo mě to. Jeden člověk zanaříkal: „Podívejte! Loď! Přilétá!“ Vzhlédl jsem nahoru. Nad námi byly koule světel, zářily skrze nízké mraky. Jedna se snesla z horizontu a visela přímo nad námi. Ostatní ji následovaly. Pak majestátně jedna dosedla...Objekt měl tvar vejce. Viděl jsem, že jsou uvnitř siluety humanoidů. Někteří na nás zírali dolů, ostatní cupitali kolem. Nejpozoruhodnější věcí bylo vyzařování světla, intenzivní bílé světlo s modravým odstínem. Byl jsem jako přikován zraky. Popošel jsem blíže. Přistávala druhá loď a visela dále v poli nad druhou skupinou lidí. Pak třetí udělala totéž a visela nad třetí skupinou lidí. Pak jsem náhle ztratil vědomí.

Ocitám se v nějakém velkém foajé. Stál jsem uprostřed lidí, kteří byli zcela ochromeni.

„Veď je.“

Byl tam jen jeden směr. Šel jsem koridorem dolů a ti lidé mě následovali. Hala vypadala jako v nějaké lodi, připadala mi známá. Na konci byla obrovská místnost plná čilého ruchu. Byly tam řady a řady počítačových monitorů, u každého byla židle a pracovní deska. Před nimi již byli nějací lidé. Každý z monitorů měl stejný obraz. Připadalo mi to jako řídící středisko v NASA nebo prodejní sál s televizemi.

„Usaď je.“

Učinil jsem tak. Když jsem je jednoho po druhém usazoval, monitory zhasly...Jakmile byli všichni usazeni, omdlel jsem znovu.

Probral jsem se a zjistil jsem, že sedím na nějaké židli....Na mém monitoru i na monitorech ostatních se objevil barevný obraz, který ukazoval chvějící se les, který byl obklopen skalami v pozadí s čistou, kučeravou oblohou. Všechno bylo krásné a majestátné – průzračné jezero, fantastický vodopád, deštný prales, to vše byla krása přírody na planetě Zemi. Byl jsem tou nádherou zcela hypnotizován....Za pár minut se scéna začala měnit. Obloha se zatáhla a zešedla. Hnědá pěna na jezerech a řekách. Zčernalý odpad v lese. Náhle pociťuje depresi, která na mě doléhá. Vidím mrtvé, nafouklé ryby plavat v jezeře břichem vzhůru, všude nepořádek. Taková byla změna od povznesené nálady k depresi. Už jsem se na to nechtěl dívat...

„Zabíjíte svou planetu!“ Řekl hlas v mé hlavě.

„Vaše planeta umírá.“

Vespod celého tohoto výjevu byl na obrazovce nějaký symbol. Abych přemohl depresi, začal jsem tento symbol překládat... Nemohu ani vypovědět, jak empatické a pravdivé toto poselství o životním prostředí bylo. Cítil jsem to každým vláknem svého těla.

...Náhle se ocitám v malé místnosti, kde je pár lavic. Moje skupina lidí mě obklopila, všichni nazí, všichni na sobě čerstvé jizvy od chirurgických procedur. Tyto rány, vzpomínám si ze své podpůrné skupiny a i podle mých vlastních zkušeností, často nezanechávají jizvy dlouho, ale lidé v mé skupině kňučeli hrůzou. Přistoupil ke mě jeden z mimozemšťanů a řekl:

„Uklidni je.“

Učinil jsem tak a snažil se volit jemná slova. Pak vstoupil jiný mimozemšťan:

„Najděte a oblečte si své šaty.“

...Naše šaty byly zmačkané a naházené přes sebe, byly poházeny všude kolem, ale úkol nalézt si šaty a konečně zakrýt svou nahotu pomohl odložit veškerou paniku...

Kapitola 20. „Diamant na nebi“ (ukázka)


...Tohle nebyli ti stejní mimozemšťané se kterými jsem pracoval celé ty roky – ale jistě mezi nimi bylo nějaké spojení a zřejmě to, čím jsem prošel za ta dlouhá léta asi vedlo k tomuto setkání. Tito byli jiní než ti Šedí, protože měli emoce.

...Všiml jsem si, že každý z těchto mimozemšťanů stojících v půlkruhu se soustřeďovali a komunikovali nebo přenášeli své myšlenky k bytosti po mé levici. Zdálo se, že jsou jednou myslí. Jako kdyby kombinovali své vědomí do telepatického hlasu (rok 2004). Pokračovali:

„Je tu pár věcí, které potřebujeme, abys pochopil. Ano je pravda, že jsme byli v kontaktu s vašimi vládami, s lidmi u moci. Je také pravda, že jsme se domluvili, aby tyto věci byly před vašimi lidmi utajeny. Je také pravda, že v minulosti někteří z vašich lidí položili své životy nebo byli těžce raněni při ochraně tohoto tajemství. My jsme v tom prsty neměli. Kontaktovali jsme vaše vůdce, protože vaše planeta má závažný problém. Vaši vůdci uvedli, že většina vaší populace není na něco takového připravena. Udělali jsme s vašimi vůdci časové dohody, co se týká toho, kdy budou vaši lidé o naší přítomnosti vědět. Tato část dohody nebyla vůbec dodržena. Bylo také odsouhlaseno, že mezitím se podniknou kroky k nápravě podmínek životního prostředí vaší planety s vaší poradou a technologií. Říkám „poradou“, protože my respektujeme skutečnost, že tohle je vaše planeta. Také tato dohoda byla porušena...Existují lepší způsoby získávání energie a potravy, aniž by to zapříčinilo jakékoli škody planetě. Ti, co mají moc, jsou si toho vědomi a mají schopnosti zavést tyto metody do celosvětového použití...

„Tak proč to neudělají hned?“ Zeptal jsem se.

Ti, co jsou u moci, si myslí, že je to vojenská a bezpečnostní hrozba. Řešení: Amnestie.

„Co tím myslíte?“

Úplná amnestie pro ty, co jsou u moci, vlády, vůdce, ty, co potlačovali pravdu. Aby nemuseli nést zodpovědnost za minulé špatné skutky. Je to jediný způsob...

Preklad: Karel Rašín

Viz také: http://www.tipyainspirace.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=90

Zdroj: Exopolitika.cz

december 29, 2010 02:15 dopoludnia
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Vaska
    Vaskajanuár 02, 2011 08:16 dopoludnia

    Komentár: 

    Uf, snáď z tohto článku bude jasné, že únosy a všetko, čo sa deje okolo ufo, nemá s "duchovnosťou" a s prianím duše nič spoločné. Absolútne nič. Všetci, ktorí sa tu na tanieroch objavujú, ktorí unášajú, ovládajú veľmi dobre fyzické hrubé procesy, na tieto pútajú pozornosť dôverčivých i dobrých, avšak menej skúsených duší. Ich obľúbeným argumentom je ekológia, pretože ich svety sú naozaj čisté a pohľadné, avšak bez lásky. Sú to technokratické civilizácie. Väčšina ich životov je riadená niečím, čo my môžeme nazvať super počítač.
    Skúsená, stará ľudská duša nevôjde do kontaktu s týmto druhom energií, pretože s nimi nieje energeticky zlučiteľná. Je doslova na opačnej strane energetického schodiska, smerujúc k "Bohu". Oni však smerujú od "Boha".
    Tie duše, ktoré majú skúsenosť z bojom, čelia týmto bytostiam v energetickom boji, pretože tieto bytosti nemajú čo robiť v kontinuu Planéty Zem.
    Existujú aj veľké duchovné bytosti, ktorí majú vyvinutú techniku, na úrovni i vyššie tých, ktorí sa zjavujú v lietajúcich strojoch na Zemi, ale NIKDY ľudí nekontaktujú a ku Zemi sa bezprostredne nepribližujú. Taká je dohoda s duchovným Centrom našej Planéty. Všetci, ktorí unášajú ľudí, kontaktujú ľudí, zjavujú sa na tanieroch, sú technokratické civilizácie, so svojimi zámermi.
    Nedovoľme im vykonávať tu svoje zámery. Nemajú tu čo robiť. Ochraňujme Planétu a život na Nej pred týmito individuálnymi bytosťami.

  2. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymjanuár 02, 2011 15:20 popoludní

    Komentár: 

    Krásná manipulace s lidmi....nejdříve na Vás provedou pokusy (chirurgické) a pak ještě mají tu drzost hrát na city něco o znečišťování planety a následně to hodit na naše vlády....no začíná mi to docela lézt na nervy, ty věčné moudré "kecy" rádoby "mírumilovných" mimozemšťanů....(to samozřejmě neomlouvá naše chování vůči planetě a našich vlád) !

 

 

Top