Obrázok používateľa CEZ OKNO
Kosmický konflikt 2

Ohledně zvláštností týkající se vývoje sauroidních forem života velmi zajímavým způsobem hovoří i čtyřdílný dokumentární film „Dinosaur“ na jehož vývoji se podílel Walter Cronkite. Tento seriál je pro nás zajímavý tím, že popisuje možnost závažných mutací sauroidních forem života, které se mohly nakonec vyvinout do podoby tzv. „humanoidního sauroida“. K tomuto snímku byla Davidem Normanem vytvořena i neméně zajímavá recenze, která v mnohém seriál doplnila.



V roce 1982 dr. Dale Russel, vědecký pracovník „Královského Muzea“ v kanadské Otawě se pustil do zajímavého experimentu. Soustředil se na malého, velmi dravého a vysoce přizpůsobivého dinosaura z doby pozdní křídy, který se nazývá „Stenonychosaurus“. Tento tvor byl charakteristický velkým objemem mozkové hmoty, doslova stereoskopickýma očima a vysoce chápavými horními končetinami.

Russel spekuloval nad tím co by se stalo, kdyby tento druh dinosaurů nezanikl. Na základě této myšlenky vznikl velmi zajímavý vědecký výzkumný program, který nakonec přinesl doslova neuvěřitelné zjištění. Simulační program možného postupného vývojového procesu, který přihlížl k miliónům vnějších ovlivňujících okolností vytvořil vzpřímenou sauroidní bytost obdařenou velkým mozkem a třídrápovitými končetinami.

Výše uvedené skutečnosti minimálně naznačují dvě možnosti. Je totiž vskutku velmi dobře možné, že se v prehistorických dobách na této planetě vyvinuly inteligentní saurodní formy života, které mohly a také nemusely přežít do dnešních dob. Třetí, velmi zajímavá hypotéza říká, že tyto sauroidní formy mohly v dobách dávno před tím než lidská bytost vstoupila do hry pro nás z neznámých důvodů opustit tuto planetu. Po velmi, velmi dlouhé době (která mohla trvat řádově i desítky a desítky milionů let) se vrátili podívat do prostředí svého původního domova. Jenže ten byl mezitím osídlen již lidskou bytostí. Evoluce přírody nezahálí...

Byly doby kdy jsem byl těmto závěrům velmi nakloněn, ale pod tlakem nových zjištění a informací si myslím, že se věci mají tak trochu jinak. Reptiloidní formy života se evolučně vyvíjí v sudých dimenzionálních pásmech (4-6-8 atd.)na rozdíl od humanoidních forem života, které se podobným způsobem vyvíjí v lichých dimenzích (3-5-7 atd.). Proto se všude ve starých esoterických textech a tradicích přírodních národů hovoří o „vzestupu do páté dimenze a nikoliv do čtvrté“.

Takže pokud se reptiloidní formy života vyvinuly i u nás v prostředí Země, pak určitě ne ve třetí dimenzi. Pokud….. Pokud reptiloidní forma života je shodná se sauroidní formou života o čemž osobně velmi, velmi pochybuji. Jsem přesvědčen o tom, že sauroidní a reptiloidní formy existence jsou zcela odlišné evoluční větve. Konečně v podobném duchu hovoří i „Dokumenty Lacerta“.

Mezi skálopevně přesvědčené zastánce teorie o tom, že inteligentní „hadí rasa“ čili reptiloidní forma života, která se vlivem evoluce vyvinula ze sauroidních forem existence v prostředí naší planety je i známý badatel Brad Steiger. On a společně s ním i mnozí další mají za to, že hlavní evoluční fáze těchto tvorů probíhala v globálně rozsáhlých podzemních prostorách naší planety. Faktem, je, že v našem povědomí existuje obrovské množství odkazů a narážek na téma podzemí ve spojení s různými démony a dalšími veskrze negativními formami bájeslovných tvorů atp. Na stejné téma ovšem hovoří tisíce a tisíce literárních historických odkazů množství někdy až neuvěřitelně podaných maleb a kreseb v různých formách provedení. A to jistě není náhoda. Copak se lidstvo zbláznilo?

Existují indicie, které hovoří zcela zřetelným jazykem. Konečně posuďte sami.

Nedaleko jižní špičky italského poloostrova ve Středozemním moři leží známý ostrov Malta. V minulosti byla tato malá část pevniny v majetku mnoha různých národností. Vždy byla považována za jednu z nejdůležitějších strategických oblastí v této části planety. Byl to prostor kde se křížily vlivy Evropy, Asie, Středního a Blízkého východu i Afriky. Tento asi 11 kilometrů dlouhý ostrov byl v minulosti důležitým střediskem starobylých civilizací. V podstatě do té doby než Féničané z Kartága tuto pevninu obsadili.

Existují zvěsti o tom, že v pradávné historii navštívila tento ostrov skupina kněží, kteří uctívali „boha“ Molocha (v jiných personifikacích Baala, Osirise nebo Nimroda – starověkého „boha Slunce“) a místní ostrované ochotně přijímali jejich výuku. Ta mimochodem obsahovala prvky uctívání jakýchsi „hadích stvoření“, které prý žili pod zemským povrchem a které vyžadovali lidské oběťi s tím, že jeden z velmi důležitých vchodů do jejich podsvětí se měl (a nebo možná stále nachází) právě na tomto ostrově.

Traduje se, že když ostrov Maltu navštívil Apoštol Pavel na vlastní oči se přesvědčil o místních pověstech a legendách, které se vázaly na „hadí plémě“ žijící v rozsáhlém podzemí po povrchem ostrova. Od dob kartagiňanů zažila Malta mnoho jiných vládců (Románci, Normani, Argonesané, Kastiliánci nebo Templáři). Ti poslední z nich se historického povědomí zdejšího obyvatelstva zapsali asi nejsilnějším způsobem. Jedna z templářských větví zmutovala na pozdější „Rytíře Rhodosu“ z kterých se nakonec stali známí „Rytíři Malty“, kteří v současné době mají svůj hlavní stan v Římě.

Několik kilometrů na jih od hlavního města Vallety se nachází malá vesnice Casal Paula. V roce 1902 při výkopu hluboké studně se zdejší dělníci doslova prokopali do podzemí. Objevili totiž skupinu starověkých a vzájemně propojených jeskyní na které navazovali jakési chodby a to hned v několika patrech pod sebou. Tento unikátní komplex více stupňovitých katakomb se stal později známý jako „Hypogeum Hala Saflienti“.

Na konci třetího – tedy nejhlubšího patra katakomb se nachází komora, která je nazvána „pohřební síň“. Jde o prostor, jehož výška je pouhých několik desítek centimetrů. Takže pokud by se někdo chtěl vydat do jejího nitra musel by se doslova plazit po zemi. Existují pověsti, které říkají, že „pohřební síň“ neukončuje tento podzemní labyrintní systém chodeb a komor. Za ní dál se prý nachází další oblasti, které z doposud neznámých důvodů nikdo neprozkoumal.

Snažil jsem se k této věci zjistit něco víc a proto jsem rozjel vlastní pátrání se zajímavým výsledkem. Mám za to, že se všechny tyto aktuální legendy vztahují k jistému článku, který vyšel v roce 1940 v „National Geographic Magazine“. Vlastně šlo o seriál, který měl několik pokračování. Popisoval zmizení několika osob ke kterému za poměrně záhadných okolností došlo právě uvnitř zmiňovaných katakomb.

V době II. světové války byla mnoho podzemních průchodů, včetně starověkých katakomb začleněno do opevnění ostrova. Tyto podzemní prostory také sloužily jako přirozené protiletecké kryty a zásobárny potravin.Znamená to, že v během války zde nacházelo přirozený úkryt místní obyvatelstvo. Zjistil jsem, že článek v „National Geographic Magazine“ mluvil velmi všeobecně. Ve skutečnosti došlo k něčemu daleko závažnějšímu.

V tomto podzemním hypogeu totiž ve skutečnosti za velmi zvláštních okolností beze stopy a najednou zmizelo přes 30 dětí včetně několika učitelů !! Ihned se rozjela tajná a rozsáhlá pátrací akce během které se snažili záchranáři prozkoumat další doposud neznámé podzemní prostory, které navazovaly na ty, které byly veřejnosti přístupné. Děti a učitelé se nalézt nepodařilo, zato v doposud neprozkoumaných místech byl učiněn doslova hrůzo strašný nález. Bylo objeveno přes 30 000 lidských koster mužů, žen i dětí jejichž stáří sahalo až do neolitického období. Kostry byly různě zdeformované a nasvědčovaly, že tyto lidské oběti museli těsně před smrtí čelit něčemu hroznému. Za několik týdnů poté byly na pokyn vlády tyto prostory technicky velmi bytelně zapečetěné, tak aby se do nich nedostala žádná živá bytost.

Toto je možná odpověď na skutečnost proč i v dnešní době vláda odmítá (i pro vědecké účely) zpřístupnit další části podzemního hypogea na Maltě.

Čeho se bojí? Další díl přinese nová překvapivá zjištění.

- pokračování -

© 2008 Jaroslav Chvátal

Zdroj: Matrix-2001.cz


máj 29, 2008 15:04 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top