Obrázok používateľa CEZ OKNO
Kosmický konflikt 3

Uprostřed měsíce května v roce 1992 mnoho desítek milionů lidí po celých Spojených Státech na televizí stanici „CBS“ mohli sledovat zajímavý filmový snímek pod příznačným názvem „Vetřelci“. Šlo o pravdivou dramatizaci, která dokumentovala interakci cizích inteligencí s lidskou rasou. Vzájemné ovlivňování tehdy zahrnovalo různé „experimenty“, které byly řízené cizorodou rasou především na lidech žijících v USA. Co vedlo k odvysílání tohoto snímku, který dodal odvahu mnoha tisícům anonymních jedinců, kteří se zažili a nebo stále zažívají svůj vlastní osobní dramatický příběh života, kdy se tváří v tvář, z očí do očí setkávají s něčím co stojí za hranicemi jakéhokoliv tradičně přijímaného racionálna. V následujícím příběhu Vás seznámím s fakty, které jednoznačně poukazují na existenci reálného „Kosmického konfliktu“ o kterém můžeme sdělit, že již po mnoho tisíc let se stává pevnou součástí reality našeho života aniž by si drtivá většina lidský obyvatel této planety byla schopna uvědomit. V posledních letech jsme konfrontován ohromujícím množstvím tzv. „nevysvětlitelných fenoménů“. Mnoho z těchto jevů a úkazů má své kořeny v jisté organizované globální aktivitě, která se odvíjí za hranicemi našeho kulturního vnímání, za hranicemi přirozené prahové citlivosti našich smyslů, za hranicemi logického chápání naší mysli…



Jeden velmi zajímavý článek na toto téma napsala slečna Lois Jessupová, která v té době pracovala jako zaměstnanec britského velvyslanectví a později jako sekretářka pro „Informační kancelář města New York“ spíše známou jako (NYSIB). Její materiál se objevil v časopisu „Borderland Science“, který vlastnil Riley Crabbs a vydával ho za pomocí Borderland Sciences Research Foundation (B.S.R.F.). Později byl přetištěn panem dr. Allenem v jeho knize „Enigma Fantastique“.

Slečna Jessupová ve svém článku prohlašuje, že navštívila Maltu a známé Hypogeum před tragickým zmizením dětí a pak krátce po něm. Píše, že při její první návštěvě v katakombách se jí podařilo přesvědčit průvodce jí nechal samotnou blíže prozkoumat „pohřební místnost“, která se jak víme nachází na konci poslední a nejhlubšího patra katakomb. Průvodce nejdříve o tom nechtěl ani slyšet, ale pak se nakonec přece jen nechal přesvědčit řekl ji, že může jít, ale pouze na „její vlastní riziko“. Když se na něho podívala měla intenzivní pocit, jakoby tento člověk něco skrýval, cosi velmi zásadního o čem se bál hovořit.

Aby dosáhla nejvzdálenějšího konce „pohřební místnosti“ musela se plazit po zemi (jak víme je zde extrémně nízký strop) přičemž svíčka v její ruce signalizovala jejím přátelům kde se přesně nachází. Na konci „síně zemřelých“ se proplazila malým otvorem a ocitla se ve velké jeskyni a před ní zela do nedozírné hloubly bezedná propast. Ona stála jako na přirozené římse na kraji této propasti. V mihotajícím se světle svíčky spatřila na druhé straně podobnou římsu a za ní něco jako ústí do podzemní chodby a nebo tunelu.

A nyní se stalo něco doslova neuvěřitelného. (Prosím čtenáře, aby si na celou věc udělal svůj vlastní názor. Podle informací, které mám k dispozici slečna Jessupová přísahala, že věc se seběhla skutečně tak jak to později sama popsala ve svém materiálu).

Ve chvíli, kdy stála na portálu u propasti se na druhé straně v místě ústí dalšího tunelu se prý objevilo v jedné řadě několik velmi podivných stvoření velkého vzrůstu humanoidního vzhledu se silným ochlupením od hlavy až k nohám. (Přesnost popisu budeme muset brát s rezervou přece jen měla Jessupová v této chvíli k dispozici pouze světlo svíčky a vzdálenost mohla být i mnoho metrů).

Poté si povšimla jak k ní zvedli ruce přičemž se zvedl poměrně silný průvan (Jessupová hovoří přímo o silném větru), který zhasl svíčku kterou držela v ruce. Ocitla se v naprosté tmě. Pak na svém těle ucítila jak o ní zavadilo něco mokrého a kluzkého (očividně zvíře nějakého neznámého druhu). Jessupovou zachvátila panika a úzkou průrvou se snažila prosmýknout zpět do „pohřební komory v Hypogeu. Když se jí to podařilo a její pohled se stkal s očima průvodce cítila jakoby tento člověk věděl zcela přesně co se stalo.

Týden na to došlo k tragické události zmizení více jak třiceti dětí o které jsem v předchozích odstavcích již referoval. Je pochopitelné, že jí tato příhoda nenechala spát. Stále se vracela k tomu co prožila. Nakonec se rozhodla, že „Hypogeum“ znovu navštíví. Tak se po několika týdnech vrátila na místo kde, jak sama prohlásila, prožila ten nejděsivější zážitek svého vlastního života. Na místě se ale setkala s jiným průvodcem, který v „Hypogeu“ pracoval“. Když se zeptala na jeho kolegu, kterého poměrně přesně popsala, dostala zamítavou odpověď. Takový člověk prý v „Hypogeu“ nikdy nepracoval. Slečna Jessupová v této chvíli pochopila, že je jí něco velmi důležitého zamlčováno. Instinkt jí zároveň říkal, aby se již dále nesnažila pátrat tam, kde je jí cesta zapovězená.

Jessupová se tedy snažila pátrat na vlastní pěst. Seskupila poměrně velké množství různých zpráv ve sdělovacích prostředcích a tisku. Oficiální verze snažila přesvědčit veřejnost o tom, že šlo o nešťastnou náhodu s tím, že pod dětmi propadly zdi „Hypogea“. Je ovšem zvláštní, že pátrací skupiny, které po mnoho dní doslova prolezly každý kout v inkriminované oblasti nenašly sebemenší stopy po zmizelých dětech a jejich učitelích.

V tomto ohledu nelze vynechat ani svědectví mnoha místních obyvatel, které několik dní po události slyšeli jakoby naříkající a křičící dětské hlasy, které se ozývaly hluboko z podzemí. Nikdo ovšem nedokázal určit z jakého místa vlastně hlasy vychází. (K této poslední informaci by bylo potřeba přistupovat s jistou dávkou opatrnosti. Rozjitřené vědomí dokáže udělat své a jsem schopen si představit jak musela místní obyvatelstvo zpráva o tragedii dětského školního výletu zasáhnout).

Případ, který jsem vám právě popsal není zdaleka ojedinělý. Po celém světě bychom jen za posledních několik desítek let nasbírali stovky podobných svědectví. Jsem pevně přesvědčen, že ve velké většině případů nelze brát tyto případy na lehkou váhy a rozhodně nebudou produktem choré mysli a nebo nějakých záměrných fikcí sloužící pro pobavení jejich autorů. Konečně tyto závěry potvrzuje i můj vlastní výzkum v této oblasti.

Pokud tedy přijmeme možnost existence jakéhosi globálního podzemního světa, který by mohl obsahovat rozličná tajemství a ve kterém s největší pravděpodobností přebývají více či méně inteligentní formy života – bylo by jistě na místě si položit otázku jak je možné, že doposud jeho existence unikala pozornosti lidem na povrchu. Odpověď nebude jednoduchá. Osobně jsme přesvědčen o tom, že v historických dobách našich předků se všeobecně vědělo o této záležitosti.

Nutně musela existovat široce rozšířená o této skutečnosti povědomost. Můžeme vzít v úvahu (čistě namátkou) dodnes poměrně často používaný termín „PODSVĚTÍ“. Jak samo slovo napovídá, dotýká se oblasti, která se nachází „pod klasickým světem“. Vzpomeňme na obrovské množství různých historických literárních pramenů a ústních tradic zaobírající se problematikou „podsvětí“. Nakonec zjistíme, že toto téma bylo možná jedním z nejrozšířenějších v té nejširší rovině lidské populace. Během výzkumu na mne intenzita reflexe tohoto tématu v tradičním prostředí naší civilizace chvílemi tak silně zapůsobila, že jsem nabýval dojmu jakési vzájemné symbiotické koexistence existující mezi lidmi na povrchu a bytostmi v podzemí.

Mimo incident na Maltě, kterého jsme se letmo dotkli existují stovky a stovky velmi závažných svědectví o lidech, kteří doslova beze stopy zmizeli ve neprozkoumaných jeskyních oblastech podzemí. Samozřejmě, že velké množství případů spadá do klasicky tragických epizod lidí, kteří přecenili své síly a nebo jejich odvaha nebyla zcela na místě a svůj život ukončili na dně nějaké podzemní propasti nebo podobně. Já mám ale na mysli zmizení lidí kde okolnosti případu nenaznačují klasický průběh událostí. Velmi často se místa kde tito lidé mizí kryjí s oblastmi chronicky známými vysokým počtem případů výskytu fenoménu „ufos“. Dokonce mnoho těchto objektů bylo viděno vylétávat z jeskynních prostor.

- pokračování -

© 2008 Jaroslav Chvátal

Zdroj: Matrix-2001.cz


jún 14, 2008 18:15 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top