Obrázok používateľa CEZ OKNO
POLTERGEISTI IV.

Ve třinácti letech začala mít jedna epileptická dívenka z Midlands v Anglii halucinace lidí. „Nejdříve spatřila starého muže, o kterém se soudilo, že to je její dávno zesnulý dědeček. Pak v roce 1971 opakovaně vídala mladou dívku, která prohlašovala, že byla oběšena v roce 1808, a která si přála být pohřbena v posvěcené zemi… Zapojení zbytku rodiny a přátel začalo, když se stali svědky nápadných poltergeistských jevů jako otevírání a zavírání dveří a okenic, přemisťování předmětů…

 

Zjevení, hlasy a další jevy

Zjevení… pak začala být pozorována i ostatními, jednotlivě i společně. Patřila nejen mrtvým lidem, ale i lidem, o kterých se vědělo, že žijí. Psi, medvědi, ptáci a ďábelské „rohaté potvory“ byly též viděny - v části těla nejblíže přízraku byl obvykle pociťován chlad. „Sdílené“ přízraky se někdy zdály různým pozorovatelům různě oblečené“ (McHarg, 1973 s. 17-18).

Ve 46 ze 116 případů byl zaznamenán jeden nebo více z těchto jevů. Ve 27 byly pozorovány přízraky představující lidské postavy, zvířata, démony, ruce, prsty nebo neuspořádané tvary. Ve 13 byly slyšet srozumitelné hlasy, včetně šeptání a zpěvu. Sedm z nich mělo navíc zjevení. V osmi dalších byly zvláštní zvukové jevy různorodě popisovány jako zvuky větru, hvízdání, mručení, chechot, výkřiky, atd. V pěti případech bylo jeden nebo více lidí zraněno nebo dostalo ránu nějakou neznámou silou, nebo se jim na těle objevila stigmata. V pěti případech byli lidé taháni nebo zdvíháni. Ve čtyřech případech se objevily fekálie, obvykle rozmazané po tvářích lidí. Obětmi zranění a dalších nepříjemností byli obvykle osoby vytvářející poltergeisty. Ve čtyřech případech se objevily nevysvětlitelné plameny, ve třech nápisy a ve dvou byly zapletené kravské ocasy a hřívy. Několik dalších případů ukazuje vlastní výstřednosti.

Nepočítaje pohyby a zvuky, většina jevů nebyla dostatečně běžná, aby byla považována za typickou RSPK. Pokud určíme například 10 procent jako hranici, zjevení a hlasy zůstanou. 27 případů se zjeveními je rozloženo ve čtyřech obdobích následovně: 7, 7, 6 a 7; a 13 případů se srozumitelnými hlasy: 6, 2, 2, 3. U obou je vidět pokles během čtyř období. Nelze však předpokládat, že jsou tato čísla nezávislá, jelikož zde může být vztah mezi slyšením hlasů a pozorováním přízraků, a jelikož obojí bylo zaznamenáno v 7 případech. Každopádně jen pokles v poměru případů s hlasy z prvního období do posledních tří je signifikantní (P

Tento pokles může být spojen se snižujícím se sklonem k personifikování jevů RSPK v poslední době. V nejstarších případech pozorovatelé mnohem častěji považovali to, s čím se setkali, za bytost, která, pokud je schopna dávat rány a házet věcmi, by měla být schopna hovořit a učinit se viditelnou.To neznamená, že tyto zážitky byly nutně halucinační: Některé z nich byly sdíleny přítomnými pozorovateli, včetně náhodných lidí a vyšetřovatelů. Přestože je možné sugescí vytvořit kolektivní halucinaci – to je bezpochyby zdůrazněno (dalšími) projevy RSPK-objektivní základ některých takových zážitků zůstává možností.

Celkem je 33 případů se zjeveními (20 případů), s hlasy (6 případů), nebo s obojím (7 případů). V osmi byli původci RSPK jedinými, kdo něco viděl nebo slyšel; v 17 byly zjevení a hlasy pozorovány i příbuznými nebo jinými členy domácnosti, buď jimi samotnými, nebo navíc spolu se zdrojem RSPK; a v osmi byli svědky jevu lidé mimo primární skupinu. První dvě kategorie mohou sestávat ve větší míře ze subjektivních zkušeností, nebo účinků sugesce. Těch osm kolektivních zážitků, někdy zahrnující policisty a další odborné svědky, vznáší možnost, že zde byl pro některé z těchto zkušeností objektivní nebo fyzikální základ.

Zvažme dále informace získané těmito zkušenostmi. Dodatečně k vizím a hlasům byla srozumitelná informace občas poskytnuta nápisy, které se tajemně objevily na zdech a dalších místech; písmeny tabulky Ouija; a médijním typem komunikace obdrženým zdrojem poltergeista. Tlučení a klepání, které byly běžné v mnoha případech, poskytly informace skrze konvenční kódy, jako naznačování písmen abecedy počtem úderů. Tyto metody často doplnily informace dané zjeveními a hlasy. Dodatkem je tu ještě jeden případ, kde informace přišly pouze skrze nápisy a v dalším pouze komunikací s médiem (pomíjím těch pár případů, kde k identifikování bytostí byla zavolána profesionální média; materiál byl v těchto případech nekompletní nebo protiřečící si). V 11 případech informace přicházely pouze skrze údery.

Dohromady je 47 případů ze 116, kde se objevila nějaká informace mající význam jedním z těchto způsobů.Asi v polovině, 24, byla rozpoznána nějaká bytost a v 23 nebyla žádná individuální bytost, nebo její původ a povaha nedokázaly být určeny. V předchozí skupině se zjevovaly tři hlavní druhy bytostí. V osmi případech ze 47 se objevily zesnulé osoby; ve třech se v různých chvílích zjevovaly zesnulé osoby, žijící lidé a démoni; v deseti případech jsou jen démoni nebo imaginární postavy; a ve třech případech byli zastoupeni jen žijící lidé.

V případě zaznamenaném Piercem (1973), kde podezřelou osobou zodpovědnou za ty události byl zesnulý člověk, nebyl rozpoznán žádný živý agent RSPK (pozn. překl.: osoba, skrze níž se projevuje poltergeist, a která ho uvádí v pohyb, je v knize nazývána agentem). V našem výběru 116 případů je jich 24 bez agenta. Jak jsme viděli dříve, je zde 11 případů se zjeveními nebo jinými jevy vyvolávající dojem netělesného původu; čtyři z nich nemají známého živého agenta RSPK. Je zde trochu větší poměr než pro celek, přestože to není statisticky významné.

Některé z těch 11 případů poskytly korektní informace o mrtvém, v dalších byly nesprávné nebo nepřijatelné, nebo ona skutečnost nemohla být ověřena.

 

Strašidla a RSPK

Tři z případů, kde působily síly netělesného původu a postrádající živého agenta, byly případy druhu označovaného jako strašení (Cornell a Gauld, 1960; Pierce, 1973; Stevenson, 1972, s. 243-246).

Podle dohody se rozlišují strašící jevy od výskytů poltergeistů. Strašení se chápe jako orientované na místo; tedy, že je spojeno s určitou lokací, obvykle „strašidelným domem“ (anglický výraz pro strašení-„haunting“ se odvozuje od stejného kořene jako “home“, bydlení, a doslova znamená zdomácnění-zabydlení, předpokládejme netělesné bytosti, v jeho nebo jejím pozemském bydlišti). Poltergeisti jsou naopak orientováni na osoby. Zpravidla se věci dějí jen, když je přítomna určitá osoba. Zároveň je zde obvykle tendence k tomu, aby se řádění soustředilo na určité předměty nebo určitá místa, tedy takzvané zaměření na předmět nebo místo; do té míry je RSPK také orientována na místo. Jen výjimečně není (hlavní) agent doma během incidentu (Roll, 1970; 1976, s. 151). Možná že je „náboj“ RSPK na zaměřeném předmětu tehdy spuštěn někým jiným.

Říká se, že se strašící jevy v domě, kde straší, nebo na místě, kde dochází k incidentům, často táhnou roky s různými rodinami. Takové případy se těžko vyšetřují, protože fyzikální projevy, pokud vůbec jsou, tak jich je obvykle pár a jsou časově vzdálené. Typicky jsou zjevení strašidel halucinační-tedy, že jenom někteří lidé něco slyší nebo vidí, zatímco ostatní, kdo jsou přítomni, nic z toho neprožívají. Tato osobní spojitost může platit také pro fyzikální aspekty strašení: Někdy se zdá, že opadává, když se nastěhuje nová rodina, aby znovu začalo, když se tato rodina odstěhuje a dům převezme třetí rodina. V nějakém rozsahu může být i strašení orientováno na osoby.

Jsou tu další podobnosti jako halucinační zážitky nebo zjevení, které jsou typické u strašení, a jak jsme viděli, nikoli neobvyklé v poltergeistských případech. Také, jak budeme pozorovat později, k propuknutí RSPK někdy dochází v domech, kde straší.

Tento přehled se omezuje na případy s opakovanými fyzikálními jevy. Důsledkem toho je zde jen několik významnějších záznamů. Protože vyšetřovatel v oblasti strašidel nemůže očekávat, že bude přítomen během fyzikálních projevů, a tedy nemusí být přesvědčen o tom, jestli byly parapsychologické, bude zřejmě zdůrazňovat možnost ESP spíše než možnost PK. Významný metodologický pokrok v posuzování tohoto aspektu strašení byl učiněn Schmeidlerem (1966) a Mossem a Schmeidlerem (1968).

 

Povaha RSPK

Jsou dvě oblasti, kde hledat klíče k procesu RSPK-agent a projevy samotné.

 

Agent RSPK

Fyzické a duševní zdraví. V květnu 1904 se okolo Karin Nauckhoffové, mladé ženy v domácnosti žijící v jižním Švédsku, spustily ťukavé zvuky. Šest let předtím se nakazila „nervovou chorobou“, kdy kolabovala, plakala a měla třes. To se stávalo asi tak dvakrát denně. Později byly záchvaty mdlob nahrazeny návaly úzkosti. Bjerre (1947), který vyšetřoval tato ťukání, objevil, že jim předcházely návaly úzkosti, které ustoupily, když začalo ťukání. Její oči tehdy zaujaly upřený výraz a zdála se být duchem nepřítomna. Během jeho výzkumu měla záchvat mdloby s křečemi.

Z 92 agentů RSPK se 49 zdálo mít více či méně vážné zdravotní nebo psychické problémy. V záznamech bylo 22 osob pospáno jako mající záchvaty nebo disociační stavy, nebo jako náchylné k těmto stavům. 16 z těchto 22 bylo pozorováno jednou nebo vícekrát, jak mají svalové stahy, kóma, křeče, návaly mdloby, trans, záchvaty, nebo jiné disociační stavy. Čtyři další byli diagnostikováni jako epileptici. Z těchto byli tři léčeni kvůli této poruše v době propuknutí RSPK a jeden už předtím vykazoval epileptické „hroty“ na EEG. Pátý, jehož EEG bylo provedeno několik měsíců po incidentu, ukázal výbuch takových hrotů. Tento agent RSPK a jeden další byli vzhledem k jejich psychologickým testům náchylní k disociačním poruchám.

Prozkoumáme-li rozložení během čtyř období, 1612-1849, 1850-1899, 1900-1949 a 1950-1974, těchto 22 agentů RSPK majících sklon k disociačním stavům je rozloženo následovně: 3, 5, 5, 9. Nepatrně větší cifra v posledním období je pravděpodobně způsobena zvýšeným zájmem o chování agentů RSPK a vylepšenými vyšetřovacími metodami jako EEG. Nejspíše by i ostatní cifry byly větší, kdyby tehdy byly k dispozici podobné diagnostické nástroje. V tomto kontextu je významné, že zde v prvních dvou obdobích nebyli žádní diagnostikovaní epileptici; první se objevil ve třetím období a tři ve čtvrtém období, nepočítaje hraniční případ, který byl taktéž ve čtvrtém. Otázku možné spojitosti výbuchů RSPK s epilepsií probereme v následující části.

Mezi zbývajícími agenty RSPK mělo 27 nějaké jiné problémy. Jeden byl zakrslý a chromý, jiný smrtelně nemocný a třetí měl chorobu ledvin. Tito a tři další údajně trpěli hysterií. Ve dvou případech to však mohlo být způsobeno poruchami RSPK. Jeden z hysteriků měl také sklon k souchotinám a jiný trpěl nočními můrami a náměsíčností. O dvou bylo řečeno, že byli neurasteničtí, jeden z nich měl rachitidu (křivici) a byl neduživý a poslední se pokusil o sebevraždu a vykazoval náměsíčnost. Přerušovaný spánek byl běžný u několika včetně jednoho, který se ve spánku potil a třásl se. Jeden z agentů RSPK byl schizofrenik, jiný ve stavu nervového kolapsu a třetí byl násilník a opilec. Dvě děti byly hyperaktivní; jedno z nich mělo také nízké IQ a problematické chování. Další tři byli mentálně retardovaní, jeden z nich navíc tuberkulózní; a tři děti měly problémy s chováním.

Ve čtvrtém období, jako důsledek parapsychologických výzkumů, nebo protože rodina sama vyhledávala odbornou pomoc, dostalo několik agentů RSPK psychologická a psychiatrická vyšetření. U těch 13 agentů RSPK, kteří se účastnili takových studií, byla zjištěna potlačená agrese nebo nižší tolerance frustrace. Čtyři z nich byli také mezi těmi, kteří měli disociační stavy, a čtyři byli ve skupině s různorodými problémy (2 hyperaktivní děti, schizofrenik a alkoholik-násilník). Potlačená agrese byla pravděpodobně problémem mnoha agentů RSPK v předchozích obdobích, zvláště hysteriků a neurotiků. Agrese a podrážděnost jsou také časté u epileptiků. 5 z agentů ze čtvrtého období se zdálo být normálními mimo agrese odhalené psychologickými testy. Těch 27 osob trpících různorodými organickými nebo funkčními poruchami bylo rozloženo ve čtyřech časových periodách následovně: 1, 7, 5, 14. Signifikantní (P

Některé z disociačních stavů a hysterických záchvatů vypadají, že pramení z psychického napětí spojovaného s poruchami RSPK. Tyto případy pouze naznačují předpoklad ke zjištěným příznakům spíše než nějakou předcházející, zjevnou symptomatiku.

Nejlepší odhad podílu agentů RSPK s organickými nebo funkčními problémy může vyplynout ze čtvrté periody. 79 procent může být přinejmenším bráno jako podhodnocení. Je dobré mít na paměti, že pozornost přihlížejících se obvykle zaměřuje na samotné události RSPK raději než na agenta, a co více, že doba pozorování je obecně omezena trváním výskytu RSPK. Při větší pozornosti k agentovi a důkladnějším zdravotním a psychologickým prohlídkám by se vynořilo více psychických nebo zdravotních problémů.

Zděděné zvláštnosti a rodinná situace. Jestliže toho víme málo o většině agentů RSPK, ještě méně je toho známo o jejich rodičích a rodinách. Hledáním zvláštních zděděných rysů jsem dokázal najít pouze 6 případů s relevantními údaji. Ve dvou případech - jeden v prvním a druhý ve třetím období, byli jeden nebo oba rodiče agenta známí čarodějnictvím. Je nejisté, zda měli psychické schopnosti nebo byla jejich pověst založena na jejich neobvyklých způsobech chování. V jednom případě z třetího období byl jev RSPK spojován se starším bratrem agenta a jejich matka byla nemocná. V případě z prvního období otec agenta „měl zaklínadla“; v případě z druhého období byla matka imbecilní, a v jiném hystericko-epileptická a další členové rodiny měli nadbytečné prsty.

Palmer zpozoroval (Pratt a Palmer, 1976), že ve dvou případech RSPK, které zkoumal (Palmer, 1974; Pratt a Palmer, 1976), nežily děti s jejich přirozenými rodiči v době propuknutí RSPK. Palmerova pozorování mě přesvědčila, abych se podíval na tento aspekt dat.

Stanovíme-li 18 jako věk, kdy můžeme očekávat, že osoba normálně opouští domov, bylo zde 61 dívek a chlapců v tomto věku nebo mladší, o kterých víme, kde bydleli (Zahrnul jsem i sedm dětí, jejichž přesný věk nebyl dán, ale na něž se odkazovalo jako na chlapce, dívky, nebo teenagery). Z těchto žilo 38 mimo domov a 23 bylo doma, když události začaly. Mezi těmi 23, kteří bydleli doma, byl ve čtyřech případech doma pouze jeden rodič a ve třech to bylo dítě postaršího páru.

Z těch 38 dětí, které byly mimo domov, 18 mělo 13 a méně let. Vzhledem k tomu, že nevíme, kolik dětí v populaci a období, o kterých uvažujeme, nežilo s jejich přirozenými rodiči, není statistický odhad možný. Zdálo by se nicméně, že mnoho z dětí – agentů RSPK, mohlo být vystaveno většímu psychologickému stresu během dětství než jiné v jejich věku.

 

Pokračovanie...

William G. Roll

Z angličtiny přeložil Ladislav Zelinka

ROLL G., WILLIAM. Poltergeists. In: Parapsychology and physical systems. s. 382-413

exkluzívne.cez.okno

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

Súvisiace:

Seriál: Fenomén zvaný poltergeist
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-fenomen-zvany-poltergeist

 


 

 

február 24, 2012 21:29 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top