Obrázok používateľa CEZ OKNO
POLTERGEISTI VI.

"Jinými slovy, podoba, ve které se kinetická energie (t.j. pohyby předmětů) objevila v prostoru obklopujícím agenta, napovídá, že tato energie vznikla z přeměny nějaké neidentifikované energie."
Některé aspekty RSPK ukazují povědomé energetické vzorce. Například lehčí předměty z domácností se obvykle pohybují na větší vzdálenosti než těžké kusy nábytku. Nejsilnější důkaz toho, že máme co do činění s energií, pochází ze studií efektu slábnutí, kde se množství zasažených předmětů, jak bylo zjištěno, snižuje se vzdáleností od ústřední osoby.

 

Energie RSPK a přenos CNS

U pěti z nich bylo slábnutí zkoumáno blížeji: Ve čtyřech z těchto případů (Roll, 1968, 1969; Roll, Burdick a Joines, 1973; Roll a Stump, 1969) sledovalo snížení klesající exponenciální funkci lépe než inverzní funkci (případ, kde se inverzní funkce lépe hodila, by mohl být zkomplikován dvojím původem RSPK [Roll, 1970]). Jinými slovy, podoba, ve které se kinetická energie (t.j. pohyby předmětů) objevila v prostoru obklopujícím agenta, napovídá, že tato energie vznikla z přeměny nějaké neidentifikované energie.

Doklad, že energie RSPK se soustřeďuje kolem agenta, se zdá být neslučitelný s jiným vzorcem chování: Ve všech pěti studiích bylo zjištěno, že vzdálenější předměty měly sklon pohybovat se přes větší vzdálenosti než předměty blízko agenta. Abychom si ujasnili tuto zvláštnost, vybrali jsme Miamský případ, pro který jsme měli nejvíce spolehlivých údajů, a vytvořili jsme korelační analýzu mezi různými aspekty pohybu (Roll a další, 1973). Přišli jsme na to, že pohyby předmětů blízko agenta byly obvykle krátké, po směru hodinových ručiček a mířily směrem od něj, zatímco vzdálené předměty se pohybovaly dále, proti směru hodinových ručiček a ukazovaly spíše k němu. Takovýto model chování by mohl vzniknout, pokud by energetické vlny byly vysílány ze dvou míst na těle agenta a pokud by byly nesynchronizované. Interakční působení mezi těmito vlnami by poté mohlo vytvořit paprsek nebo proud, který by se pohyboval okolo agenta a měnil se od krátkého a silného po dlouhý a tenký. Některé výstřednosti pohybu RSPK, jako je vznášení se nebo nízká-vysoká rychlost, otáčení se a kruhové pohyby by toho mohly být následkem, kdyby ty předměty byly zvednuty a přenášeny paprskem, pak upuštěny, zvednuty další vlnou a tak dále. Rozbor poruch v Olive Hill (Roll a kol., 1974) podpořil teorii otáčivého paprsku-proudu. Zaměřovací efekt by také mohl být vysvětlen termíny vlnové teorie (Joines, 1975).

Teorie, že opakované záchvatovité příhody v centrálním nervovém systému mají vztah k RSPK, nám pomáhá utvořit si obrázek problému. Při epilepsii začíná nervový výboj v určité oblasti (epileptické ohnisko) a pak se rychle šíří do ostatních částí mozku. V počítačové studii byla M.Brazierová (1973, s. 153-177) schopna vysledovat načasování a rychlost výbojů ze spouštěcí oblasti do ostatních částí mozku. Objevila pravidelný průběh spolu s anatomickými dráhami trvajícími od několika do mnoha milisekund. Přenosy EEG pocházející z různých částí mozku byly fázově posunuté a možná poskytovaly několik dalších míst pro výboje CNS kromě původního místa. Teorie, že opakované poruchy CNS mají vztah k RSPK, se zdá doplňovat teorii rotujícího paprsku.

Nejpřímější způsob testování teorie CNS pro RSPK je vzít záznamy EEG agenta během incidentů RSPK. To bylo snahou dvou studií (Pratt a Palmer, 1976; Solfvin a Roll, 1976). Přenosová jednotka navržena Fritzem Kleinem z oddělení anesteziologie univerzity Duke je asi velikosti balíčku cigaret a je spojena s elektrodami na pokožce hlavy. Má anténu, která přenáší údaje nedalekému přijímači FM a kazetovému záznamníku. Tato jednotka se může dát do kapsy a dovoluje subjektu normálně se pohybovat. V žádném z případů, kdy ústřední osoba nosila EEG elektrody a telemetrickou jednotku, nedošlo k žádnému incidentu.

Měření EEG mohou též být prováděna zároveň s konvenčními testy PK. Palmer (1975) navrhoval pokusit se vytvořit v laboratoři psychologické podmínky, které se zdají napomáhat RSPK. Během okamžiků s vysokými hodnotami PK, by mohlo být zjišťováno, zda se jedná o odrazy výbojů CNS na EEG, jež by mohly být spojeny s RSPK. Další aspekty RSPK by taktéž mohly být zjištěny experimentálně, jako třeba efekt slábnutí a zaměřovací efekt.

 

Závěrečné poznámky

V této práci jsem zkoumal poltergeisty ze dvou úhlů. Hledal jsem vzorce v jejich zjeveních, které mohou pomoci v přístupu k výzkumu a hledal jsem vzorce, které mohou ukazovat povahu RSPK.

Případy se táhnou stoletími a 17 zeměmi na třech kontinentech: Evropě, Severní Americe, a Asii, stejně tak jako na ostrovech Islandu, Indonésii a Mauriciu. Případy mají základní podobnosti sestávající ze spontánních a opakovaných fyzikálních projevů, obvykle pohybů předmětů nebo nárazových zvuků. Naproti těmto podobnostem stojí různorodosti, které se zdají vyvěrat z psychických, společenských a dalších okolností ústřední osoby.

Některá poselství získaná od poltergeistů jsou zkomolená, ale jedno vychází jasně: Aktivní poltergeist představuje výborný a slibný materiál k badání, včetně kontrolovaného experimentálního výzkumu.

Malé množství agentů RSPK bylo diagnostikováno jako trpící náhlými a vracejícími se poruchami centrálního nervového systému známými jako epilepsie; mnoho dalších vykazuje mentální a povahové charakteristiky tomu odpovídající nebo mají problémy, které mohou přivodit poruchy CNS. Sice jen o pár poltergeistských agentech se ví, že trpěli epilepsií, nicméně se zdá být možné, že RSPK může mít spojitost s erupcemi CNS, ať už jsou jejich výsledkem epileptické příznaky nebo ne. V každém případě poskytuje epilepsie některé zajímavé paralely k poltergeistským útokům a mohou nabídnout vhled do povahy „záchvatů“ mimo fyzický organismus. Příčinnost této podoby dysfunkce CNS a podmínky, které mají tendenci obohacovat nebo utlumovat záchvaty, mají paralely u mnoha agentů poltergeistů a ve vývoji poruch RSPK.

Teorie RSPK musí nicméně být více než obyčejné rozšíření neurologie. Vyžaduje radikální změnu v myšlení. Obvykle se pokroky ve vědě vyznačují novými koncepty: pro porozumění poltergeistům může být plodné ztratit některé staré. Jedna stará dvojice, nyní často zapomínaná, ale stále se objevující v jednom nebo v druhém přestrojení, je pár mysl-hmota (někdy se svými příbuznými, oduševnělý-bezduchý, nefyzický-fyzický (nebo také nefyzikální-fyzikální, pozn.př.) a dvojice pozorovatel-objekt). Pokud nepředpokládáme ostré rozhraní mezi duševním a vnitřním světem a fyzickým neboli vnějším, stanou se jevy RSPK méně paradoxní. Tento přístup nevyúsťuje v nedostatek koncepčních nástrojů, ale ve velké bohatství: Zákony a pravidelnosti, které byly objeveny fyzikálními vědami, se stávají hypotézami ve zkoumání psychických procesů a vzorce, které byly nalezeny v psychických procesech se stávají hypotézami při zkoumání fyzikálních jevů.

Projevy RSPK jsou fyzicko-psychické. Zároveň vyjadřují vzory, které jsou běžně nazývány fyzickými a vzory, které nazýváme duševní. Obyčejná příhoda RSPK, jako je sklenička ve skladu v Miami, která se sama zvedla nad předměty před ní, svědčí o inteligentním vedení. V té samé chvíli se události podřízovaly utlumujícímu vzorci a i jinými způsoby naznačovaly energetický proces. Podobně se zaměřovací efekt zdá být příkladem přetrvávání zároveň s tím, jak tomu může být rozuměno v termínech vlnové teorie (Joines, 1975). Rychlé-pomalé pohyby, „vznášení se“, zahnuté a otáčivé trajektorie dávají smysl v pojmech rotační paprskové teorie (Roll a kol., 1974) – za předpokladu vestavěného navigačního systému.

Teleportace, pokud existují, ukazují obzvláštně křiklavým způsobem psychologickou stránku RSPK. Naše myšlenky nejsou ohraničeny zdmi a uzavřeným prostorem: Můžeme snadno a okamžitě vyvolat myšlenky nebo obrazy vztahující se ke vzdáleným objektům. Duševní pochody mají jinou rámcovou soustavu: Je to činnost, alespoň částečně, asociativní mozkové kůry. Možná je nervový výboj dostatečné síly, který spojuje dva obrazy, jako např. ‚zrcadlo‘ a ‚ložnice‘, odražen v náhlém objevení se skutečného zrcadla v pokoji.

Zde se fyzikální a duševní prostor stávají komplementárními nebo synonymními. Věci v domě poltergeista jsou zároveň myšlenky lidí, kteří tam žijí. Když vstoupí vyšetřovatel do prostoru obklopujícího agenta RSPK, v doslovném smyslu vstoupí do mysli té osoby a je zodpovědný za změny té mysli; jinými slovy má vliv na běh událostí RSPK.

Výbuchy RSPK jsou vzácné, ale obvykle hodně traumatické pro rodinu nebo skupinu, na kterou se snesou. Možnost, že jsou spojeny s mozkovými dysfunkcemi, umožňuje zaobírat se poltergeistskou terapií podobnou léčení epilepsie (Solfvin a Roll, 1976). Největší význam jevů RSPK však může být v tom, co nasvědčují o obyčejných lidech a jejich každodenním světě. Jak říká Bender (1974): „Poltergeistské jevy jsou…via regia, čili královskou cestou k rozšířenému chápání člověka, jeho postavení v přírodě a jeho přirozenosti samotné“ (s. 142).

 

Koniec

William G. Roll

Z angličtiny přeložil Ladislav Zelinka

ROLL G., WILLIAM. Poltergeists. In: Parapsychology and physical systems. s. 382-413

exkluzívne.cez.okno

 


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

 

 

Súvisiace:

Seriál: Fenomén zvaný poltergeist
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-fenomen-zvany-poltergeist

 


 

 

marec 11, 2012 18:51 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top