Obrázok používateľa CEZ OKNO
Léčivá síla čaker: Univerzální zákony 5.

"Pokud nám pošťák (posel) přinese daňový výměr (zprávu), tak to, že si ho nebudeme všímat nebo doufat, že zase odejde, tuto záležitost nijak nevyřeší. Nejspíše nás na svou přítomnost upozorní zvýšeným hlasem, popř. také použitím fyzické síly. Můžete pošťáka třeba i zastřelit, ale přijde další posel. Někteří lidé ho pozvou dál a snaží se ho udělat částí svého života... ale hlavní problém, nezaplacená daň, je stále nevyřešený a daň není zaplacená!"

 

Polarita a čakry


I když čakry umožňují sjednocení mužských a ženských vlastností, mohou se dělit na ty, které představují mužské rysy jako je otevřenost a prosazování se, a ty, které představují ženskou stránku, jako např. poskytování výživy a vnímavost.

Jak jste si asi povšimli, není do této tabulky zahrnuto třetí oko, protože vede ke sjednocení mužské a ženské energie.
Zjistila jsem, že to je většinou energie skryté stránky čakry, která je zablokovaná a potřebuje být uvolněna.
Jsem také přesvědčena, že až budou objeveny body, v nichž se oba druhy energií kříží, budou to velmi důležité oblasti pro léčení. Ve fyzickém těle jsou oblasti náležející ke stejné polaritě úzce propojeny. Proto lze pozorovat, že produkce hormonů, ať už z nadledvinek, slinivky nebo štítné žlázy, ovlivní funkci i zbývajících dvou žláz.
Podobně je to i u čaker. Při výzkumech epifýzy u zvířat bylo zjištěno, že hormony vylučované touto žlázou mají významný vliv na činnost pohlavních žláz. U člověka je také snaha výzkumně prokázat neurofyziologický vztah mezi epifýzou a ostatními žlázami s vnitřní sekrecí. Není pochyb o tom že se tyto poznatky v nejbližší době potvrdí, neboť endokrinologie (věda o žlázách s vnitřní sekrecí a hormonech) se neustále rozvíjí.

 

Barvy čaker

Energie každé čakry vibruje na odlišné frekvenci. Jasnovidec je schopen ji vnímat jako barvu a v tabulce uvádíme, jaké barvy náleží k určité čakře.

Protože podstatným zdrojem energie vstupující do čakry je energie z astrálního a éterického těla, jsou také jejich barvy dominantní. S tím, jak se rozvíjí vědomí člověka, dochází však k zapojení energií z vyšších těl a to se zřejmě odrazí na změně barev jednotlivých čaker.

 

Cvičení

Zaujměte pohodlnou polohu v sedě nebo vleže tak, abyste neusnuli. Položte si na dosah ruky papír a tužku, abyste mohli během cvičení zachytit své zážitky.
Uvolněte si těsný oděv, popřípadě se vyzujte a uvelebte se tak, abyste měli dobře podepřená záda.
Použijte relaxační techniku, při které si postupně, od chodidel až po hlavu, uvolňujete napětí a stažené svalstvo a nakonec zklidněte dech a uvolněně dýchejte.
Potom si představte nad hlavou energii svého vyššího já. Spojte se s touto energií a poproste ji, aby vám dala moudrost a pochopení, které vám umožní dosáhnout opět jednoty
Spojte tuto energii s každou čakrou a začněte od základní. Jaký máte vjem této čakry - je to obraz, věta, barva nebo pocit?
Po skončení si poznamenejte své pocity. Až to uděláte, znovu se spojte se svým vyšším já a pak pokračujte s další čakrou. Tak se postupně dostanete až ke korunní čakře. Po spojení této čakry s vyšším já veďte tuto energii páteří dolů až do chodidel a dolů do země. Když to uděláte, pocítíte naprostý klid a nepodmíněnou lásku přicházející z tohoto zdroje - dovolte jí prostoupit každou buňku vašeho těla.
Pak veďte energii vzhůru ze země a dolů z místa nad vaší hlavou a umístěte ji coby zdroj lásky ve svém srdci. Znovu pocítíte mír a radost. Až budete chtít skončit, vraťte se k plné bdělosti provedením několika hlubokých nádechů a rozhýbáním prstů.
Pokud máte větší papír a barevné tužky, je zajímavé si své vizuální představy od základní čakry až po korunní nakreslit. Slovní vyjádření totiž nedokáže zachytit všechny informace z vyššího já. Při vizualizaci čaker můžete zjistit, že jste viděli jinou barvu, než se běžně považuje pro tuto čakru za charakteristickou. V takovém případě je podstatné, s jakými pocity máte určitou barvu spojenou, t. j. co pro Vás určitá barva znamená.
Přestože jste někdy schopni velmi dobře rozumět svým pocitům a představám, kapitola o vztahu mezi čakrami, emocemi a nemocí vám může vaše chápání věci prohloubit.

 

TVRZENÍ A ČAKRY

Uvádím tvrzení, která se týkají konkrétních čaker a slouží k dovršení cyklu duchovního růstu.
Korunní: Jsem si plně vědom a otevřeně přijímám vůli své vyšší mysli.
Třetí oko: Přebírám odpovědnost za své myšlenky, slova a činy
Krční: Jsem ochotný vyjádřit své pravé Já a tak se plně podílet na svém stvoření.
Srdeční: Miluji sebe a ostatní nepodmíněně, dávám i přijímám.
Solar plexus: Zasloužím si žít svůj život v plnosti, bez strachu a viny a naslouchat pouze svému vnitřnímu hlasu. Křížová: Uznávám své potřeby a potřeby druhých v každém vztahu a jsem ochotný podle toho jednat. Základní: Plně si uvědomuji svou roli na zemi a vím, že mé základní potřeby budou vždy naplněny.

 


Když jsou čakry ve vzájemné harmonii, souzní jako akord - nejvyšší čakra jednoho těla spojená s nejnižší čakrou dalšího těla.


 

Naše vnitřní uspořádání a fungování na této zemi je závislé na energii přijímané a vysílané čakrami. Domnívám se, že objevení souvislostí mezi touto energií a psychologickými a endokrinologickými funkcemi povede k založení zcela nového odvětví medicíny, které bude postaveno na tom, co dnes spadá do oblasti psychoneuroimunologie.

 

Smysl nemoci

Uznáváme-li, že vše pochází z jednoho zdroje, pak musí být i nemoc součástí tohoto velkého plánu, a ne jen nešťastná náhoda.
Co je tedy příčinou, nebo lépe řečeno, cílem nemoci? Je to známka selhání nebo slabosti, jak se mnozí domnívají? Pokud by to platilo, proč potom říkáme, že „dobří lidé umírají mladí". Znamená skutečnost, že ještě žijeme, úspěch nebo to značí, že jsme ještě nedokončili svůj úkol?
Čím více se zabývám nemocí, tím více si uvědomuji, jak složitý a komplexní předmět to je. Nelze najít jen jednu příčinu a každý případ je třeba poměřovat vlastními měřítky. Přesto jsem přesvědčena, že dostáváme vodítko, které nám má pomoci toto tajemství objasnit.
Ta vodítka k nám přicházejí ve formě přítomných potíží, lokalizace do určité oblasti, patologických změn a porozumění kontextu situace člověka, který onemocněl. Kontextem míním kulturní, náboženské a sociální prostředí, systém hodnot, který zapustil kořeny hluboko do struktury bytí, i když na vědomé úrovni už upadl v zapomenutí.
Psychologický pohled na tento aspekt nemoci stručně shrnuji v následujících bodech:

1) Nemoc je jen specifický projev života, poskytující čas pro změnu a příležitost pro růst duše. Vědomé prožití této zkušenosti může urychlit léčebný proces, pokud se vědomí neomezuje jen na oblast hlavy. Každá buňka v těle si potřebuje být vědomá změn, které probíhají, a musí opustit staré způsoby chování. (Není nutné tyto staré typy chování znovu prožívat, ale uvědomit si jejich existenci.)
Změny nastanou, aniž bychom si toho byli vědomi, a mohou být daleko úspěšnější, když nejsou omezovány vůlí osobnosti.

2) Ve většině případů se ne-moc nebo nerovnováha projeví dříve v mysli než v těle. Můžeme si vybrat, jestli to budeme řešit na mentální úrovni nebo zda potřebujeme důkaz na fyzické úrovni, abychom se odhodlali s tím něco udělat. Navzdory varovným upozorněním si většina lidí myslí že oni přece neonemocní.
Tělesná nemoc také poskytuje obecně přijatelné zdůvodnění toho, proč se člověk cítí špatně, zatímco duševní potíže berou lidi většinou jako znak slabosti nebo simulování.
Konečným cíle je pochopit a přijmout všechny části sebe sama a tak obnovit celistvost (jednotu) a zdraví.

3) Pokud se nerovnováha nezpracuje a nevyřeší na mentální úrovni, objeví se jako projev toho, že se člověk zdržuje v jedné krajní poloze a potlačuje druhý pól, nemoc.
K takové nerovnováze dochází na jakékoli úrovni a často spíše vyjadřuje strach z odhalení stínu nebo potlačení nějaké oblasti než přání setrvávat v nějaké krajnosti.

4) Potíže projevující se na tělesné úrovni přinášejí zprávu, že něco není v pořádku a směrují pozornost na problematickou oblast.
Můžeme se rozhodnout, že si těchto zpráv nebudeme vší-mat a „vypnout kontrolku", ale nakonec budeme muset zprávu přece jen vyslechnout.

5) Zprávu můžeme využít k tomu, abychom odstranili příčinu jen na fyzické úrovni nebo - pokud dojdeme k hlubšímu psychologickému a duchovnímu pochopení - ji dešifrujeme a využijeme k celostnímu léčení.

6) Nemoci nám předávají zprávu a také naznačují, jakým způsobem dosáhnout celkové harmonie. To pro nás může být obtížně pochopitelné u nemocí jako je AIDS, rakovina nebo roztroušená skleróza, které jsou spojeny s utrpením a špatnou prognózou. Přesto mnoho lidí, kteří těmito nemocemi onemocněli, to popisují jako zkušenost, která nezměnila jen jejich tělo, ale i pohled na život, a to většinou k lepšímu.
Dokud nezačneme chápat, že zdraví a jednota musí zahrnovat i mysl a ducha, a že nemoc ani smrt neznamená selhání, dotud se nám nepodaří spatřit nádherného motýla rodícího se ze zjevně nemocné kukly.

7) V mnoha případech nemoc člověku slouží jako „mluvčí"; říká něco, co by jinak nebylo vyjádřeno. Až je zpráva vyslyšena, může být vyléčena i nemoc.
Bohužel je někdy zpráva příliš nejasná a změny na fyzické úrovni nevratné, takže je na člověka naloženo víc, než je vlastně nezbytné. Těchto prvních sedm bodů by mohlo být označeno jako „prvotní cíle nemoci" přicházející z úrovně duše. Další body se týkají osobnosti a přeměňují primární cíl duše na druhotný cíl osobnosti.

8) Nemoc často pokračuje, navzdory bolesti a utrpení, protože uspokojuje potřeby osobnosti. I ta nejlepší zdravotní péče nemůže znovunastolit rovnováhu, pokud člověk vidí, že mu nemoc přináší nějaké výhody a uspokojení, ať už na úrovni duše nebo osobnosti.
V mnoha případech druhotný cíl zakrývá daleko hlubší záležitosti, které je třeba odhalit, aby osobnost přestala lpět na svých představách.
Nemoc není slabost, ale cesta vpřed.

Tyto body slouží jako orientace pro výzkum zdraví a nemoci. Nabízejí pravděpodobné možnosti v rámci svobodné vůle. Neuvádím je proto, aby někoho odsuzovaly nebo vyvolávaly pocity viny. To pramení z úrovně osobnosti, a ne duše. Mám to na paměti vždy, když se setkám s pacientem a ptám se sebe sama a často i pacienta:
„Jakou zprávu přináší tato nemoc a jaký má účel?"

 


Je překvapující, jak často znají pacienti odpověď, ale protože se jich na to málokdo někdy zeptá, nechávají si tyto informace pro sebe. Ve skutečnosti vlastně jen pacient zná tuto odpověď a terapeut může působit jen jako zrcadlo, které odráží to, co už pacient ví, ale dosud to nevyjádřil.


 

Není jednoduché určit, který z těchto bodů se hodí na konkrétní případ, protože jako většina věcí v životě, nic není jasně ohraničené, ale příčiny se překrývají, zvláště pokud dojde ke spojení kolektivní a individuální karmy. Přesto doufám, že příklady, které dále uvádím, některé body dále osvětlí.

 

Nemoc jako zpráva

A) Jdete pozdě. Běžíte na autobus, uklouznete, spadnete a zlomíte si kotník. Diagnóza tělesného stavu zní zlomený kotník a terapií je zafixovat kost do sádry.
Duchovně-psychologická diagnóza je, že se stále snažíte vměstnat příliš mnoho věcí do příliš krátkého času a tentokrát jste „zmeškali autobus".
Hlubší příčina v pozadí této diagnózy je fakt, že se cítíte dobře a užitečně jen tehdy, když máte hodně práce a jste tedy v neustálém poklusu. Pokud si sednete, máte pocit že utrácíte čas a zanedbáváte své povinnosti. Vaše sebehodnocení je závislé na stupni pozorovatelné činnosti.
Zlomený kotník vyžaduje, abyste odpočívali a ponechává před vámi otevřené dvě možnosti:
a) Po celou dobu se obviňovat z nešikovnosti, mít vztek na doktory, že diagnostikovali zlomeninu a snažit se se sádrou chodit, i když máte doporučený klid.
b) Uvědomit si, že jste byli neopatrní, ale že k tomu došlo proto, že jste na sebe příliš nároční a nikdy si nedopřejete odpočinek. Během dní strávených doma si můžete naplánovat, jak si lépe organizovat čas a nechat si dobu i pro odpočinek. Uvědomíte si, že vaše vlastní hodnota se týká ocenění toho, jací jste a ne kdo jste.

B) Doris bylo 65 let, když jí zemřel manžel. Měla sice velkou a milující rodinu, ale byla velmi sklíčená a neměla čas ani na vnoučata, která dříve zabírala značnou část jejího života.
Začala si stěžovat na dušnost a střevní potíže, ale přestože absolvovala běžná vyšetření, nenašla se pro její potíže žádná somatická příčina. Okolo vánoc byla už rodina naprosto bezradná a souhlasila s její hospitalizací na psychiatrickém od-děleni. Tou dobou Doris viděla vše zcela černě a nebyla schopna už myslet na nic jiného než na své problémy.
Jednoho dne, právě když se vracela z pracovní terapie, se zahlédla v zrcadle.
Pane Bože", vykřikla, ,já ale vypadám příšerně!"
Od této chvíle se začala zlepšovat a brzy se vrátila domů k rodině. O měsíc později měla těžký srdeční záchvat a zemřela. Jsem přesvědčena, že došla vnitřního klidu a byla připravena a schopna opustit tento život.
Mnoho lidí se snaží změnit svůj život s maximálním vynaložením vůle. Změna se k nám však často připlíží bez varování a ve chvíli, kdy ji nejméně očekáváme. Může k ní dojít doslova ve vteřině, ale může také trvat celý život, pokud se nejsme ochotni vzdát svých starých představ a emocí. Smrtelné lože je oblíbené místo, kde uznáváme své chyby a žádáme o odpuštění pro sebe i pro ostatní.

C) Johanu ke mně přivedly potíže s kolenem; bolest, rudnutí a otékání. Zhoršovalo se to vždy, když navštívila svého starého otce, který žil na vesnici vzdálené šestnáct kilometrů. Johana nejezdila autem a tak byla cesta obzvlášť svízelná, s přestupováním na autobus a ještě značný kus pěšky. Johanin otec byl invalidní, měl artritidu, ale odmítal jakoukoli pomoc. Byl ve všem závislý na Johaně a během posledního půl roku několikrát upadl, takže se o něj snažila starat ještě pečlivěji. Johana měla muže a dvě děti a měla tolik práce, že už ji nezbýval téměř vůbec žádný čas pro sebe. Připouštěla, že už někdy byly chvíle, kdy cítila, že nemůže dál a někdy dokonce nesnášela otce za to, co na ní vše vyžaduje.

Uvědomila si, že i když její návštěvy byly naplněny dobrou vůlí, byly za jejím jednáním skryty negativní pocity. Rozhodla se, že zkusí přesvědčit otce, aby souhlasil s nějakou pomocí zvenčí a nemusela ho tak často navštěvovat a popřát svému bolavému kolenu trochu odpočinku.
Při dalším sezení už Johanino koleno vypadalo podstatně lépe a Johana mi vyprávěla, že okolnosti její plány ještě překonaly. Otec znovu upadl a musel jít na krátkou dobu do nemocnice. V nemocnici ho lékaři přesvědčili, aby si zařídil další péči a Johana měla konečně pro sebe více času. (Vždy jsem překvapena tím, jak vnější okolnosti podporují vaše rozhodnutí něco změnit.) Ale navzdory příznivému vývoji situace Johana vypadala sklíčeně.
„Co teď chcete dělat?" zeptala jsem se.
„Už jsem v životě hodně věcí začala, ale nikdy jsem nic nedokončila", řekla. „Mám strach, že to bude zase stejné."
Postupně vyšlo najevo, že Johanina péče o otce nebyla tak zcela altruistická. Poskytovala jí totiž dokonalou výmluvu, aby se nemusela pustit do něčeho, v čem by mohla selhat. A nyní se musela postavit vlastním obavám, aniž by tu byl otec, který by ji od toho zachránil.
Mluvily jsme o stanovení cílů a jak je důležité začít s úkoly, které jsou splnitelné. Když jsme se viděly naposledy, právě absolvovala kurz tvořivého psaní a pyšně mi ukazovala svůj hotový článek.
Když se podíváme na nemoc jako na zprávu, rudnutí a bolest představuje potlačený vztek. V případě Johany to bylo zpočátku namířené vůči otci a pak vůči sobě kvůli neschopnosti změnit své dosavadní chování.
Lokalizace potíží, t. j. koleno, představuje pokoru, u Johany nadměrnou a ústící v potřebu „zvednout se z kolenou" mít více hrdosti v hodnocení sebe sama. Koleno navíc poskytovalo přijatelný způsob, jak se dostat z obtížné situace, kdy by slova vzbuzovala představu, že není ochotná se starat příležitost ke změně.
Dokud se neodstranil hlouběji uložený strach ze selhání, používala Johana bolavé koleno jako výmluvu pro neschopnost rozvíjet své nadání... druhotný zisk.
Za nemocí se často skrývá strach a nemoc umožňuje se strachu vyhýbat nebo ho skrývat. Odstranění symptomů bez zpracování emocí vede nevyhnutelně buď k objevení se dalších symptomů nebo k selhání léčby.
Někdy je nutné se zeptat: „Co chcete zlepšit?" nebo „Co byste dělali, kdybyste nebyli nemocní?"
To, že pacient přišel k lékaři, není jasný důkaz jeho přání se zcela uzdravit. V některých případech je schopnost přelstít dalšího doktora nebo dokázat rodině, že mám opravdu potíže, uspokojující sama o sobě a stojí za to trápení... druhotný zisk.
Když ke mně přijde pacient, kterého přiměli vyhledat lékaře příbuzní nebo známí a sám má jen malou motivaci, tak nejsem nijak překvapená, že výsledky léčby jsou minimální.
Další typ pacientů, u kterých nedochází k velkému zlepšení, jsou ti, kteří si stěžují na nízké příjmy, i když na to nevypadají a žádají slevu. Je to smutné, ale je to tak, že neochota zaplatit odráží i neochotu se skutečně uzdravit.
Ze svých zkušeností s provozování soukromé praxe celostní medicíny ve Velké Británii jsem zjistila, že lidé, kteří si ušetří na to, aby si mohli dovolit léčení a jsou motivovaní vyhledat lékaře, jsou na poloviční cestě k uzdravení ještě dříve, než vstoupí do mé pracovny. Motivace je klíčem k pokroku.

To, že je někdo jako Johana vysoce motivován v jedné oblasti života, může zakrývat nedostatek v jiné oblasti. Na svých cestách jsem se setkala s více takovými případy:

a) Žena v domácnosti si natáhla sval na zádech a nemohla dělat domácí práce. Členové rodiny jí přišli na pomoc a vzdali se v tomto obtížném období svých zálib. Když se uzdravila, vrátili se ke svým zálibám a ona osaměla. Další den se octla ve stejném stavu.
Toto je velmi běžný scénář u lidí, kteří získají lásku a pozornost jen tehdy, když onemocní. Děti, které se cítí doma zanedbávané, se naučí už v útlém věku, že i lehčí onemocnění jim přinese péči, po které touží. S touto informací na podvědomé úrovni opakujeme toto schéma i v dospělosti, kdykoli pociťujeme nedostatek lásky nebo nejistotu.

b) Úspěšný podnikatel pracující pod stálým tlakem má problémy se spánkem, způsobené přetíženou mysli. Žádá od lékaře prášky na spaní, ale ten mu doporučí, že by si měl raději vzít dovolenou a netrávit tolik času v kanceláři. Namítá, že je na něm závislých příliš mnoho lidí a že by se zastavil jedině tehdy, kdyby si zlomil nohu. Další týden upadne a...
Vnitřní pohnutky jako „pořádně se snaž", „buď silný" a „vyhov mi" jsou často získané v dětství, proto je obtížné se od nich osvobodit a slouží jako náš vnitřní hlas.
V tomto případě nebyl podnikatel schopen vystoupit z pracovního kolotoče dobrovolně a musely ho k tomu přimět vnější okolnosti. Dny, které strávil v posteli, mu poskytly dost času se zamyslet nad svým životem a mohl pravděpodobně zjistit, že jeho nepřítomnost zvládají jeho podřízení bohužel velmi dobře.
Nic se neděje náhodou.

c) K lékaři je přivedeno děvče s poruchami chování a astmatem. Je to prostřední ze tří dětí a oba sourozenci jsou velmi upovídaní. Děvče dává přednost tomu jít pryč a krát si samo. Když se ptám matky, zda na dítě nepůsobí ještě nějaký jiný stres, naznačí, že její manželství není vždy právě harmonické a vyjde najevo, že se chování dítěte zhoršuje v době hádek.
V tomto případě se dítě stává obětním beránkem rodinných problémů. K tomu dochází v mnoha rodinách... je předmětem posměchu nebo litováno. Pokud se obětní beránek rozhodne, že svou roli změní, ohrožuje to základní strukturu rodiny a ostatní členové rodiny se proto snaží, aby ho v této roli udrželi.

 

Příklad

Pokud je obětním beránkem baculaté dítě přezdívané „boubelín" nebo „prasátko", pak každý zná své místo, dokud se dítě nerozhodne držet dietu. Zpočátku ho povzbuzují, ale najednou je zřejmé, že dosavadní fungování rodiny je ohrožené. Od této chvíle se každý snaží „nové" štíhlé dítě přesvědčit, aby pořádně jedlo a všichni mu říkají, že mu to předtím daleko víc slušelo.
Pokud má obětní beránek sílu a odvahu vzdorovat a trvat na svém, pak dojde k podstatným změnám u všech členů rodiny, dokud není opět nastolen rovnovážný stav.
V takových případech je užitečná rodinná terapie, kdy má každý člen rodiny čas a prostor vyjádřit se sám za sebe a nejen v roli, kterou v rodině přijal. Pak může také pochopit potřeby ostatních a snažit se o nejlepší možné řešení, které umožní nastolit v rodině soulad.

d) Matka má roztroušenou sklerózu a je prakticky odkázána na lůžko. Zdá se, že nic nemůže postup nemoci zastavit. V průběhu času se stává zřejmé, že místo toho, že by děti byly nemocí matky omezeny, ve skutečnosti rostou a zužitkovávají tuto zkušenost ve vlastním životě.
Kladný sekundární zisk často přesahuje pacienta, týká se rodiny a přátel, zdravotníků i těch, kteří o tom jen slyšeli vyprávět. V daný okamžik je často obtížné si představit, že nemoc a utrpení může přinést něco dobrého a první reakci pozorovatele je často hněv a hořkost.
Z delšího časového pohledu však taková reakce působí další problémy a nijak nemůže skutečnost změnit. Nakonec musí dojít k vědomému přijetí, aby se vytvořil prostor pro postup vpřed. Jen při pohledu zpět je možné si uvědomit, jaká moudrost a síla se projevila u těch, kterým nemoc zasáhla přítele nebo člena rodiny.

e) Pro majitele firmy bylo vždy těžké přijmout pomoc v jakékoli situaci, ať už doma nebo v práci. Byl přesvědčen, že aby byla práce dobře provedená, je třeba, aby měl naprostý přehled. Byla velmi podrážděný a netrpělivý, když někomu dlouho trvalo, než něco pochopil, a když někdo udělal chybu.
Jednoho dne se v práci zhroutil a ochrnul na pravou stranu těla - prodělal záchvat mrtvice. Zotavoval se velmi pomalu a velmi těžce nesl, že ho tělo tak zradilo.
Byl moc závislý na ostatních, kteří ho museli oblékat, krmit, vodit a snažit se mu porozumět navzdory postižení řeči. Vadila mu naprostá závislost na známých a na rodině, ale na druhou stranu byl překvapený mírou jejich tolerance.
Běžně pozoruji, že mrtvice postihuje lidi, kteří mají rádi vše pod kontrolou a jsou sice výborní organizátoři, ale nedokážou práci delegovat na ostatní. Vzdát se takové silné kontroly nad životem je pociťováno jako ohrožující, ale
hrnutí si tento krok prostě vynutí. Pro tohoto pacienta znamenala nemoc nový pohled na sebe sama a díky tomu mu umožnila dovolit ostatním, aby s ním sdíleli život pozitivněji než předtím.

f) U ženy byla zjištěna rakovina v neléčitelném stádiu. Vždy byla velmi pracovitá a často si sama odpírala ve prospěch své rodiny, o kterou se po smrti manžela sama starala. Její dva synové se však bohužel pohádali kvůli nějakým obchodním záležitostem a téměř se nestýkali. Když byla matka hospitalizovaná, synové se záměrně vyhýbali tomu, aby se v nemocnici setkali. Jednoho dne se však náhodou potkali u její postele a těžko mohli dělat, že se nevidí. Matka je moc prosila, aby spolu začali mluvit, a protože ji měli oba rádi, souhlasili, že se setkají, aby si všechno vyjasnili a pokusili se o nějaké řešení. Jejich matka nikdy nevypadala tak šťastně. Tu noc zemřela tiše ve spánku.
V tomto světě se neděje nic, aniž by to mělo dopad na ostatní. Naše životy jsou vzájemně propojeny a schopnost pomáhat ostatním vychází ze schopnosti změnit sebe sama. Dokud nebudeme schopni nahlížet na smrt jako na dobu, kdy se přesouváme za jinou úroveň života, budeme ji místo příležitosti k růstu považovat za ztrátu a selhání.
Žena, o které mluvíme, nikdy nechtěla nic pro sebe, až v předvečer své smrti. To, že dokázala požádat syny, aby se kvůli ní usmířili, byl velký krok vpřed a dovolil ji se přesunout do jiné roviny bytí prostřednictvím smrti a znovuzrozeni. Místo známého rčení, ve kterém se říká, že „operace se zdařila, ale pacient zemřel", bychom mohli nyní použít: „Operace se zdařila a pacient zemřel."
Jsem přesvědčena, že psychologické a duchovní poznáni musí být součástí postgraduálního vzdělání lékařů nebo kurzů celostní medicíny, protože bez něj se léčení stěží dostane k podstatě.

 

Potíže a symptomy jako zprávy

Po dlouhou dobu se na potíže a symptomy nemoci pohlíželo jako na nepřítele, kterého si nevšímáme nebo ho za každou cenu umlčíme místo toho, abychom věnovali po-zornost jeho hlubšímu významu a zprávě, kterou přináší.

 

Analogie

Pokud nám pošťák (posel) přinese daňový výměr (zprávu), tak to, že si ho nebudeme všímat nebo doufat, že zase odejde, tuto záležitost nijak nevyřeší. Nejspíše nás na svou přítomnost upozorní zvýšeným hlasem, popř. také použitím fyzické síly. Můžete pošťáka třeba i zastřelit, ale přijde další posel.
Někteří lidé ho pozvou dál a snaží se ho udělat částí svého života... ale hlavní problém, nezaplacená daň, je stále nevyřešený a daň není zaplacená!
Naším prvním úkolem je správně porozumět zprávě, kterou nám zprostředkují potíže a symptomy těla. Domnívám se, že se nám to podaří jen s použitím širokoúhlého objektivu, který zahrne všechny složky člověka, ty zjevné i skryté. V mnoha případech je vysvětlení nasnadě, jen když máme oči k vidění, uši k slyšení a moudrost tomu porozumět.

1) Slovní vyjádření
Slova, kterými pacient popisuje své vztahy k okolí, jsou často úzce spojena s fyzickými projevy nemoci.

 

Příklad

Žena s vřídkem v oblasti nosu:
„Moje sestra mě vodí za nos." Muž, který si stěžuje na bolest za krkem:
„Kolega v práci mi sedí za krkem." Žena, u které vypukl pásový opar:
„Matka mi jde na nervy." Žena se svědící vyrážkou okolo krku:
„Jsem tak znechucená z toho, co manžel dělá, ale nejsem schopná mu to říct." Matka s bolestí v dolní části zad:
„Cítím, že už toho víc nezvládnu." Dívka, která neustále trpí nevolností:
„Jsem z té práce celá nemocná." Muž s bolestivým abscesem v anální oblasti: „Můj šéf je jako osina v zadku."

V jiných případech mohou na skrytou příčinu upozornit slova, kterými pacient popisuje své potíže:
a) „Ta vyrážka mě tak rozčiluje", říká žena, která se neustále rozčiluje nad tím, že nikdo nedělá v domácnosti věci přesně podle jejích pokynů.
b) „Mám ztuhlé kyčle, takže je pro mě těžké se po ránu hýbat", uvádí muž, který právě odešel do důchodu a připadá mu, že už nikam nepatří. Fyzická nepohyblivost často zastupuje duševní nepohyblivost a strach se pohnout vpřed.
c) „Mám takovou zácpu, že chodím na záchod jen jednou týdně." Žena, která to říkala, popírala, že má jakýkoli jiný problém a chtěla, aby se zdálo, že má vše pod kontrolou. Jen zřídka vyjadřovala nějaké emoce!
d) „Když mám závratě, ztrácím naprosto rovnováhu a musím si lehnout." To byl zase muž, který žil s úzkostnou ženou, třemi živými pubertálními dětmi a neurotickým psem.
e) „Mám sama na sebe vztek, že musím pořád jíst čokoládu", říká mladá žena, kterou opustil muž s její nejIepší přítelkyní.
V každém z těchto uvedených případů se zdá, že se fyzické tělo snaží vyvážit extrémní stav, ke kterému došlo na jiné úrovni, t. j. na astrální, éterické nebo mentální, v souladu se zákonem rovnováhy.

 

Interpretace

a) Žena s vyrážkou je přehnaně náročná na čistotu a chce mít vše naleštěné a uklizené. Vyrážka představuje něco, co na ní není dokonalé a v jejích očích je nesmírně rozčilující.
b) Tento muž cítí nejistotu a obavy z toho, že ztratil své postavení v životě. Pocit, že už nedokáže rozhodovat o svém okolí, způsobil, že se stal nepohyblivý.
c) Tato žena měla strach nechat věci jen tak jít a stát se zranitelná, a to způsobilo, že se neobyčejně pevně všeho držela.
d) Život tohoto muže byl tak hektický, že jen závratě mu umožnily lehnout si do postele a zažít trochu klidu a míru.
e) Tato dívka se cítila nemilovaná a lásky neschopná a snažila se pečovat o sebe alespoň pojídáním čokolády.
I když všechny uvedené potíže je možné odstranit klasickou medicínou, jsem přesvědčena, že odstranění potíží bude trvalejší, pokud vezmeme v úvahu i psychologickou a duchovní dimenzi.
Různé druhy alternativní medicíny chápou člověka co do diagnózy i léčení jako celek a dosahují dlouhodobého ústupu potíží, aniž by si pacient uvědomoval jejich skryté pozadí.
Zjistila jsem ale ve své praxi, že když se s pacienty hovoří o jejich stavu, nejen že rychleji reagují na léčení, ale oceňují tyto rozhovory také proto, že jim umožňují být spolu-odpovědní za léčebný proces.
Zjistila jsem také, že hlubší uvědomění si souvislostí vede pacienty k tomu, že příště rozpoznají varovné příznaky narušení rovnováhy v dřívější fázi a nohou podle toho jednat a předejít tomu, že se nerovnováha projeví jako nemoc.

2) Řeč těla - vizuální zpráva

Během dne naše oči zaznamenají nespočetně vjemů, z nichž je mnoho zapomenuto, pokud vjem nevytvoří smysluplné spojení v mozku. Za tu dobu, co pracuji jako lékařka, jsem se naučila používat víc a víc své oči, a to jak smyslové orgány, tak třetí oko, nejen k pozorování zjevných známek nemoci, ale také toho, jak pacient sedí. Na základě toho vnímám pacienta jako celek a podle toho rozhoduji i o léčení.
O řeči těla již bylo napsáno mnoho knih a zde se chci zmínit jen o několika poznatcích. Mnoho těchto informací souvisí s mými poznatky ohledně čaker a budou podrobněji rozvedeny v dalších kapitolách.

 

Příklad

a) Mladá učitelka mluvila o stresu, který prožívá ve škole, a jaké má problémy s některými dětmi a zkřížila si ruce na solar plexu. Solar plexus je oblast, přes kterou přijímáme informace o našem okolí, zvláště na emoční úrovni. Někteří velmi citliví lidé fungují jako houba a přitahuji ze svého okolí všechny možné emoce, dokud nejsou zcela zahlceni.
Na podvědomé úrovni se brání tak, že používají ruce jako ochranu proti nevítaným energiím.
b) Dítě na dětském hřišti stojí samo, bez kamarádů kteří mu utekli, protože si s nimi nechtělo hrát. Stojí s rukama těsně okolo hrudníku a velice se mračí. Srdce a hrudní koš je oblast, kde se zaznamenávají zranění. Jako prevenci proti dalším zásahům používáme často jako způsobu ochrany ruce.
c) Nervózní zájemkyně o místo často obtočí nohy kolem sebe, aby se cítila bezpečnější.
Takto si dívka chrání část, která se jeví jako velmi zranitelná, obzvlášť u žen. Muž, který sedí s nohama od sebe, dává najevo, že se cítí jistý sám sebou a vyzývá ostatní, aby šli blíž.
d) Nervózní chlapec odpovídá učitelce při zkoušení
s rukou částečně zakrývající ústa.
Je to tak, že se chlapec obává, aby ostatní neslyšeli, co říká a dává tak najevo nedostatek důvěry ve své schopnosti.
e) Svraštělé obočí podnikatele varuje okolí, aby se přibližovali jen na vlastní nebezpečí!
Neverbální komunikace je velmi účinná a rychlá metoda, jak umožnit ostatním, aby vás poznali. My všichni jsme na této úrovni schopni komunikovat už od nejranějšího dětství. Potvrzuje se to, když vidíme miminko, jak se usměje na usmívající se rodiče a vzápětí zvážní, když je úsměv vystřídán zamračeným výrazem.
V současné době je známo, že děti přejímají informace od matek už v prenatálním stavu a že podstata těchto informaci přicházejících v tak důležité období vývoje, může formovat pozdější život, prostě už dále neplatí: „Co oči nevidí, to srdce nebolí."
f) Lesklé oči ženy, která vypráví o smrti svého muže,vás informují o tom, že přirozený proces truchlení ještě nebyl ukončen.
Naše jednání často odporuje našim slovům a ztěžuje to kontakt pacienta s lékařem. Takové neverbální signály je tedy třeba za spolupráce s pacientem pečlivě prozkoumat.
g) Muž trhne nohou, když se ho lékař zeptá na to,
jaké má manželství.
Takové pohyby jsou většinou mimovolní a zdá se, jakoby do rozhovoru vstupovala podvědomá složka.
h) Chlapec svírá ruce, až mu zbělí klouby, když hovoříme o jeho vzteku vůči otci.
Chlapcovy ruce jednají v pomyslné podvědomé scéně, kde jejich síla stačí na to, aby otce uškrtila. Jeho vědomá mysl naštěstí brání skutečné realizaci, ale každému je zřejmé, jak jsou jeho pocity intenzivní.
Všechny tyto znaky jsou důležitým vodítkem pro všechny, kdo jsou schopni si jich všimnout a moudře je použít. Je velmi nevhodné, aby lékař přestoupil hranice vytyčené pacientem, jen aby si posílil vlastní ego.
Je velmi snadné se pacienta dotknout naivním komentováním jeho slov a jednání. Pravděpodobně ho to zraní a nebude chtít odpovídat na další otázky. Je proto moudré vzít v úvahu veškeré dostupné informace a teprve potom činit rozhodnutí o možné příčině potíží.
Člověk je složitý živočich a po dlouhou dobu se učil vrstvit jeden typ chování na druhý, takže to připomíná cibuli.
Z tohoto pohledu bychom se měli ze všech sil snažit dostat se k jádru problému a ne se spokojit s vnější slupkou.

 


Následující kapitoly prozrazují další způsoby, jak dešifrovat zprávy, které nám přináší nemoc v podobě patologických příznaků, a hlouběji porozumět čakrám...


 

Christine R. Page: "Léčivá síla čaker"

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

Zdroj: http://probuzeni.blogspot.sk/


KNIHU môžete zakúpiť i na tejto adrese

 

 

Súvisiace:

Čakry
http://www.cez-okno.net/cakry

 


 

 

jún 18, 2013 10:44 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top