Jak se Lakšmí snažila zaostřit zrak, aby si ty skvosty, vyrobené s dokonalou řemeslnou zručností, mohla lépe prohlednout uviděla, kdo ten chrám s poklady obývá. Všemi směry se tam plazily tucty hadů. Plazi vylézali otvory ve vnitřních stěnách kráteru, bohatě zdobenými bránami a okny a zase v nich mizeli. Z otvorů se šířilo světlo, jako by hromada zlata uprostřed kráteru byla pozůstatkem nějakého zasypaného města. Ještě zvláštnější bylo, že někteří z nich byli hady jen napůl, spodní část jejich těla končila hadím ocasem, zatímco horní patřila muži nebo žene.
Měli krásné obličeje, v jejich výrazu však bylo cosi zlověstného. Hlavy, hruď a zápěstí měli ověšené zlatými šperky. Patrně rozrušeni blízkosti jiné bytosti někteří z nich zneklidněli a začali vrhat hypnotické pohledy svých magnetických očí k okraji kráteru. Lakšmí se vyděsila, protože tah směrem dolů zesílil a vypadalo to, že balvan už ji dlouho neudrží. Napadlo ji, že se pokusí projít skrz něj, tak jako prošla Pýthiinou skálou. Cítila, že odolávat tlaku, který ji táhne dolů, už dlouho nedokáže. S hrůzou si uvědomila, že právě tohle je nebezpečí barda popisované v Tibetské knize mrtvých. Duše, které se v něm vznášejí, mohou být, podle svého vnitřního stavu, pohlceny různými silami a zavlečeny do příslušných oblastí onoho světa.
V tom ucítila, jak jí něčí ruka stiskla rameno; patřila Lidholonovi Ten dotyk ji přinesl okamžitou úlevu a tah ihned polevil. Opět se cítila v bezpečí.
„Nágové jsou velmi sensitivní“ šeptal jí do ucha. „Ještě vás nevidí ale cítí vaši přítomnost. Jakmile vybočíte z cesty, po níž letíme, ochranné kouzlo Avastů, které Vás činí neviditelnou, značně zeslábne. Brzy by vás objevili. Moc vás prosím, už se od nás nevzdalujte, je to velmi nebezpečné. Nechat se polapit na tomto místě je asi poslední co byste chtěla“.
„Co je to za tvory?“
„Některé z duší, které nadevšechno milovaly zlato. Vím, že vám to asi bude znít dost staromódně, ale za svého života bývali tihle lidé závislí na majetku a nenasytně hromadili bohatství. Nedokázali se však o ně dělit. Chápete jak to myslím? Tahle posedlost vlastnit je prokletím vašeho západního světa a devastuje povrch této planety. Nyní, a to slovo tady znamená něco jiného než ve vašem lidském chápaní času, jejich duše lapené v hadích tělech uvízly na tomto místě, ve věčné nudě bez možnosti opustit oblast kráteru a jakkoli se vyvíjet nebo odtud uniknout. Podobných míst je tady spousta. Některá krásna, jiná ještě mnohem bezútěšnější než tohle.Dante Alighieri hlidarendi, který svou přítomností požehnal zemi zvanou Itálie, jich pár navštívil. Ale měl, stejně jako vy průvodce.“
„Chcete říct, že peklo doopravdy existuje?“
„Jistě. Dante je navštívil pod zvláštní ochranou, takže se mohl vrátit. Většina těch, kdo se tam odvážili, zůstala navždy. Člověk se může vydat na astrální výlet, ale obvykle nad tím nemá kontrolu. Pokud se ho tam zmocní silnější entita, než je on sám, riskuje, že ho vtáhne do světa stínů a jeho opuštěné fyzické tělo pochopitelně zemře. Například zrovna tihle nágové jsou mnohem mocnější, než vy ve vašem astrálním těle.“
Od chvíle, kdy se Lakšmí objevila u kráteru, proudilo z jejich podzemního města do obrovské jeskyně stále více hadů. Vylézali ze všech štěrbin a puklin kráteru. Ti největší zuřivě syčeli a otáčeli hlavy k hlavnímu vchodu. Potom se vynořila obrovská krajta a začala se plazit po šikmé stěně nahoru. A s ní pak vyrazili směrem k vrcholku kráteru všichni ostatní.
„Tohle je jeden z plazů dávných věků, největší z hadích králů, jeden z těch, které porazil Velký Garuda v dobách Prvotní země. Máme problém. Dost řečí a rychle pryč!“
A Lidholon a Lakšmí vyrazili vpřed, co nejsvižněji to šlo. Ačkoli se zdálo, že Skalní Avasta napíná při útěku všechny síly, Lakšmí mu stačila bez jakýchkoli obtíži. Přece jen však jí i potomkovi rodu Anorských trvalo hodnou chvíli, než nejvyšší rychlostí doletěli jejich skupinku, která už je s obavami očekávala na březích podzemní řeky. Když Lidholon vysvětlil příčinu jejich zdržení, Ališkan neskrýval své rozladění.
„Myslíte, že jste na housenkové dráze v lunaparku? Známe způsoby, jak obejít nástrahy, které tady číhají, ale teď není čas vás je učit. Vaše mysl by to stejně nedokázala tak rychle vstřebat, zatím nemá dost sil k soustředění. Musíte se nás držet stůj co stůj, jinak vás ztratíme.“
Strana 286
„… Hangker vyvolává konflikty v oblasti hospodářství a politiky. Belzebseth napadá psychiku. Tyhle VPN, víry psychického nátlaku, objevené FBI, představuji předvoje jejich armád. Pracují prostřednictvím Černých jezdců, aby lidstvo přivedli na patřičnou úroveň úpadku, na které je mohou posednout. Zatímco naši předkové o riziku posednutí věděli, moderní člověk je ignoruje nebo zesměšňuje.“
Strana 321 až 323
„… A ještě mám jednu poslední otázku: pochopil jsem, že šest Černých jezdců je šest smrtelných hříchů. Hněv, Chtíč, Chamtivost, Připoutanost, Žárlivost a Ješitnost. Ale západní tradice jich vždycky zmiňovala sedm. Kde je ten sedmý Černý jezdec a proč ho není vidět?“
Sedmý Černý jezdec je neviditelný, protože je všude. Prostupuje všemi ostatními hříchy, jedním slovem – je to Pýcha, oblíbený hřích Thanatofora.
Díky pýše se lidé starají jen o sebe a splnění svých cílů. Pýcha s sebou nese nezřízenou touhu po moci, což je to největší pokušení. Pýchu v sobě má i chtíč, kdy jde o kořistnické naplnění okamžitého vlastního uspokojení. Je obsažená i v hněvu, který ústí v agresi a zduřuje až v nenávist. Pýcha v sobě má i připoutanost s lačností, jejichž cílem je opět jen sobecká touha vlastnit. A je i v žárlivosti, která neuznává úspěchy druhých. Kvete i v hlouposti, kterou s sebou nese ješitnost. Pýcha je Sedmý jezdec, egocentrický pocit vlastní spokojenosti popírající jednotu celku, která je nejvyšším smyslem Hluboké cesty. Touží vytvářet paralelní svět podle svých vlastních představ, svět ega. Sedmý jezdec, tak jako zbývajících šest, cválá při svých nájezdech proti skutečné lásce.
395 až 404
Glosař
Ádivátar
Nejvyšší, Budovatel, Udržovatel, Hybná sila závěrečného ničení (BŮH)
Brána slona
Mytický průchod k přístupu do vnitřního světa po Velkém rozdělení, kdy všechny ostatní přístupy byly uzavřeny. V přístupu k této Bráně spočívalo hlavní zasvěcení do Hluboké cesty.
Hluboká cesta
Vědění o vztahu mezi vnitřním a vnějším světem, které bylo dostupné rase prvorozených před Velkým rozdělením. Toto poznání s sebou neslo spojení se subtilními silami nebes a přírody, vědění o božstvech, chápaní jejich rolí a přístup k vyšším dimenzím a silám duše. Hluboká cesta začínala obřadem zasvěcení, které prý bylo možné až poté, co adept prošel Branou slona. Pak mohl obdržet Ádivatárův Dar. Smyslem dagadtrikonského proroctví bylo znovu objevit přístup k tomuto ztracenému vědění.
Maat (Zákon)
„Maat“ znamená Zákon spravedlivosti, v sanskrtu „dharmy“. Ve sněmovně Zákona Maat se konají Sněmy Daskalianů, strážců Kola věčného zákona spravedlivosti.
Asurové
Asuričtí titánští tvorové jsou jedni z nejpřednějších služebníků pána Temnot, Thanatofora, a dvou démonických králů, Hangkera a Belzebsetha
Avastové
Prvotní rasa, která vládla na zemi před dávnými časy, ve věku pravdy. Dagadtrikonské proroctví o nich mluví v souvislosti s jejich posledním pozemským kmenem přebývajícím v Trojúhelníkové skále. Proto se jim někdy říká Skalní Avastové.
Belzebseth
Démonický král a levá ruka Thanatofora, který infikuje modrý energetický kanál přání, pocitů a emocí týkajících se minulosti. Vyvinul mnoho způsobů k polapení lidských bytostí, především však působí prostřednictvím závislosti, chtíče, připoutanosti, žárlivosti či touhy vlastnit. Jeho metody jsou velmi efektivní, když se spojí s metodami Hangkera.
Garuda
Nejvyšší z orlů, povoz Smaragdového krále, Mistra Velkého plánu. Příslušníci jeho národa jsou ochránci Avastů a za posledních pozemských dnů je dokonce následovali do podzemí.
Hangker
Démonický král a pravá ruka Thanatofora; infikuje žlutý energetický kanál akce a myšlení a budoucnosti. Vládne titanosaurům a vede hrubou silu hord zla, aby naplnil touhu svého pána po nadvládě a moci. Ví se o něm hlavně to, že působí především prostřednictvím pýchy, arogance, sobectví, lakoty, hněvu, nenávisti, zášti a agresivity. Velmi efektivní je, když spolupracuje s Belzebsethem.
Kalabham
Jeden z největších avastských rodů, udržující tradici uctívání sily Země zvané Urgája. Byli to znamenití Skalní Avastové, kteří dokázali jasně vidět v noci a svoji sílu čerpali ze spojení s Matkou Zemi. S pomocí několika kmenů rasy trpaslíku, kteří u nich hledali ochranu, stavěli v Dagad Trikonu obydlí, vodní kanály, galerie a jeskyně určené ke slavnostem Avastů. Trpaslíci pomáhali stavět pevnost Elnelók a mnozí z nich po dosažení míru uzavírali sňatky s národem nágů. Jsou uctívači Pána noci, který třímá trojzubec. To od něho se naučili tajnému kouzlu rásové hudby.
Nagové
Rasa zmutovaných tvorů, kteří mohli být jak lidskými bytostmi tak také hady. Jsou žárlivými vládci podsvětí a nikdy se nepodřídili Thanatorově nadvládě. Mají hypnotické sily a lidské bytosti nedokážou odolat svůdnému kouzlu dívek z rodu nágů, které uměly obloudit dokonce i Avasty. Po uzavření míru po bitvě o Elnelók se mnozí avastší bojovníci oženili s dívkami této rasy.
Smaragdový král
Reprezentuje výkonnou silu Ádivatára. Pokud však mystický spánek tohoto Boha v oceánu blaha trvá příliš dlouho. Zlo využije nejlepší příležitost k úderu a v jeho zdánlivé nepřítomnosti se zmocní vlády nad světem. V bdělém stavu jezdí na Garudovi a usměrňuje chod historie. Ve své modravé formě je znám jako rozsévač, neboť zasévá semena obnovy transformace a spásy.
Thanatofor
Pán zla, jehož původ zůstal před Avasty skryt. Ve čtvrtém věku člověka ho nazývají Satan. Strážce písků se domníval, že byl stvořen v prvním věku, kdy byla všem tvorům dána svoboda, přestože byli dosud zahaleni nevědomosti. Jeho největší síla spočívá v ovládání kolektivní moci, v níž spojili všechny služebníky Temna. Jeho cílem je ovládnutí světa.
Trojbarevná Anorhadská lilie
Symbol druhého portálu Brány slona. Lidské bytosti ji nazývají třetí oko. Křehká lilie tvořená jemnými energetickými vlákénky v lidském mozku se otevírá silou odpuštění. Může též vyvolat sílu trojzubce, zbraně odplaty a trestu pro ty, kteří poruší zákon Maat.
Strana 395 až 404
Gregoire de Kalbermatten: Legenda o Dagad Trikonu, Anorhadská lilie, Brno, 2011
Zostavil: Marián Mancovič
Grégoire de Kalbermatten je filozof, spisovatel a jogín švýcarského původu. Studoval v Ženevě, Bologni a na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore, řadu let působil jako diplomat v oblasti mezinárodních vztahů a jako ekolog ve službách OSN. Celý život zasvětil snahám o dosažení lepší, spravedlivější podoby světa. Východisko ze současného stavu planety vidí především v transformaci lidského vědomí na vyšší, duchovní úroveň. Tomuto tématu věnoval několik knih, z nichž dvě, Advent a Inkognito, vyšly v českém překladu. Legenda o Dagad Trikonu je pokusem propojit realitu s fikcí a poutavou formou legendy o osvícené rase Avastů přiblížit čtenáři učení odrážející autorovy hluboké vhledy do světa starých mytologií a zkušenosti z dlouholetého praktikování meditace.
KNIHU môžete kúpiť i na tejto adrese
Zdroj: http://www.cestykesvetlu.cz/program/Anotace_k_Legende_o_Dagad_Trikonu.pdf
Súvisiace:
Mystériá-Mágia-Mystika
http://www.cez-okno.net/mysteria-magia-mystika
