Obrázok používateľa CEZ OKNO
Levitace při modlitbách potvrzena! (?)

Karel Wágner | Snad ve všech diskusích o dosud neobjasněných jevech, kde přijde řeč na spontánní (samo­volnou) levitaci, se objevuje neustále opakovaná námitka skeptiků, že existence tohoto jevu nebyla ještě nikdy potvrzena.


Z tohoto pohledu se budeme zabývat záběry kamer, které mají existenci fenoménu spontánní levitace již zhruba 15 let dokládat. Na rozdíl od jiných videozáznamů, označovaných za hoax, tyto nevznikaly v žádném hollywood­ském studiu, nevznikaly za pomoci technologie využívané pro filmové triky, ani nebyly v po­čítačích nejrůznějších podvodníků a vtipálků, kteří prahnou po nějakém zisku nebo si chtějí užít svoji chvilku pomíjivé slávy, dodatečně upravo­vány. Jedná se o spontánní levitaci v Lurdách, na kterou nejširší veřejnost na svém webu jako první upozornil Tony Assante. Důležitý je zde fakt, že díky francouz­skému televiznímu štábu se o existenci tohoto fyzikálního jevu, ať už v přímém přenosu, nebo ze záznamu, mohli na vlastní oči přesvědčit doslova milióny diváků.

Což u většiny z nich okamžitě vyvolalo asociaci s nejznámějším případem spontánní levitace na území Francie, ke které došlo v opatství Faverney roku 1608, kde po dobu 33 hodin levi­tovala monstrance před více než tisícem očitých svědků (za zázrak byl tento úkaz římsko­katolickou církví oficiálně uznán až roku 1864). Ovšem případ levitující hostie v Lurdách, kte­rým se budeme zabývat, by neměl nikdo nazývat zázrakem, neboť zde dosud chybí vyjádření ze strany církevní autority. Tak jako nebyl dosud tento úkaz interpretován vědec­kou obcí.

Ale nyní už o tom, jak k levitaci v Lurdách došlo. Dne 7. listopadu 1999 se v Bazilice sv. Pia X., umístěné z větší části pod zemí, konala slavnostní mše s eucharistií. Hlavním celebran­tem byl tehdejší Arcibiskup Lyonu, pozdější kardinál Billé. Mši s ním koncelebroval Jean-Ma­rie Aaron, jinak též kardinál Lustiger, což byl arcibiskup pa­řížský a člen Francouzské akade­mie, ale i řada francouzských biskupů, velký počet kněží a představených klášterů cisterciác­kého řádu. V Římskokatolické církvi je totiž možné, aby jednu mši spolu sloužilo (konce­lebrovalo) zároveň více kněží, kteří se pak označují za koncelebranty. Celý obřad byl tehdy odvysílán v přímém přenosu francouzskou televizí. K samovolnému pohybu hostie došlo při konsekrační epiklezi (před proměňováním), kdy kněz k hostii natahuje ruce, obrácené dla­němi dolů. Je to gesto naznačující moc sestupu­jící shora dolů, které nacházíme také u jiných svátostí. V závěru eplikléze pak celebrant hostii žehná znamením kříže. A jak můžeme vidět na videu z obřadu, který na YouTube nahrál Tony Assante, ve chvíli kdy arcibiskup Billé jako celebrant vztahuje ruce nad velkou hostii, dochází na paténě k podivnému fyzikálnímu jevu:
https://www.youtube.com/watch?v=JDp3nPQqL_o&x-yt-cl=84503534&x-yt-ts=142...


Hostie náhle, zničehož nic vyskočí z nádoby (talíře) zvané paténa, několikrát se ve vzduchu zakolébá, načež zaujme ustálenou horizontální polohu, ve které zůstane viset do konce ká­nonu (bohoslu­žebního zpěvu). Dochází zde tedy ke zřetelnému, samovolnému pohybu hos­tie na paténě a záběry kamer se zdají nasvědčovat tomu, že dochází i k její následné levi­taci, která tak trochu připomíná jednu z ukázek elektromagne­tické indukce, dobře známé divákům ve Francii, na níž zde uvádím odkaz. V úvodu tohoto videa (na stopáži 0:15-0:30) najdete demonstraci elektro­magnetické indukce z Palais de la Decouverte v Paříži, kde se 1kg těžká placka z hliníko­vého plechu vznáší nad velkou cívkou, kterou protéká střídavý proud o frekvenci 900 Hz:
https://www.youtube.com/watch?v=txmKr69jGBk


Dnes známe nejrůznější formy uměle vyvolávané levitace (magnetická, elektrostatická, akustická), spočívající ve využití několika fyzikálních principů, přičemž např. systém magnetické levitace se dělí ještě na několik subsystémů. Ve skutečnosti tak dnes mohou naším přičiněním levito­vat nejrůznější objekty o nejrůznější hmotnosti, od celých vlaků přes zboží vystavené ve vý­kladech až po nejmenší částice hmoty, se kterými se experimentuje v laboratořích. Ovšem spontánní, tedy samovolná levitace, při které objekty levitují bez technického zařízení, tedy vznášejí se ve vzduchu bez sofistikované technologie a bez toho, že by je člověk nebo nějaký předmět jakkoliv podepíral, se zdají být málo pravděpodobné.

Za spornou pak bývá označována především spontánní levi­tace člověka, laickou veřejností nejčastěji diskutovaná. I když byla již mnohokrát pozorována očitými svědky při nejrůznějších náboženských shromáždě­ních, v buddhistických svatyních či v kostelech při modlitbách. Le­vitace člověka se zdá být natolik neuvěřitelná, že její existenci drtivá většina vědecké obce vylučuje. Nikdy ji však nevylučo­valy, ani nepopíraly křesťanské církve, neboť některá histo­rická fakta a novější očitá svědectví kněží nasvědčují tomu, že se jedná sice o výjimečný, přesto však reálný jev. Navíc se v posledních desetiletích ukázalo, že spon­tánní levitaci osob po­zorovali, a dodnes (i když jen sporadicky) na vlastní oči pozorují cír­kevní exorcisté.

Tak například teolog a exorcista Jose Antonio Fortea několikrát zmiňo­val případ vymítání, kdy „došlo k levitaci dvakrát, ale i k mnoha dalším, podivným je­vům“. Nejvěhlasnější exorcista otec Gabriele Amorth poskytl sdělovacím prostřed­kům několik rozhovorů, kde existenci levi­tace člověka, spojené s exorcismem, také potvrdil. V jednom z nich např. říká: „Vyskytuje se, ale ne často. Vzpo­mínám si na případ jednoho sedláka, bylo to v době mých začátků.“ Tento muž, který měl podle Amortha při vymítání mluvit anglicky, i když jinak znal jen dialekt a neuměl ani pořádně italsky, se údajně vznášel ve výšce několika desítek centimetrů. Též římskokatolický kněz James J. LeBar (1936–2008), kterého jmenoval kardi­nál John O'Connor roku 1992 vrchním exorcistou newyorské arcidiecéze, v jednom interview na do­taz, zda on sám během exorcismu na vlastní oči viděl ně­koho se vznášet ve vzduchu, odpověděl: „Sám jsem během exor­cismu nikdy neviděl větší levitaci. Ovšem při jednom předběžném vyšetřování jsem viděl někoho, kdo se vznesl nad kostelní lavice a vznášel se tam několik minut“.

Ostatně extatickou levitací proslul i františkánský mnich Josef Desa (1603–1663), jenž byl po své smrti v roce 1753 blahoslaven a roku 1767 svatořečen, pročež je nám známější jako Svatý Josef Cuper­tinský, označovaný za patrona letců, parašutistů a kosmonautů. Byl totiž znám jako „létající svě­tec“, který v extatických stavech byl schopen se vznášet ve vzduchu po dobu až několika hodin. Jeho levitace se často opakovaly. Věřící se sbíhali v údivu, zatímco lékaři a nejrůznější učenci jej podrobovali vyšetřením a kontrolám, aby vyloučili případný podvod. Nejenže jeho levitaci mnoho­krát pozorovali, ale o těchto neuvěřitelných skutečnostech budoucím generacím také zanechali věro­hodné zprávy. Svědkem jeho extatické levitace se nakonec stalo i shromáž­dění kardinálů, dokonce sám papež Urban VIII. A pokud jde o současnost, pak za zmínku stojí reportáž, jejímž autorem je iluzionista Dan White, ovládající celou řadu vynikajících triků. Ten se měl při svých cestách po Nepálu setkat s buddhistickým mnichem, který při modlitbě před kamerami dosáhl extatické levitace, pro kterou udivený White (jinak zástupce skeptického hnutí) údajně nenašel žádné vysvětlení. Zde jeho reportáž:
https://www.youtube.com/watch?v=SnLj8DMqaC8


Pravoslavní exorcisté s oblibou vzpomínají vymítání zlého du­cha, při kterém “posedlé děvče bylo přivázáno k židli, a když biskup konal exorcismus, židle se vznesla do výše asi 1,5 metru a ani několik mužů ji ne­mohlo stáhnout dolů k zemi“. Ovšem podobnému úkazu byl přítomen i Dr. Willi­am J. Craw­ford (1881–1920) z Queens University Belfast, který v letech 1914–1917 v Irsku studoval podivné fyzikální jevy, objevující se v přítomnosti Kathleen Go­ligherové. V její přítomnosti docházelo (mimo jiných za­jímavých fyzi­kálních jevů) i ke spontánní levitaci stolu. Ke Craw­fordovi se záhy při­dal a spolu s ním experimento­val i Wil­liam Fletcher Barrett (1844–1925), profesor fyziky na Royal College of Science v Dublinu. Dle Barrettova vlastního dochova­ného sdělení pak v jednom z případů, kdy se stůl sám od sebe vznesl do výše cca 18 centimetrů (tedy levitoval), se pokoušel Barrett stůl zatlačit dolů, zpět na podlahu. I když tlačil na stůl ze všech svých sil, nepoda­řilo se mu jej na podlahu vrátit, a to do­konce ani poté, co se na stůl posadil a snažil se jej rozhou­pat. William Barrett stu­doval levitaci i v domě Jacka Flanigana, kde docházelo ke vznášení se různého vybavení domácnosti. Jak Bar­ret tehdy konstatoval "po­hyby předmětů nepodobají se nijak oněm, stojícím pod vlivem gravitace, nebo jiné přitažlivé síly.“

V případě pohybů hostie v Lourdech však nehovoříme o živých organismech, ale o rozkolé­bané oplatce, která zůstala viset ve vzduchu. Což se podobá efektu magne­tických levitátorů z produkce holandské společnosti Crealev BV, který můžete zhlédnout na videu. Toto zařízení dokáže pomocí magnetického pole nadnášet předměty o hmotnosti až 9 kilogramů. To by jistě očitým svědkům z 19. a ještě z velké části 20. století připadalo jako zcela nepochopitelný jev, odporující zdravému rozumu, mnohým z nich dokonce jako zázrak. Ovšem o žádný zázrak tu nejde, levitaci způsobuje magnet ve vznášejícím se objektu, k za­řízení otočený stejným pólem. Všechny předměty, které na tomto videu levitují, mají v sobě zabudované neodymové permanentní magnety:
https://www.youtube.com/watch?v=1gMMM62NC-4&x-yt-ts=1422327029&x-yt-cl=8...


Zde ještě laikům málo známá akustická levitace:
https://www.youtube.com/watch?v=669AcEBpdsY

Samozřejmě v diskusích na nejrůznějších webech začalo v případě levitující hostie několik ortodoxních skeptiků spekulovat, o jaký že tu šlo podvod. Tak například v jednom z absurdních výkladů nafilmovaného úkazu mělo jít o statickou elektřinu, kterou vyráběl van de Graaffův generátor, ukrytý ve stole pod paténou (kovovým talířem). Na paténě pak docházelo ke hromadění elektrického náboje, který kolem patény vytvářel elektrostatické pole. Protože oplatka (hostie) i talíř (paténa) měly mít kladný náboj, navzájem se odpuzovaly. Díky této slabé odpudivé síle překonala lehoučká oplatka gravitaci a začala levitovat. Podle jiné spekulace byl pod paténou ukryt elektromagnet a hostie nebyla obyčejnou oplatkou, ale kouzelnickou atrapou s rozemletými kousky magnetu. Ve chvíli, kdy byl elektromagnet zapojen do sítě, se údajná napodobenina hostie začala díky magnetickému poli nad paténou vznášet, tedy levitovat. Jenže obřad eucharistie není pouťovou atrakcí a církev v obřadech věřícím nepředvádí pouťové triky.

Ve skutečnosti je ze záběrů v obřadu pozdvihované hostie zřejmé, že tu nešlo o žádnou kouzelnickou atrapu, ale o běžnou, standardní hostii, určenou celebrantům. Na videona­hrávce je také zřetelně vidět pozdvihovaná paténa, která má podobu talíře, k němuž evidentně není připojeno žádné technické zařízení. Jedná se o kovo­vou nádobu, jistě řádně vycíděnou, podobně jako je tomu u dalších nádob. A je třeba zde podotknout, že vnitřek takovýchto nádob bývá často pozlacen. Nutně se tak při okraji kovové patény (pokud není její vnitřek pozlacen) nažloutlá hostie ve vyleštěném kovu zrcadlila: tedy to, co považuje Tony Assante za druhou hostii na paténě, s největší pravděpodobností před­stavuje pouhé zrcadlení velké oplatky.

Ostatně Assante, který jako první původní reportáž sestříhal a zveřejnil na YouTube, do svého videa nezařadil ani jeden záběr z přímého přenosu, který by potvrzoval, že se na pa­téně nenacházela jen jedna, nýbrž jím uvažované dvě hostie. Takový záběr se totiž ve fran­couzskou televizí odvysílaném přenosu nejspíš vůbec neobjevil. Tedy Assantovy interpre­tace videa, jež byly postupně přejímány nejrůzněj­šími křesťanskými servery či weby, podle nichž se mají objevit na začátku televizních záběrů dvě hostie na sobě spočívající, k sobě přilepené, budou s největší pravděpo­dobností mylné. Zde odkaz na videozá­znam, na kterém je možné si prohlédnout při pozdvi­hování hostii, v závěru i pozdviho­vanou paténu. Autentický záznam mše, který pořídil fran­couzský televizní kanál Antena 2, také zobrazuje různé momenty obřadu, během nichž se celebranti pohybují a jsou tak vidět jejich míhající se rou­cha v mezeře mezi hostií a paténou:
https://www.youtube.com/watch?x-yt-ts=1421914688&v=91J0VCDewb0&x-yt-cl=8...


Jinak řečeno, jak je ze záběrů patrné, látková svrchní roucha celebrantů zvaná „ornát“ mají zelenou barvu, určenou pro liturgické mezidobí. A právě tato sytě zelená barva ornátů na pohybujících se celebrantech po přiblížení scény dokazuje, že mezi oplatkou a talířem je skutečně prázdný prostor, tedy mezera, kterou lze pozorovat roucha a samotný pohyb ce­lebrantů v pozadí. Nešlo tedy o pouhou iluzi, ale hostie se opravdu pohnula nad paténou, přičemž mezi paténou a hostií prokazatelně vznikla mezera. Ovšem nikdo z nás, kdo u toho nebyl a úkaz nesledoval z bezprostřední blízkosti, nemůže mít absolutní jistotu, že hostie není pouze vyboulená, že se nad paténou opravdu vznáší bez jakékoliv opory: k tomu se však mohou při svých dlouholetých zkušenostech fundovaně vyjádřit znalci římskokatolické liturgie a výrobce hostií, kterým nechybí poznatky o tom, jak se může z nekvašeného těsta pečená velká oplatka, představující hostii, za daných podmínek chovat.

A pokud snad hodlá některý z našich skeptických přírodovědců tvrdit, že nešlo o mimořádný fyzikální úkaz, může nám své tvrzení dokázat v jednoduchém, kamerou zaznamena­ném experimentu, při kterém bude spontánní pohyb velké hostie, spolu s následným vznikem mezery mezi talířem a oplatkou, v laboratoři za kontrolovaných podmínek duplikovat.

Zde ještě pokus pro doma, v němž levituje citrón:
https://www.youtube.com/watch?v=gGSu9nb93Es


Zde vysvětlivky k textu:

Hostie (hostia = oběť) označuje v křesťanské tradici chléb připravený ke slavení eucharistie (díkůvzdání), což je jedna ze základních součástí křesťanského kultu známá jako „přijímání vína a chleba“, kterou je připomínána poslední společná večeře Ježíše a jeho učedníků. Dnes se již nejedná o chléb, ale o kulatý oplatek, jenž může být jak velký (je pak rozlámán), tak i malý, nám známý ze „svatého přijímání“ v kostele. Při mši v Lurdách se jednalo o velkou hostii, určenou pro kněze ce­lebranta (celebrare = oslavovat, slavit), spočívající na paténě. Nádoba zvaná paténa se tva­rově vyvinula z antického prostředí, kde se užívala při běžném stolování jako nádoba, v níž se servírovalo jídlo. Když se v latinské (římské) církvi začal používat při mši nekvašený chléb v podobě hostií (zhruba od 11. století), získala paténa ustálenou podobu plochého talíře, nad kterým se velké hostie lámou.

Žádný ze snímků zobrazujících levitaci člověka, zveřejňovaných v posledních letech na internetu, nemůže být považován za nezvratný důkaz tohoto jevu. Neboť k vytváření poměrně dokonalých iluzí v počítači dnes každému šikovnému amatérovi, natož pak grafikovi, postačí program užívaný k úpravě digitálních fotografií.

Karel Wágner

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz


Súvisiace:

Modlitba
http://www.cez-okno.net/clanok/clanok/modlitba

Levitácia
http://www.cez-okno.net/levitacia


Autori: 
február 13, 2015 00:10 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top