„Víš, Lobsangu, to je poměrně dlouhé vyprávění a zavádí nás na spletité cestičky dávných dějin, o nichž nemají dostatečné znalosti dokonce ani někteří lámové. Ale stručně řečeno, stalo se asi toto: naše planeta už byla zralá k osídlení, a tak naši vládci rozhodli, který druh bytostí sem bude vysazen – a byli jsme to my, lidé. Vládci je nazývám proto, že to byli hlavní představitelé Zahradníků Země i dalších planet.
Na jedné vzdálené planetě, za hranicemi této galaxie se rozběhly přípravy a byla přichystána zvláštní kosmická loď schopná letět naprosto neuvěřitelnou rychlostí. A my jsme tam byli naloděni v podobě lidských embryí. Zahradníci nás prostě na tuto planetu nějak dopravili. Co se událo mezi přinesením zárodků a dobou, kdy povstaly první bytosti zvané lidé, dost dobře nevíme.
Za dobu nepřítomnosti Zahradníků se toho na jejich rodné planetě hodně událo. Stařičký vládce, nazvěme si ho “bůh”, už měl svá léta a objevili se někteří ničemové toužící po jeho moci. Podařilo se jim se tohoto “boha” zbavit a nastolit jiného – takovou loutku – takže ve skutečnosti se tito odpadlíci zmocnili vlády pro sebe samotné.
Když se kosmická loď vrátila z výpravy na naši planetu, zjistila posádka, že mnohé se změnilo a oni přicházejí do nepřátelského prostředí. Nový vládce se je dokonce pokusil zabít, jen aby se jich zbavil. Navrátivší se Zahradníci tedy raději pobrali pár žen své velikosti a zamířili zpátky do pozemské galaxie (víš, Lobsangu, galaxií je ve vesmíru obrovská spousta). Když dorazili zpět na naši planetu, kde vysadili lidské bytosti, nastolili tu svoji nadvládu. Postavili i různé stavby, jako třeba pyramidy, umožňující jim zachytit rádiovými vlnami cokoliv přicházejícího k Zemi. Lidské bytosti, které tu chovali, používali jako otroky vykonávající veškerou práci, zatímco Zahradníci si lebedili v přepychu a jenom lidem dávali příkazy, co a jak udělat.
Nakonec se tito muži a ženy, které bychom měli spíš nazývat nadmuži a nadženami, nabažili svých partnerů a docházelo k intimním stykům, jež vedly k nesvárům a všemožným nepříjemnostem. Jednoho dne však z vesmíru přiletěla kosmická loď, jejíž přítomnost obsluha radarů umístěných v pyramidách nezachytila. Ta loď byla obrovská a když přistála, vyšli z ní lidé, kteří si tady začali stavět obydlí. Ti, kdož naši planetu osídlili jako první, nesli nelibě přítomnost jiných a slovních potyčky záhy přerostly v bitvu. Konflikt se nějakou dobu vlekl a mezitím byly vyvíjeny ty nejďábelštější vynálezy. Nakonec lidem z oné veliké kosmické lodi došla trpělivost, a zapojili do boje koráby, které byly zřejmě ponechány v ústraní pro nejhorší případy. Tyto lodě shodily strašlivé bomby na místa, kde druhá skupina lidí pocházejících z vesmíru žila. Jednalo se o velmi účinný druh atomových bomb a všude, kde vybuchly, vymizel veškerý život. Zemi zahalila purpurová záře a muži se ženami, kteří byli původci teto zkázy, nastoupili zpátky na onu obrovskou kosmickou loď a odletěli.
V oblastech zasažených tímto náletem se sto let či ještě déle nemohla uchytit vůbec žádná forma života. Když účinky záření začaly konečně postupně slábnout, přeživší lidé se vynořili na zemský povrch hluboce poznamenáni a začali se kolem sebe rozhlížet v obavách z toho, co uzří. Postupně se z nich stali zemědělci obdělávající půdu dřevěnými pluhy a podobným náčiním.“
Ale pane, říkáte, že svět je starší než padesát milionů let… ach víte, je toho tolik, čemu vůbec nerozumím. Například ti muži tady, vůbec nemáme potuchy, kolik let jim je, nevíme, kolik dní, týdnů či staletí se nalézají tady ani jak bylo možné uchovat po celá ta léta čerstvé jídlo. Jak je to možné, že se ti lidé nerozpadli na prach?“
Láma se usmál. „Jsme negramoti, Lobsangu. Tuto planetu dřív obývali lidé mnohem chytřejší. Vystřídala se tu celá řada civilizací, víš. Například,“ a ukázal na knihu na polici, „tato kniha pojednává o takových lékařských a chirurgických postupech, o jakých jsme u nás v Tibetu v životě neslyšeli, přestože jsme byli mezi prvními, kdo tuto planetu osídlili.“
„Ale když jsme na takové výši, tak proč máme život tak těžký? V některých těch obrázkových knížkách, které jste přivezl z Kathmándu, je vyobrazena spousta věcí, o nichž u nás nemáme ani tušení, třeba kola, která u nás v Tibetu nemáme.“
Můj učitel odpověděl: „Nemáme, protože existuje velice prastaré rčení o tom, že jakmile Tibet dopustí vstup kol na svoje území, bude poroben velice nepřátelskou rasou. Proroctví našich předků jsou pravdivá, jako by snad nahlíželi do budoucnosti a já, mladý muži, tvrdím, že do ní nahlíželi skutečně a tady se seznámíš s přístroji, s jejichž pomocí uvidíš, co se stalo v minulosti, co se děje nyní i co se přihodí v budoucnosti.“
„Přece jen ale nechápu, jak může něco vydržet tak dlouho? Když se věci nechají ležet ladem, postupně chátrají, rozpadají se a přestávají být použitelné, jako to modlitební kolo ve staré lámáserii, jež jste mi ukázal. Taková nádherná práce, a přece rozbité a nepohyblivé. Jak mohli tito lidé dokázat uchránit věci před zkázonosným působením času, jak mohli zabezpečit, aby to tady pořád fungovalo? Vždyť se jen podívejte, jak se světla sama rozsvítí, jakmile vkročíme do nějaké místnosti. U nás přece nic takového nemáme a používáme páchnoucí máslové svíčky či louče. A najednou tady září stejné světlo jako denní, které není vytvářeno jako v té knížce, v níž jste mi ukázal, jak vypadají stroje působící na magnetické pole a generující to, co nazýváte elektřinou. A přece u nás nic takového nemáme. Jak to, že jsme tak izolováni?“ Byl jsem opravdu zmaten.
Láma se na chvíli odmlčel a potom pravil: „Ale ano, budeš se muset dozvědět i následující, vždyť z tebe bude ten nejvzdělanější láma, jaký kdy v Tibetu žil, a budeš schopen nahlížet do minulosti, přítomnosti i do budoucnosti. V tomto horském pásmu, kde se právě nacházíme, se takovýchto jeskyní vyskytuje řada a kdysi bývaly všechny vzájemně propojeny soustavou tunelů. Dalo se tak přecházet z jedné do druhé a ať se člověk ocitl kdekoli, pokaždé tam bylo dost světla a čerstvého vzduchu. Jenomže tehdy tibetská země ležela na mořském pobřeží a její obyvatelé žili převážně v rovině jen s několika mírnými kopečky a lidé těch dávných věků používali energetické zdroje nám úplně neznámé. Pak však přišla strašlivá katastrofa, když na druhé polokouli vědci ze země zvané Atlantida nechali vybuchnout příšernou výbušninu, která tento svět zničila.“
„Zničila tento svět?“ otázal jsem se. „Ale vždyť naše země je v pořádku, v čem tedy její zničení spočívá a jak ta zkáza světa vypadala?“
Láma vstal a vzal do ruky jednu knihu. Byla jich tam spousta, ale on vybral právě tuto a nalistoval v ní nějaké obrázky. Potom se obrátil ke mně a pravil: „Podívej se, jak tento svět kdysi býval zahalen oblaky. Slunce nebylo nikdy vidět a lidé ani nevěděli, že existují hvězdy. A právě v těch dobách se lidé dožívali několika set let a ne jako dnes, kdy umírají, sotva se něco naučí. Ta úmrtnost je způsobována škodlivým zářením pocházejícím od slunce a také tím, že zmizela ochranná vrstva mraků. Nebezpečné paprsky tak začaly na tuto planetu dopadat a prosakovat do ní, což s sebou přineslo všemožné druhy nemocí včetně duševních poruch. Tak se tehdy celý svět otřásl tím strašným výbuchem a pak ho ovládla vřava. Atlantida, rozkládající se tehdy daleko odsud na protější straně planety, zmizela ve vlnách oceánu, zatímco tady u nás v Tibetu došlo k vyzdvižení země do výšky kolem sedmi, osmi a víc tisíc metrů nad mořem. Zdraví obyvatelstva se zhoršilo a lidé po dlouhou dobu zmírali v důsledku nedostatku kyslíku a účinkem škodlivých paprsků, které v těchto extrémních nadmořských výškách působí silněji.“
Znovu se odmlčel, chvíli si třel nohy, které ho musely náramně bolet, a potom pokračoval: „Jedna odlehlá oblast naší země zůstala ležet na mořském pobřeží a její obyvatelstvo se začalo od zdejšího odlišovat čím dál víc. Začali hloupnout, neměli žádné chrámy, neuctívali žádná božstva a ještě i v dnešních dobách jezdí po vodě v kožených člunech a věnují se lovu tuleňů, ryb a dalších živočichů. Žijí tam veliká zvířata s ohromnými parohy, ale tihle lidé jich spoustu vybili, neboť se živí jejich masem. Rasy, které s nimi přišly do styku, nazvaly tyto obyvatele dalekého severu Eskymáky. V naší části Tibetu jsou soustředěni ti nejlepší: kněží, mudrci a věhlasní lékaři, zatímco na území, jenž se od Tibetu odlomilo a propadlo až na úroveň moře, lépe řečeno na území, které na přímořské úrovni zůstalo, žilo obyvatelstvo podřadné mentality, složené převážně z obyčejných lidí, manuálních pracovníků, drvoštěpů a nosičů vody. Na tomto vývojovém stupni ustrnuli po dobu delší než milion let. Život na malých zemědělských usedlostech zůstal nezměněn v každodenním běhu staletí za staletím.“
Dr. T. Lobsang Rampa
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese
TIBETSKÁ SÁGA. Z anglického originálu Tibetan Sage přeložila Jitka Badoučková.
KNIHU bolo možné zakúpiť i na tejto adrese
Súvisiace:
LOBSANG RAMPA: Tak byly vybudovány pyramidy
http://www.kemet.sk/clanok/lobsang-rampa-tak-byly-vybudovany-pyramidySeriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zemeDávne technológie – technológie Bohov
http://www.cez-okno.net/rubrika/davne-technologie-technologie-bohovLOBSANG RAMPA Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/lobsang-rampa-vyberEditoriál: LOBSANG RAMPA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-lobsang-rampa
