Obrázok používateľa CEZ OKNO
Maltské koleje II.

Když se řekne slovo Malta, tak si jako první představíte maltézský kříž, nebo vyhlášené maltské noční bary a diskotéky. Ostatní zdejší památky jsou mnohem méně známé. Patří k nim megalitické stavby, údajně starší než egyptské pyramidy. Velmi málo lidí však slyšelo o maltských kolejích.

Koleje jsou paralelní rýhy v tvrdém vápenci. Připomínají stopy, které obvykle zanechávají kolová vozidla, proto se nazývají „Cart-Ruts“. V překladu to znamená „koleje vyjeté dvoukolákem“.

Den poté

Před tisíci nebo miliony let se v oblasti dnešní Malty nacházely nízko položené ostrovy obklopené mělčinami. Ostrůvky se skládaly z měkkých (plastických) uhličitanových nánosů a jílů. Pak se ostrovy začaly v důsledku geologických procesů zvětšovat a spojovat. Postupně se začaly ztrácet úžiny a vznikaly zálivy a laguny, z nichž některé už byly úplně odděleny od moře. Vlivem vlhkého klimatu se zde objevila sladkovodní jezera a později bažiny.

Když přišel čas, ostrovy se v průběhu geologické události začaly vyzdvihovat, zvětšovat a spojovat až vytvořily most. Nově vzniklá území se změnila v jezera a bažiny. Podobně i na Sahaře, která je nedaleko odtud, tu byly savany s jezery, v řekách krokodýli, ryby a hroši. Na opačném konci, v Egyptě, kde je dnes sluncem spálená země můžeme vidět stopy mnoha vyschlých řek. Údolí, „vádí“, jsou dodnes dokonale viditelná ze vzduchu. V těchto dávných dobách probíhala komunikace mezi národy po vodě. Důkazem jsou rytiny a kresby lodí na skalách, vzdálených desítky kilometrů od moře. Dál na východ, v povodí řek Tigris a Eufrat, byla půda ve 3. a 4. tisíciletí před naším letopočtem tak neúrodná a bažinatá, že Sumeři museli vytvořit síť odvodňovacích kanálů.


Přístav na Gozu, zde připlouvají trajekty z Malty

V té době byl po celém světě dostatek čerstvé vody, stejně tak i na Maltě. Území, z nějž nám zůstalo Maltské souostroví, bylo zcela pokryto bujnou vegetací. V níže položených oblastech, zejména na jihozápadní straně dnešní Malty, byly laguny a bažiny. Dnes zde nalezneme horský terén. Totéž platí o severovýchodním konci ostrova Gozo, dnes s vysokými kopci a náhorními plošinami.

Paleo-Malta byla tedy plná života. V bažinách se pásla stáda miniaturních hrochů a slonů. Jejich kosterní pozůstatky jsou dodnes nalézány v jeskyních a starých říčních korytech. Nejvíce jich bylo objeveno v jeskyni Ghar Dalam na jihovýchodě Malty.

Pozůstatky hrochů si zaslouží zvláštní pozornost. Zuby těchto zvířat vytvořily na dně jeskyně vrstvu silnou půl metru. To potvrzuje, že zde tisíce let žilo a zemřelo mnoho hroších generací. Všechny tyto indicie naznačují, že v tomto období byly životní podmínky na Maltě velmi příznivé.


Jeskyně Ghar Dalam s tisíci kostrami miniaturních zvířat

Při pohledu na dnešní skalnatou Maltu je těžké si představit, kde mohla stáda těchto zvířat najít potravu. Kam zmizela jezera a bažiny, v nichž se brodili? Kde jsou jejich původní pastviny?

Výše uvedená zvířata nejsou velcí plavci a mohou migrovat pouze po zemi. Je zřejmé, že Malta a Gozo nebyly dříve ostrovy, jak je známe dnes. Byly součástí kontinentu. Tento fakt potvrzují nálezy zakrslých mini – slonů a hrochů na Sicílii a nově i na Krétě. Kdysi existující spojovací pevninský most mezi Evropou a Maltou je nyní pod hladinou moře. Právě tudy, po pevnině, mezi lagunami a malými ostrůvky, mohly před tisíci lety probíhat přesuny zvířat a lidí.


Muzeum Ghar Dalam s kostrou mini - mamuta

Tehdejší lidé se přirozeně zdržovali na březích jezer, v místech kde mohli lovit sladkovodní ryby. Staří obyvatelé Malty se stejně jako jejich evropští vrstevníci mohli nazývat „lidmi z bažin“. Je možné, že stavěli své domy na dřevěných pilotech.

Jejich způsob života spočíval v lovu, rybolovu a sběru. Nestavěli žádné silnice ani kamenné megalitické stavby! Nepotřebovali je. Kromě toho tam prostě v okolí žádné kameny nebyly! Terén tvořily uhličitanové vrstvy, které ještě nevyschly – neztvrdly. Jen jíl, bahno a vápencové usazeniny. Dnes jsou vidět na maltském pobřeží v oblasti „Blue Grotto“. Přílivové vlny v nich postupně vytvořily stovky výklenků a jeskyň.


Jeskyně Blue Grotto

Tehdejší doprava

Nyní se pojďme zamyslet, jaký druh dopravních prostředků používali dávní lidé žijící v těchto podmínkách. Žili takřka ve vodě a potřebovali se přesunovat. Co dokázali vyrobit? Dřevěné lodě? V tu dobu byl nedostatek kmenů, natož pevných pazourků, potřebných pro výrobu dlát a škrabek.

Jak by se dala postavit jednoduchá loď bez použití těchto základních nástrojů? Neumím si představit více, než dvě možnosti. První je, že stavěli rákosové čluny, podobně jak ve starém Egyptě. Rákos mohli úspěšně sklidit v bažinách. Pokud by však přetahovali rákosovou loď z jednoho místa na druhé, nezanechala by na zemi žádnou stopu.


Provedli jsme rekonstrukci předhistorického dopravního prostředku


Pohyb sáněk v uhličitanovém bahně zanechal otisky stejné jako jsou záhadné Maltské koleje

Druhá možnost je, že používali něco, jako vory. Jenže takové plavidlo nelze jednoduše táhnout ani ovládat. Pod plachtou může plout pouze po větru. Pokud jsou dlouho na vodě, zvlhnou a ztěžknou. Aby vyschly, musely by se pokaždé vytahovat na břeh, a to je hodně namáhavá práce.

Řešení je zdá se jednoduché. Používali vory s malými kýly s tenkých kmenů na každé straně, něco jako dnešní katamarány. Když s nimi vjedete do vody, jsou nadnášeny. Kromě toho měl tento vynález snížené boční tření. Při přetahování po bahnitém terénu fungoval kýl jako sáňky. Takové vory mohly při přesunu zanechat stopy v podobě vyjetých kolejí.


Tímto způsobem přepravovali náklad tehdejší obyvatelé Malty. Rekonstrukce proběhla nedaleko města Xewkija na Gozu

Dřevěné vory byly určeny především k přepravě nákladů. Ulovený miniaturní hroch nebo zakrslý slon nepředstavoval žádný velký náklad.

Dodnes se používají v ruské tundře železné nebo dřevěné sáňky připojené za traktor jako nejsnadnější způsob dopravy. Ve věčně zmrzlé půdě po nich zůstávají vyjeté koleje, které nikdy nezmizí. Lidé na starověké Maltě mohli fungovat stejným způsobem s tím rozdílem, že místo traktorů tahali sáně sami.

Maximální hloubka maltských kolejí v jednom místě dosahuje 70 centimetrů. Z toho lze odvodit výšku dřevěných běžců, která mohla být 80 až 100 centimetrů. Na obrázku vidíte schéma dřevěných sáněk požívaných pravěkými lidmi na Maltě.


Záhadné koleje v oblasti San Gwan

Použití takových vorů s bočními běžci – sáněk, se mi jeví jako velmi pravděpodobná možnost. Za prvé, ve vyjetých kolejích nejsou vidět opakované prohlubně, pokud by se jednalo o kolo – a to se zastavilo, nebo posouvalo trhaně. Za druhé, dvoukolový vozík se může pohybovat, ve srovnání se sáňkami, jen po upravených cestách. Dvoukolák nemůže jezdit v bažinách, vozík vyžaduje silnice. V tomto období na Maltě žádné silnice nebyly, prostě je nebylo třeba budovat. Není náhodou, že i později, při stavbě chrámů, dávní Malťané nestavěli žádné přístupové cesty ke vchodům. Veškerá doprava byla omezena na stezky.

Za třetí, stopa vyjetých kolejí nikde nezatáčí do ostrého úhlu, tak jako by tomu bylo u jednostopého vozítka. Poloměr otáčení není nikdy menší, než 10 nebo 20 metrů.


Základní geologie

Vraťme se k bažinám a horotvorným procesům, které probíhaly ve středomoří před tisíci lety.

Ruský geolog prováděl 15 let geologický průzkum na severu Ruska. Vyhodnotil tisíce vrtných vzorků ze dna různých moří, měl možnost zkoumat hory zevnitř v čukotských dolech a v zemi Františka Josefa. Výsledkem práce je nová teorie, která dokazuje, že celosvětové horotvorné procesy probíhaly poměrně nedávno, před pár tisíci lety.

Ve své práci popisuje drastické změny klimatu a povrchu země, které proběhly před 5000 lety. Tyto změny jsou dobře známé, ale dodnes nevysvětlené. V tomto období proběhl velký skok ve vývoji lidské rasy, změnila se podoba pobřežních oblastí, vznikala nová pohoří. Pevnina mezi Maltou a Sicílií se ponořila pod vodu. Vznikly nové civilizace a státy. Dnes to vnímáme jako počátek naší historie.

Horotvorné procesy před 5000 lety probíhaly na Maltě v miniaturním měřítku. Během okamžiku, nebo dnů, vznikly ostrovy a hory tak jak je vidíme dnes. Geologická deprese a spodní tlaky vyzdvihly bažiny, laguny, včetně mělkého dna moře o desítky až stovky metrů. Plastický materiál vytvořil nové kopce.

Po dosažení určitého limitu se začaly hory deformovat, objevily se rámové zlomy. Jasným příkladem těchto horotvorných procesů jsou útesy v oblasti Dingli. Kdysi nízko položené bažiny a laguny dnes můžeme hledat na planinách vysokých hor a útesů. Mnohé části středomoří se zdvihaly, jiné potápěly. Některé ostrovy zmizely, jiné nově vznikaly. Tak jako dnešní Malta.

Trochu víc geologie

Podle oficiální teorie byla Malta vytlačena vzhůru jako kus velké pevniny. Zvednutý blok pak prošel destrukcí v několika krocích. Vodní eroze odplavila část horniny a vytvořila se údolí. Tak podle geologů vznikly maltské hory a kopce. Tato oficiální představa je znázorněná na obrázku.

Tato teorie, tento způsob vzniku Malty je nejen nepravděpodobný, je přímo chybný. Je těžké uvěřit, že obrovské objemy hornin chybějící mezi útesy odplavily do moře potoky a řeky. Důvodem je skutečnost, že na Maltě nejsou žádné známky vodní eroze, která měla vytvořit takové útesy. Jejich stěny jsou příliš hladké. Neexistuje ani žádný systém, kudy by mohla proudit voda odplavující horniny.

Příklad vodní eroze můžeme vidět například v poušti poblíž oázy Baharia. Jejím hlavním rysem je vysoce rozvinuté větvení. Každý proud má svou funkci a hierarchii. Malý potůček na vrcholu se dole mění v širokou deltu. Hornina je odváděna z vrcholu dolů stovkami přirozených zářezů. Tedy za předpokladu, že vydatně prší. V současné době se eroze v Baharii zastavila, je sucho. Na dalším obrázku vidíme jiný typ vodní eroze. Odvodňovací žlaby nejsou tak široké, ale úzké se špičatými hranami. Záleží na druhu horniny.

Nic z toho, co vidíte na fotografiích, není vidět na Maltě a Gozo. Kopce a většina útesů na Maltě vznikly vytlačením plastického materiálu vzhůru. Jako když vysouváte námořní dalekohled. Takovým způsobem vznikly i podivuhodné zkamenělé vlny v oblasti Dwejra. U těchto vln můžete dodnes pozorovat aktivní tektonické trhliny.

Proč si jich zatím nikdo nevšimnul? Odpověď je jasná. Geologická struktura Malty je natolik složitá, že uvádí většinu geologů ve zmatek. Vidí útesy, vidí řeky a údolí. Vidí vodu, jak unáší horniny do moře. A samozřejmě předpokládají, že tento proces trval milióny let. To je ale chybný názor. Vše se odehrálo velmi rychle. Přesto se domnívám, že 99% geologů by dospělo ke stejnému závěru, jako ruský geolog, pokud by zkoumali Maltský reliéf důkladně. Chyba není v nich. Chyba je v systému.

Je pochopitelné, že pro laiky i odborníky je to zcela nepřijatelný scénář. V učebnicích jsou tektonické procesy popisovány jako pomalé, pro člověka nepozorovatelné děje.

To, co se událo před 5000 lety na Maltě, byla součást celoplanetární události. Malta je vzácný případ, kde můžeme pomocí stop činnosti dávných lidí pochopit, co se tenkrát ve Středomoří odehrávalo.

Po katastrofě

Při katastrofě na Maltě a Gozo velmi rychle vznikaly nové kopce a útesy. Takovou přírodní pohromu nemohl nikdo přežít. Přímořské osady spláchly obrovské tsunami. Pravděpodobnost přežití se odhaduje 1:750 000. Zůstaly jen vyjeté koleje.

Dnes je ve vyjetých stopách těžké vysledovat nějaký systém. Koleje se jako hadi táhnou po svazích, od pobřeží do kopců, jiné končí na hraně útesů, jako například v Dingli. Jedno je jisté. Mnoho kolejí, které dnes vidíme vysoko na svazích hor a kopců, kdysi vedlo nízkým terénem mezi ostrovy. Maltské koleje, které zdánlivě nevedou nikam, vznikly ještě před celosvětovou katastrofou. Jsou pozůstatkem dopravních tras zaniklé středomořské civilizace. Podivné rýhy vtlačené do jílu a bláta v nových podmínkách během nemnoha dní ztuhly.


Nedaleko Fawwry, kam se dostanete jen úzkými cestami z městečka Siggiemi, jsou desítky kolejí. Stopy sice nejsou tak zřetelné, jako jinde, ale jejich množství je stejně překvapivé, jako v Clapham Junction. Dokumentovali jsme směr kolejí přerušovaný kamennými zídkami. Místy je stopa jasně viditelná, o kus dál zmizí pod vrstvou zeminy, aby se znovu objevila. Výsledek průzkumu byl jednoznačný. Ani jediná kolej nevedla k vrcholu kopce nebo k jeskyni. Jejich trasa na mnoha místech probíhá terénními zlomy a stupni. Nedovedu si představit, proč by někdo něco přepravoval takovým terénem, když tyto schody mohl pohodlně objet.

Zkamenělé stopy lidí

Tvrdí se, že mezi kolejemi nejsou stopy lidí ani tažných zvířat. Pokud by sáňky táhla zvířata s úzkými kopyty, jejich stopu by rychle zaplavilo měkké bahno. Ale kráčející člověk táhnoucí těžký náklad měkkým bahnem zde stopy zanechal!

Objevili jsme několik kolejí se známkami lidských stop. Zachovaly se v místech, kde bahno nebylo příliš měkké a nestačilo zalít otisky. Několikrát jsme zkoušeli napodobit způsob a směr chůze dávných lidí táhnoucích upravený vor s nákladem. U města Xewkija jsou vyjeté koleje provázené zkamenělými otisky lidských stop. Na jednom místě dodnes vidíme stopy dávné nehody. Ztěžka kráčející člověk zapadl pravou nohou do řídkého bahna a poklekl. Opodál je vidět vyjetá stopa, kdy se sáňky zastavily o tvrdou překážku ukrytou v bahně. Nezbývalo nic jiného, než posunout je zpět a překážku obejít.

Podobné stopy můžete najít v okolí Naxxaru. Také zde naše rekonstrukce prokázala, že jde s největší pravděpodobností o stopy člověka táhnoucího sáňky.

Vrátíme se zpět do oblasti Clapham Junction. Kopec pokrývají desítky kolejí, stejně jako ve Fawra. Některé koleje vedly po stropě velké jeskyně pod vrcholem kopce. Tento strop se později propadl. Je nutné si uvědomit, že oblast Clapham Junction byla původně přímořský terén. Až pak byla jeskyně i horninami vyzdvižena do dnešní polohy. Vnitřní prostory jeskyně jsou rozděleny zídkami, které zde postavili dnešní lidé. Použili k tomu kamení ze zhrouceného stropu.

Nejsou zde vidět stopy sazí ani zbytky starých ohnišť. Je jasné, že jeskyně nebyly nikdy trvale obývány. Možná se zde těžila sůl. Kdo ví.

Žádná kolej v Clapham Junction nezačíná ani nekončí u jeskyně. Probíhají všemi směry, kříží se a rozdvojují. Tak jako po celé Maltě a Gozo. Objevili jsme zde zajímavé místo, na němž je vidět, jak byla plastická uhličitanová hornina vyzdvižena vzhůru. Při pohybu praskala a vznikaly terasy. Představte si to, jako když vytahujete námořní dalekohled. Takový kopec pak vypadá jako přírodní schodiště.

A teď to nejdůležitější. Napříč těmito obřími schodišti – terasami – probíhají stopy desítek „Cart-Ruts“, vyjetých kolejí. Profily tvaru písmene V a U končí na hranách teras, ale nikdy uvnitř, na schodnicích. To znamená, že vznikly na vodorovném terénu – než byl povrch vyzdvižen a rozvrásněn do dnešní polohy.


Domnívám se, že jsme objevili nezpochybnitelný důkaz. Koleje na Maltě vznikly před přírodní katastrofou, která se odehrála před asi 5000 lety.

Horotvorné události před 5000 lety změnily podobu desítek ostrovů. Vznikla nová Malta. Díky tomuto procesu nám zůstalo zkamenělé svědectví existence staré civilizace. Zkamenělé koleje v pevném vápenci, jimž se přezdívá „Cart – Ruts“.
Anebo to bylo úplně jinak?

Jiří Matějka

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


VIDEO nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

Výber WM MAGAZÍN
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/vyber-wm-magazin


Štítky: 
máj 01, 2013 23:46 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top