Jak byl postaven komplex Ggantija, jeden z největších o dobře zachovalých „chrámů“ na Maltě? Astronomická orientace staveb je dobře známá v Evropě a její princip je popsán už v Bibli. Zemědělství, zavlažování a sociální politiku podle stejných principů řídili již v Mezopotámii...
Starý Egypt byl plánován podle „obrazu nebe na zemi“ – jako tzv. nebeský Duat. Organizace světa byla ještě nedávno řízena pohybem hvězd. Ale nás zajímají konkrétní příklady – příklady kdy a proč lidé sledovali východ Slunce!
Za všechno mohou hvězdy
Poměrně známá je megalitická kultura, která stavěla menhiry, dolmeny a kromlechy (kamenné kruhy) od pobřeží Atlantiku až po Skotsko. Astronomická orientace kromlechu Stonehenge je dobře popsána, ale stále zůstává nevysvětlena. Nicméně, orientace monumentálních podzemních „hrobek“ ve směru východu a západu je nezpochybnitelná v New Grange (Irsko, 3200 př. n. l.). Vnitřní chodba stavby bez oken, podobné kamennému „bunkru“, navíc zasypané hlínou, je zaměřena na bod východu Slunce v den zimního slunovratu. Stejnou orientaci najdete na Orknejích. I zde je to podzemní stavba z kamene obsypaná hlínou – oficiálně „hrobka“ – známá jako Maeshowe. Její vznik akademici, podle radiokarbonového datování poblíž nalezených organických předmětů, datují do 3100 – 2500 př. n. l. Stavba však může být mnohem starší! Organické zbytky se sem ovšem mohly dostat až mnohem později! Dalších, podobně orientovaných monumentů už mnoho nezbývá, byly zničeny a zapomenuty. Některé úmyslně zbourala církev a nahradila je svými objekty. Co z toho všeho vyplývá?
Poslední volné místo pro osamocenou cestovatelku - na dvojlůžkovém pokoji!
POJEĎTE S NÁMI A ZAŽIJETE LETNÍ SLUNOVRAT MEZI TISÍCILETÝMI STAVBAMI. POKUSÍME SE O REKONSTRUKCI STAVĚNÍ MEGALITICKÝCH STAVEB PŘÍMO NA MÍSTĚ. MIMO TO, UVIDÍTE ZTRACENÝ KAMENNÝ CHRÁM MEZI OPUNCIEMI, KAM BĚŽNÝ TURISTA SOTVA ZAVÍTÁ, A NEJENOM TO... PODZEMNÍ KRUHOVÝ CHRÁM, KAM UŽ VŮBEC ŽÁDNÝ TURISTA NEMÁ MOŽNOST ZAJÍT...
NEVÁHEJTE A ZAVOLEJTE JEŠTĚ DNES + 420 777 770 606
Chaos v odborném datování
Zdá se, že oficiální datování naší historie jsou jen odhady a domněnky akademiků. Příkladem může být nedávná studie, ve které se na základě radiokarbonového datování tvrdí, že stavby na Maltě a Gozo zřídili ve druhém tisíciletí před naším letopočtem (1500 př. n. l.) kolonisté z Kréty.
Maltské koleje a megalitické stavby
Na Maltě najdete dva historické fenomény. Jsou to megalitické chrámy a vyryté koleje nazývané Cart–Ruts. Nikdo dodnes netuší, kdy vznikly, a co mohou mít společného. O kolejích, paralelních rýhách v tvrdém vápenci jsme psali už dříve. Vznikly v době, kdy tuto část Středomoří ještě tvořily mělčiny a ostrůvky. Také podoba dnešní Malty byla úplně jiná, neexistovaly vysoké útesy Dingli a jižní část ostrova byla bahnitou mělčinou. Žila zde miniaturní zvířata – hroši a sloni, jejichž kostry jsou k vidění v jeskyni Ghar–Dalam. Podobná minifauna byla nalezena i na Sicílii, ve Španělsku a nejnověji na Krétě. Zdá se, že tehdejší klima bylo zcela odlišné od našich nejodvážnějších představ.
Ruský geolog D. Begch prováděl 15 let průzkum na severu Ruska. Vyhodnotil tisíce vrtných vzorků ze dna různých moří, měl možnost zkoumat hory zevnitř v čukotských dolech a v Zemi Františka Josefa. Výsledkem práce je nová teorie, která dokazuje, že poslední celosvětové horotvorné procesy proběhly poměrně nedávno, před několika tisíci let. Ve své práci popisuje drastické změny klimatu a povrchu Země, které proběhly před asi 5000 lety. Tyto změny jsou dobře známé, ale dodnes nevysvětlené. Po tomto období, kdy se změnila podoba pobřežních oblastí, a vznikla nová pohoří, proběhl ve vývoji lidské rasy velký skok. Pevnina mezi Maltou a Sicílií zmizela pod vodou. Vznikaly nové civilizace a říše. Dnes to vnímáme jako počátek naší historie. To se shoduje s biblickými popisy i s nejstaršími legendami.
Horotvorné procesy před 5000 lety probíhaly na Maltě v miniaturním měřítku. Během okamžiku nebo dnů vznikly ostrovy a hory tak, jak je vidíme dnes. Geologická deprese a spodní tlaky vyzdvihly bažiny, laguny, včetně mělkého dna moře, o desítky až stovky metrů. Plastický materiál vytvořil nové kopce.
V tu dobu náhle zanikla civilizace, která zanechala svědectví ve formě zkamenělých vyjetých kolejí, nazývaných Cart–Ruts! Středomoří bylo zaplaveno a ti, co přežili, hledali nová území, nové pevniny. Tak osídlili například Menorku a nový ostrov Malta.
Skupiny ztroskotanců osídlily novou pevninu. Tehdy byly oba ostrovy Malta a Gozo ještě spojené. Přinesly s sebou vědomosti a zručnost. Lidé začali plánovat a budovat obydlí, stavby, které by je dokázaly ochránit před nepřízní osudu. S obavami pozorovali pohyb Slunce, které opět vycházelo na východě, ale co když se opět pohne, a přijde katastrofa? Stáli na kopcích, sledovali horizont, který se nepodobal tomu, jak ho znali z dřívějška. Neměli možnost ověření, neexistoval jediný záchytný bod, nebylo jak určit, jestli Slunce vychází tam, kde dřív. Tušili, že se něco změnilo. Kdysi vlhké a teplejší podnebí nahradilo drsnější klima. O tom není pochyb.
Novým osadníkům nezbývalo, než začít úplně znova. Věděli, že existuje nejkratší den v roce, den, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy. Dnes tento bod nazýváme zimní slunovrat. Proto pověřili své architekty úkolem vybudovat stavby orientované podle východu Slunce v nejkratším dni roku.
Požadovanou orientaci dokázali snadno vypozorovat z pohybu Slunce. Dokázali vyprojektovat stavby odolávající zemětřesení – ale z jakého materiálu postavit stavby, které dnes na Maltě obdivujeme? Na novém ostrově nebyly žádné kameny, jen pomalu tuhnoucí bláto!
Jak Malťané stavěli megalitické stavby
Připomeňme si geologické události, které probíhaly na Maltě před 5000 lety. Kdysi nízko položené bahnité ostrovy a laguny byly náhle vyzdviženy do dnešní výše. Na vrcholcích kopců zůstaly nánosy čerstvého bahna neztrácejícího svou plasticitu. Téměř celá Malta byla tehdy pokryta uhličitanovým bahnem, které na vzduchu poměrně rychle tvrdlo.
Na povrchu se vytvořila pevná krusta silná 20 až 60 centimetrů. Dodnes není přesně popsáno, jakým způsobem mohla vzniknout. Vysvětlení je, zdá se, jednoduché. Uhličitanové bahno plné organických zbytků se tvořilo na dně moře, tak jak ho vidíme kolem pobřeží Malty i dnes. V kontaktu se vzduchem dochází k rozkladu organických částeček a vznikající plyn stoupá vzhůru do té doby, než horní vrstva ztvrdne. Na některých místech byl výron plynů tak silný, že vznikla svrchní vápencová krusta podobná sopečné pemze. Zatvrdnutí povrchu pak zabránilo odpařování vlhkosti ze spodních vrstev, které sice ztratili svou původní plasticitu, ale zůstávají stále vlhké a snadno opracovatelné.
Tento proces transformace hlíny v kámen probíhal za normálních podmínek, bez vysokých tlaků a teplot, v krátkém čase a přímo pod nohama lidí.
Starověcí obyvatelé si všimli tohoto procesu při kopání otvorů nebo hrobů. Začali hloubit větší jeskyně a využívali silných tvrdých vrstev vápence jako přírodního stropu. V takovém případě stačilo prorazit tvrdý kámen pouze u vchodu. Spodní vrstvy byly mnohem měkčí a snadno se odkopávaly. V podstatě jim k tomu stačily jednoduché nástroje, motyky a škrabky. Příkladem takových obydlí jsou jeskyně v oblasti „Clapham Junction“ nebo podzemní „chrámy“ Xaghra Circle, hypogeum v Paole nebo hroby v oblasti Xemxija.
Dnešní věda předpokládá, že otvory a jeskyně byly složitě vytesány do tvrdého kamene. Není to pravda.
Jednoduché stavební řešení
Nyní se podívejme, jak se stavěly megalitické „chrámy“. Téměř všechny jsou v místech, kde byl odtěžen korálový vápenec. Ztvrdlá krusta chybí. Dalším důmyslným objevem tehdejších lidí bylo využívání ztvrdlé vrstvy pro stavební účely. Dokázali oddělit krustu od měkkého základu a kamenné desky použít pro stavbu zdí.
Jak byl postaven komplex Ggantija, jeden z největších o dobře zachovalých „chrámů“ na Maltě? Venkovní stěny jsou ze světle hnědého porézního vápence, jehož desky silné 50 – 60 centimetrů váží mnoho tun. Povrch desek s mnoha dutinami je drsný. Názorným příkladem je největší kamenný blok vysoký téměř 7 metrů.
Odborníci se domnívají, že desky byly odlamovány v lomu po vrstvách. Domnívám se, že to není pravda. Desky těžené v lomech jsou obvykle mnohem hladší. Kamenné bloky použité v Ggantiji navíc nenesou známky opracování.
Od doby vzniku Ggantije nenapadlo napodobit starověkou technologii staveb nikoho. V mnoha lomech z římského období, kdy už zde lidé používali bronz a železo, je vidět jak byl kámen vylamován ze stěny. Kvádry nebyly velké, měly hmotnost 300 až 400 kilogramů, aby se snadno převážely. Velký římský lom najdete v oblasti Clapham Junction.
Starověký způsob těžby mohutných desek přímo ze zatvrdlého povrchu byl geniálně jednoduchý.
Kolem budoucího bloku vysekali malé otvory, přitom vtipně využívali přirozené tektonické trhliny. Do otvorů vložili klády a tahem odtrhli krustu od ještě měkkého podkladu. Desku pak překlopili do vztyčené polohy v předem vyhloubeném příkopu. To vše prováděli přímo na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti. Pracnost postavení zdi tak byla minimální. Odpadl složitý přesun – z údajných lomů v Ta Cenc, jak popisuje odborná věda. Jiným důkazem, že materiál nebyl dopravován z dalekých lomů, je fakt, že kolem chrámu Ggantija, ani k němu, nevede žádná příjezdová cesta!
V Ggantiji najdeme další důkazy o tom, že desky byly odlamovány přímo na stavbě. Na severní straně vidíme různě velké desky, které jsou podle dnešních zvyklostí nevhodně poskládány. Jeden z mohutných bloků má vlevo dole utržený roh. Nebylo to způsobeno nehodou při dopravě! Pokud sem byl blok odněkud přivezen, pak bylo jednodušší položit ho na stabilnější delší stranu. A ulomený roh umístit nahoru. Ale tak to postavené nebylo!
Kamenné bloky byly získávány odlamováním krusty podél hrany budoucí stěny. Jednoduše řečeno, jedním pohybem byla deska odtržena a postavena na určené místo. Neznamená to však, že takto se postavila celá stavba. Některé menší desky odlamovali někde poblíž, malé úlomky sloužily k vyplňování mezer. Mohutné hlavní desky však v žádném případě nebyly dováženy z několik kilometrů vzdáleného lomu.
Velké desky vysoké až 7 metrů byly použity pro spodní stavbu. Horní řadu tvoří menší kameny, které se snadněji zdvihaly. Dávní stavitelé používali velké desky z praktických, ne „rituálních“ důvodů. Je mnohem jednodušší postavit jednu velkou desku, než stejnou plochu složitě vyskládat z mnoha malých kamenů. Z toho vyplývá, že „chrámy“ nebyly kultovními stavbami, ale spíš neobvyklými společnými domy nebo útočištěmi stavěnými co nejrychleji.
Při průzkumu nejstarších maltských staveb jsem si povšimnul jedné zajímavosti. Dávní architekti z nějakého důvodu použili na stavbu vnějších zdí výhradně porézní druh vápence, místo hustějšího a bez pórů. Možná bylo snazší, díky menší hustotě, odtrhnout silnější a tím i větší kus vápence z podkladu, bez rizika rozlomení. Dalším možným vysvětlením může být, že krusta z porézního vápence rychleji vysychala a snadno se v tu dobu odtrhávala od podkladu.
Většina „chrámů“ stojí na stejném geologickém podloží – na tzv. „bažinatém vápenci“. Materiál byl porézní, tvrdnul rychleji než hutnější vápenec. To naznačuje, že megalitické stavby mohly vzniknout nedlouho po té, co na novou Maltu dorazili lidé, kteří tehdy, před 5000 lety, přežili přírodní katastrofu. Taková stavba nemusela trvat dlouho. Dobu výstavby odhaduji i s rezervou na 6 měsíců!
Vnitřní konstrukce
Pro stavbu vnitřních stěn „chrámů“ byl používán jiný druh vápence. Byl mnohem měkčí a bez vnitřních pórů. Má se za to, že to je tzv. „globigerinový vápenec“, jehož jsou na Maltě velké zásoby. Těží se v místních lomech, kde se z něj vyřezávají přesné bloky pro všechny stavby na Maltě a Gozo. Snadno získaný stavební materiál se pak rozváží do měst a vesnic. Jeden lom nedaleko Dwejra jsme navštívili. Do kopce je proveden desítky metrů hluboký zářez s kolmými stěnami a vodorovnou základnou. Pomocí jednoduché pily se vápencové dno svisle nařízne podle rozměrů budoucí tvárnice. Vodorovně otočený ocelový kotouč pak odřízne bloky na požadovanou výšku, jeden po druhém. Tyto „tvárnice“ se pak nechávají na vzduchu přirozeně ztvrdnout. Zkoušeli jsme tvrdost stěny a hotové tvárnice. Do čerstvě odřezaného bloku se dá vyrýt jakýkoli ornament obyčejným dřívkem nebo hřebíkem. Podobně měkká je i stěna lomu. Čím déle je materiál na vzduchu, tím je tvrdší. Proto se kolmé stěny lomu, vysoké desítky metrů, nikdy nezhroutí!
Vrátíme se k dávným stavitelům Maltských chrámů. Předpokládá se, že kameny pro vnitřní stěny těžili a přiváželi z dalekých lomů. To nemusí být pravda. Mnohem praktičtější mohlo být vyřezávání bloků přímo na staveništi. Pod odtrženou vápencovou krustou se nacházela méně odolná, měkčí vrstva vápence, z nějž pak vyráběli potřebné stavební prvky. Po zpracování kámen ztvrdl a následně byl dopraven na místo. Je zřejmé, že se tento jemný materiál opracovával snadněji, než desky z porézního vápence. Je také takřka jisté, že rytiny a ornamenty vyrývali do ještě surového, neztuhlého kamene. Stovky zdobných teček pak nemusely být pracně vysekávány do kamenného povrchu; stačilo je vtlačit do surového měkkého materiálu „razítkem“.
Na první pohled se může zdát, že jde o stejný druh tzv. globigerinového vápence. Není tomu tak. Pracovníci muzea v Ggantiji nahradili originální zdobené portály materiálem z moderních lomů a už po pár letech zjistili na kopiích stopy eroze. Poškození nezpůsobily kyselé deště, ale rozdílná poréznost vápence. Kamenné kopie, na rozdíl od originálů, nevydrží desítky natož stovky nebo tisíce let bez poškození. Stavitelé prehistorických chrámů na Maltě těžili geologicky starší kvalitnější materiál, „bažinatý vápenec“. Na místech jeho výskytu pak vystavěli podivuhodné megalitické stavby, které přečkaly tisíce let.
„Královské odchylka“ a rozdíl 1600 let
Skupiny ztroskotanců osídlily novou pevninu. Tehdy byly oba ostrovy Malta a Gozo ještě spojené. Pomocí znalostí a přirozeného umu začali stavět pevná obydlí, které je měla chránit před podobnou katastrofou, jakou nedávno prožili. V půdorysech staveb Ggantija, Hagar Qim, Skorba, Ta Hagrat a Xrobb L Ghagin, pevně „zakotvili“ novou dráhu Slunce.
Připomeňme si náš předpoklad, že v tu dobu byl severní pól posunut o cca 7° západním směrem než dnes. Podobnou odchylku 7 až 15 stupňů najdeme u mnoha nejstarších staveb světa. Říká se tomu „královská odchylka“. Ve středomořské oblasti jsme u různých staveb naměřili odklon 7°. Stejná hodnota se dá předpokládat u maltských megalitických chrámů.
V tomto období, nedlouho po ničivé pohromě, vznikaly nejstarší stavby, které se zachovaly až do dnešních dnů. Stavěli je lidé, kteří zde našli nové útočiště, když jejich původní domov zmizel pod hladinou moře. Jejich stavební konstrukce jsou unikátní a již nikdy nebyly napodobeny. Zdi stavěli z materiálu, který jim doslova tuhl pod nohama. Přesto není jasné, jací to byli lidé, odkud přišli a kam později odešli.
Jiné chrámy, jako Tarxien, Kordin III, Tal Qadi, Borg in Nadur a Buggiba (?) vznikly přibližně o 1600 let později. Tyto stavby nejsou orientovány k východu Slunce nejkratší den v roce, ale podle měsíčních cyklů. To odpovídá dnešní poloze severního pólu. Stavěli je však už jiní lidé. Pro své stavby, které jsou pouze kopií Gggantije a podobných, nepoužívali porézní vápenec. Nebylo to ani technicky možné, protože horní krusta vyschla natolik, že se nedala tak jednoduše odtrhnout.
Co se mohlo na Maltě a ve Středomoří odehrát během 1600 let?
Jedno je jisté. Severní pól se ustálil na dnešní pozici, Matu a Gozo rozdělilo moře, a mezi nimi zůstal ostrůvek Comino. Kam a proč zmizeli první stavitelé megalitických chrámů? Je možné, i když vysoce nepravděpodobné, že to bylo způsobeno některými z náhodných faktorů – epidemie, neúrody nebo útoky nepřátel. S největší pravděpodobností, to způsobily pokračující změny klimatu. Podmínky k žití se měnily, kopce a hory se pomalu dotvářely. Dodnes můžeme najít geologicky aktivní trhliny na Gozo v oblasti Dwejra.
Během tohoto období se mohl změnit povrch Malty dvakrát, nebo třikrát. Mnohé pobřežní linie byly zaplaveny, jiné naopak vystoupaly nad hladinu. Důkazem může být objev megalitické stavby na dně moře v hloubce několik desítek metrů. Jiným svědectvím geologického vývoje může být jeden z nejstarších chrámů – Xrobb L Ghagin. Najdete ho poblíž města Marsaxlokk. Kdysi stál na plošině, dnes se nachází na hraně vysokého útesu a jeho východní místnosti se zřítily do moře. Návštěvu tohoto místa z bezpečnostních důvodů nedoporučuji. Na Maltě existují i jiné důkazy těchto tendencí. Za Římanů ustoupila pobřežní čára v Mars o více, než kilometr. Současně zmizely pod vodou malé ostrůvky v zálivu Svatého Tomáše.
Mnajdra a Hagar Qim: důkaz nedávných změn
Na jižním pobřeží Malty se poblíž útesů Dingli nacházejí jedny z nejstarších megalitických staveb – Mnajdra a Hagar Qim. Obě jsou situovány na pobřežním svahu ve dvou úrovních. Výškový rozdíl mezi nimi je 40 metrů. Nicméně, v době vzniku ležely obě stavby v jedné rovině! Hagar Qim stál původně na pevnině a Mnajdra na ostrůvku odděleném na severu pásem bažin. Dnes tyto bažiny rozeznáte podle světle šedého povrchu mezi oběma stavbami. Šedá krusta silná 1 až 2 milimetry vznikla teprve nedávno. Poblíž chrámů jsou vidět trasy, kudy se rozváděla voda. Po změně výšek přestal systém fungovat, zůstaly nefunkční drážky a na severu prázdné kamenné bazény. Mnajdra a Hagar Qin jsou nezpochybnitelným důkazem nedávných geologických změn.
Nejtajemnější místo na Maltě – Hypogeum Hal Saflieni
Hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni je třípatrový, více než 10,6 m hluboký podzemní komplex o celkové ploše kolem 500 m². Najdete ho ve městě Paola. 33 místností je zde doslova chaoticky propojeno chodbami a schodišti. Komplex byl objeven náhodou pod moderním domem, při úpravě cisterny na dešťovou vodu v suterénu.
V podzemním chrámu, jak je nesprávně nazýván, bylo objeveno na 7000 lidských koster. Některé zdroje nesprávně uvádí, že šlo pouze o ženy. Nejde však jen o pozůstatky ženských těl, a mnoho kostí zde bylo přineseno odjinud.
Kdo ví, možná to jsou pozůstatky lidí, kteří zde pobývali předtím, než se ostrovy a pevniny okolo ponořily pod vodu. Mnohem později, až se „ztroskotanci“ zotavili na nové Maltě, pravděpodobně zkoumali, co na pobřeží zůstalo. Nalezené pozůstatky (kosti) pak pohřbívali v Hypogeu Hal Saflieni, ve zvláštní místnosti narychlo vytvořené pro tento účel. Je to nemožná myšlenka?
Domnívám se, že ne. Odborníci popisují výstavbu takového podzemního komplexu jak náročnou stavební činnost. Ve tvrdé skále bylo nutné vysekat chodeb o půdorysu 500 m², to je asi (500 x2) 1000 m3 horniny, a nějak ji dopravit na povrch. Takto to ale neprobíhalo!
Jak jsme si již potvrdili, jako první bylo nutné prorazit otvor v tvrdé krustě silné 20 až 60 centimetrů. Pod ní byl měkký vápenec, do nějž se daly poměrně snadno hloubit chodby a místnosti podle potřeby. Když dokončili první patro, pokračovali v hloubení o úroveň níž. Mezitím stěny nahoře díky přístupu vzduchu ztvrdly. Takto se po etapách postupovalo hlouběji a hlouběji. A nejen to, bylo možné dodatečně zvětšovat místnosti jak vodorovně, tak šikmo a spojovat je chodbami a schodišti. Mnozí si jistě vzpomenete na dobu bezstarostného mládí, kdy jste, tak jako já, možná kopali chodby a tajné úkryty v místní pískovně. Za odpoledne se dala vykopat poměrně velká místnůstka, druhý den se dodělaly výklenky a zarovnaly zdi. V jedné takové komoře jsme udělali hrobeček našemu pejskovi…
Tak to mohlo probíhat i na Maltě. Na stěnách podzemního komplexu Hal Saflieni uvidíte „štukové“ kamenné trámy, překlady, výklenky a vystouplé klenby. Schodiště se zábradlím, police, tajné dutiny za stěnami. Nejsou to nosné trámy, nebo konstrukční prvky, ale pouze imitace vyškrábané do měkkého vápence. Jak snadné to tenkrát bylo!
Závěr výzkumu maltských chrámů
Megalitické chrámy na Maltě jsou považovány za jedny z nejstarších staveb na světě. Doba jejich vzniku a způsob stavby zůstává pro mnoho odborníků dodnes záhadou. Proč?
Archeologové by měli vycházet z nejnovějších poznatků všech vědních oborů. Zejména geologie může nabídnout nové pohledy na historii lidstva. Současný přístup dnešní vědy, zjednodušeně prezentující Zemi jako statický systém s odlivy a přílivy, je až neskutečně pochybný.
V případě maltských chrámů a Cart–Ruts se doposud nenašlo uspokojivé vysvětlení. Hlavním problémem je neochota historiků akceptovat nové geologické názory na původ a vývoj terénního reliéfu, vliv eroze a tektoniky, v tomto případě na Maltě. Nepochopení či spíš nezájem vede ke stagnaci výzkumu a hledání skutečné pravdy. Malta je ojedinělé zkamenělé svědectví o událostech, které, geologicky vzato, proběhly před několika málo lety a změnily tento svět.
Jiří Matějka
Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
VIDEO (Ukázka z filmového dokumentu o Maltských chrámech) nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
Seriál: Maltské koleje
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-maltske-kolejeVýber WM MAGAZÍN
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/vyber-wm-magazin
