Obrázok používateľa CEZ OKNO
MEGALITICKÉ STAVBY I.

Následujících dvanáct megalitických staveb, rozmístěných na čtyřech kontinentech, má společného jmenovatele, i když se konstrukčně od sebe velice liší – byly vybudovány pro energetický zisk. Je obdivuhodné, s jakou nápaditostí bylo využito místních podmínek pro dosažení stejného efektu. V historických materiálech nelze nalézt nápovědu, pro jaký účel mohly být vybudovány, jejich velká hmotnost napovídá, že šlo o velké energetické zisky.



Abychom se mohli k jejich využití alespoň přiblížit, nesmíme se klamat neuváženými závěry, které vytvářejí bariéry pro další úvahy. Za jedno takové zavádějící, a kupodivu uznávané tvrzení, pokládám tažná lana jako prostředek při transportu kamenných kvádrů.


Chápu, že je obtížné si představit člověka s kamennou sekerou v ruce s jinou technologií než tažným lanem. To ale platí i v opačném případě, tažné lano v rukou člověka, který manipuluje pro nás neznámou energií, působí také poněkud rušivě. Jako důkaz, že velké kameny byly přepravovány pomocí tažných lan, bylo provedeno několik experimentů, při kterých bylo tímto způsobem na krátkou vzdálenost přemístěno několik kamenů do váhy 30 tun.

Pro někoho nezkušeného to mohlo vyznít přesvědčivě, nevadilo, že mezi třiceti tunami a tisícem tun (kvádry v balbecké terase) je rozdíl devět set sedmdesát tun. Jako důkaz by mohlo být přijato, kdyby někdo pomocí lidské síly a tažných lan přemístil po neupraveném terénu přes přírodní překážky horninu alespoň o hmotnosti bretaňského menhiru – asi 300 tun. V České republice jsme v roce 2002 měli velkou povodeň, při které uvízla říční loď o hmotnosti 250 tun na břehu v blízkosti koryta řeky. Při pokusu o přemístění lodi zpět na vodu civilní technika neuspěla. Byla povolána vojenská technika, která spojenými silami s civilní technikou s lodí ani nepohnula. Loď musela být rozřezána a po dílech přepravena do kovového šrotu.

Přeprava horniny o hmotnosti 1000 tun po neupraveném terénu přes přírodní překážky je za současného stavu techniky nemyslitelná. Hmotnost 1000 tun představuje 1000 osobních automobilů a postavíme-li je za sebe vytvoří řadu dlouhou asi 5 kilometrů. Mohl by si někdo myslet, že je lze bez kol a připoutané k sobě odtáhnout po neupraveném terénu lidskou silou?

Pracovní postupy megalitické kultury budeme moci hodnotit, až naše vědecké poznání dosáhne vyšší úrovně. Lidé v pravěku měli bližší vztah k přírodě a některé jevy vnímali citlivěji a uměli také využívat přírodní zákony, které dosud unikají pozornosti vědy.

Další stavby s energetickou regulací, které budu popisovat, se od předchozích liší mnohem větší hmotností a nemůžeme se domnívat, že byly budovány pouze pro ozdravné účely. Pro jejich využití nelze v historických materiálech nalézt nápovědu jako např. u jeruzalémského rybníka (http://www.velkaepocha.sk/2011072417472/Za-hranice-vedy-Zahadne-vodni-st...). Musíme se spokojit s tím, že pro nedostatek informací nejsme schopni jejich budování zdůvodnit.

TEOTIHUACÁN

Snad největší vodní stavbou starověku byl Teotihuacán. Alfred E. Schlemmer se snažil prokázat, že Ulice mrtvých ve skutečnosti nikdy žádnou ulicí nebyla. Tato stavba byla prý původně koncipována jako řada spojených zrcadlových bazénů naplněných vodou, která stékala sérií zdymadel od Měsíční pyramidy na severním konci k Citadele na jihu. Zdůvodňuje to tím, že „ulice“ byla v pravidelných intervalech přehrazena vysokou zdí, u jejíž paty bylo jasně vidět zbytky dobře vybudovaného odtokového kanálu. Sklon terénu by navíc usnadňoval severojižní hydraulický tok, protože základna Měsíční pyramidy stála na pozemku, který byl přibližně o 30 metrů výše než plocha před Citadelou. Oddělené sekce by se snadno daly zaplnit vodou a mohly by pak sloužit jako zrcadlové bazény. O účelu tohoto hydraulického systému se vede hodně sporů. Moje poznatky hypotézu Alfreda E. Schlemmera potvrzují. Soubor staveb Teotihuacánu byl postaven na energeticky zajímavém místě a jeho společný náboj bylo možné množstvím vody regulovat.

SAN LORENZO

Další záhadnou stavbou, o které se vědci dohadují, proč byla vybudována a jakému účelu mohla sloužit, se nepochybně řadí gigantický areál v San Lorenzu (Mexiko). Na náhorní plošině asi kilometr dlouhé jsou zrcadlově vybudovány umělé hřebeny, soutěsky a dvacet umělých jezírek. Bylo zjištěno, že dna jezírek jsou vyložena prefabrikovanými bloky vyrobenými ze sopečného popílku. Objev vodních nádrží byl doplněn objevem jakýchsi kanálů zhotovených z čedičových bloků ve tvaru písmene U. Kanály jsou vedeny několik metrů pod povrchem a jejich hlavní trasa je zhruba 200 metrů dlouhá. Bylo prokázáno, že ani jedna z umělých nádrží není na ně napojena. Nepřichází v úvahu, že by kanály sloužily jako stoky, odvodňovací nebo zavlažovací systém. Jsou další záhadou v záhadné stavbě. Gigantický areál v San Lorenzu je energetickou stavbou s vícestupňovou regulací svých co do velikosti nevídaných energetických hodnot. Veškerá uměle navršená hmota získávala energii z energetických složek, na nichž byla vybudována. Regulačními prvky byla jezírka, která mohla být podle potřeby napouštěna v různém počtu. Jako další regulační prvek sloužily kanály umístěné pod stavbou. Voda jimi protékající zvyšovala energetickou hodnotu celé stavby. Fungovalo to ovšem i opačně – vypouštěním vody z jezírek se energetická hodnota stavby snižovala.

Gigantický areál měl stejnou funkci jako předchozí stavby, regulace spolehlivě zajišťovala požadovanou energetickou hodnotu celého areálu.

PLANINA NAZCA

Ještě záhadnější a tajemnější než ostatní megalitické stavby jsou linie, obrazce a vodní kanály na planině Nazca. V jejich zviditelnění se jeví vysoká technická úroveň budovatelů. Linie představují zóny mořských proudů, pozemských vodních toků a jiných přírodních nábojů.

Planina Nazca je památníkem neocenitelné hodnoty, který by měl být pro další generace zachován a nepoškozen. Nikde jinde na světě nejsou zaznamenány energetické složky v té nejčistší přírodní formě, jež je optimální pro veškerý život na Zemi. Paní Reicheová popisuje, že vyškrábané kresby zvířat nebyly vytvořeny náhodně, nýbrž se objevovaly vždy na místech, kde se vzájemně protínalo více přímek. Existovala pouze jedna opice, jeden pavouk, jedna velryba, jeden pes, jeden leguán, ale přes dvacet obrazů ptáků. Uvedené obrazy pravděpodobně symbolicky znázorňují odlišnou energetickou hodnotu míst křížení zón.

Volně navršené kameny fungují v energetické složce jako zesilovače energie. Na planině Nazca jsou nesčetné hromádky kamení umístěné vedle linií, trojúhelníkových brázd, v záhybech hadovitých čar nebo u klikatých vzorů a na mnoha dalších místech. Ve všech případech vytváří seskupení kamenů slučovací energetický prvek, jehož úkolem bylo v daném místě upravit zóny na jinou požadovanou energetickou hodnotu. Regulovatelný průtok vody v podzemních kanálech křižoval linie a prostřednictvím svých energetických složek mohl vytvářet jejich propojení. To umožnilo manipulovat s energií jednotlivých zón podobně jako u elektrické energie.

KAMENNÉ KOULE V KOSTARICKÉM PRALESE

Při likvidaci pralesa pro založení banánových plantáží byly na Kostarice nalezeny obří kamenné koule hladké jako zrcadlo a geometricky naprosto dokonalé. Když vědci prozkoumali okolní oblasti, zjistili, že koule se nacházejí téměř všude: na Camanoralských ostrovech, v horské oblasti Cordillera Brunquera, poblíž řeky Rio Duquis, v okolí Uvity a v mnoha dalších lokalitách. Vědci odhadli jejich počet na tisíce. Některé artefakty měly větší průměr než dva metry a vážily šestnáct a více tun. Nebyla nalezena žádná stopa po nějakém odpadu, který by při zhotovování koulí musel nutně vzniknout. Nebyl nalezen žádný nástroj, kamenolomy byly vzdálené mnoho kilometrů a převládá názor, že koule byly zhotoveny v lomech. Diskutovalo se o tom, jak mohlo být dosaženo dokonalého geometrického tvaru a jakým způsobem mohly být přepravovány. Na technologickém postupu při jejich výrobě se vědci neshodli. U jiných megalitických staveb se vždy nějakým způsobem vysvětluje transport velkých kamenných kvádrů. U kostarických koulí s poměrně nevelkou váhou však všichni badatelé vyloučili možnost jejich přemístění koulením – v převážně bažinatých oblastech by prostě zapadly do bahna – ovšem žádný dnes známý způsob transportu rovněž nepřichází v úvahu. Ale koule přesto transportovány byly. O zdůvodnění, k jakému účelu mohly sloužit, se zatím nikdo ani nepokusil. Velké množství kamenných koulí umístěných do energetických míst pravděpodobně v této oblasti vytvářelo jeden mohutný konstantní náboj bez možnosti regulace. Jeho zóny mohly fungovat jako propojovací prvek.

- pokračovanie -

Miroslav Provod

Zdroj: http://miroslavprovod.com/


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

Záhadné vodní stavby IV - pyramida Akapana
http://cez-okno.net/clanok/za-hranice-vedy-zahadne-vodni-stavby-iv-pyram...

Záhadné vodní stavby III - potok Quebrada de Lavapatas
http://cez-okno.net/clanok/civilizacie-rozne/za-hranice-vedy-zahadne-vod...

Záhadné vodní stavby II - pahorek v indickém městě Mohendžo-daro
http://cez-okno.net/clanok/civilizacie/za-hranice-vedy-zahadne-vodni-sta...

Záhadné vodní stavby I - Osireion
http://cez-okno.net/clanok/duchovne-miesta/za-hranice-vedy-zahadne-vodni...



Podrobné správy na tému „DUCHOVNÉ MIESTA“ nájdete na tejto adrese.

august 27, 2013 21:32 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top