ČTVRTÝ DRUH „UNÁŠÍ“ REALITU

Varování pro čtenáře: tato zpráva o filmu „Čtvrtý druh“ vyzrazuje zápletku. Pokud jste tento film neviděli a chcete si pořádně užít strachu na první podívání, přestaňte číst a vraťte se až poté, co jste film shlédli. Něco z povinné historie, než se rozhodnete: byl to systém klasifikace vědeckého konzultanta projektu Blue Book, dr. J. Allena Hyneka pro zprávy UFO, který roztřídil termíny úzce spojené s kontaktem s mimozemskými druhy.

Zprávy o UFO z 50tých a 60tých let byly po celé mapě USA, a tak bylo potřeba zformovat některé organizace. Ve své knize z roku 1972 „The UFO Experience: A Scientific Inquiry", zasvěcuje Hynek čtenáře v části II. - systematizace svědeckých zpráv o UFO. Pozorování těch nejjednodušších forem se rozlišovalo termínem „noční světla“, která se týkala: světel na noční obloze, které nebylo možné pohotově identifikovat pozorovatelem jako letadlo, hvězda nebo jiný přirozený jev.

Další úroveň pozorování Hynek katalogizoval jako „denní světla“, podle stylu zpráv z té doby, kdy se objevovala hlášení o stříbrných, diskovitých objektech, které dělaly nezvyklé manévry.

Třetí úrovní pozorování byla pro pozorovatele ta nejsilnější pozorování, kombinovaná s „radarovými, vizuálními zprávami“, kde se ve hlášeních pozorovatelů objevovaly odkazy na technologie. Odsud Hynek definoval tři kategorie pozorování UFO: Blízká setkání prvního druhu – jsou pozorování neidentifikovaných létajících objektů, při kterých „není hlášeno žádné působení UFO na okolí nebo na pozorovatele.“ Blízká setkání druhého druhu, podle Hynekova systému „zanechávají viditelný záznam své návštěvy nebo setkání s lidskými pozorovateli“. Ty by se mohly týkat zanechaných stop po přistání na zemi, zásahu do místního gravitačního pole nebo elektromagnetického spektra. Blízká setkání třetího druhu jsou jedny z těch, „při kterých je hlášena přítomnost živých bytostí. Tyto bytosti byly různě nazývány jako „obyvatelé“, „humanoidé“, „UFOnauti“ a dokonce i jako „UFOsapiens".

Na začátku studií UFO byla obecná představa o těchto neznámých humanoidech zeširoka tabuizována. Myšlenka, že v pozorovaných plavidlech byl někdo nebo něco, byla pro mnohé příliš náročná na to, aby o tom uvažovali a proto bylo na Hynkovi, aby vytvořil kategorie. "Abych byl upřímný“, napsal Hynek, "raději bych tuto část vypustil, kdybych se tím nedopustil prohřešku na vědecké bezúhonnosti.“ Ale bylo tu až příliš mnoho hlášení o UFO a jejich pasažérech, aby se to dalo jednoduše popřít. Až se v roce 1977 objevil historický mezník v podobě Spielbergova filmu, který přinášel pojetí kontaktu s nepozemským životem, aby se plně usadil v americké psyché. Do dnešního dne film „Blízká setkání třetího druhu“ zůstal v podstatě jakýmsi dokumentem toho, co bylo v té době známo, chápáno o tomto fenoménu, nebo co by mohlo být o tomto jevu rozumně vyjádřeno.

Od té doby se toho moc nezměnilo. Do jaké míry měl tehdy Spielberg pravdu, je pozoruhodné. Podle určitých svědectví, když byl film promítán v Bílém domě, poznamenal pak president Reagan Spielbergovi něco v tom smyslu, že jen pár lidí, sedících dokonce mezi námi v této místnosti, vědělo, jak přesný ten film byl.

Bez ohledu na citaci toho, co se skutečně stalo, Spielbergův film si stále udržuje pozici jako orientační bod pro chápání fenoménu UFO. Nemusí být čistě dokumentární, ale stal se základem pro pravdivé pochopení tohoto jevu, který vědci, politici, akademická obec a média neberou vážně nebo o něm nehovoří nestranně. (To se však mění. Například poslední snahy Jamese Foxe: ´Vím, co jsem viděl´).

To nás přivádí k samotnému tématu tohoto článku: film, který pojednává o mimozemském únosu. Definice blízkého setkání čtvrtého druhu je, když pasažéři z UFO působí s lidským pozorovatelem, v některých případech proti jeho vůli a v jiných případech bez toho, aniž by si na to pozorovatel přímo vzpomněl, tedy toho, co je známo jako „chybějící čas“.

Skupina Stevena Greera CSETI, rozšířila dále třídění o CE5 – blízká setkání pátého druhu, která jsou zkušeností vědomého kontaktu, který iniciuje člověk a reagují pasažéři UFO.

scéna s filmu Čtvrtý druh

Nyní k prozrazení zápletky: Film The Fourth Kind (Čtvrtý druh) je kompletní práce fikce, nehledě na to nejlepší úsilí distributora Universal Pictures předložit film jako založený na skutečně historické události využívajíc aktuální videonahrávky z událostí, který tento případ obklopuje. Je zřejmé, že celá polovina filmu, kde je takzvaný archivní film, je vlastně výrobou střihů, aby vyhovovaly potřebám scénáře a využily se k dodání věrohodnosti zkušenosti, která se později odehraje v tom pravém filmu. Není to na rozdíl od filmu Orsona Wellese sestříháno do studia imaginárního programu hudebního vysílání, které začne vysílat skutečné zprávy během rozhlasového vysíláni v pořadu The War of the Worlds. S drtivým zklamáním můj výzkum objevil, že se to vše skládá z vymyšlené tkaniny včetně skutečné Abigail. Tento film nebyl natáčen v Nome, v malém městě na Aljašce, ale v Bulharsku. A Dallas Massie, státní policista v penzi, který byl policejním velitelem v Nome říká, že nikdy o mimozemšťanech neslyšel - Roger Ebert.

Charakterizoval bych to v podstatě jako projekt „Blair Witch“, kde se setkávají „vetřelci“, kde film využívá nápad o dokumentárním filmu, který je ale fikcí, jako jádro jakéhosi elegantního znovuprobírání údajných únosů v případech na Aljašce. Spisovatel/režisér Olatunde Osunsanmi si dal tu práci a podrobnosti filmu přesně zapadají do zpráv o mimozemských únosech, které kolovaly od 80tých do 90tých let, kdy projekt únosů nabíral svého vrcholu. O zápachu skořice se vskutku během únosů někdy hovoří. Použití sovy, jako krycí vzpomínky v myslích unesených, je také často v literatuře uváděno. A pravdivé jsou i zprávy o tom, že jsou lidé zvedáni paprskem, se kterým procházejí oknem, stropem nebo zdí.

Detaily se shodují, až k okamžiku, kde Spielberg skončil a kde Osunsanmi překračuje linii, doufajíc, že vezme diváky s sebou na strašidelnou jízdu skrze děsivě vyhlížející krajinu až k sumerským bohům, elektronickým hlasům, démonů moderních dob a lidí dohnaných návštěvníky k šílenství. Předtím, než překročí tuto linii, příběh je přesným portrétem zkušenosti s únosem podaným jako detektivní příběh. Film „Fire in the Sky“, od tvůrce Tracy Torme o incidentu Travise Waltona, byl pravděpodobně přesnější, co se týká dopadu a reakce lidského světa na CE-4, ale jádrem tohoto filmu - stereotypní únosový scénář na palubě lodi – byla čistě studiová práce. (Sám Travis při své přednášce v Lauglinu v roce 2010 přiznává, že mnoho z jeho zkušenosti si tvůrci filmu vymysleli ve stylu Hollywoodu. Pozn. překl.)

Televizní film z roku 1984 „Vetřelci“ (Intruders), podle předlohy knihy Budd Hopkinsna, je nejpřesnější malé televizní zpracování, kterou tu od dob historie UFO máme. Filmová verze knihy „Communion“ (Společenství) tudíž zůstává jediným filmem, který se vyvinul z práce s aktuální zkušeností tohoto jevu Whitley Striebera. V tomto ohledu stojí tak blízko, jak my musíme zdokumentovat jev mimozemského kontaktu známého jako únos.

Mila Jovovich (film Čtvrtý druh)

Když projdeme horizontem událostí doložených skutečností, „Čtvrtý druh“ u diváků propadl. Nejnápadnější mezi falešnými dojmy je sumerský jazyk, kterým mluví únosci (obecně se uznává, že únosový program byl řízen Šedými ze Zeta Reticuli, nikoli sumerskými bohy), pak aspekty démonické posedlosti (vzaté z jiných hrůzostrašných hraných filmů a vložených do této osy příběhu), přidání elektronického hlasu k údajným nahrávkám, jisté fyzické aspekty hypnotických regresí (levitace při sezení a zlomení těla v pase) a vražda či sebevražda unesených. Neexistují žádné záznamy o vraždách nebo sebevraždách mezi unesenými a žádné dítě nikdy nechybělo, které by nebylo vráceno. Kdyby režisér nezahrnul do osnovy příběhu tyto nadbytečné aspekty, mohl by to být cenný přírůstek do lexikonu filmů o UFO. Ale on to udělal tak, jak to je, a proto neodvedli na filmu dobrou práci. Výsledkem je zavedení diváka do populárního povědomí vyfabulované lidové tradice.

Tento film je intenzivní a strašidelný, tak jako by mělo být nějaké dobré dílo strašidelné zábavy. A to je základní cíl tohoto filmu: vystrašit vaší praženou kukuřici natolik, aby vyskakovala rovnou z vašeho kornoutu.

Pamatujte si, je to jen film. Ty skutečně strašidelné pasáže jsou podvod.

Phoenix UFO Examiner, Larry Lowe, 2010

Preklad Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz