Obrázok používateľa CEZ OKNO
YUKONSKÝ INCIDENT

"Pracoval jsem jako noční vrátný v Yukonu v dole na zlato, který se na zimu zavíral. Neměli jsme tam elektřinu. Byl jsem zcela izolován, měl jsem pouze svého psa. Toho dne jsem pekl chleba a griloval nějaké hovězí na kamnech. Byla zima 14. 2. 1950 a nikdo by se neodvážil vyjít ven do 30° mrazu. Toho dne se to stalo. Náhle přede mnou stáli ve dveřích tři muži. Vyděsilo mě to. Když jsem k nim mluvil, jen zírali a nic neříkali. Rozhlédli se po místnosti a já, abych ulehčil situaci, začal jsem s běžným klábosením. Napadlo mě, že jsou to asi Rusové. Studená válka totiž klepala na dveře a tak se o Rusku hodně mluvilo. Jenže oni na žádná ruská slova nereagovali. Nabídl jsem jim chleba, ale rovněž bez odezvy. Řekl jsem jim, aby zavřeli dveře, ale ty zavřeli až po chvíli, ale nikoli na můj popud. Mluvili "klapavými" a hrdelními zvuky."

Obrat nastal, když návštěvníci sundali kapuce a Bob jim posvítil do tváří lucernou. Humanoidi! Ale ne tak úplně. Ve slabém světle si všiml, že měli různé stupně radiačního popálení. Jednomu chybělo ucho. Jejich plešaté hlavy byly do zelena. Z dálky však na nich nebylo nic poznat. Jejich čelist byla s kloubem spojena nějak divně, ruce měli malé, jako dětské a paže krátké. Bob jim znovu řečí těla nabídl pečený chleba, ale nevšímali si ho. Sáhl pro nůž, aby jej nakrájel, ale jeden z nich ho popadl za paži tak silně, že téměř omdlel bolestí. Bob sténal v rohu, když k němu jeden z návštěvníků přistoupil a naznačil, aby Bob položil prst na zřízení vypadající jako ke snímání otisků palce. Nejprve se bál, ale když tak učinil, proběhl mu celým tělem příjemný pocit a bolest ustala. Uvědomil si, že tohle Rusové nejsou.

Jejich oděv zapáchal spáleným kovem, zvláště jejich kapuce. Připomínali mu, že jsou vyrobeny z materiálu, ze kterého se zhotovují sedadla do aut. Látka na nich byla obnošená a kapuce vypadaly jako kdyby byly střiženy a vytvarovány na jejich hlavy. Nic mu nedávalo smysl.

Po další tři a půl dne Bob pozoroval jak v krabicích přenášejí "cosi" co nepoznával. Vypadalo to jako nějaké stroje. Používali nějakou obrazovku, která se podobá dnešním notebookům. Vše rozkládali v kuchyni na stole a zapáchalo to spáleným kovem. Myslel si, že havarovali a nyní pracují na vlastní lodi. Jediné, co poznával byly šroubováky. Bob dlouho o této příhodě mlčel, možná, že je to dobře, protože nyní jsme schopni odkrýt nové důkazy, které by mohly vypovídat o tom, že Bob byl svědkem příhody s mnohem zlovolnějším pozadím, než si vůbec byl schopen uvědomit.

Podivný let

Dne 13.2.1950 ještě před návštěvou podivných lidí, vzlétl z Fairbanks v Aljašce bombardér B-36 na let kterému US Airforce říkala simulovaná bojová mise. Byl to válečný test o připravenosti letounu i posádky. Znamenalo to zkoušku nést nukleární hlavici. Tato povinnost byla svěřena kpt. Tedu Schreierovi, který taková letadla vyzbrojoval. V této posádce bylo 17 členů s pilotem kpt. Haroldem Berrym a spolupilotem Rayem Whitfieldem. Tito muži věděli, co znamená plná bojová pozice, všichni byli piloti za druhé světové války.

Jejich cesta měla být z Fairbanks v Aljašce přes Great Falls v Montáně s cvičným útokem u San Francisca a měla končit ve Fort Worth v Texasu. Když letěli podél pobřeží, byli asi 7 hodin ve vzduchu, když z ničeho nic nastala na palubě absolutní panika. Vyslali rádiovou zprávu na řídící věž v Aljašce: "May Day! May Day! Ztrácíme letovou rychlost!" Křičel kapitán Berry do mluvítka. Letadlo se otřásalo a někdo vzadu ječel: "Motory 1, 2, 5 máme v plamenech!" Byli asi 300 metrů vysoko. Věděli, že spadnou a věděla to i věž ve Fairbanks. Hlavní znepokojení nyní bylo, zbavit se bomby, ale otvor pro vypouštění bomb se zasekl a plutonium již do ní bylo vloženo. Kpt. Schreier jehož úkolem byly zbraně, měl plutoniové jádro odmontovat. Není jasné, zda se mu to podařilo. Posádka řekla, že vletěli nad moře, kde bombu vypustili, ale my víme, že dveře byly zaseklé.

Vysvětlení?

Představme si, že letoun vystartuje z Fairbanks otočí se na západ, shodí bombu, otočí se znovu na východ a někde nad Princess Royal Island posádka vyskočí s padáky, nastaví letoun na autopilota, který nerušeně dopadne někde v Pacifiku. Ovšem vyskočit z letadla uprostřed noci ve sněhové vánici do neznáma, to patří k činům, pro které je potřeba velké odvahy. Avšak 5 mužů nevyskočilo. Stala se tam podivná věc, viděli UFO. Něco se muselo stát, protože si to mysleli. Ze země pozorovali úředníci s údivem obrat letadla o 180° zpět na Aljašku. V tomto bodě se přesně neví, co se stalo, ale okolnosti mohou napovědět. Kapitán Schreier nebyl nikdy nalezen, ale jeho padák se nalezl o 54 let později na místě havárie, jenže jej vůbec nepoužil. Je tu názor, že se pokusil letět s bombou zpět na Aljašku, protože tu byla obava, že by se bomba dostala do rukou Rusům - lačným po takových zbraních. Takže je tu zřícené letadlo, dejme tomu tři muži s žádnou nadějí na záchranu. Nejprve si zakryli hlavy kapucami, které si možná vydlabali ze sedaček, logicky zapáchaly po spáleném kovu. Bob říkal, že, "v té tmě jsem neviděl, co to bylo, ale nosili nějaké malé věci v krabici, které byly z vraku. Pak se vycpali proti větru, zamířili ke kopci a zmizeli. Jejich loď jsem ale neviděl." Avšak znovu, proč tam byli? Způsobili havárii? Kradli něco z letadla? Největší otázkou je, proč prohlíželi obsahy krabic na palubě vlastního letadla? Báli se kontaminace vlastního transportu?

Rozhovor

Je tu však ještě jedna věc a to je podivný vztah Boba s jedním z návštěvníků. Bob uslyšel jak mu přátelsky anglicky říká, aby se uklidnil. Bob se překvapeně snaží představit a návštěvník zachrčí na oplátku "Cliss", což Bobovi připomínalo "Chris" a tak mu říkal. Bylo jasné, že Chris má nějakou práci a Bob překážel. Občas se ho na něco zeptal, ale odpovědí bylo jen slovo či dvě. Ptá se, odkud pochází. Odpověď je složitá a Chris se pokouší vysvětlovat. Bob se ptá: "Máte na palubě ženy?" Dostává jednoduchou odpověď bez dalšího vysvětlení: "Žádné." Avšak dodává, že pocházejí z velké dálky, z tak velké, že tam vlastně nikdy nebyl. Jeho děd ho prý vyslal na vědeckou misi. Bob se chtěl zeptat, jak se tedy narodil, když nemají ženy, ale nechal to plavat. Zajímá se kolik let by mu to trvalo domů. Odpovědí bylo: "Není čas." Chris řekl jen "odsud posud" a ukázal rukama. Bob to nechápal. Později sledoval z místnosti jejich činnost, tenkými šroubováky zesilovali něco v "laptopu" a zobrazovaly se nějaké schematické detaily. Návštěvníci se bavili nesrozumitelnou řečí připomínající klapání a cvakání, linoucí se z jejich hrdel. Bob toho chtěl využít a vyjít ven nakrmit psa. Náhle všichni tři stáli před ním, zablokovali mu dveře a linuli se z nich zvuky jako hrom.

Chris je uklidnil a řekl Bobovi, aby za žádných okolností neopouštěl boudu. Bob si uvědomil, že Chris je asi velitel. Jednomu z návštěvníků Bob říkal "Rudý" protože, když se naštval, zrudl mu zátylek. Nejvíce se bál a nebyl by pro něj problém Boba zabít. Chris mu zřejmě domluvil a Rudý donesl psovi mísu se žrádlem. Ten se jí však nikdy nedotkl, zřejmě cítil něco zlověstného. Rudý měl zajímavý charakter, byl jediný, co se rozčiloval, ale jediný, který se dokázal i usmát. Ten třetí byl něco jako spojka - došel pro tohle, odnesl tamto apod. Často zůstával venku, byl to ten, co mu chybělo ucho, na jehož místě měl zcela modrou kůži. Chudák Bob někde vyslídil chrániče na uši a dal mu je. Bob se domníval, že jeho zranění pochází od radiace, možná měl pravdu, možná ne.

V roce 1950 byl efekt radiace ještě zcela nový.

UFOMAGAZINE 2005

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz

máj 06, 2010 14:04 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top