Gabun je menší stát na západním pobřeží Afriky. V oblasti zvané Oklo již po dlouhá léta Francie těží uranovou rudu z místních bohatých nalezišť. Při běžném geologickém průzkumu ložisek roku 1972 došlo k šokujícímu objevu... Při rozborech vzorků rudy bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o odpad jaderného reaktoru. Hustota U 235 byla velice nízká a na základě všech hodnot bylo jednoznačně zjištěno, že tento materiál byl použit jako palivo v jaderném reaktoru a prošel kompletně procesem který v jaderných reaktorech probíhá.
Použité uranové palivo je jasně definovatelný materiál který nese jedinečné stopy po fyzikálně - chemických procesech které v reaktorech probíhají. Tento materiál nelze jen tak s něčím zaměnit. Možnost, že vznikne v přírodě nějakým přirozeným procesem je prakticky nemožná.
V továrně na výrobu paliva pro jaderné elektrárny kroutila skupina chemiků hlavou nad tímto podivným nálezem. Už tak zvláštní fakt - odpad jaderného reaktoru nalezený v chudé africké zemi. Kde se tam vzal? Největším šokem však bylo zjištění, že je starý jednu miliardu a sedm set milionů let!
Pro upřesnění se jedná o období označované jako "starohory" což byla doba kdy v moři vznikal jednoduchý život a pevnina byla převážně obřím kontinentem prakticky bez známek živé přírody. Pokud v té době na planetě pracovala nějaká kultura tak musela přijít "odjinud".
Do oblasti byl poslán tým vědců k provedení podrobnějšího průzkumu naleziště ze kterého pocházel záhadný vzorek.
Tým na místě našel něco, co připomínalo obsah reaktoru zkamenělý v hornině. Jednalo se o totožný jaderný odpad jako v nalezeném vzorku. Podle jeho uložení ve skále šlo odhadnout původní velikost a obsah reaktorové nádoby. Žádná konkrétní část zařízení reaktoru nebo hmatatelné ostatky techniky se údajně najít nepodařilo. Je to vcelku pochopitelné. Pokud na onom místě skutečně stálo techncké zařízení tak je zcela možné, že se za skoro dvě miliardy let jeho kovové části dávno rozpadly v prach. Umělé hmoty, kovové struktury a moderní materiály vydrží velice dlouho, ale jedna miliarda a sedm set milionů let je přece jen dlouhá doba. Skuste si napřiklad představitv vaše moderní auto pohřbené do země. Hádejte co z něj zbude za 2000 let. Díky moderním materiálům se dá předpokládat, že se i za tu dobu mnoho zachová což je pravděpodobné. Tak si představce co z něj zbude za 2 miliony let... 200 milionů let a nakonec za skoro 2 miliardy let. Je tedy možné, že tato nepředstavitelná údobí přežil jen samotný obsah reaktoru který zůstal jako otisk ve skále tichým svědkem původního monumentálního technického zařízení??
Vědecký tým po průzkumu obsahu reaktoru zjistil, že v něm řetězová reakce probíhala zhruba po dobu 500 tisíc let! Jeho celková spotřeba byla vypočítána na přibližně 12 000 tun uranu a jeho výkon mohl odpovídat třem letům plného výkonu všech čtyř bloků jaderné elektrárny Dukovany!
Po průzkumu okolních hornin bylo nalezeno dalších 16 reaktorů shodných s tím prvním a se stejným obsahem jaderného odpadu.
Další rozbor zjistil, že obsahy reaktorů tvoří značné množství vysoce radioaktivního plutonia, které vzniká jako jedinečný produkt procesu v reaktorech a v přírodě se prakticky nevyskytuje. Jeho velké množství tedy zákonitě nemohlo vzniknout žádnou přírodní cestou.
Plutonium je přitom prvotřídním materiálem pro konstrukce moderních jaderných zbraní. Bylo tedy oněch 17 reaktorů součástí obří superelektrárny nebo spíše továrny na výrobu "božských" zbraní?
Je zcela možné, že skaliska v oblasti Oklo skrývají ještě mnohá překvapení. Je možné, že po ražení štol a hlubším průzkumu by bylo nalezeno ještě mnoho zajímavého...
Výsledek dosavadních nálezů z Okla byl zveřejněn na konferenci International Atomic Energy Agency. Mnoho vědců se samozřejmě nedokázalo smířit s myšlenkou, že v dobách starohor na světě někdo postavil a 500 tisíc let provozoval jaderné reaktory.
A tak se v hlavách těch kterým tato myšlenka kazila spaní začala rodit všemožná vysvětlení která by mohla vše pokud možno co "nejlogičtěji" vysvětlit...
Díky tomu vznikla teorie, že se za určitých podmínek může v hornině samovolně vytvořit "přírodní reaktor". Tato myšlenka by běžně sklidila obrovský posměch, ale mnoha lidem jistě připadala přijatelnější než možnost, že v dobách starohor na světě působila nějaká neznámá moderní civilizace.
Podle této teorie přírodního vzniku může v uranové rudě vzniknout samovolná štěpná reakce - pokud koncentrace v rudě dosáhne jistého zlomového množství a okolní prostředí tomu bude přát. K zahájení jaderné reakce jsou však třeba velice specifické podmínky jejichž vytvoření dalo spoustu práce prvním průkopníkům tohoto oboru. Nehledě na všechno náročné laboratorní vybavení které k tomu bylo třeba.
Na světě doposud v žádném z mnoha dosavadních dolů na uran nebyla nalezena podobná stopa která by naznačovala tomu, že na místě došlo k samovolné štěpné reakci a vzniku "přírodního" reaktoru. A v Oklu jich máme najednou sedmnáct. Uran se v mnoha koutech světa těží ve velkém, obzvláště od dob studené války. Pokud by reálně mohl vzniknout přírodní reaktor tak by byl jistě již nalezen i někde jinde.
Dalším faktem na který budou pochybovači jen těžko hledat odpověď je to, že reaktor z Okla prokazatelně "pracoval" po dobu zhruba 500 000 let!
Při teoretickém vzniku přírodního reaktoru by bylo nemožné, aby fungoval tak dlouhou dobu. Samotná štěpná reakce potřebuje mnoho patřičných zásahů pro svoje udržení a stabilní chod - regulační tyče, látky které budou regulovat tok neutronů a potřebné chlazení.
Bez této inteligentní kontroly a zásahů není prakticky možné udržet stabilní štěpnou reakci a to rozhodně ne po dobu 500 000 let. Pokud by opravdu vzniknul někde ve skále přírodní reaktor, tak by bylo pravděpodobné, že by po krátké době vybuchnul nebo zanikl.
Postupem času bylo několik z těchto pozoruhodných reaktorů jednoduše vytěženo. Jejich obsah měl díky velkému množství plutonia ohromnou cenu a na druhou stranu tím byl jednoduše zničen samotný bod sváru - možnost důkazu, že se jedná o jedinečný artefakt neznámé, pravděpodobně mimozemské kultury na naší planetě. Mnoha vědcům se pak jistě usínalo o něco lépe...
Jeden z reaktorů byl po určitou dobu zachován a zpřístupněn veřejnosti. Momentální dění a stav naleziště jsem bohužel nezjistil.
Můžeme snad jen doufat, že alespoň jeden z nich se doposud zachoval pro budoucí badatele kteří se již nebudou bát přijmout tu pro mnohé úděsnou a tíživou myšlenku...
Někdo tu byl už dávno před námi a byl po technologické stránce rozhodně dále než my...
Některé zdroje informací (konkrétně parametry reaktoru a srovnání jeho výkonu s elektrárnou Dukovany) pocházejí ze stránek www.Gnosis9.net
© http://klubavalon.iplace.cz/
Zdroj: http://klubavalon.iplace.cz/thema/temata/archeo-astronautika/nalez-prave...
Súvisiace:
Dávne technológie - technológie Bohov
http://www.cez-okno.net/rubrika/davne-technologie-technologie-bohovNová chronológia
http://www.cez-okno.net/stitok/nova-chronologia
