Obrázok používateľa CEZ OKNO
NASA musí přiznat barvu

Reálné barvy Marsu. Dvě hodiny poté, kdy se na monitorech objevila první barevná fotografie, přišel jeden z techniků a neočekávaně odladil obraz. Nebe a krajina na Marsu mají být červené!

Několik hodin po historickém uveřejnění první barevné fotografie z povrchu Marsu se zčistajasna objevila druhá, narychlo korigovaná verze původního barevného záběru s omluvou, že „počáteční potíže s barevností předchozího vyobrazení byly odstraněny“. Dvě hodiny poté, kdy se na monitorech objevila první barevná fotografie, přišel jeden z techniků a neočekávaně odladil obraz tak, že světle modrá obloha a krajina podobná Arizoně dostala uniformně oranžovou barvu světa pod narudlou oblohou.

 

 

Tyto barevné fotografie Marsu pořídil v roce 1999, na vzdálenost téměř 60 miliónů mil (!), talentovaný amatérský astronom Antonio Cidadao z portugalského Oeiras. Získal je pomocí skromného 10-palcového zrcadlového teleskopu „Schmidt-Cassegrain“ a standardní, běžně dostupnou kamerou CCD (Charge Coupled Device). „Marsovské zařízení“ sestávající ze standardního teleskopu, elektronického fotoaparátu a počítače na zpracování obrazového materiálu, přišlo pana Cidadao včetně příslušného software na zhruba 3000 amerických dolarů…

 

 

Abychom dokázali ocenit jeho výkon, porovnejme jeho záběr se sousedícím profesionálním barevným obrázkem.

 

 

Tuto profesionální fotografii Marsu získal roku 1956 Dr. Robert Leighton z Kalifornského institutu technologie, který přitom využil světoznámého 60-palcového reflektoru na hoře Mt. Wilson. Dvacetisekundovou expozici na barevný film Kodachrome následně zpracovala výzkumná laboratoř proslulého institutu „JPL“. Vlevo vedle ní je fotografie z Cidadaovy série z roku 1999, kdy byla mezi Marsem a Zemí téměř dvakrát větší vzdálenost než v roce 1956. Jde o kombinaci dvou záběrů, exponovaných po dobu 0,2 sekundy přes červený a modrý filtr – tedy při pouhé desetině expozice, použité u materiálu Kodachrome! Z nich pak byl vytvořen „průměrovaný“ zelený obraz a nakonec bylo ze všechny tří vrstev komponováno finálního barevného zobrazení. Pozoruhodné na tomto porovnání je, že amatérské CCD zobrazení vedle profesionální Leightonovy fotografie, snímané (tehdy, před 46 lety) třetím největším teleskopem na světě, vykazuje nejen srovnatelné detaily, ale i věrnější barvy (rozdíl, potvrzený i autorovým vlastním pozorováním u teleskopu, spočívá ve špatné reciprocitě vrstev barevného filmu Kodachrome při dlouhých expozicích).

Ještě více prozradí porovnání nebetyčného rozdílu velikosti obou použitých nástrojů.

 

 

Skutečnost, že Cidadaovo mohl roku 1999 získat tak vysoce kvalitní vyobrazení Marsu pomocí teleskopu, který má pouze šestinu průměru zrcadla svého profesionálního protějšku, je pozoruhodná. Evidentně lepší obrázky než z 60-palcového přístroje na Mt. Wilson v době, kdy Mars byl téměř dvakrát dále než v roce 1956, poskytují elegantní svědectví o výrazném pokroku počítačem řízených technik astronomické fotografie, a v neposlední řadě demokratizace v amatérské astronomické obci, k níž došlo za pouhých padesát let…

… což nás opět přivádí k NASA … a k prapodivné historii jejích vlastních barevných snímků Marsu.

Každý kdo se jen trochu zajímá o kosmický výzkum ví, že obíh čtvrtou oběžnici Slunce další kosmická loď bez posádky: „Mars Odyssey 2001“ (dále jen Odysea). Tato loď dopravila k Marsu neuvěřitelně důmyslný zobrazovací systém „THEMIS“, který, co se týče technologie, je prvním svého druhu. Kamera vybavená čipem CCD je z oběžné dráhy ve výšce cca 250 mil schopna snímat infračervené i běžné barevné záběry povrchu. Podle oficiálních dokumentů projektu Odysea má kamera THEMIS pořizovat i záběry v rozsahu viditelného světla s rozlišením na 20 m v pěti pásmech spektra „… za účelem studia morfologie a výběru potenciálních míst k přistání bude pořízeno přes 15 000 panchromatických (tj. 3 000 pětibarevných) vyobrazení marsovského povrchu ve výřezech 20 × 20 km.“

Náklady na tohoto nejnovějšího bezpilotního kosmického robota - včetně nosné rakety, kontrolního centra, sledovací soustavy a pozemského personálu, inženýrů a vědců potřebných k nabytí a následné analýze takovýchto detailních záběrů - jsou o několik řádů vyšší než skromná astronomická investice pana Cidadao – cca 300 miliónů dolarů.

Je proto v ostrém kontrastu k Cidadaově očividnému úspěchu při opakovaném fotografování a počítačovém zpracování, včetně následného představení velkolepých barevných fotografií Marsu na celosvětové internetové síti, že nemalý a ze zdrojů NASA hutně dotovaný tým THEMIS – jehož úkolem je pouze zpracovat a poté zveřejnit došlé záběry - za celý dlouhý rok pobytu Odysey na oběžné dráze u Marsu zveřejnil jen jedno jediné z celkem asi 3000 pětibarevných vyobrazení zaslaných k Zemi!

 

 

Víc jak tři měsíce utajovaný výzkum Marsu

Odysea dorazila k Marsu 24. října 2001, ale oficiální vědecká mise započala až 18. února 2002.

Za několik týdnů od počátku oficiálního mapování (27. března 2002), zveřejnil tým THEMIS (s velkými fanfárami, včetně tiskové konference) na své webové stránce „obrázek dne“, kterýžto počin komentoval jeden z jeho manažérů slovy: „… abychom se s veřejností podělili o část vzrušení z toho, co vidíme.“ Potud dobře. Jenomže - mezi téměř 250 později zveřejněnými obrázky (jako třeba 8. prosince 2002) - přes všechna prohlášení, že právě tato okolnost je jedinečným znakem běžící mise – nebyla ANI JEDINÁ barevná fotografie!

Vzhledem k tomu, že NASA, zejména po katastrofálních ztrátách dvou kosmických lodí vyslaných těsně po sobě k „rudé planetě“ v roce 1999, opravdu zoufale potřebuje získat a udržet přízeň veřejného mínění, se podivná neschopnost získat po předchozích haváriích byť i jedinou plně barevnou fotografii z první úspěšné mise po tak dlouhé době jevila jako naprosto nevysvětlitelná. Ale jen do 1. října 2002. Pak už jsme začali tušit proč tyto „neúspěchy“ pokračují.

Onoho dne NASA oficiálně propustila do Systému planetárních dat (PDS) téměř dva tisíce fotografií a další vědecké údaje, získané misí Odyssea během prvních šesti týdnů oficiální vědecké mise. Mezi záběry bylo mnoho zjevných pokusů o plně barevné záběry, nasnímaných v prvních šesti týdnech systémem „VIS“ (vizuální barevnou kamerou) Odysey. Jak jsme ihned zjistili, byly tytéž pokusy archivovány v obou databázích, tedy v PDS i ve vlastní databance THEMIS na ASU. Stáhli jsme si velké množství těchto černobílých filtrovaných zobrazení, jenže při pokusech vytvořit z nich příslušným způsobem precizní barevné snímky, jsme stejně jako nezávislí výzkumníci po celém světě narazili na hromadu „technických potíží“… Holger Isenberg, německý nezávislý badatel známý mnoha čtenářům kvůli roli, kterou sehrál v polemice kolem IR obrázků Cydonie, se svýma talentovanýma rukama snažil z oficiálních dat THEMIS vytvořit iniciální, skutečné barevné fotografie … a neuspěl.

 

 

Už zběžný pohled na jeho pokus o reprodukci plně barevné fotografie prozradí, že věrné znázornění Marsu patrně ještě NEPATŘÍ k tématům vhodným pro „hlavní vysílací čas“, jak je zřejmé z otravného zeleného „štichu“ uprostřed obrazu, anomální přidané barvy a „záře“ na obou koncích obrazu, připisované údajným „problémům s rozptýleným světlem uvnitř optického systému VIS“. Z prověření jednotlivých filtrovaných černobílých znázornění (dole), je patrné, že právě toto „rozptýlené světlo“ představuje hlavní omezení bránící tomu, aby ze zdrojových záznamů bylo možné sestavit jakoukoli kvalitní barevnou kompozici.

 

 

Dekalibrovaná zobrazení

Isenberg kvitoval svůj neúspěch jedinou poznámkou: „Tato zobrazení jsou zcela zjevně dekalibrovaná…“

Nedávno byl ve všeobecné diskusi na MarsNews.com na důvod trvající absence jakýchkoliv „reálně barevných" fotografií z mise Odysea dotazován „Bamf“ – počítačový odborník z ASU, který si, jak se zdá, buduje druhou kariéru navštěvováním různých internetových diskusí, na nichž poskytuje „komentář ASU“ k pokračující misi Odysea.

12. listopad - rozhovor... Bamf

Proč trvá tak dlouho, než ukážete barevné fotografie? Protože je tvrdá práce je udělat. Dobrá otázka. NASA by měla tvrdě pracovat.

Co to dělá tak obtížným? Jsou zde 3 nebo 4 opravdu složíté věci: 1) Každá barva je snímána zvlášť, asi 1 sekundu. To znamená, že se po pořízení červeného obrazu musí čekat a než je možné sejmout modrý obraz stejné části povrchu kosmická loď popoletí kousek dál. Toto, rotace planety, houpání kosmické lodě a ještě další okolnosti, které se vyskytly, zapříčinilo, že se pixely červeného obrazu nekryjí s pixely na modrém. Mimo tento pohyb, zakřivují různé části teleskopu obraz jinak, takže musíme odstranit i tyto efekty. Souhrnně se tomu říká geometrická registrace, a ta není DOSUD dokončena.

Domníval jsem se, že kompaktní video vybavení dodává 3 obrázky/sec? Ta kamera má nedostatky. Má několik částí, které „prosakují“, protože byla z větší části sestavena z regálových součástek. Jednou z opravdu mizerných je černá část detektoru pole. Když sejmeme obraz, „přesouváme“ ho do jiné části detektoru, abychom mohli snímat hodnoty. U této „druhé“ části detektoru se přepokládá, že bude naprosto matná, aby se v ní nehromadilo další světlo. Při vlnových délkách, jichž užíváme, není neprůsvitná, takže se tu nahromadí více dat i z jiných částí planety. Jsou tam i další krámy odkud se parazitní světlo dostane do obrazu, z něhož musí být odstraněno. Tomu se říká flat-fielding.

Jsou nějaké plány pro sondování zemí pronikajícím radarem? Udivující na celé věci je, že přesto všechno ještě získáte fotografii… Marsu. Každý pás musí být kalibrovaný. Toto není to nejobtížnější, pokud byl kalibrovací součinitel změřen v laboratoři, ale tato kamera nemá „červený“, „zelený“ a „modrý“ filtr, filtry jsou pro jiné vlnové délky a konvertovat to pak zpět na něco, co si můžeš pohlížet na monitoru, je nesnadné. Ta věc s obrázky/sec je trochu jiná. My snímáme celou sadu najednou, který je bez rámu v každém pásmu a po 0,1 sekundy se to opakuje.

Je tam nějaké zpoždění mezi vámi a daty? Vidíte je hned jako kdokoliv jiný?

Nemyslím si, že NASA pracuje s penetračním (zemí pronikajícím; pp) radarem. V tomto smyslu se hovořilo o ´05 orbiteru (misi plánované na rok 2005; pp), ale ta nebyla vybrána. Mise ESA „Mars expres“ má jeden mít. Dostaneme je okamžitě jakmile dorazí.
Mne obzvlášť zajímá #3, kalibrace. Zmínil ses o užívání „kalibračních koeficientů“. Mohl bys rozvést, co přesně je užíváno ke kalibraci příslušných barevných pásů?

Monochromatické filtry, ianao. V laboratoři změříme spektrální odezvu na monochromatické světlo.

tak se v podstatě načrtne plán spektrální odezvy filtrů.

Díky za odpovědi mé otázky.

V této slovní výměně „Bamf“ (ve skutečnosti Noel Gorelick, softwarový manažer zodpovědný za THEMIS redukci dat v ASU) tvrdí, že hlavní potíž je v rekonstrukci správných dat barevných fotografií z Odysey. Dále pak konkrétně obviňuje kameru jako příčinu problémů: „Má několik částí, které ´prosakují´, protože byla z větší části sestavena z regálových součástek. Jednou z opravdu mizerných je černá část detektoru pole…“ Je snad tohle způsob, jakým by měl oficiální mluvčí NASA v průběhu mise, kdy platí „udělej nebo padni“, hovořit o „svém“ poslání!?

 

Co se tady doopravdy děje?

„Bamf“ ne právě důvtipně zametl vinu před dveře jiného vědce, zodpovědného za program NASA THEMIS… (Někoho) možná překvapí, komu to patří.

Na rozdíl od infračervených komponentů kamery THEMIS (navržené šéfem „Bamfa“, ředitelem ASU Dr. Philipem Christensenem) a konstruované podle jeho pokynů, byla VIS součást přístroje (ta „prosakující“) konstruována pod vedením muže jménem Dr. Michael Malin. Správně … jde o téhož Dr. Malina, který byl hlavním strůjcem dalšího vysoce kontroverzního kamerového systému na kosmické lodi „Mars Global Surveyor“, která dosud obíhá Mars. Týž Dr. Malin, který k všeobecné frustraci opakovaně odmítl udělat detailní záběry Cydonie (a spousty dalších významných lokalit…), protože to bylo „mimo oficiální dodací list“ PDS.

Dáme-li si to do kontextu s četnými dalšími Bamfovými nevysvětlitelnými akcemi, a s řadou jednoznačných lží na webové stránce THEMIS v posledních několika měsících, je možné, že se nám „Bamf“ veřejným obviněním části kamery z produkce Dr. Malina pokouší říct, že za trvajícím výpadkem barevných fotografií je něco víc, než banální problémy s designem používaného přístroje?

 

Jde snad o další z podivných rituálů či politických tahů NASA?

Ať už je to jakkoli, navštívíte-li na webové stránce Michaela Malina část věnovanou jeho vlastnímu (hodně stručnému!) popisu komponentů, které dodal do VIS systému kamery THEMIS, zjistíte, že dřívější Malinovy linky na ASU a THEMIS jsou nefunkční! Odveta za „Bamfovu“ podivně sarkastickou veřejnou kritiku.

Malinovy části kamery? Nebo je to jiný náznak, že s celkovým přístupem NASA k vleklé sporné otázce: „Jakou barvu má Mars doopravdy?“ není cosi v pořádku.

 

Realita Marsu… a především jeho barva, píše u NASA dlouhou a kuriózní historii.

Patrně nejneslavnější případ vyvolal diskusi, která ještě stále víří kolem případu s Vikingem. JPL před více než čtvrt stoletím zveřejnila první „věrnou barevnou fotografii“ zaslanou sondou Viking den poté, když 20. července 1976 před svítáním (pacifického času) dosedla na Mars. Několik málo hodin po historickém uveřejnění první barevné fotografie z povrchu Marsu se totiž zčistajasna objevila druhá, narychlo korigovaná verze původního barevného záběru s omluvou, že „počáteční potíže s barevností předchozího vyobrazení byly odstraněny“.

O dekády později vyprávěl jeden z účastníků tehdejšího dění v JPL o tomto incidentu velice odlišný příběh. Tím svědkem je Dr. Ron Levin, syn Dr. Gilberta Levina, vědce, v jehož péči byl jeden ze tří historických biologických výzkumů prováděných Vikingem, tzv. „Labeled Release Experiment“. Dr. Ron Levin je nyní fyzikem na MIT.

Onoho jedinečného „Vikingského léta“ 1976 pomáhal Ron, který právě ukončil střední školu, otci v JPL. (Autor tohoto článku [R. Hoagland] tehdy byl rovněž přítomen a obstarával zprávy o mimořádných objevech Vikinga pro miliony čtenářů jednoho velkého časopisu a řadu televizních sítí).

Následující text je záznamem Levinových bezprostředních vzpomínek na tuto událost. Pro knihu Barryho DiGregorio obšírně vylíčil pozoruhodnou reakci vedení JPL na jeho prosté úsilí korigovat cosi, co se mu tohoto červencového odpoledne jevilo jako „úmyslná – i když prapodivná – systematická deformace dat přicházejících na Zemi z Vikinga“ (viz „Mars: Živá planeta“; B. DiGregorio, G. Levin a P. Straat, Frog Ltd, Berkeley, CA, 1997).

 

Podle Rona Levina proběhly události takto:

Asi ve 2:00 odpoledne pacifického času se na barevných monitorech v budově JPL začala vykreslovat první barevná fotografie z povrchu jiné planety, Marsu. Monitory byly umístěny i v mnoha okolních budovách, aby zaměstnanci JPL a zástupci sdělovacích prostředků mohli sledovat tyto obrázky. Gil a Ron Levinovi seděli v hlavní kontrolní centrále, kde byly tucty monitorů a úzkostlivých techniků čekajících na první takový barevný obraz v dějinách. Když se nakonec objevil na monitorech, houf vědců, techniků a novinářů nadšeně reagoval na absolutně nezapomenutelnou scénu – viděli Mars v barvě. Obraz ukazoval krajinu podobnou arizonské: modré nebe, hnědočervenou pouštní půdu a šedivé skály se zelenými skvrnami… Gil Levin ke své spolupracovnici Patricii Straat a Ronovi poznamenal: „Podívejte se na to! Vypadá to tam jako v Arizoně!“

 

 

Dvě hodiny poté, kdy se na monitorech objevila tato první barevná fotografie, přišel jeden z techniků a neočekávaně odladil obraz tak, že světle modrá obloha a krajina podobná Arizoně dostala uniformně oranžovou barvu světa pod narudlou oblohou.

 

 

Událostí zaskočený Ron Levin nevěřícně pozoroval změnu provádějícího technika, chodícího od monitoru k monitoru. Za několik minut později ho následoval a resetoval barvy do původního stavu.

Gila Levina a Straat náhle vyrušil hlas, který někoho káral. Byl to Ron Levin, na nějž doslova řval ředitel projektu Viking James S. Martin. Gil Levin se okamžitě šel zeptat, co se děje. Martin Rona vyzval, aby okamžitě znovu změnil barvy na všech monitorech zpět do původního nastavení. Varoval ho, že jestli něco takového zkusí znovu, vyhodí ho z JPL navždy. Ředitel pak požádal jednoho z TRW techniků aby biologickému týmu pomohl. Technik pak Rona následoval ke všem monitorům a přeladili je zpět dočervena.

Co Gil a Ron Levinovi a Patricia Straat až do doby, než s nimi DiGregorio sepisoval tento příběh nevěděli, bylo, že příkaz pozměnit barvy přišel přímo od tehdejšího vrchního ředitele NASA, Dr. Jamese Fletchera.

 

Nebe a krajina na Marsu mají být červené

O několik měsíců později vyhledal Gil Levin technika obrazového týmu Vikinga, který tehdy prováděl změny, a zeptal se ho proč to dělali. Technik odvětil, že dostal příkaz, že nebe a krajina na Marsu mají být červené, a proto ho poslali aby obešel všechny monitory a „napomohl“ jim ke „správnému zobrazení“. Když Gil Levin podotkl, že nové nastavení zobrazovalo americkou vlajku namalovanou na Vikinga s purpurovými pruhy, technik mínil, že to způsobuje marsovská atmosféra.

 

 

„Jako každý, kdo byl tehdy odpoledne v JPL, si živě vzpomínám jaký to byl pro přítomné šok, když se na monitorech JPL zpočátku zobrazená ´marsovská Arizona´ náhle změnila na marťanskou ´vykřičenou čtvrť´ – a nejraději bych si teď nakopal za to, že jsem tenkrát nepokládal mnohem více otázek. Ale psal se rok 1976 a tenkrát jsme ještě naší kosmické agentuře bezmezně věřili…“ vzpomíná Hoagland a dodává:

„Jedna ze zásadních otázek, kterou jsem tenkrát měl položit, zahrnuje fyziku v pozadí těchto neočekávaných barevných úprav. Totiž, jak správně uvedl Gil Levin, kdyby atmosférický prach rozptyloval červené a ne modré světlo, jevila by se obloha jako červená, ale protože by červená byla alespoň částečně odfiltrována dříve, než by světlo dopadlo na povrch, povrch planety by se v odrazu přímého slunečního světla jevil spíše namodralý než červený. Obsahovalo by mnohem méně červeného záření (při přímém ozáření slunečními paprsky), které by se mohlo odrážet. A co ostré stíny skal na černobílých snímcích? Kdyby na Mars dopadalo světlo značně rozptýlené spoustou rudého prachu v atmosféře, nemohly by na obrázcích být tak ostré stíny, nebo by se v důsledku rozptýlení v atmosféře přinejlepším jevily jako neurčité!“

Levin popsal známý fenomén „Raleighova rozptylu“, jehož zásluhou se slunečním světlem prozářené planetární atmosféry, sestávající na Zemi primárně z molekul dusíku, na Marsu kysličníku uhličitého i převážně vodíkové atmosféry Jupitera a Saturnu, jeví jako modré nebe!

Kdybyste prozkoumali fotografická alba Marsu, obsahující stovky tisíc obrázků získaných tucty observatoří ještě před nástupem kosmického věku, viděli byste křiklavý důkaz toho, že co se týče vědeckého očekávání zbarvení atmosféry Marsu nemá pravdu JPL, ale Levin…

Zde jsou pro porovnání tři soubory „tříbarevných“ snímků Marsu, relativně necitlivými fotografickými deskami z roku 1909 počínaje a barevnými sériemi třívrstvých obrázků pořízených roku 2001 kamerami CCD konče. Od dob C. O. Lamplanda (CL) z Lowellovy observatoře, byly na těchto ze tří barev spektra složených fotografiích od roku 1903 po téměř celé století věrně zaznamenávány rozdíly v albedu (odrazivosti) „světlých“ a „temných“ oblastí v různých vlnových délkách, platných pro jednotlivé barvy.

 

 

Na trojicích černobílých obrázků ihned vidíme prostý fakt, že se záznamy tmavých skvrn na povrchu vyznačují nejvyšším kontrastem ve spektru „červeného světla“ (vlevo), zatímco na „modrých“ (vpravo) téměř zanikají. Příčinou není jen rozdílná odrazivost červené a modré, ale je to potvrzení dobře zdokumentovaného, po celá ta léta bohatě fotografovaného jevu „modrého zjasnění“.

 

Takže – to, co způsobuje, že se povrch Marsu v podstatě topí v modrém světle, je v atmosféře…

Kdyby byla atmosféra planety nepřetržitě vyplněna drobounkými částicemi načervenalého prachu – jak teď už více než 30 let tvrdí NASA – měly by fotografie v červeném spektru nejnižší kontrast. Místo toho, jak dosvědčují tyto obrázky, kontrast zaniká v modré oblasti spektra slunečního světla – přesně podle pravidel Raleighova rozptylu!

Tyto závěry výrazně potvrzuje kombinace všech tří barevných separací, dávající plně barevnou fotografii – na níž je zřetelný modravý přísvit a opar, široce rozprostřený nad lososově zbarvenými planinami takzvané „rudé planety“.

Tak, a jak to k čertu doopravdy vypadá s tolik proklamovaným „vědeckým“ přístupem NASA…!?

konec 1. části

Richard C. Hoagland

© 2002 Enterprise Mission

Pokračování: NASA musí přiznat barvu II.

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/


Súvisiace:

Rudá planeta Mars (+VIDEO)
http://www.cez-okno.net/clanok/ruda-planeta-mars-video

Richard C. Hoagland
http://www.cez-okno.net/autor/richard-c-hoagland

Seriál: NASA Anomálie
http://www.cez-okno.net/serial-nasa-anomalie

Téma: MARS
http://www.cez-okno.net/tema-mars


december 21, 2014 23:37 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top