Obrázok používateľa CEZ OKNO
Něco nového o „Deskách z vesmíru“ 1.

V listopadu 1974 se poprvé setkal v Číně jeden cestovatel z Evropy s relikty, které podle oficiálních zpráv vůbec neexistují. Ony zdánlivě pouze v pochybných zprávách existující objekty, které byly objeveny jednou čínskou expedicí údajně v letech 1937-38 v jeskynních hrobech ve vzdáleném pohoří Bajanchar-úl.


716 disků ze žuly nebo podobného tvrdého materiálu, které jsou opředeny vzrušující hádankou tohoto století, bylo tehdy nalezeno vedle koster ne příliš velkých bytostí a převezeno do hlavního města. Tyto asi centimetr silné předměty se podle popisu nápadně podobají nám známým dlouhohrajícím deskám. O to více, že podobně jako ony mají v prostředku přibližně na prst velký otvor. Od otvoru se táhnou až k okraji zvláštní rýhy. A právě tyto „runy" vedly v akademickém světě ke vzniku mnoha sporných pro a proti. Pět vědců na univerzitě v Pekingu pod vedením profesora Tsum Um Nuije si vzalo za úkol rozluštit tyto jedinečné hieroglyfy na žulových discích. Po dlouhodobých studiích došli k výsledku. Než ho však mohli oficiálně prezentovat, bylo jim zveřejnění vedením univerzity striktně zakázáno!

 

Tsum Um Nui a jeho kolegové však tvrdohlavě trvali na tom, aby výsledky jejich práce zveřejněny byly. Tak došlo k prudkým výměnám názorů mezi katedrami univerzity, až konečně kompetentní místa o něco ustoupila a udělila souhlas. Už titul publikace, kterou Tsum Um Nui a jeho spoluautoři zveřejnili konečně v roce 1962, přímo podněcoval většinu univerzitních kolegů k zjevnému odporu: „Texty o vesmírných lodích, které existovaly před 12000 lety." Tento název okamžitě rozpoutal velký vědecký spor. Obsah práce byl totiž v rozporu s názory etablovaných archeologů. Překlad zní takto:

„Lid Dropa přišel z oblohy se svými vznášedly. Desetkrát se naši muži, ženy a děti skryli v jeskyních, až teprve při východu slunce konečně ze znaků a posunků pochopili, že vůči nám nechovají zlé úmysly."

Co se tehdy udalo? Pro Tsum Um Nuje to nebylo už žádnou hádankou. Znal i další události, které byly spojeny s nálezem oněch 716 disků ze žuly. Expedice pod vedením archeologa Ťi Pu-teje narazila v těžko přístupném pohoří Bajanchar-úl ležícím v provincii Čchin-chaj na jeskyně, kde byla pohřebiště. Poté, co bylo několik těchto skalních hrobů otevřeno, byly zde nalezeny kostry malých postav, které však měly nezvyklé anatomické rysy - drobnou stavbu těla a nepřirozeně velké lebky.

 

TAJEMNÉ LEGENDY ZÍSKÁVAJÍ KONKRÉTNÍ PODOBU

Zkušení účastníci expedice, kteří byli také etnology, si vzpomněli na staré příběhy, které v této oblasti kolovaly. Řeč byla o dvou horských kmenech, které se zde před dlouhou dobou usídlily. Byly nazývány Dropa a Kham. Lidé těchto kmenů byli trpasličího vzrůstu, tzn. vysocí nanejvýš 130 cm. Trpasličí bytosti úzkostlivě dbaly na to, aby se vyvarovaly jakéhokoliv kontaktu s ostatními obyvateli hor, a nikdy také neopouštěly oblast, ve které se usídlily. Ověřit tyto údaje bylo však nemožné. Oba kmeny mezitím vymřely a údajně neexistovali ani žádní potomci, kteří by zde ještě mohli žít. Profesor Tsum Um Nui a jeho kolegové se mezitím dověděli o dalších podrobnostech expedice, která proběhla na přelomu let 1937/38.

Ťi Pu-tej podal informace i o tom, jaký neobvyklý nález učinil na stěnách těchto pohřebních jeskyní: „Všimli jsme si zde jedinečných rytin s jedním zvláštním motivem," je uvedeno v publikaci, kterou zveřejnil Ťi Pu-tej jako zprávu o své expedici a která byla ve třicátých letech v Číně vydána. „Zřetelně jsme zde rozeznali Slunce, Měsíc a devět planet naší sluneční soustavy, které byly vyryty do stěny skály. Mezi nimi byly body velikosti hrášku, které pravděpodobně znázorňovaly jejich spojení se Zemí." Měly tyto rytiny ukazovat přistávací manévry vesmírných lodí? Zvláštní: také v oblasti Kohistanu (Afghánistán) existují podobná zobrazení. Také tam se nacházejí jeskynní kresby, na nichž je Země spojena s Venuší čárkovanou linkou. Náhoda? Pro profesora Tsum Um Nuje to byl jasný impuls. Rozpoznal zde souvislost mezi rytinami na zdech jeskyní a rozluštěným textem na kamenných talířích. Proto se zmiňuje ve své publikaci zveřejněné v roce 1962 o onom vyprávění, v němž je řeč o kmenu „malých žlutých mužů", kteří kdysi přišli „na zem z oblohy".

Nápadný na tomto vyprávění je popis těchto bytostí. Cizinci malého vzrůstu úzcí v ramennou, extrémně hubeného těla a s objemnou hlavou. V souvislosti s trpasličími kostrami, na které narazil archeolog Ťi Pu-tej při své expedici 1937/38, berou na sebe tyto tajemné mýty neočekávanou podobu! Dále jsou bytosti popisovány v mýtech jako odporně ošklivé. To zřejmě vedlo při opakovaných setkáních s normálně vzrostlými obyvateli hor ke snaze nepříjemné vetřelce vyhnat. Cizinci byli pronásledováni na koních a mnoho jich bylo neúprosně zabito. Tsum Um Nui odhalil ještě další souvislosti. V horských jeskyních byly svého času nalezeny ještě jiné hroby, v nichž byli pohřbeni normálně vzrostlí lidé. Zde mohou vědci vyslovovat pouze domněnky, zda kdysi došlo k dohodě mezi lidem Dropa a původními obyvateli, kteří je svou tělesnou výškou převyšovali a žili s nimi pohromadě.

 

OPICE NEBO MIMOZEMŠŤANÉ?

Podle očekávání narazily tyto domněnky u kolegů Tsum Um Nuje na nepochopení a příkré odmítnutí. Také teorie Ťi Pu-teje, že se v hrobech našly pozůstatky neobyčejně malé rasy horských obyvatel, nenašla u vědců žádnou odezvu. Přisoudili kostry jednoduše vymřelému druhu trpasličích opic. Profesor Tsum Um Nui však přesto nepovolil a odmítl oficiální výklad jako zcela nesmyslný. Sarkasticky se ptal, jak by se zdůvodnilo, že si tyto opice položily do svých hrobů oněch 716 žulových kotoučů. Obětiny, alespoň v tomto existovala v archeologických kruzích shoda, byly ve všech dobách tím nejdražším a nejcennějším a měly dodat mrtvému vážnosti. 716 kamenných kotoučů muselo mít tedy podle této teorie ohromný význam a cenu. Uvěříme-li nápisům, pak mají mimozemský původ.

Ale ještě i jiné okolnosti mluví pro tento odvážný závěr. Jakmile se Tsum Um Nui a jeho asistenti začali zabývat výzkumem záhadných artefaktů, bylo vynaloženo veškeré úsilí, aby byly tyto deskám podobné kamenné disky analyzovány do všech podrobností. V roce 1962 byl vztah k Sovětům ještě relativně dobrý. Disky byly očištěny od částeček skály, které na nich ulpěly, a některé z nich byly poslány do Akademie věd v Moskvě. Zde byly velice přesně zkoumány a přitom došlo k zajímavým odhalením. Každá z těchto desek obsahuje velké množství kobaltu a kovových příměsí. Geologové zkoumali obětiny také osciloskopem - a nemohli uvěřit vlastním očím! Přístroj naměřil velké vibrace, což ukazovalo na to, že kdysi byly disky vystaveny silnému elektrickému náboji.

Tsum Um Nui a jeho kolegové získávali na jistotě, když bylo diskům přiznáno stáří 12 000 let. Byly zhotoveny zjevně ve stejnou dobu, ze které pocházely trpasličí bytosti. Dá se předpokládat, že 716 artefaktů bylo položeno do hrobů těchto bytostí bezprostředně po jejich smrti.

Práce Tsum Um Nuje nedošla na univerzitě v Pekingu žádného uznání, byla ignorována a kritizována. To nakonec vedlo profesora k tomu, že svou činnost v hlavním městě Číny skončil a vzdal se místa na katedře. Ještě předtím, než se přehnala přes lidovou republiku neblahá kulturní revoluce, uchýlil se zklamaný a ve své akademické reputaci hluboce uražený učenec do Japonska. Tam publikoval výsledky svých výzkumů a zveřejnil je v knižní podobě. Popularitu nezískala však jeho práce ani zde, neboť ani na japonské vědce neudělal výzkum Tsum Um Nuje žádný dojem. Toto poslední zklamání bylo asi také jednou z věcí, která přispěla k profesorovu špatnému zdraví. V každém případě se stále více a více stahoval z veřejnosti a onemocněl těžkou chorobou. V roce 1965 zemřel jako zahořklý muž bez víry ve vědu, kterou představoval.

Co se týká přesnosti těchto bibliografických údajů, jsme odkázáni na pramen, který pouze reprodukujeme. Vjačeslav Zajcev, dnes již bohužel zemřelý filolog, který měl sklon k tématům pohybujícím se na hranicích vědy a působil tehdy na běloruské Akademii v Minsku, uveřejnil tyto informace v jednom populárně-vědeckém časopise na Západě. Nebylo ani jinak možné, než že skeptici stejně jako angažovaní odpůrci tohoto příběhu byli neustále aktivní a usilovali o to, aby rozšiřovaná tvrzení zcela vyvrátili. Legitimní teorie, která vstoupila do podvědomí, musí odpovídat pravdě a objektivním údajům. Jsou snad tyto motivy jediným, čím by se mělo oponovat zveřejněním tohoto druhu?

Mnozí - jak sami sebe nazývají - „bojovníci za pravdu" mají ale často zcela jiný důvod. Touha prosadit se a závist je vede proti pomýleným, aby srazili „hydře hlavu" - jak tohoto obratu často doslovně používají tito strážci pravého učení a žurnalisté v oblasti populárně-vědecké literatury. Každý a všechno, co se nehodí do doktrín oficiálního vědeckého názoru, je dáno do klatby. My jsme - a měli jsme k tomu dobrý důvod - došli k zcela jinému názoru. Neboť naše výzkumné cesty, které byly základem k této knize, do doposud zakázaných zón v Číně posloužily také k tomu, abychom získali alespoň nějaké pravdivé jádro mýtu o kamenných discích, které jsou strašidlem preastronautické literatury. Jak ještě ukážeme, existují skutečně některé nové stopy a poznatky.

 

„NEVÍME NIC..."

Jeden z autorů (P. K.) se obrátil již v roce 1972, po návratu ze své první cesty do Čínské lidové republiky, přes čínské velvyslanectví ve Vídni na Archeologickou akademii v Pekingu a požádal o informace o onom nálezu z roku 1938. Výsledek byl velkým rozčarováním: Archeologická akademie ve vzdálené Číně dementovala vše, co mělo co dělat s kamennými disky. „Pokud je nám známo, nebyly v Číně nikdy nalezeny ,kamenné talíře, o kterých se zmiňujete ve vašem dopise," stálo v odpovědi. „Neexistuje zpráva o nálezu ani o profesorovi Tsum Um Nui. Se srdečným pozdravem Wang Čchung-su, sekretář Archeologického institutu Academica Sinica."

Mezitím došlo v této záležitosti ke změně, a tím se také vytvořila nová situace. Jedním z těch, kteří se snažili vnést trochu světla do záhadné záležitosti, je náš přítel Walter-Jorg Langbein. Koncem sedmdesátých let učinil podobné pokusy a stejně jako my napsal do Pekingu, se stejným výsledkem. Dopis, který mu byl adresován a podepsán pochopitelně také sekretářem Wang Čchung-suem, obsahoval obligátní dementi s ujištěním, že nikdo o ničem neví! Nesmíme však zapomenout na to, že koncem sedmdesátých let nebyly ještě zahlazeny všechny neblahé stopy kulturní revoluce a nevědomost i ve vysokých akademických kruzích, která se týká určitých archeologických nálezů, nebyla žádnou výjimkou.

 

NEUVĚŘITELNÝ EXPERIMENT

Langbein se zabýval ve své knize Das Sphinx-Syndrom také - i když pouze okrajově - kamennými disky; přitom narazil na jisté informace z odkazu anglického vědce dr. Karyl Robin-Evanse. Zatím jsme tedy odkázáni na záznamy tohoto Brita. Podle jeho záznamů se měl dostat alespoň jeden z těchto disků v roce 1945 do Indie. Zde na něj byl upozorněn jistý profesor Sergej Lolladof, který byl v té době ve vojenské službě v Mussorii (severní Indie). Lolladof získal kamenný disk za 60 anglických liber, což tehdy odpovídalo asi 1000 marek. Artefakt měl průměr 22,9 cm a byl 5 cm silný. Nápadná byla tvrdost a také váha. Disk měl neuvěřitelných 13,5 kg. To příliš nezapadá do toho, co jsme se až dosud o kamenných talířích dověděli.

Osvěžme si: Dříve než byly některé tyto nálezy odeslány do Moskvy, byly očištěny od přilnutých částí skály. Nemůže být nakonec Lolladofera koupený disk více dohromady spojených exemplářů? Ta věc se měla původně nacházet ve vlastnictví lidu, jemuž bylo dáno jméno „Dzopa". Tam sloužila k náboženským ceremoniím. Lolladof se pokusil ji provrtat, ale artefakt odolal všem pokusům, i když byl použit vrták s diamantovou korunkou! Po skončení války se vrátil Lolladof do Oxfordu (Anglie). Tam se seznámil s vědcem dr. Karyl Robin-Evansem, který podnikl řadu výzkumných cest do celého světa a živě se zajímal o všechny neobvyklé jevy. Zájem o tento zvláštní objekt je oba velice rychle spojil a dnes můžeme pouze stěží říci, kdo z obou vědců navrhl následující experiment, který skončil tak neuvěřitelnými výsledky.

Když položili disk na váhu, která byla zapojena na přístroj pro záznam změn hmotnosti, ztrácel a přibýval tento mysteriózní artefakt na váze. Během dvaceti čtyř hodin, kdy pokus trval, zaznamenala jehla přístroje na papír vlnovku. To by mělo být podle našich znalostí fyziky zcela vyloučeno. V intervalech tři a půl hodiny zaznamenával automatický přístroj přírůstek a úbytek váhy záhadného disku!

Dr. Robin-Evans publikoval tento neuvěřitelný experiment v jednom tehdejším etnologickém časopise a jako odpověď na článek dostal dopis od ruského vědce, který mu psal, že viděl v Tibetu obrázky podobných disků. Ty mají údajně pocházet od lidu, který vykazuje výraznou fyzickou degeneraci a nedá si vyvrátit přesvědčení, že jeho původ je odvozen od bytostí z vesmíru. To vedlo dr. Robin-Evanse k rozhodnutí pátrat po původu onoho ominózního reliktu přímo na místě.

 

EXPEDICE DO „TAJEMNÉ ZEMĚ"

Dr. Robin-Evans cestoval přes Lhasu - Tibet, který v polovině čtyřicátých let nebyl ještě obsazen Čínou, do vlasti lidu Dzopa, onoho kmene, který měl sídlit v hraniční oblasti provincií Čching--chaj a S'-čchan. Neobešlo se to bez komplikací, neboť krátce před dosažením vytyčeného cíle odmítli nosiči dál pokračovat v cestě. Tvrdohlavě stáli na svém a nechtěli následovat vedoucího expedice do tajemné země lidu Dzopa. Zdálo se, že na tomto území leží jakési tabu. Angličanovi nezbylo nic jiného než v celém podniku pokračovat na vlastní pěst.

U kmene byl dr. Robin-Evans přivítán s velkou nedůvěrou, přesto se mu však brzy podařilo přesvědčit lid Dzopa o svých čistých úmyslech. Prokazovali mu svou pohostinnost a dali mu dokonce k dispozici učitelku, která ho měla seznámit s jazykem kmene. Dr. Robin-Evans dělal v jazyce Dzopa rychlé pokroky, ale také na učitelce nebylo možné přehlédnout, že jsou v neustálém kontaktu - otěhotněla. Tato okolnost měla však pro Angličana pouze sekundární význam. Daleko důležitější pro něj bylo, aby se dověděl něco o dějinách, které byly údajně zapsány na zvláštních kamenných discích - „svatých talířích".

Pokud nyní krátce zrekapitulujeme, co jsme se o nich až doposud dověděli, potom musíme pokládat příslušníky kmene Dzopa za přímé potomky mimozemských návštěvníků. Pokud příslušníci tohoto kmene ještě vůbec existují, musí jich být jen velice málo, neboť v oficiálních zápisech o národnostních menšinách známých lidových skupin v Číně jsme je nenašli. Jako nejméně početná menšina jsou zde uvedeni Che-čeové, kteří mají 1400 příslušníků. Přesto: Momentálně existuje asi 25 kmenů, které se snaží o to, aby byly ústřední vládou uznány za národnostní menšinu. Patří mezi ně i zmíněný lid Dzopa, pokud ještě existuje?

Vlastí cizinců z vesmíru mělo být souhvězdí Sírius. Před tisíci lety navštěvovali tito bohové ze Síria naši planetu častěji. Nejdříve probádali vlastní sluneční soustavu a přitom se ukázalo, že jeden z dvou jejich měsíců je možné osídlit. Obyvatelé měsíce se však postavili nepřátelsky vůči planetárním návštěvníkům a došlo k válce, která skončila úplným zničením bytostí obývajících měsíc. Teprve potom se obyvatelé Síria rozhodli vyhledat ve vesmíru také jiné světy. Také tato zpráva se nachází na tajemných kamenných talířích lidu Dzopa. „Bylo naplánováno 20 expedic. Jedna z lodí, které byly vyslány ze Síria, navštívila dvanáct různých planet a nenarazila na žádné známky života. Teprve třináctá planeta, která byla třetí ve své sluneční soustavě, byla obydlena. My víme, co je tím míněno: Země!

 

DZOPA = DROPA

To, co je okamžitě nápadné, je samozřejmě jméno kmene. Liší se jen jedním písmenem od označení jednoho z kmenů z horské oblasti Bajanchar-úl, které známe ze zveřejněných článků Zajceva. Tam je řeč o lidu Dropa - anglický vědec naproti tomu mluví o lidu Dzopa. Ve své knize Úžasná odhalení týkající se tajemného lidu Tibetu objasňuje dr. Robin-Evans i tento rozpor. V poznámkách o výslovnosti jasně ukazuje, že Dzopa vyžaduje přízvuk hned na začátku. „Dropa by se tedy správně mělo vyslovovat Dzopa nebo také Tsopa, ačkoliv i tato výslovnost není zcela správná. Jazyk musí být v ústech posazen poněkud výš, než je potřebné k výslovnosti ,z' v angličtině. Ačkoliv Dropa je nejběžnější výslovnost tohoto jména, mělo by se spíše používat Dzopa, což je přesnější."

Jak se dr. Robin-Evans dále u lidí Dzopa dověděl, návštěvníci Síria se později vrátili zase zpět na svou rodnou hvězdu. Tady se předpokládá, že členové posádky s velkou pravděpodobností zplodili na naší planetě potomky a zanechali je zde. Proto byla vypravena druhá expedice. Její přistání se udalo v roce 1014. Přesněji řečeno: k přistání nedošlo, neboť krátce před cílem se loď vymkla kontrole a nemohla být dále ovládána. Došlo ke zřícení v oblasti horského masivu Bajanchar-úl, při kterém byl stroj úplně zničen. Velká část posádky přitom přišla o život nebo byla těžce zraněna.

Dr. Robin-Evans se také dověděl, že ti, co přežili, zde bídně živořili a většina těžce raněných nepřežila.

 

JEDEN MÝTUS - DVĚ VERZE?

Srovnejme tedy zprávu anglického vědce, tak jak se tato fakta dověděl od své učitelky z lidu Dzopa, s jinou zprávou ze šedesátých let, která se k nám dostala z Číny různými oklikami. Anglické verzi chybělo pouze jediné: nezvratitelné, především fotografické důkazy. My jsme mezitím získali i to poslední. V našich knihách jsme dva z těchto snímků zveřejnili - a nyní máme k dispozici již všechny čtyři snímky, které manželé Wegererovi udělali v roce 1974. A přes některé rozpory, které se ukazovaly u původního příběhu z oblasti Bajanchar-úl, jejž známe z poznámek dr. Robin--Evanse Expedice do tajemné země lidu Dzopa, se zdá, že by mohla být konečně zrušena atmosféra nedokazatelného, která až dosud obklopovala tyto zatím jen z pověstí známé události.

Relativně bezbranní azylanti z kosmu byli, jak se dověděl dr. Robin-Evans v roce 1947, když byl hostem u kmene lidu Dzopa, původním obyvatelstvem napadáni a decimováni. Pět let po zřícení žilo již pouze třicet rodin ztroskotaných astronautů ze Síria. Bez techniky byli cizinci nuceni existovat v těch nejprimitivnějších podmínkách. Své mrtvé pohřbívali v jeskyních ve skalách. Na holé stěny malovali obrazy, aby zde dokumentovali svůj tragický osud a objasnili ho pozdějším generacím. Vedle každého svého zemřelého položili kamenný disk, který byl popsán runovým písmem.

Postupem času zapadly však přesto tyto události do mlhy zapomnění. Potomci obyvatel Síria, tedy lid Dzopa respektive jeho kněží, se spokojili s tím, že uctívali tuto minulost ve vytvořeném kultu. Z náboženství a z lidových zvyků zde vlastně získáváme tytéž informace.

Návštěva dr. Robin-Evanse u tajuplného kmene v čínské provincii Čching-chaj byla poněkud překotně ukončena. Angličan neměl pražádnou chuť oženit se se svojí těhotnou učitelkou a kvapně odcestoval domů. Dr. Robin-Evans zemřel v roce 1974. Jeho poznámky o expedici však zůstaly zachovány. Byly publikovány teprve v roce 1978. Zdá se nám, že to mluví pro větší hodnověrnost celé věci, ale přesto není jasné, proč se vědec neprezentoval tímto dílem ještě za svého života.

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Hartwig Hausdorf

Úryvek z knihy "Satelity bohů"

Zdroj: http://tajomstva.org/

Prevzaté z: http://matrix-2012.cz/


AUTOROVE KNIHY môžete zakúpiť ›› na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Atomový reaktor ve starohorách
http://www.cez-okno.net/clanok/atomovy-reaktor-ve-starohorach

 


Štítky: 
december 09, 2014 22:00 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top