Obrázok používateľa CEZ OKNO
Nibiru versus Atlantida 3

V předchozích částech tohoto seriálu jsem naznačil některé indicie týkající se destrukčních procesů bájné a stále tolik diskutované Atlantidy. Pozornému čtenáři jistě neušlo, že jsme se zatím spíše soustředili na kataklyzmatické jevy vyvolané příčinným faktorem spojeným se samotnou planetou. Existují ovšem velmi zásadní teorie a hypotézy, které naznačují, že příčina sledu destruktivních procesů vázaných na atlantský kontinent se může nacházet mimo naší planetu. Tedy konkrétně řečeno mohla by být vyvolána jiným kosmickým tělesem, které vešlo do kolizního kurzu se Zemí. Po pravdě řečeno toto hypotetické téma je podstatně více populární a také v různorodých pramenech mnohonásobně více zmiňované než klasické předpoklady ryze geofyzikálního charakteru samotné planety Země. Pojďme se tedy na věc podívat zevrubnějším způsobem.



Kataklyzmatické projevy vyvolané vlivem cizího kosmického tělesa nejsou výsadou moderních filozofií a nebo spekulativních vysvětlení nezodpovězených otazníků týkající se celé řady velmi podivných jevů a událostí které se v historických a prehistorických dobách odehrály na naší planetě. Mytologické odkazy z různých míst světa s neúnavnou zarputilostí naznačují, že k těmto jevům v minulosti docházelo s neúprosnou pravidelností s tím, že v mnoha případech za nimi stál kosmický činitel. K podobné zkušenosti došel i známý Solón na svých cestách po Egyptě, kde se setkával s velmi významnými mudrci, kteří mu nezávisle na sobě vyprávěli příběh o tělese, které se cyklicky přibližuje k planetě Zemi, přičemž každé toto přiblížení vyvolává velmi bouřlivé seizmické a jiné reakce naší planety. V různých časech pod různými jmény je toto tajuplné těleso pravidelně zmiňováno.

Osobně jsem přesvědčen, že teorie Zecharia Sitchina a Nibiru patří do této koncepce. Vědecký svět se k této věci buď vůbec nevyjadřuje a nebo se staví do pozice, jak jinak, silného skeptika. Abychom se posunuli v našem hledání dál měli bychom si udělat jasno v kategorii hypotetického tělesa které takto pravidelně koliduje se Zemí. Podle mne do úvahy připadají snad jen tři možnosti:

a) Planetka (velký meteorit)
b) Kometa
c) Planetární těleso

Pro naší malou analýzu bude důležitý fakt, který přinejmenším naznačuje jakousi cykličnost jevu. Díval jsem se do různých materiálů ve snaze zjistit časovou délku tohoto algoritmu, ale rozdíly jsou tak velké, že nemělo smysl z toho vyvozovat nějaké závěry. Zůstal jsem tedy u toho co bylo velmi jisté a to je opakovatelnost jevu. Na základě tohoto zjištění myslím, že můžeme hned vyloučit pozici planetky a nebo meteoritu. Zde by snad jedinou možnou alternativou byla možnost, že naše planeta se za jistou poměrnou dlouhou periodu setkává se silným meteorickým rojem. Nikde jsem ovšem pro tuto alternativu nenašel seriózní informace. Zůstává nám tedy kometa a nebo přímo planetární těleso.

I u komety jsem poměrně velký skeptik. Nemyslím si, že by vybuzené fyzikální jevy takového charakteru, tak jak jsou historickými prameny uváděné by byla schopná kometa po kritickém přiblížení vyvolat. Ani zachovalé popisy událostí nenasvědčují, že by v prezentovaných událostech měla prsty kometa. Takže zůstává třetí varianta – plnohodnotná planeta. Osobně se mi jeví jako docela klidně možné, že by v jistém časovém poměrně pravidelném cyklu nějaký „vetřelec“ kolidoval s kurzem Země. Jistěže oficiálně prezentovaná mechanika pohybu planetárních těles v naší Sluneční soustavě nic takového ani náznakem nepředpokládá.

To ale neznamená, že jsme objevili všechna planetární tělesa naší soustavy. Takže existuje tajemná skrytá planeta a nebo nikoliv. Přiznám se, že jsem mnohokrát v sobě řešil toto dilema. Nedokáži si totiž představit, že bychom soudobými optickými technickými prostředky (z nichž některé se již nachází přímo na oběžné dráze) nezaznamenali existenci takového tělesa. A když ne tímto způsobem, tak na základě gravitačních a jiných fyzikálních anomálií bychom přítomnost něčeho podobného měli registrovat. Na toto téma jsem nalezl ohromné množství různých informací, které vesměs naznačovaly, že po teoretické rovině by se něco na periferii Sluneční soustavy nacházet mělo (mám na mysli nyní konkrétně přirozené planetární těleso).

Karty jsou vržené tak, že v současné době těžko k nějakému konkrétnímu resumé dojdeme. Za zmínku ovšem stojí jiná záležitost. Před nějakým časem vyšel pro naše zkoumání velmi důležitý materiál, který mimo mnoho jiných vysoce důležitých indicií řeší okolnosti cyklicky se opakujícího případného vlivu kosmického tělesa na naší planetu. Tento velmi obsáhly spis se jmenuje „Cataklysm“ (Kataklyzma) a pozor, stojí za ním velmi renomovaní vědci dr. Allan a dr. Dellaire. V podstatě jde o jejich celoživotní výzkum, který vyústil v sérii velmi odvážných tvrzení týkajících se příčin různorodých historických a prehistorických kataklyzmatických projevů na Zemi. Matriál stojí jednoznačně za prostudování (bohužel spis v českém a nebo slovenském jazyku nevyšel).

S právě prezentovanou problematikou jistě souvisí i pozoruhodný materiál od Immanuela Velikovského, který vešel ve známost pod názvem „Světy v kolizi“ poprvé vydáno v roce 1950 a někdy v devadesátých letech minulého století přeložen i do českého jazyka.

Nechci a ani nebudu na tomto místě analyzovat výše uvedený materiál, ale faktem, že v mnohém souvisí s našim tématem. V knize se několikrát hovoří o legendách, které byly charakteristické nejen pro staré Řecko, ale i mnoho jiných národů v oblasti Egejského moře ve kterých hraje hlavní roli záhadné a nebezpečné těleso „Phaeton“ a to jednoznačně v souvislosti se Zemí. (K tomuto závěru samozřejmě dojdeme převedeme-li alegorická bájeslovná témata božstev o náležité korespondence s historickými událostmi). Mimochodem o bájném „Phaetonu“ se několikrát ve svých spisech zmiňuje i básník Ovidius. Události a hlavně jevy na zemi jsou popisovány – mírně řečeno – jako globální chaotický totálně destruktivní projev vzbouřených živlů ohně a vody.

To, že řecké bájesloví je plné odkazů a zmínek tohoto typu připomíná i Zoltán Simon ve svém díle „Atlantis: Sedm pečetí“, poprvé vydáno v roce 1984. A opět i zde platí neměnné pravidlo významných a stále se opakujících narážek na příčinné faktory kataklyzmatu, které mají své kořeny vztahující se k něčemu co přiletělo z vesmíru.

Jak jsem doložil v předchozím díle, je evidentní, že Atlantis destruovala postupně z poměrně velkými mnoho tisíc let trvajícími obdobími relativního klidu. To samo o sobě naznačuje jistou míru cyklického působení „Něčeho…“. Vzal jsem proto do ruky všechny možné materiály, které mám k dispozici a jal se studovat nějaké shodné indicie v časovém faktoru mezi jednotlivými aktivními kataklyzmatickými procesy v oblasti Atlantidy. Ale ať jsem analyzoval jak jsem chtěl k ničemu skutečně shodnému jsem nedospěl. Konzultoval jsem tuto věc i s některými kolegy badateli v zahraničí, ale také bez úspěchu.

Shrnu-li tedy všechny současné dostupné indicie nabývám přesvědčení, že skutečně existuje reálný předpoklad, že za některým v sérii kataklyzmat může stát tzv. „kosmický vliv“. Na druhou stranu, ale musím potvrdit, že jsem nikde nenašel indicie, které by byť naznačovaly, že za každým kataklyzmatem v sérii stojí jeden a ten samý vliv. Domnívám se tedy, že za globální a dlouhodobou sérii jednotlivým destruktivních procesů stojí kombinované vlivy ryze planetárního charakteru a případného vlivu jiného činitele z kosmu. Rozhodně se mi ale nepodařilo seriózním způsobem u jednotlivých dílčím kataklyzma určit jeho konkrétního činitele.

V další části tohoto seriálu se posuneme zase o kousek dál. Budeme se snažit co nejpřesněji umístit kontinent Atlantidy na zemský povrch. Zjistíte, že i zde na nás bude číhat celá řada nástrah a zajímavých zjištění.

- pokračovanie -

© 2007 Jaroslav Chvátal

Zdroj: Matrix-2001.cz


október 03, 2008 23:56 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top