Obrázok používateľa CEZ OKNO
Okolnosti smrti masového vraha

Do dnešních dob jsou poslední dny a okolnosti smrti jednoho z největších masových vrahů v moderních dějinách lidstva, Adolfa Hitlera, obestřeny tajemstvím. Na toto téma existuje velké množství dokumentárních i hraných filmových snímků. V posledních letech vzbudil velký rozruch například film „Downfall“ (Der Untergagng, 2004). Široká veřejnost je stále dokola přesvědčována o oficiální verzi smrti tohoto německého diktátora. Ovšem to co už zdaleka není tak známé je skutečnost, že tento oficiální příběh je ve skutečností pečlivě naplánovanou politickou beletrií, která se distancuje od mnoha velmi znepokojivých indicií. Ukazuje se, že Britové i Američané neměli nikdy pořádně zájem oficiálně zpětně na vědecké, nikoliv politické rovině otevřít osud posledních Hitlerových dní. Zůstáváme tak stále u nálezu spálených Hitlerových ostatků uvnitř kráteru po vybuchlé bombě. Na druhé straně se můžeme setkat se skutečně podivuhodnými informacemi, které pochází z ruských státních archívů.



Podrobně o tom hovoří Andrew Roberts ve své knize „Hitler´s Death“ (2005) čili „Hitlerova smrt“. Když budeme detailním způsobem zkoumat tyto dokumenty v patřičné časové posloupnosti a porovnáme je s jinými časově sladěnými zdroji, např. novinové zprávy, zjistíme, že tehdejší sovětské šetření týkající se Hitlerovi smrti se setkávalo s velkými překážkami prakticky od samého začátku. V tomto materiálu se budu snažit poukázat na neúspěšné sovětské šetření v této věci kombinované s totální Stalinovou neschopností, což nakonec donutilo Brity, aby v tomto ohledu převzali iniciativu. Jenže Britové, kteří v této společensky velmi citlivé věci úzce spolupracovali s Američany, bohužel začali stavět pouze „domek z karet“, tím, že se spoléhali na svědectví tehdejšího Hitlerova řidiče Ericha Kempkeho, a to i přes skutečnost, že se tento člověk téměř s jistotou v posledních dnech Třetí Říše v Berlíně nenacházel. V následující reportáži se budu snažit poukázat na množství důkazů a indicií, které jakoby byly přehlédnuty a které svým způsobem alespoň v základu podporují teorii Hugha Thomase, kterou nastínil ve své knize „The Murder of Adolf Hitler“ čili „Vražda Adolfa Hitlera“. V podstatě jde o to, že Němci přísně utajovali skutečný scénář konce tohoto nacistického pohlavára, přičemž se velmi snažili o to, aby jeho mrtvola se nedostala do rukou jiné mocnosti.

Problém nedostatku důkazů

Bez tělesných ostatků je vždy velmi ošemetné tvrdit, přesně kdy a za jakých okolností příslušná osoba zemřela. V případě Adolfa Hitlera se to má tak, že oficiálně není jeho mrtvola prostě k dispozici, tedy pokud vyjdeme z informací Rusů, kteří opakovaně od roku 1970 tvrdí, že Hitlerovi ostatky byly smíchané s ostatky přinejmenším dalších deseti jiných osob.

Měli na mysli především ostatky údajné Hitlerovi manželky Evy Braunové, ministra propagandy Josepha Goebelse, jeho manželky Magdy Goebelsové a jejich šesti dětí včetně generála Hanse Krebse. Všechny tyto vzájemně promíchané ostatky byly údajně pohřebeny do země nedaleko zařízení KGB v Magdeburgu v bývalém východním Německu. Tento postup byl vybrán záměrně, aby bylo v budoucnosti zabráněno případným nechutným nacistickým poutím k místu jeho hypotetického hrobu.

V současné době je ale zřejmé, že příběh související s hrobem nedaleko Magdeburku je zřejmý podvod. Ví se také, že uvedené ostatky nebyly pohřbené nikdy na území tehdejšího SSSR a to i přesto, že na tomto území zcela určitě nehrozilo vynoření nějakého případného Hitlerova kultu. Spíše se zdá, že Sověti se nechtěli spojovat s pozdějším závazkem pozdějšího vědeckého testování mrtvoly.

V současné době ovšem Rusové velmi opatrně přiznávají, že mají k dispozici několik kostěných fragmentů nacistického vraha. Jde prý o čelistní kost a dva malé kousky lebky. Podle oficiálně předkládané verze se Hitler před tím než jeho tělo bylo hozeno do kráteru po bombě a spáleno, si ve své pracovně prostřelil hlavu. V tom případě by identifikace lebky neměla být zade až tak složitá. Navíc ale Rusové tvrdí, že výše uvedené fragmenty byly nalezeny v prostředí tzv. "Říšské kanceláře“. Jenže doposud se neobjevily žádné důkazy, které by toto tvrzení nějak potvrdily.

Navíc co se týče skutečného vědeckého ověření kosterních pozůstatků, se Rusové chovají poměrně dost zvláštně, resp. nevyzpytatelně. To znamená podobně jako jejich sovětští předchůdci. Například v roce 1999 bylo zakázáno dr. Michelovi Perrierovi z „Institutu vědecké kriminalistiky“ na Univerzitě v Lausanne i po opakované žádosti zkoumat zajištěné kostěné pozůstatky. Bohužel samotná fotografická dokumentace nemůže být sama o sobě pádným důkazem. Rusové přitom nikdy nevysvětlili důvod, proč se brání tomuto veřejnému zkoumání. Jediným logicky možným důvodem by byly obavy z negativního výsledku.

Podobné případy již známe z historie. Jako příklad můžeme uvést notoricky známý případ čelistní kosti údajně pravěkého člověka, která byla objevena v roce 1912 a o 40 let později byla podrobena zevrubnému zkoumání vědci z jednoho britského muzea. Záhy se zjistilo, že jde o čelistní kost soudobé opice, která byla záměrně potřísněna dvojchromanem draslíku, tak aby na první pohled vypadala, že jde o starověký artefakt.

Více jak 60 let od smrti Adolfa Hitlera je poměrně dlouhá doba a i když je tento diktátor nezapomenutelně velmi krvavě zapsán do událostí II. světové války jako její hlavní iniciátor přesto se tak jak jdou roky, se stále hlouběji propadá do hlubin historie. A některým to zjevně vyhovuje, jako třeba Rusům, kteří evidentně brzdí výzkum, který by s konečnou platností odpověděl na otázku, zda fragmenty, které Rusové vlastní skutečně patří tomuto pohlavárovi.

V roce 2005 známý badatel D. Marchetti napsal:

„Dostupná literatura ohledně Hitlerovy příčiny úmrtí je prostě nekompletní, jelikož ostatky údajných fragmentů lebních kostí nebyly doposud z jakýchsi nepochopitelných příčin řádně vyšetřeny. Proboha tady přece nejde o nějaké „Turínské plátno“ a proto jakákoliv zdrženlivost není na místě. Rusové jsou prostě z něčeho vystrašeni, evidentně z toho jak by dopadlo oficiální vědecké zkoumání.

To logicky znamená, že v současné době už musí vědět, že tyto fragmenty nepochází z Hitlerových tělesných ostatků. Je skutečně zvláštní, že doposud nebylo provedeno srovnání (mtDNA) vytažených z lebečních kostí s (mtDNA) jeho nevlastní sestry Pauly anebo jeho matky. Tento postup se jeví evidentně jako jediný možný. Takže ruská neochota vystavit fragmenty testování (mtDNA) znamená, že určitě vědí, že výsledek bude zaručeně negativní“.


Evidentně neexistuje žádný dobový film anebo fotografický materiál, který by nějakým zásadním způsobem vrhl světlo na finální Hitlerův osud. Neexistuje dokumentární materiál, který by mohl potvrdit jakoukoliv verzi oficiálního příběhu s tím, jak se tedy ve skutečnosti s Hitlerovou sebevraždou mělo. Vzhledem k jeho vlivu ve Třetí Říši je těžké uvěřit tomu, že by zůstal do posledních dnů. A vzhledem k jeho slabošskému charakteru (i když fanatismus může udělat své) je už vůbec nepravděpodobné, že by sám o své vůli spáchal sebevraždu.

Pokud jde o psané zdroje, máme k dispozici především známý Bormannův deník, který psal od 1. ledna do 1. května 1945. Jenže v klíčových dnech v něm jsou pouze obecné v podstatě nic neříkající informace. A o Hitlerově smrti v něm není prakticky ani slovo. Je jen stěží uvěřitelné, že by pro nacisty tak klíčová skutečnost jakým byla smrt jejich pohlavára nebyla detailně zadokumentována. Jak se ukáže později, máme k dispozici jedinečné svědectví, které ukáže, že oficiálně prezentovaný Bormannův deník je ve skutečnosti padělek.

Krátce po válce jeden z osobních Hitlerových pilotů Hannu Reitsch, který se nacházel tři dny (26. - 29. dubna) v diktátorově bunkru, sdělil americkému vyšetřovateli Robertovi E. Workovi, že během tohoto klíčového a rozhodujícího období zaznamenával Bormann do svého deníku informace v extrémně detailním charakteru. Dále sdělil, že se Bormann v tomto období vzdaloval od svého psacího stolu jen zřídka, kdy odcházel od svého psacího stolu. Bormann v úmyslu deník uchovat pro poválečné období a proto do něho prý zaznamenával každé důležité vyjádření i události.

Mnozí výzkumníci zjistili, že Reitschovo svědectví není zdaleka ojedinělé. Existuje vážné podezření, že původní Bormannův deník byl na poslední chvíli odstraněn. To znamená, že deník, který Rusové po válce představili světu, byl s největší pravděpodobností padělek. Deník neposkytuje prakticky žádné informace o posledních dnech Třetí Říše ani o ostrých bojích, které se vedli v Berlíně.

Autor Giordan Smith je nezávislý akademik ze Sydney v Austrálii, který se specializuje na moderní historii Německa. Můžete ho kontaktovat prostřednictvím jeho e-mailu: giordansmith@gmail.com

© 2008 Girodan Smith

© 2008 Translation: Alhambra

Zdroj: Matrix-2001.cz


január 02, 2009 12:33 popoludní
  • krát komentár

1 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymjúl 06, 2009 17:36 popoludní

    Komentár: 

    A co tak prehodnotit vrazdenie ludi Britmi?! V dejinach spolu so Spanielmi zavrazdili ovela viacej ludi!!!! Dajme dole klapky! Su o tom dokazyy, len ich treba hladat!!!

 

 

Top