Obrázok používateľa CEZ OKNO
Ormus – prvky, které mizí a opět se objevují

Arizonský farmář David Hudson v roce 1975 našel v zemi materiál, který ještě nikdy neviděl. Nechal ho uschnout na ostrém místním slunci, aby ho mohl analyzovat. Jenže k jeho obrovskému překvapení hmota explodovala a v masivním záblesku světla zmizela! Když ji však usušil bez slunce, tak se nikam nevytratila.

Hudson byl velmi úspěšný farmář a podnikatel, takže si mohl dovolit nechat vzorek otestovat profesorem na Cornellově univerzitě v New Yorku. Ukázalo se, že hmota mimo jiné obsahuje zlato, stříbro, železo, hliník. Zlato a stříbro však nebylo rozpustné v kapalině, jak tomu bývá zvykem. Železo s hliníkem také nebylo rozpustné v různých kyselinách a samostatně tvořili podivnou černou hmotu.

Výzkumníci jeden prvek po druhém izolovali. Až nakonec podle běžných testů nemělo už nic zbývat. Ale zbývalo. A hodně. Vědec sdělil Hudsonovi, že tam nic není, ačkoliv po odebrání jednotlivých prvků stále zbývalo neuvěřitelných 98 % materiálu! Hudson vložil do analýzy mnoho peněz. Univerzitu opouštěl s naprostým rozčarováním, k čemu vůbec vědci jsou.

Byl rozladěný, ale zároveň odhodlaný. Vyhledal německého odborníka, který byl společně s Hudsonem ochoten analyzovat hmotu dále. Za tímto účelem nechat postavit speciální přístroje. Testy ukázaly, že hmota obsahuje různé vzácné prvky, například platinu a její varianty, tj. rhodium, iridium, ruthenium a osmium.

Dalším zjištěním bylo, že materiál reaguje odlišně na různé tepelné podmínky. Dále na něj mělo vliv horko či chlad. Zlomovým bodem bylo vystavení horkým teplotám po dobu 70 sekund. Když Hudson proces zastavil po 69 sekundách, prášek neobsahoval žádné vzácné prvky, ale po 70 a více sekundách již ano.

Hudson šel za specialistou na univerzitě v Iowě. S ním provedl několik experimentů, jejichž výsledky byly opět nanejvýš úžasné. Hmotné projevy této látky se jako by zázrakem měnily podle stupně ohřátí či ochlazení. Mezi tyto formy patřil bílý prášek nebo také sklo. Prvky jako železo spontánně mizely či se měnily na jiné prvky. Materiál rovněž měnil svou váhu, obzvláště při vystavení vzduchu.

Hudsonovi doporučili, aby si prvky nechal patentovat, aby jeho zjištění nemohl použít někdo jiný a provádět další experimenty. V březnu 1988 si Hudson nechal prvky patentovat pod názvem ORMEs (Orbitally Rearranged Monoatomic Elements). Z toho se později stal Ormus, který představuje dvanáct známých prvků, které existují v materiální i nemateriální, energetické podobě.

Šok: Hmota mizí do jiné dimenze!

Tuto neuvěřitelnou skutečnost Hudsonovi pomohl objasnit jeden z amerických průkopníků kvantové fyziky Hal Puthoff.

Vysvětlil mu zvláštní jevy spojené s Ormusem. Prvky v něm jsou schopné ztratit svou materiální podobu za vlivu tepla či slunečního záření. Neomezují je tak nadále zákony gravitace. Mohou se dokonce na slunci rozpustit. Toho byl Hudson svědkem při sušení materiálu na slunci. Ormus se doslova spojil se světlem a přesunul se do jiné dimenze, ve které neexistuje žádný časoprostor. Zjistil, že ochlazením může hmotu přivést zpět, přesně na stejné místo, kde ji položil k usušení, zpět do materiálního světa s časoprostorem, ve kterém žijeme.


Článok nájdete na tejto adrese


Zdroj: http://www.energiezivota.com/


Súvisiace:

Staří Egypťané znali monoatomické zlato
https://www.cez-okno.net/clanok/stari-egyptane-znali-monoatomicke-zlato

Ormus (monoatomické zlato)
https://www.cez-okno.net/stitok/ormus-monoatomicke-zlato

ENERGIE ŽIVOTA Výber
http://www.kemet.sk/rubrika/energie-zivota-vyber


Sekcie: 
máj 29, 2018 00:21 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top