Obrázok používateľa CEZ OKNO
Exoplanety - život zatím jen vezdejší (2. díl)

Hledání jakékoli formy mimozemského života je zakotveno kdesi v lidské duši stejně jako dávné představy o posmrtném životě, který nelze dokázat. Konec světa nebo alespoň vyhlazení bezbožníků potopou, ohněm a sírou nebo mečem byl očekáván odedávna, stejně jako život věčný. Znalosti astronomie už od nejstarších civilizací byly překvapivě vysoké. Odpovídalo to soustředění nejschopnějších lidí spojených s vládnoucí vrstvou. Astronomií se často zabývali kněží, církevní dogmata však byla i její brzdou v posledních dvou tisíciletích.

Očekávaný konec světa roku 1000 přinesl inflaci dobrých skutků, každý si chtěl na poslední chvíli zajistit život věčný. Husité očekávali boží vyhlazení hříšníků k datu 14.2.1420 složeného podle tehdejšího numerologického a astrologického chápání dvakrát ze součtu čísel 1+4+2=7. Pak se husité v čele s Žižkou rozhodli vyhubit hříšníky ručně cepem a sudlicí, takže odpadlíci případné dobré skutky už nestihali. Hysterie kolem konce světa kvůli kometě v roce 1910 proběhla hlavně v Americe a lidé si před údajným koncem světa užít ještě stihli.

Průlet pouhým okem viditelné komety Hale-Bopp roku 1997 byl znamením pro sektu Hvězdná brána. Přispělo k němu také to, že na některých fotografiích se za kometou jevil jasný bod, o kterém se po internetu roznesla zvěst, že jde o mimozemské plavidlo. Astronomové ujišťovali, že se jedná o hvězdu. Posledních zbylých 39 členů sekty spáchalo v roce 1997 v americkém městě Santa Fé sebevraždu. Byla to největší hromadná sebevražda v historii Spojených států.

Komentátor týdeníku Time uvedl, že vznik nových sekt podpořily tehdy tři významné faktory: 1) blížící se konec milénia, 2) rozpad totalitních režimů vedoucí k uvolnění nové půdy pro věrozvěsty i tápající a manipulovatelné občany, 3) technické prostředky. Nebeská brána pochopila vliv internetu, zapojovala se do diskusních skupin, v nichž hledala nové zájemce o členství. Jeden z členů sekty svůj odchod ze světa na videozáznamu vysvětluje těmito slovy:

"Sledujeme hodně Star Trek a Hvězdné války. Pro nás to je, jako kdybychom se dosud pohybovali v holovizní místnosti a nyní nastal čas z ní vystoupit. Hra je u konce. Je načase použít v praxi to, co jsme se naučili. Konečně sundáme virtuální helmu... vyjdeme z holovizní místnosti do skutečného světa, abychom se připojili k ostatním členům našeho umění na nebesích."

 

 

Blíží se přelomový rok 2012 a mediální třeštění si užíváme s internetem. Rok 2012 je jev podobný jako UFO, mimozemšťané, chemtrails, Planeta X (Nibiru) nebo dávní bohové - stavitelé z vesmíru, případně život věčný. Mají jedno společné - nikdo je neprokázal. Podat důkaz neexistence něčeho, co neexistuje, je principiálně nemožné. Je to filosoficko-logické duševní cvičení, které dovedl k matematické dokonalosti Gödel. Každá teorie prý vždy obsahuje části, které nelze dokázat. Uvedu příklad z vlastní hlavy, který podle toho vypadá. Matematické a logické formulace podle Gödela jsem nepobral. Přičítám to tomu, že jsem čistokrevný pravák, který i hokejku drží pravou rukou dole. Leváci prý mají lépe rozvinutou pravou hemisféru mozku, kde sídlí logický duch, který má rád přesné formulace.

Rozhodl jsem se, že budu místo rokem 2012 strašit na internetu fenoménem sněžné zmije. Ty se projevují tím, že při procházce po cestě lesem při -5° C až -10° C náhle přeskakují z příkopu půlmetrovou bariéru odhrnutého sněhu a čile útočí. Nikdo je zatím neviděl, ale konzervativní biologové nejsou schopni přesvědčivě dokázat, že v zimě nemohou být tito plazi aktivní. Tento jev nikdy nenastal, tedy mu nelze přiřadit žádnou rozumnou statistiku a pravděpodobnost. Nelze ho tedy ani vyloučit. Odtud už je blízko k prohlášení, že sněžné zmije neexistují z 99% a z 1% existují. Vědci totiž vždycky něco tají. A těchto 99% je pravý kořen fenoménu chemtrails, Nibiru apod. Běžný život nedává dobré zkušenosti s 99%. Příklad - mám dvoukorunu, za kterou si můžu koupit rohlík a nekradu. Takže budu mít kus (99%) z rohlíku a kousíček (1%) z dvoukoruny? Nejsme prostě zatím zvyklí sedět z 99% v Pendolinu, které stojí v Praze na nádraží, a současně z 1% sedět v Pendolinu, které stojí kdesi u Polomi, zamrzly mu všechny cederomy. Takže si to mozek zjednoduší - mám rohlík celý a dvoukorunu jsem utratil. Sedím odpoledne celý na nádraží v Praze a doufám, že do Ostravy dojedu taky celý až večer. Mozek to dosud dělal dobře. Věděl, že v duševním stavu očekávání sněžné zmije se nedá normálně žít. Internet nás zasypává chemtrails a fenoménem roku 2012, to jsou jevy, které neexistují a tedy je není možné vyvrátit. Mozek se to snaží vytěsnit, ale stíny pochybností zůstávají. A už jsou tu pisatelé a diskutéři, kteří to řeknou za nás, to je třeba si přečíst, něco na tom být může.

 

Starověké civilizace pozorovaly oblohu a hvězdy pouhým okem

Babyloňanům se připisuje znalost použití skla jako čoček. Egypťané pozorovali kulminaci Síria a nacházeli souvislosti s pravidelnými záplavami Nilu. V Egyptě určili poloměr Země z rozdílu délky stínu v poledne v severní a jižní části Egypta. Délku roku 365 dní a přestupný každý čtvrtý rok navrhli už staří Egypťané roku 238 př.n.l. (Kánobský dekret krále Ptolemaia III. Evergéta). Egypťané znali platónský rok odpovídající 26 000 rokům (jindy se uvádí 25 700 let), který dnes dáváme do souvislosti s precesí zemské osy.

 

Možnosti pozorování pouhým okem

* Lidské oko je schopno rozlišovat úhel asi 1 úhlová minuta. Kotouč Slunce a přibližně i Měsíce má asi 32 minut. Když se Slunce dotýká obzoru, je ve skutečnosti jeho spodní okraj už 35 pod ideálním horizontem, horní okraj je 3 pod tímto obzorem. Vlivem refrakce silnější vrstvy atmosféry při horizontu však bude výška kotouče Slunce jen 27. Slunce tedy bude vypadat při obzoru šišatě, a lze to rozeznat pouhým okem. Při západu Slunce bude náš horizont (při pohledu z výšky 1,5 m nad ideální mořskou hladinu) asi 2,5 úhlové minuty pod vodorovnou rovinou. Při úplném západu Slunce bude jeho spodní okraj 51 pod ideálním horizontem. Vypočteno nejspíš z 35+16 = 51, kde 16 je polovina slunečního kotouče. To odpovídá 5 minut a 12 sekund. V době rovnodennosti v našich zeměpisných šířkách bude den trvat 12 hodin 10 minut a 24 sekund, noc bude tedy kratší.

* Lidské oko při vytváření obrazu spolupracuje s mozkem, celkem logicky je nejdůležitější zpracování obrazu do určité výšky při horizontu. Oko umí zahrnout perspektivu tak, že vzdálené stromy v aleji, ač mají menší zorný úhel, nejsou chápány jako menší. Souhvězdí, která pozorujeme při obzoru, se zdají větší než blízko zenitu. Zenit nejsme schopni dokonce ani správně odhadnout. Pokud si zenit určíme po zvednutí hlavy a pak se otočíme o 180°, tak oba tyto zenity nebudou přímo nad hlavu, ale budou se lišit úhlem asi 20°. Oko prostě má jiné starosti, musí okamžitě reagovat na pohybující se potenciálně nebezpečné objekty třeba i na okraji zorného pole. Větší schopnosti rozlišení ve vodorovném směru nakonec vyústily v oblíbené formáty obrazů, fotografií a formáty televizí 4:3 a nyní 16:9.

Uvádí se, že ve starém Egyptě byly předpovídány záplavy Nilu s předstihem, myslím, 55 dnů pomocí kulminace Síria, který byl pozorován dlouhou štěrbinou z vnitřku pyramidy. Všichni víme, že souhvězdí Orion lze pozorovat pohodlně v zimě večer. Pochopit, že výška souhvězdí nad obzorem souvisí s noční dobou a ročními obdobími, patřilo k základním znalostem při orientaci pomocí hvězd jistě už od nejstarších civilizací. Stejně tak byla známa souhvězdí zvířetníku, kterými prochází ekliptika, zdánlivá dráha Slunce, ve skutečnosti dráha Země kolem Slunce.

Vzhledem k precesi zemské osy zhruba za 26 000 let (platónský rok) dochází i k posunu souhvězdí. Asi za 12 000 let bude Vega novou Polárkou, to je jasnou hvězdou blízko průsečíku zemské osy s hvězdnou oblohou, Vega bude hvězdou trvale směřující k severu.

Co plyne z toho, že zemská osa směřuje k Polárce? Celkem nic podstatného, směr zemské osy není ve vesmíru vůbec ničím významný, na sluneční soustavu dopadá třeba kosmické nebo jiné záření stejně, zemská osa sem nebo tam. Nehledě na to, že přímka je řada bodů, nemá žádný hmotný obsah. Pokud snad Polárka, jak jsem se nedávno dočetl, nevysvětlitelně změnila jas v posledních desetiletích a snad by mohl vznikat dojem, že to lidstvu má přinést nějaké změny, tak leda obyvatelům severní polokoule. Na jižní polokouli tyto případné změny záření přímo nedosáhnou. A jak už jsme poučeni, Transformace zasáhne celé lidstvo.

 

Co se stane, když se cyklus precese 26 000 let právě dotočí a začne nový?

Nic. Precese nemá z hlediska lidské civilizace začátek ani konec. Takže já jsem si stanovil začátek nového cyklu precese v roce svého narození v minulém století a jsem v klidu, do začátku nového cyklu precese mám ještě skoro celých 26 000 let. No a až za 12 000 let bude novou Polárkou hvězda Vega, nestane se taky nic. Pokud snad od Vegy, dnes jasné hvězdy v zenitu, něco směrem k Zemi letí dnes, bude to letět z hlediska statistiky zase a nejspíš stejného charakteru i za 12 000 let, jen to bude dopadat kolmo na dnešní polární oblasti a přikloněnou polovinu Země. A to vynechávám nelogičnost, že z Polárky, od Vegy, od znamení zvířetníku nebo odkud, na nás vůbec něco smysluplně působícího vůbec letí. A proč zrovna odtud, když to není z hlediska uspořádání vesmíru vůbec významný směr? Rotační osa Země je přímka, řada nehmotných bodů a zapíchnutá do oblohy neřeší vůbec žádný fyzikální děj, klidně ji můžeme nechat klouzat skrz mraky a vyjde to nastejno.

 

Bylo v silách třeba Egypťanů určit periodu pro platónský rok 26 000 let?

Dobu pozorování jednoho dávného astronoma zvolíme 26 let, tedy 1/1000 z 26 000 let a ze 360°, to je asi 1/3 úhlového stupně (21,6 úhlové minuty). Snad by byly pozorovatelné i změny zhruba 4 úhlové minuty odpovídající období 5 let. Pak už jen výpočtem určíme, že plnému úhlu odpovídá 26 000 let.

Jiná otázka je, zda by bylo možné takto zaměřit slabý a rychle se pohybující objekt, myslím tím údajnou a slavnou Planetu X (Nibiru). Moje školní planetární znalosti bohužel nesahají před Keplerovy zákony a netuším, zda starověk znal doby oběhů planet. Pozorovat třeba takový Mars, který v jedné části trajektorie dělá na obloze smyčku, to mohlo být docela zaváděcí. Připusťme, že z rychlosti pohybu tělesa po hvězdné obloze je možné zhruba určit dobu oběhu. Potíž je v tom, hlavně to těleso vidět dostatečně dlouhou dobu. Pokud by měla Nibiru přiletět koncem roku 2012, musela by být už nyní pozorovatelná, pokud ji dávní hvězdáři kdysi pozorovali, a to pouhým okem. Dokonce i jeden zarytý zastánce Nibiru v diskuzi souhlasil s tím, že Nibiru nemá s rokem 2012 nic společného. A teď ještě se po pár kotrmelcích dobrat k tomu, že rok 2012 nemá žádný kosmický podklad, že ti hoši z NASA, co údajně něco tají, mají nakonec pravdu a z astronomického hlediska je to fáma.

K průletu Slunce přes galaktický rovník zbývá asi 25 světelných let, a to se při rychlosti Slunce 250 km/s opravdu do roku 2012 nestihne, dorazí ke galaktické rovině asi za 34 000 let. Pokud galaktický střed vyzařuje výtrysky energie, tak ve směru osy rotace, což je v podstatě kolmý směr ke galaktické rovině. Směrem k jádru galaxie je Rameno Střelce a nejméně 2 další spirálová ramena, viz. obrázek č. 1 a č. 3 v článku Tajemné síly vesmíru - temná hmota, temná energie nebo rok 2012?. Spirálová ramena jsou obrovské objekty vzhledem k našemu Slunci a představa, že za pár let se odstíní jakýsi deštník ke středu galaxie, je nesmyslná. Posuny přes galaktickou rovinu mají periodu asi 65 milionů let. Naše doba je asi jako vteřina, za kterou se reálně nic nezmění na tom, že na zahrádce máme stín paneláku. No nic, to už jsem psal v minulých dílech a jsem rád, že bylo alespoň vzato na vědomí, že gravitační působení planety, Slunce a střed galaxie v přímce jsou nevýznamné.

 

Ještě pro úplnost výčtu možných kalamit vyloučíme srážku Slunce s jinou hvězdou

Kniha [1] - Mikulášek Z., Polesný Z.: 101 +1 astronomických záludných otázek astronomie, je pro laického zájemce o astronomii opravdu zajímavá. Ten si mnohé zapeklité otázky možná ani nepoložil, a ještě zde k nim dostane jasné a odborně podložené odpovědi.

 

Může se Slunce srazit s jinou hězdou?

Slunce by muselo bloudit Galaxií 12 trilionů let (12E+18 let), než by došlo ke kolizi s jinou hvězdou. Slunce má před sebou nejvýše 7 miliard let a za několik miliard let spálí a posléze pohltí Zemi. Už jen pravděpodobnost 1 : 1 000 000 000 je těžko představitelná, odpovídá to např. tomu, že v 70 sázkových týdnech získáme s touž šesticí čísel vždy první cenu. To jsem z pravé hemisféry nevykřesal, takhle to píše uvedená kniha.

 

Měsíc se od nás vzdaluje

Zatmění Slunce, Čína, 22.7.2009 Problém je i s tak snadno pozorovatelným objektem jako je Měsíc. Na obloze může být viditelný podle vzdálenosti i o maličko pod větším úhlem než Slunce. Jinak řečeno, Měsíc může Slunce úplně zakrýt. Zatmění Slunce byla pozorována odedávna, ve staré Číně kvůli špatné předpovědi přišli dva astronomové o hlavu, protože nevěděli, že je třeba včas utéct. Ze starých letopisů lze identifikovat úplná zatmění Slunce podle místa i podle času. To umožnilo upřesnit změny dráhy a doby oběhu Měsíce. Měsíc se od nás vzdaluje o 3 cm za rok, jak změřily laserové odrážeče. Oběžná doba se zvětší o 0,28 milisekundy za rok. To odpovídá za 1000 let dráze asi 1900 km, což je zhruba polovina měsíčního průměru. A to by okem pozorovatelné bylo. Chybí však vztažný bod, ke kterému lze tento posun měřit. Chybí i potřebné velmi přesné určení času. Takže prohlásím, že pouhým okem tento posun starověké civilizace určit nemohli, dokázat to podle logiky nahoře uvedené nelze.

Přejdu tedy raději k moderní vědě, která říká, že Měsíc je hlavní příčinou přílivu a odlivu. Poměr síly působení Měsíce a Slunce je asi 2:1, ačkoli Slunce působí asi 178 krát větší silou na Zemi, než Měsíc. Souvisí to s rotací Země a Měsíce, celá perioda příliv/odliv je asi 25 hodin, čili od základní hladiny do maxima uplyne 6 hodin a 15 minut. Gravitační síly se snaží dostat vzdouvající se vody do linie Země-Měsíc, zemská osa je skloněná a voda odstředivou silou se šišatí k rovníku. Toto přelévání vod vlivem Měsíce zpomaluje rotaci Země o 1,5 milisekundy za 100 let. Platí zákon zachování momentu hybnosti soustavy - Země moment hybnosti ztrácí, získává jej Měsíc, který je vzdalován od Země. Za několik desítek miliard let by měl být Měsíc vzdálen průměrně 556 000 km, oběžná doba by byla 47,5 dne, Země a Měsíc by měly vázanou rotaci, to je, byly k sobě přikloněny stále stejnou stranou, což Měsíc dělá už dnes. Jenomže za několik miliard let se naše dobré Slunce zvětší tak, že nás pohltí a spálí.

Tento příklad ukazuje, že pozorování zatmění Slunce dávných civilizací lze skloubit s moderní astronomií. Jsou to pozorování jasně vymezená časově i místně, což u mýtů rozhodně říci nelze. Já osobně jsem k vyvozování příletu údajné Nibiru z dávných mýtů velmi skeptický. A protože nehodlám sedět najednou na dvou židlích, jak je dnes při psaní do internetu zvykem, tak rovnou říkám, že takové dávné pozorování pouhým okem považuji za nemožné. Dokázat neexistenci neexistující Nibiru ovšem nelze. Snad jen mohu zmírnit obavy těch, kteří se obávají několikakilometrového přílivu při přiblížení údajné Nibiru o hmotnosti 5 krát větší, než Země a občas uváděné i jako hustého trpaslíka s několikanásobkem hmotnosti Jupiteru. Že by takové těleso v minulosti muselo rozmetat takřka kruhové oběhy planet, to se ani moc neřeší. Vypočítat to neumím, ale lze logicky usoudit, že dokud údajná Nibiru nebude mít silnější působení než Slunce, tak příliv silnější nebude. Bude-li gravitační působení na Zemi silnější, než působení Slunce, musí nutně Země začít zakřivovat dráhu více podle Nibiru, než podle Slunce. Takže by mohlo dojít k jakémusi gravitačnímu vystřelení do vesmíru, a pak nějaký maxi-příliv asi nemá smysl řešit. O možné planetě bezdomovci z jiného planetárního systému jsem psal už v prvním dílu.

 

V pokračovaní nájdete prehľad pozemských a vesmírnych ďalekohľadov, pozn. red.

 

Pardal

Zdroj: Hledani.Gnosis9.net

 


Použitá literatura a zdroje:

Zdeněk Mikulášek, Zdeněk Pokorný: 100+1 Záludných otázek astronomie, Avetinum, 2003

National Geographic, Česko, 2/2010

National Geographic, Česko, 12/2009


 

Rubriky: 
august 23, 2010 13:48 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top