Obrázok používateľa CEZ OKNO
POSELSTVÍ ASTRÁLNÍHO CESTOVATELE 3., 4. a 5. díl (rozhovor s Tomem Poutníkem)

Před časem mě oslovila Alue, autorka webu http://karolinaloskotova.blog.cz/ zda bych s ní neudělal rozhovor. Měl jsem z toho dobrý pocit, a tak jsem souhlasil až nakonec vznikl tento rozhovor. Je rozdělen na 5 dílů a považuji jej za docela vydařený. Přeji Vám příjemné počtení. :)
Tom Poutník


Tomáš zvaný též "Poutník", je mladý astrální cestovatel, který se tímto intenzivně zabýval odhadem sedm let v kuse. Každý večer vytrvale cvičil (meditoval) a po určité době přinesla soustavná práce své ovoce. Tomáš se postupně dostal s astrálními výlety tak daleko, že byl schopen například s vedením svého průvodce (chcete-li anděla) navštěvovat různé světy a dimenze, ve kterých se mohl učit. Podíval se i na místa, kam se normálně dostáváme po smrti. Zkoušel i různé pokusy, jako jsou společné výlety skupiny vzájemně domluvených lidí do astrálního světa.
Mnoho se můžeme dozvědět z jeho dvou videí, dostupných na youtube (vřele doporučuji):
1. Video ►Povídání v čajovně
2. Video ►Menší přednáška na srazu Gošárníků
A nyní k samotnému rozhovoru (〉 předcházející díl zde):


Mnoho lidí chce zažít AC, ale přitom nemají ujasněnu otázku, proč chtějí tuto zkušenost vlastně zažít. Mají v hlavě pár představ o krásných andělských světech či o něčem jiném, ale skutečnost je mnohem větší a nemusí nabízet pouze krásné světy.

V astrále se vše odehrává podle vibrační úrovně, jsou světy, které jsou vysokovibrační a kde žijí vyšší bytosti a poté i světy nižší, někdy zvané jaké démonické, pomalu vibrující. Většinu doby jsem cestoval v "neutrálních" (středně vibračních) či nižších světech, protože právě skrze zkušenosti ze zážitků tam, jsem se mohl naučit nejvíce. Vysoké světy jsem navštívil pouze párkrát, ale nebylo toho již tolik, co by se člověk mohl naučit. Navíc pokud má někdo představu, že bude pouze ve vysokých světech, tak nutno podotknout, že je to přání pouze jeho ega zde na zemi. Je to jeho představa. Realita bývá poněkud jiná. Samozřejmě jsou místa, kde si může každý např. stvořit svůj svět a být pouze v něm (jakési ráje), ale opět to moc člověka rozvíjet nebude.

Na druhou stranu člověk, když se skutečně dostane do vysokých světů, musí být na to také připraven, tyto světy mohou skutečně svojí nádherou předčit cokoliv, co kdy člověk ve svém životě viděl. Vždy je důležité poté vrátit se zpět sem, i když se někdy člověku opravdu nemusí chtít, žijeme zde.

Měl jsi i opačný problém, že sis něco přál, ale nestalo se to? Třeba ses dostal do hmotné reality, chtěl jsi tam projít zdí, ale ono nic? - Na čem se tedy zakládá to okamžité plnění myšlenek? Podle toho v jaké realitě zrovna jsme a co od ní čekáme?
Jak velký má vlastně vliv astrální cestování na tvé dbělé vědomí? Poznáš například to zvláštní rozpoložení, kdy najednou přemýšlíš, jestli je to vůbec realita, jestli nejsi někde úplně jinde a pro jistotu to nějak otestuješ?

Kdepak :) Ještě v dobách, ke konci mého aktivního cestování, kdy jsem strávil cca 2-3 roky cestování po tzv. paralelních realitách (jiných alternacích našeho fyzického světa, s námi samými; Vědomí splývá s naším vědomím tam, máme opět myšlenky, vzpomínky, povinnosti. Nevíme, že jsme odjinud, vše je naprosto stejné jako zde, jen s tím rozdílem, že se jedná o paralelní realitu a poznáme to až v moment, kdy se budeme oddělovat od našeho vědomí "tam" zpět opět sem) ..jsem naprosto přesně věděl, jestli cestuji či jsem v naší realitě. AC - stav plného vědomí a našeho běžného vědomí zde, je poznat okamžitě a nelze zaměnit. J Při zkušenostech s paralelními realitami to může být zpočátku trochu ošemetnější, ale vždy poznáme, že toto je naše originální realita, ze které pocházíme (cvičením se dá vytrénovat, že i když budeme v paralelní realitě a plně splynutí sami se sebou tam, kdesi vzadu v mysli, budeme vědět, že jsme originálně odjinud). V tomhle nejsou možné žádné záměny.

Tomu rozumím, můj dotaz byl ale míněný trošku jiným směrem, opíšu to jinak: Takže se ti vůbec nestává, že jsi vzhůru, jdeš třeba po ulici a najednou si říkáš: "Je toto realita, nebo není?" - To je taky zajímavé. Když cestuji, dokonale chápu, co se děje a cítím se velmi přirozeně, jakoby "doma". V bdělém stavu této reality mám naopak celý svůj život pocit, jakobych spala. Jakoby to nebylo "ono", to skutečné, plně pravdivé. Mám velký pocit iluze a v podstatě si neustále uvědomuji, že tady jsem jen na chvilku, že tady jen "cestuji" a že se brzy zase vrátím zpátky, do skutečného světa... Dokonce se na to těším. Mám ten pocit od miminka. (Což se fakt blbě vysvětluje a lidi to moc nechápou, tedy v podstatě to mám naopak. Mimo tělo mám pocit "takhle je to správně", když se probudím jsem "v iluzi". Výlety mimo tělo mi přijdou reálnější, než to co vidím tady a pak když se probudím, tak mě to dodatečně zmate.)
A pak mi to občas jakoby "problikne" dohromady, kdy se sama sebe v bdělém stavu ptám: "A co když zrovna teď spím a mám ultra reálný sen? Jak to sakra poznám?"
Čím častěji cestuji, tím časteji je ten pocit hodně silný. Na základní škole jsem v těchto stavech odcházela na záchod a tam jsem se štípala do ruky, abych se ujistila, že jsem tady a teď, že nespím. - Vůbec nemáš podobný nutkavý pocit v klasickém bdělém stavu, kdy silně pochybuješ o skutečné realitě? Přecejen astrální realita, kterou jsi viděl "tam" je dost intenzivní. Nenahlodává ti tvoje pojetí reality, tak jak tě to naučili rodiče a systém školství?

Samozřejmě stav rozšířeného vědomí během AC je nesrovnatelný se stavem, který zažíváme běžně a kdy je jen velmi limitované, co vnímáme a jak to vnímáme. AC v tomto pro mě bylo vždy také jakýsi návrat k přirozenému stavu a v porovnání s ním, naše běžné vědomí, je opravdu jakýsi spánek. J Z AC jsem byl po mnoho let opravdu nadšený a neviděl jsem moc smysl v našem okolním světě, ale toužil po dalších cestách a zážitcích, prozkoumávání a učení se novým poznatkům. Jak jsem ale již řekl, nakonec vše, co jsem tam mohl poznat a co jsem tam měl v daný moment zažít, došlo svého naplnění a bylo třeba se více zaměřit na bytí zde, teď a tady.

Již samotná zkušenost AC mi dala jiné vnímání naší reality. Vnímání, že se jedná o jeden z mnoha energetických světů, který vytváříme všichni dohromady přímo v tento okamžik. Všechny očekávání, přání, myšlenky či postoje nás samých přímo ovlivňují nejen naše vnímání této reality, ale i neustále vytváří podobu "našeho" světa a možností či hranic, které v něm budeme mít. Je jen na nás, zda to bude příjemné místo k životu či velice nepřátelské prostředí.

Svět se nám jeví jako objektivní, ale v pravém slova smyslu objektivní není a ani nikdy skutečně nebyl a velice se liší právě tím, "jak si jej můžeme nastavit". Co přijmeme do našeho světa nebo nikoliv.

Jen krátký příklad, někdo vidí jemnohmotné bytosti a je to pro něj přirozená součást světa, pro jiného člověka je to čirá fantazie. Pokud tento druhý člověk "změní své vnitřní nastavení" (co je možné a co nikoliv; jak si definuje svůj svět) a přijme do svého světa možnost, že skutečně mohou existovat, poté se nastavení jeho světa změní a jeho vědomí mu umožní skutečně vnímat i tyto bytosti.

Z toho vyplývá, že je jen na nás, jaké si to "uděláme" či "necháme udělat", přijetím názorů druhých. Buďte proto obezřetní, co si skutečně vkládáte do svého světa, protože přesně to poté můžete skutečně dostat. Na druhou stranu jen my sami si definujeme každý den i své hranice, co je pro nás možné a co již možné není. Rozhodně stojí za to tyto hranice nás samých posouvat či plně bořit. J

Přemýšlíš někdy v bdělém stavu i nad tím, že vlastně úplně všechno je projekce, že mezi tamtím a tímto světem rozdílů zase až tak moc není? Ovlivnilo tě takové uvědomění hodně ve tvém běžném životě? Připadáš si díky tomu klidnější a vyrovnanější, nebo je to jinak?

Je pravda, že uvědomění, že náš svět je také jedním ze stvořených "umělých" světů (všechny jsou stvořené) mne zpočátku přecejen trochu překvapilo, na druhou stranu je to logické. Svými myšlenkami a očekáváními, přímo měníme svět kolem nás, všichni jej neustále tvoříme a udržujeme v chodu.
Klasicky dobře známé pokusy kvantových fyziků, kteří pozorují částice hmoty a již jen svým očekáváním ovlivňují výsledek, to jen potvrzují. Naše tělo i celý svět kolem nás se skládá z atomů a molekul a ty se skládají z energie. Vše je jen energie, která vibruje na určité frekvenci. My ji poté označujeme jako negativní či pozitivní, ale je to jen energie a její frekvence. Naše tělo není tak pevné, jak se zdá, a stejně tak i svět kolem nás není zas tak pevný. Vše je z energie, včetně našich vlastní těl (jakýchsi vozidel). Stejně je tomu i v jiných světech, pouze při cestování si vše člověk jasně uvědomuje a ví, že kdykoliv může vše kolem sebe naprosto změnit. Je ve stavu plného vědomí a tedy vcelku neomezených možností.
Zážitky z mnoha let cestování mi daly možnost zažít mnoho věcí, dobrých i těch, které člověka posouvají nejvíce. Možná jsem tam nalezl díky tomu trochu nadhledu, hlavně jsem tam ale prošel tolika zážitky, které bych ani v jednom životě neobsáhl a "ušetřil" tak trochu času zde. Nicméně vždy je na co se "rozvzpomínat" J

Jak se změnil tvůj vztah k fyzické smrti, potom co jsi začal cestovat? Bál ses jí někdy předtím, nebo tě to nikdy nevzrušovalo?

K fyzické smrti jsem měl dříve asi neutrální vztah. Nicméně velice záhy, jednou pomalu ze vstupních podmínek pro AC, je zbavit se tohoto strachu. Když se budu bát, že zemřu nebo se mi něco stane a ocitnu se na místě, kde se vše ihned materializuje... Řekněme, že je dobrý důvod tento strach nemít. J
Takže poté jsem to bral jako přirozenou zkušenost, že člověk jde po smrti dále. Během svých cest jsem navštívil i místa, kam duše lidí odchází po smrti a setkal se i s pár toulavými dušemi zde. Vše z toho pro mě jen plně potvrdilo tzv. reinkarnaci a udělalo z ní naprostý fakt, o kterém nemá smysl se dále bavit.

Lapidárně řečeno: Měl jsi možnost si to osahat, víš do čeho pak jdeš, a tím je to celé v pořádku? :) Ptám se teď hlavně kvůli čtenářům, vím že většina lidí má ze smrti velký strach. Ale když je možnost si to předem nanečisto díky AC do jisté míry zkusit a zjistit, že jako duše si vlastně žijeme v luxusu a že je to moc příjemné, tak už pak vlastně není co řešit. Člověk VÍ.

AC není úplně jednoduchá věc k osvojení si a předpokládá jistou vnitřní připravenost člověka. Pokud má někdo strach ze smrti, bude se jej muset zbavit již velice záhy ať již formou LD či cvičení na AC. Cestování samotné a teď mám na mysli ve větším měřítku (než po pokoji), se dostavuje až po zbavení se tohoto strachu. Tím nemám na mysli, že člověk nemá poté již nikdy obavy, pouze odstraní příčiny onoho paralyzujícího strachu, který nás ochromí a znemožní racionálně uvažovat. Opět tím předchází případným problémům, které by vznikaly v místě, kde každá naše myšlenka se stává ihned činem.

Mluvil jsi o svém průvodci, který tě astrálním světem prováděl (Možná ještě občas provádí.). Jak jsi ho v tom prostoru vnímal? Jako obláček světla? Zkoušel ses ho někdy tázat na jméno, nebo tomu nepřikládáš důležitost a stačí ti prostě jen vědět, že existuje?

S mým duchovním průvodcem jsem se setkal prvně ve fyzickém světě, když jsem vstoupil do silně negativní zóny, která člověka ihned začala vysávat a o negativních bytostech poblíž nebylo třeba pochybovat. Tehdy jsem odtamtud celkem svižně odcházel a když jsem se ohlédl, tak jsem viděl energetický obrys zářivě bílé postavy, která vše, co mne chtělo následovat, zastavila.

V astrálu se se mnou prvně setkal v LD, kdy se mi ukázal v nějaké podobě a víceméně tak převzal moji výuku (učil jsem se dříve v tzv. astrální škole - místo, kde se setkávají duše spících lidí, vede je Mistr /vyšší bytost/ a učí o světě), krátce na to jsem měl první AC.

Během mého cestování byl vždy neviditelný a pouze jsem cítil jeho přítomnost na pozadí. Vždy když cestuji, tak mne provází. Mám pocit, že dvakrát se mi ukázal jako vibrující shluk, ale bylo to po velice energeticky náročném výcviku, kdy jsem vše zdárně prošel, ale byl velmi vyčerpán. Na chvíli se zjevil, jen aby mi dal najevo, že je stále se mnou.

Když člověk cestuje, nepotřebuje znát jména. Jednoduše zná energetickou "vibraci", energii té dané bytosti a stačí se na ní zaměřit a ihned se s ní setká. V astrálu také neexistuje něco jako skrývání pravých úmyslů atd, jste jako energetický shluk, který má nějaký záměr. Potkáte druhou bytost (další energetický shluk; bavíme se o "meziprostoru", volném astrálu - ve stvořených světech má každý nějakou formu) a okamžitě víte, "kdo to je" a jaké jsou zase její úmysly. Jména samotná jsou důležitá pouze potud, pokud neznáme vibrační úroveň. Již samo jméno nese vibrační úroveň, je to jakási alternace, nicméně znalost přímé vibrace může být v tomto možná přesnější.

To je dobré že jsi vyjádřil, protože lidé hodně lpí na jménech. Pořád moc chtějí zjišťovat jméno anděla, své "duchovní jméno" a dožadují se toho i po mně. Nic proti tomu nemám, ale když jim to nejde, tak jsou z toho pak zklamaní a sami sebe zbytečně ponižují. Je těžké jim pak vysvětlit, že na všechna jména si mohou přijít sami a že v konečném důsledku je to stejně jedno, protože náš anděl je náš anděl a bude to pořád on, i kdybysme mu přezdívali "Pepíku". Stačí se na něho prostě zaměřit, poprosit ho a je to. Jméno je podružné. Takže je tato tvá odpověď jistě potěší.
Jaké bytosti jsi v astrálu potkal, kdybychom nepočítali ty, které známe z běžné denní reality a kdybychom z toho vypustili i různé anděly? Bylo tam něco zcela neobvyklého? Bájná bytost z pohádek, jako třeba jednorožec, faun, nebo něco co si vůbec nedokážeš nikam zařadit?

:) Poněkud zajímavá otázka, na kterou budu mít asi poněkud fádní odpověď. Tím, že člověk cestuje, může nazírat všechny bytosti přímo, jako přesně to, co jsou. Tedy energeticky shluk o nějaké vibrační úrovni, s nějakým záměrem. Neznamená to, že by nebyli mocní či "důležití", pouze to, že nemusí mít podobu, která rezonuje s naší myslí, abychom porozuměli jejich záměru a kvalitě, ale vidíme je přímo jako energii.

Pouze v krátkosti, každý člověk má nějaké představy o světě a o tom, co tam může potkat, tzv. interpretační systém. Když se poté setká s bytostí s nějakým záměrem, vidí ji skrze tento svůj interpretační systém. Uvidí ji tak, jak jeho podvědomí dokáže nejlépe zpodobnit zmíněnou kvalitu, tedy např. jako krásného anděla s načechranými pírky či naopak nějakého démona s drápy a tesáky. Pokud už člověk může nazírat věci přímo, vidí je vždy jako energetický shluk a zná jejich záměr. Nebezpečí či kvalita je stejná, pouze odpadá "vizuální" maska. Známé jsou příklady ze šamanismu, kdy během výcviku byla skupina lidí konfrontována se stejnou bytostí a každý ji popsal naprosto rozdílně, přestože bytost tam byla pouze jedna. Každý člověk má rozdílný interpretační systém, poté co jej opustí, vnímá vše jako energii.

Takže všechny tyto bytosti se tam mohou nalézat a také asi nalezají (astrál je nekonečný J ), pouze já osobně jsem neviděl jejich "masku", vytvořenou mým podvědomým, ale přímo jako energii o určité vibraci a záměru.

Když jsme u těch podob: Zkoušel jsi třeba nějakou zajímavou bytost v astrálu vytvořit? Mluvil jsi o vytváření světů... Zkoušel jsi tam zasadit i něco živého, pohybujícího se? Nebo to nešlo?

Po dobu cestování jsem nikdy žádné bytosti netvořil, nikdy mě to ani nenapadlo. J Přirozeně mě obklopovaly a neměl jsem žádné myšlenky na tvoření dalších. Nemyslím si, že by to nešlo, pouze mi to přišlo v daný moment jako zbytečné.
Za mého bdělého stavu příležitostně tvořím jen malé entity s jasným záměrem např. na vylečení fyzického těla. Nicméně žádnou velkou samostatně inteligentní bytost jsem nikdy netvořil.

Jaké byly tvé zážitky s bytostmi z jiných planet? Jak bys je popsal a co jsi s nimi zajímavého zažil?

Nejedná se přímo o bytosti z jiných planet (našeho hmotného světa), ale spíše o různé bytosti obývající různé stvořené světy (ve stvořených světech vypadají v 99% jako lidé) podobná vibrační úroveň, jako naše planeta. V nižších vibračních světech či vyšších jsem se setkával již s bytostmi bez hmotných těl a podoby.

Pamatuji si, že jsem jednou navštívil civilizaci "mimozemšťanů" v tom duchu, že jejich těla byla víceméně energetická ale fungující kompletně na jiné bázi než fungují naše těla zde, byla spíše podlouhlá, nedala se přirovnat ani vzdáleně k naší civilizaci. Stejně tak jejich "město" se skládalo z neuvěřitelně vysokých energetických "zdí" a opět jsem se tam poté něco učil.

Setkal jsem se také s "mimozemšťany" už v našem běžném slova smyslu, když jsem se vracel ze svých cest a letěl jsem pomaleji a prolétal i naší sluneční soustavou (celý náš svět i vesmír je jako jedna malá bublina - v astrálu existují miliony dalších takovýchto bublin), tak jsem viděl život a civilizaci na jednom větším asteroidu a poté nějakém vodním měsíci. Docela mě to překvapilo.

Především jsem se ale setkával s bytostmi již v plně energetické formě či jsem cestoval jinými světy - tedy měl jsem patřičné tělo (v 99,9% lidské jak jej známe).

Když jsi byl malý, uvažoval jsi někdy nad tou zásadní otázkou? - Teď to víš, je ti to jasné, zažil sis to, ok... Ale předtím? - Já si třeba pamatuji, že jsem si to jako dítě odůvodnila logicky: "Vesmír je nekonečný. Z toho plyne, že je tam hromada místa.... A bylo by velice sobecké, kdyby si člověk měl myslet, že celá ta hromada místa je prázdná, že jsme tady jenom my sami, protože to by pak nedávalo smysl. Kdybysme byli sami, tak by Vesmír neměl důvod být nekonečný, protože tolik místa nepotřebujem, čili by to nedávalo smysl. Takže mimozemšťani jsou a hotovo."
- Pamatuješ si i ty nějaké své dětské myšlenkové pochody na tohle téma, nebo jsi to nikdy neřešil a prostě sis počkal na vlastní zkušenost? - Teď už sice odbočuji od AC, ale je to zajímavé téma.

Co se týče mimozemšťanů, tak jsem tak nějak vždy tušil, že existují. Jak sama říkáš, vesmír je nekonečný a je nemožné, aby zde nebyli :)

Později, když už jsem mohl cestovat, jsem ale tento pohled poněkud rozšířil, protože není úplně korektní. Běžná naše představa o vesmíru vnímá pouze fyzický vesmír a bere ho jako jediný možný, definitivní zkušenost a naprosto nebere v potaz, že by mohly existovat i mnohé další (viz bubliny). Navíc nejen, že jsou jiné světy a vesmíry, ale také jsou i v různých vibračních úrovních a teoreticky všechny bytosti můžeme souhrně nazvat jako "mimozemštany" - nejsou ze Země J Nicméně na Zemi a ve většině světů existují povětšinou lidské formy. Jiné formy existují spíše zřídka, opět pro získání jiné zkušenosti. Nutno ale podotknout, že všechny tyto formy jsou pouze přestupní "vozidla" v daných světech pro výuku naší duše. A jestli budeme chvíli vypadat tak či onak, nehraje úplně roli, naše vědomí je vždy energetické povahy.

Mluvil jsi o tom, že jsi v minulosti zkoušel pokusy se svými kamarády, kdy jste se ve dvou nebo i ve více lidech domluvili a sešli v astrálním světě, přitom každý si toho pamatoval více nebo méně podle toho, nakolik bylo jeho vědomí připraveno pro takovou zkušenost. Mne na tom zaujal fakt, že vůbec máš takové lidi k dispozici, co to umí a ani se nebojí. Kde jsi na ně natrefil? - Osobně mám naopak problém, že i když mám kolem sebe lidi dost moudré a vědomé, tak tohle s nimi realizovat nemůžu. A i když jim o tom začnu třeba vykládat a oni si to vyslechnou, nemám žádnou zpětnou vazbu. Neznají to, většinou mi na to nemůžou nic říct. Takže je to podobné jako mluvit do zdi. - Proto mě tvůj kolektiv schopný i pokusů dost překvapil. Uvádíš dokonce i hromadný pokus 8 nebo 9 lidí, co se rozhodli vzájemně sejít v astrálu... Jsou to kontakty získané pouze přes internet, nebo nějaká zázračná souhra "náhod"?

Kdepak, všechno to byli lidé, se kterými jsme setkávali na stránkách fóra, které jsem v té době moderoval. Byla to banda nadšenců z celé republiky, kteří se zajímali z těch či o něch důvodů o AC a LD a pravidelně cvičili a bavily je vymýšlet nové věci. Většina z nich měla pravidelně LD a usilovně cvičili na AC, které zažívali spíše příležitostně, pouze pár z nich pravidelněji. Nebylo tedy nic jednoduššího než se domluvit a sejít v LD.

(sny, LD se odehrávají také v astrálu, ale v jakýchsi našich soukromých částech astrálu; pouze lidé, kteří cestují mohou návštívit ostatní ve snu či cestovat kompletně po celém astrálu /samozřejmě musí požádat o povolení atd/; pokud má člověk LD může se setkat s druhým člověkem, ale vždy je třeba ověřit u druhého, zda se skutečně setkali, často může docházet ke snovým výplodům, ty během AC nejsou).

Takto jsme se tedy sešli na platformě vědomého snu a dohromady poté něco podnikali. Tím, že nás tam bylo ale hodně, tak to bylo velice náročné na vědomí. Často si lidé pamatovali pouze fragmenty či měli "okno", jejich vědomí nedokázalo do bdělé pozornosti přenést tolik informací. Lidé, kteří cestovali si obvykle byli schopni zapamatovat nejvíce.

Nikoho z nich jsem fyzicky dlouho neznal, ale naše konverzace byly velice intenzivní. Každý den trvaly mnoho hodin v té době na ICQ či formách příspěvků na foru, kde každý publikoval své myšlenky z přímé zkušenosti či tradic, které sledoval. Lidé byli velice rozmanití a dohromady se všichni dlouho velmi dobře obohacovali. Fórum bylo potom ale za podivných okolností smazáno a i když bylo založeno nové, které funguje dodnes, již jsem tam nikdy tolik nepřispíval, pouze odpověděl na pár základních otázek a přenechal to jiným.

Člověk si v nějaký moment svého života uvědomí, že to co dělá, již došlo plného naplnění a je třeba jít dále. Nicméně jsem rád, že jsem je tam všechny poznal a příležitostně se vídáme fyzicky dodnes.

Mám něco podobného jako zkušenost. Vem si třeba to ICQ, nebo chat. Je doba, kdy to potřebuješ, obohatí tě to, poznáš sobě podobné lidi, které bys normálně těžko našel. Ale pak se nějak dostaneš přes to a už ti to nic nedává, je to nuda, nic to už nepřináší, nebaví tě to, máš pocit ztráty času... Tak tam přestaneš chodit a pokračuješ dál. Jsou lidé, co chaty, ICQ, fóra atd. odsuzují jako zbytečné žrouty času, kde je akorát kopa úchyláků. Ale v tomto případě, kdy to použiješ na určitou dobu jako stanici kde máš možnost konečně něco sdílet, to má smysl. Naučíst se co potřebuješ a jdeš dál. Mně svého času chaty taky poskytly dost lidí a kontaktů, nemůžu si stěžovat.
Mluvil jsi o tom, že jsi měl možnost ve skupině lidí cca dva týdny v astrálním světě tvořit svůj vlastní svět. To je zajímavé... Je tam ten svět pořád, nebo se zase "rozpustil," poté co jste se mu přestali tak intenzivně věnovat? Byl ses tam později podívat a našel jsi ho?

Každá naše myšlenka, kterou máme, je někde v astrálu a čím více ji posilujeme, tím větší tvar nabývá až se zhmotní zde na zemi. Pokud tvoříme svět tam, je to stejný princip. Dáváme mu po nějakou dobu energii, která je napřed nekonkrétní, ale postupně s naším záměrem a myšlenkami nabývá na podobě. Z toho, co jsem mohl zažít, vše tam zůstává. Častokrát jsem na svých cestách narazil na ty samá místa, kde už jsem několikrát během svých cest byl. Mezi jednotlivými návštěvami uteklo zde na zemi i pár let. Nicméně otázka času není úplně relevantní. Obecně vzato celý koncept času je jen jistým výplodem naší mysli a máme ho zde a mají ho ještě v pár dalších světech a rozhodně není rozšířený (pouze v pár stvořených světech). V astrálu samotném čas není, vše se odehrává v Teď.

Dá se tedy říct, že "čas" je ve Vesmíru vzácný jev a že někteří mimozemšťané by se smáli, jakou blbost že jsme si to tady na Zemi zavedli, když to neexistuje? Pokud "čas" není moc rozšířený, potom jsme vlastně tady na Zemi jakýsi "zájmový klub zkoumající čas" :D Nepřijde ti to poměrně dost vtipné, když si uvědomíš, jak jsou dnešní lidé časem posedlí? A dokonce se předhánějí v dokonalosti jeho měření? "Čas", to je naše základní představa reality. V tuto chvíli se opět dostáváme k jejímu nabourávání. - K té otázce "tak co je teda doopravdy skutečné a co není"?

Ano, jak jsem již naznačil, z toho, co jsem mohl zažít, naše "hra na čas" je spíše výjimečným jevem. Vytvořili jsme jej a kolektivně jej neustále udržujeme v chodu v našich myslích, ale celý koncept času, je jen myšlenka. Naše myšlenka. A kdykoliv budeme chtít, stačí zastavit či alespoň zpomalit naše myšlenky a najednou vnímání času a celého okolního světa dostane naprosto jiné kontury.

(Rafička na hodinách představující zosobnění času má nějaký význam pouze proto, že my sami jí daný význam přikládáme. Reálně vzato je to pouze ozubené kolečko, které cvaká neustále dokola.)

Naše mysl a její obsah se odehrává vždy pouze v hypotetické budoucnosti či minulosti, kterou nemůžeme nijak ovlivnit. Celá naše minulost je v jistém smyslu produkt naší mysli. Reálně existuje pouze tato chvíle. Tento jediný moment, teď a tady je jediná pravá skutečnost. Vše, co si myslíme, že nás zítra čeká a co jsme dnes dělali atd., je jen produkt naší vlastní mysli, která má potřebu nepřetržité kontinuity a neustáleho zrychlování.

Cestou do práce nevidíme, co je skutečně kolem nás, ale již přemýšlíme, co je třeba udělat v práci. Jakmile se tam dostaneme, ihned opět přemýšlíme, co budeme dělat až pojedeme domů atd atd., ale nikdy skutečně nejsme v přítomném okamžiku. Naše mysl nám neustále ukazuje hypotetické obrazy, ale nejsou skutečné. Jediné, co je skutečné, je tato chvíle. Pocit vašeho fyzického těla, jak sedíte na židli a čtete tento rozhovor. Váš dech. Prostor, který vás obklopuje v tuto chvíli. Teplota vzduchu, nějaký vzdálený zvuk za oknem. To je jediná skutečnost a vše, co obsahuje vaše mysl, co vás nutí být v neustálém stresu, jsou vaše vlastní myšlenky. Zkuste je vnímat a skutečně si uvědomit v jakém čase se odehrávají, nikdy nejsou v Teď. Možná s vteřinovým zpožděním, ale neustále mimo pravou přítomnost. Příště až pojedete do práce či bude vaše mysl opět běžet na plné obrátky, zkuste se na chvíli zastavit a jen si skutečně uvědomit, co vás obklopuje, váš dech a pocit vašeho těla. Tato chvíle je to jediné, co máte.

Cokoliv co si vymyslíte, že se stane, se nikdy nestane přesně tak, jak jste si to naplánovali. A vše, co se již stalo, není možné odčinit. Jediné, co je možné udělat, je naplno využít potenciálu této chvíle, protože tento okamžik se již nikdy nebude znovu opakovat.

Nikdo z nás neví, jak dlouho zde bude, ale nikoho ani nenapadne přemýšlet o přítomném okamžiku jako o našem posledním. Co budete udělat, pokud byste měli poslední 2 min vašeho života? Co uděláte s 1h? S posledním dnem či týdnem? Jak strávíte poslední měsíc vašeho života? Skutečně vám přinaší naprostou radost to, co nyní děláte? Nebo je zde něco, co byste chtěli stihnout ještě před svojí smrtí?

Toto jsou bytostně důležité otázky, protože nám dají tu správnou perspektivu pro nazírání na svět.

Každý si myslí ve své hlavě, že je "nesmrtelný". Má naplánovaný svůj život na léta dopředu, ale je to jen iluze naší mysli, která se může ve vteřině rozplynout a zanechat nás v naprostém údivu, že toto skutečně byl náš poslední den a žádný další nás nečeká.

Jedna rada na závěr, zkuste žít svůj život tak, abyste jednou nelitovali promarněných let, že jste neudělali důležité věci, dokud jste ještě měli tu možnost. Tato chvíle je skutečně to jediné, co máme.

Mluvil jsi o možnosti podívat se jak do minulosti, tak budoucnosti. Mně zaujala budoucnost. Zkoušel jsi se do ní dostat? Jak moc daleko se ti to podařilo, a je něco co je možné sdílet i veřejně? Něco jako zajímavé poselství? Nebo je to celé až příliš osobní, subjektivní a tím pádem nepublikovatelné?

Hodně lidí fascinuje na cestování právě možnost nahlédnout do minulosti či do budoucnosti, sám jsem nebyl výjimkou. J Poté, co jsem ale začal cestovat, tak v rozšířeném stavu vědomí, se to nikdy nejevilo jako důležité nebo vůbec jako něco, co by stálo za to dělat. Pouze parkrát jsem zabrouzdal do budoucnosti a viděl pár útržků a viděl jsem jak konce světa, tak i harmonický svět (různé paralelní reality).

Později když jsem začal cestovat přímo po paralelních realitách, tak záleželo jestli to byly blízké alternace našeho současného světa (tedy vše vypadalo podobně, lišily se detaily) či vzdálené (kompletně jiné formy). Pokud se jednalo o blízké reality, většinou do pár měsíců až roka či dvou se uskutečnily. Potkal jsem tak mnoho lidí o pár let dříve a již se s nimi přátelil v jiných realitách a jen si říkal, když jsem se vrátil zpět, kdy je poznám i zde. Když jsme se poté skutečně setkali i zde a podali si prvně ruce, já se vždy jen usmíval, protože jsem si podával ruku s přítelem, kterého jsem dobře znal.

Stejně tak i mé životní události, většinu věcí jsem již měl možnost zažít rok dva i více dopředu než skutečně nastaly. Samozřejmě v daný moment se po návratu jevily jako nereálné, ale nakonec se všechny uskutečnily.

To chápu, že v daleké budoucnosti je mnoho alternativních realit, vždyť to není úplně přesně rozhodnuté. Proto dává smysl, že jsi viděl oboje. A co se týče blízkých vhledů, nesetkala jsem se s tím poprvé, ale poprvé jsem se setkala s někým, kdo to zná díky AC. Takže další zajímavý poznatek je, že budoucnost v krátkém časovém určení lze poznávat i takto, aniž by člověk byl vyloženě dbělý jasnovidec.
Zkoušel jsi to někdy někomu říct? "Hele Máňo, já jsem tě viděl v astrálu před dvěma lety a věděl jsem, že se potkáme." Nebo jsi to radši nezkoušel, abys nikoho nevyděsil, nebo abys nebyl za šílence?

Mám kolem sebe lidi, kteří vědí, že ode mě mohou očekávat spoustu podobných hloupostí, a tak to již berou s rezervou a mají se mnou trpělivost. :)

Na druhou stranu musím říct, že k tomu vedla také delší cesta, kdy jsem si zpočátku nechával striktně tyto věci pro sebe čistě z obav, jak to přijmou běžní lidé. Publikoval jsem své myšlenky a články na foru či je sdílel se stejně zaměřenými lidmi, ale měl jsem obavy mluvit o těchto věcech i s běžnými lidmi. Nicméně v určitém období se to radikálně změnilo a pokud jsem alespoň trochu cítil z daného člověka, že toto může unést, tak jsem mu sdělil kousek a velice záhy vše.

V dnešní době musím říct, že jsem docela velmi otevřený v komunikaci o svých zážitcích, zkušenostech či vnímání, ať již "odtamtud" či odsud. Samozřejmě ne všude je to na místě, ale člověk intuitivně pozná, kdy je možné "pustit si pusu trochu na špacír". :)

Jak jsem rozmlouval s mnoha lidmi, tak se nakonec ukázalo, že 90% lidí má nějakou zkušenost s jemnohmotným světem či s hlubšími myšlenkami a principy, pouze tomu nepřikládali nikdy důraz a pod vlivem většinové společnosti to v sobě pohřbili jako nepatřičné. Stejně tak pro mnoho lidí to bylo zpočátku nové a fascinující, ale nakonec se ukázalo, že k tomu měli mnohaleté predispozice.

Došel jsem k závěru, že téměř s každým člověkem se o těchto věcech se dá mluvit, pouze je třeba nalézt vhodný jazyk, kterému porozumí, a nepustit na něj celou lavinu informací najednou, ale spíše po kouskách. Pár rozhovorů a najednou je zde další člověk vytržený ze sna běžné reality.

Ano, to je pravda, dobrá příprava udělá opravdu hodně.
Moc ti děkuji za tento rozsáhlý a zajímavý rozhovor, který jsi nám poskytl. Pokud máš ještě nápad na nějaké poselství, které bys na závěr čtenářům rád předal, máš možnost nyní.
Přeji ti mnoho štěstí, na cestách i v životě.

Chtěl bych všem čtenářům poděkovat pokud vytrvali až do konce a zdůraznit, že všechny tyto mé odpovědi jsou založené pouze na mé přímé dosavadní zkušenosti (kterou jsem udělal při AC či mém životě zde). Nenárokuju si naprosto žádné právo na to, že se jedná o nezpochybnitelnou Pravdu, či že přesně takto to musí být. Kdokoliv z vás může mít kompletně jinou zkušenost. Berte prosím celý tento rozhovor pouze jako možnou inspiraci, která vám může něco přinést, ale také nemusí.

Děkuji ti za rozhovor a přeji všem Šťastnou Cestu životem!

Tom Poutník

-koniec-

(Pozn. Otázky od Alue jsou v rozhovoru zvýrazněny tučně, aby se text lépe četl.)

Zdroj: http://tompoutnik.webnode.cz/


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ A LUCIDNÍ SNĚNÍ
http://www.cez-okno.net/clanok/astralni-cestovani-a-lucidni-sneni

ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ A LUCIDNÍ SNĚNÍ 2
http://www.cez-okno.net/clanok/astralni-cestovani-a-lucidni-sneni-2

OBE
http://www.cez-okno.net/oobe

Seriál: Dr. T. Lobsang Rampa - ŠKOLA ESOTERIKY
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-dr-t-lobsang-rampa-skola-esoteriky

Faktor Apopa a faktor Seta
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-navrat-tajomstiev-starovekeho-egypta


Autori: 
október 01, 2014 20:12 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top