Obrázok používateľa CEZ OKNO
Je věda komplexní?

Termín „vědecký objev“ je přesný. Pravá věda nic nového nevymýšlí, pouze objevuje. Něco objevit znamená, že to již někde v přírodě existuje, a jde vlastně jen o to - objevit to. Je pravda, že dnes už je věda tak daleko, že dokázat cokoliv je prakticky už jen otázkou peněz? Vědecký pokrok je nepopiratelný. Je to vidět v různých oborech lidské činnosti. Koho by před 100 lety napadlo, že se bude létat na měsíc a že lidé si budou povídat a přitom se vidět i když je mezi nimi oceán, či se dívat do jádra buňky, atd., atd. Dobrá. Je tu ovšem několik háčků, které vycházejí ze všeobecně rozšířeného trendu, zabývat se na prvním místě následky místo příčinami.

Pravá věda nic nového nevymýšlí

1. Termín „vědecký objev“ je přesný. Pravá věda nic nového nevymýšlí, pouze objevuje. Něco objevit znamená, že to již někde v přírodě existuje, a jde vlastně jen o to - objevit to.

2. Věda většinou řeší úkoly odpovídající na otázku „jak“ - jak se co děje. Málokdy řeší otázky typu „proč“ - proč se tak děje. Například stále řeší otázku jak vznikl život, ale již neřeší proč život vznikl. Několik otázek na téma „proč“. Proč věda neumí ovlivňovat morální stav společnosti k lepšímu? Dokázaly to snad společenské vědy? Který vědecký objev přispěl k zastavení rozkladu základu státu, kterým je bezesporu rodina? Který vědecký vynález může zabránit tomu, aby všechna ta dokonale vyvinutá nejmodernější elektronická masmédia nezobrazovala manželskou nevěru a sex jako vhodnou zábavu pro mládež? Není to snad tak, že současně s úžasným vědeckým pokrokem vidíme stále větší celospolečenský neuvěřitelný morální úpadek? Věda také neřeší zneužití výsledků vědeckých prací ke škodě člověka (Čapek). Nakonec se na první pohled prospěšných objevů zmocní nejen ti, kteří chtějí využívat jejich kladné stránky. Hlavně ti, kteří hledí jen na ekonomický přínos, bez ohledu na vedlejší následky pro lidstvo. Ani to není posláním vědy. Kdo brání tomu, aby se obrovská schopnost masmédií ovlivňovat, nevyužívala k pozvedání lidské mysli směrem k vysokým morálním hodnotám? Který vědecký objev může zastavit ten nekonečný útok na podvědomí zobrazováním násilí a vulgarit? Který vědecký objev by měl sílu soupeřit s nestoudným názorem – „vždyť oni to lidi chtějí“? Pochopitelně, jinak to být ani nemůže, protože Svět nemá jednotné vedení a nikdo z vědců nestanovil celkový směr, kam se má lidstvo ubírat jako celek, jaký má mít cíl. Všeobjímající kapitalizmus sice přináší relativní svobodu, ale ten není založen na vzájemné spolupráci vedoucí k harmonii, nýbrž na konkurenci, jejímiž účelem je zničit konkurenty a to demokraticky přináší všechno to co vidíme kolem sebe. Zdá se, jakoby řešení znal pouze Stvořitel.

3. Věda není všespasitelná, samospasitelná, ani soběstačná. Někdo jí musí financovat. Kdo? Ti, kdo z ní mají prospěch. Proto je věda ve svých postupech, metodách a způsobech často politicky velmi svázána a tudíž nesvobodná. Má nepsané hranice kam až smí bádat. A přesně se ví, jaké objevy se na veřejnosti objevit nesmí. Jejich praktické využití by v důsledku jejich zavedení do života připravilo o astronomické zisky největší nadnárodní společnosti (nebudeme jmenovat, Nikola Tesla a další).

4. Věda se poměrně rychle mění. Dnešní okřídlené zaklínadlo „to je vědecky dokázáno“ je ve světle dějin vědy směšně nepravdivé. Co bylo před 50 – 100 lety „vědecky dokázáno“ je dnes nepoužitelné, případně to už dávno neplatí. Co když se totéž stane s dnešními moderními vědeckými názory? Kdo ví, jak za pár let dopadne dnešní axiom, že vesmír vznikl následkem náhodného výbuchu?

5. Největší háček je ale v tom, že mezi vědou a náboženstvím zdánlivě není rozpor. Ano, pravdu mohou mít ti co říkají, že mezi vědou a náboženstvím není rozporu. ALE. Každá současná věda je výhradně materialistická již ze své podstaty. Je to logické, protože se zabývá pouze vědeckou metodou, tj. jevy, které lze na základě axiomů teoreticky uchopit, zhodnotit a prakticky změřit, zvážit, pak podtrhnout, sečíst, vyhodnotit a zpracovat do příslušných závěrů. Nematerialistické jevy proto věda nemůže uznávat, jsou pro ní logicky nevědecké. Obory, které se vědecky neověřitelnými jevy zabývají jsou proto pavědecké bez ohledu na jejich pozorovatelnost a ověřitelnost jinými než vědeckými metodami. Byla to právě materialistická povaha vědy, která umožnila přijmout teorii evolučního vývoje života a vývoje živočišných druhů přirozeným výběrem. I když tato teorie byla vždy velice výhodná politicky, dnes ji mnoho vědců již opouští. Důvodem je narůstající počet hmatatelných (vědeckých) důkazů svědčících proti evolučnímu vývoji života a živočišných druhů. Není divu, vždyť příroda je komplexní, ne pouze materialistická.

Komplexní povaha přírody

Bytosti i předměty mají komplexní povahu. Co to znamená? Komplexní povaha znamená existenci dvou složek: materiální složky v těsném propojení s nemateriální složkou tvořící jeden komplexní celek. Nejlépe si to můžeme znázornit matematicky na komplexních číslech. Představme si nějaké komplexní číslo „z “ což je bod na ploše, třeba někde nad osou x, jako na obr. 1. Každé komplexní číslo má obecně tvar:

z = x + j y

Kde:

x představuje reálnou složku s hodnotou na ose x, kterou dostaneme průmětem bodu z na osu x

+ je součtové znaménko, které vyjadřuje součet obou složek a je proto velmi důležité,

y je imaginární složka ležící na imaginární ose y. Hodnota této složky je dána průmětem bodu

z na imaginární osu y.

j je znak imaginární složky, odmocnina z mínus jedné a tedy pro něj platí,

j2=-1

Pro lepší pochopení komplexních čísel si zvolíme nějaké konkrétní komplexní číslo. Například

z=5+j3

Z grafického znázornění tohoto komplexního čísla vidíme, že 5 je reálná složka a 3 je jeho imaginární složka. Například 5 rohlíků proto můžeme napsat jako komplexní číslo ve tvaru z=5+j0. Vidíme, že j krát 0=0, takže v daném případě je imaginární složka nulová a tedy z=5+0 což můžeme zapsat jako z =5, proto toto komplexní číslo leží přímo na ose x. Pokud budeme mít jiné komplexní číslo například

z=0+j3

znamená to, že naopak jeho reálná složka je nulová a imaginární složka je 3. Toto komplexní číslo je opět bod, ale tentokrát ležící přímo na ose y a imaginární složka má pouze imaginární hodnotu 3.

Proto v matematice komplexní proměnné nazýváme osu x reálnou osou a osu y imaginární osou. Komplexní číslo je vlastně přepona trojúhelníku vzniklá ze dvou ramen: z reálné složky + imaginární složky. Když je imaginární složka nulová, z komplexního čísla se stane obyčejné reálné číslo. Celý vtip je v tom, že množina reálných čísel (ležících na ose x) je vlastně podmnožinou čísel komplexních (ležících na ploše dané reálnou osou x a imaginární osou y). Množina reálných čísel je tedy jednorozměrná, protože leží na přímce a komplexní čísla jsou dvourozměrná protože tvoří rovinu. Mimochodem, komplexní čísla velmi zjednodušují složité vědecké výpočty. Sčítají se, násobí, dělí, atd. Protože jsou dvousložkové, budou se nám teprve nyní pořádně hodit všechny ty školní algebraické vzorečky typu (a+b)2.

A jsme u prvního nejdůležitějšího závěru, který se podobně týká i celé materialistické vědy. Jestliže má komplexní číslo jednu ze složek nulovou, neznamená to, že tato složka neexistuje. Za určitých podmínek nabývá pouze nulové hodnoty a to je velký rozdíl. Všechna komplexní čísla s nulovou imaginární složkou leží vždy pouze na ose x a jsou to tudíž reálná čísla. Věda se díky své materialistické povaze pohybuje pouze na symbolické reálné ose x. Imaginární jevy nehodnotí jako nulové, ale jako neexistující. Tím si klade před sebe těžko překonatelnou překážku, která brání dalšímu hlubokému poznání světa i života, který přináší až komplexní pohled. Právě v tom je toto matematické vyjádření přírody pro její pochopení komplexnosti nedostižné.

Z tohoto výletu do matematiky komplexní proměnné vyplývají další závěry. Například, že někdo může být materialisticky orientovaný a přitom může uznávat i duchovní, nehmotné hodnoty (Newton). Takoví vědci nejsou výjimkou. Zajímavý je například názor některých vědců, že mezi vědou a náboženstvím nemůže být rozpor, protože věda staví svou konstrukci na axiomech a náboženství staví stejným způsobem svou teologickou konstrukci na dogmatech. Logiku této myšlenky podtrhuje fakt, že teologie není víra, ale věda. Z komplexního pohledu to dává smysl, protože věda se zabývá činnostmi na pomyslné reálné ose a náboženství na pomyslné imaginární ose. Komplexním soulad je však podmíněn přítomností pomyslného znaménka „+“ podobně jako v komplexních číslech. Pak je vše v pořádku a rozpor tam není. Při hlubším pohledu vidíme, že vědecké axiomy mohou být nestálé a pokud prozkoumáme náboženská dogmata, zjistíme, že nepocházejí z „imaginární osy“ od Stvořitele, ale rovněž od člověka. Dogmata si každé náboženské společenství stanovuje podle svého vlastního uvážení samo, často s ohledem na politické a finanční potřeby. Vzhledem tomu, že dogmata jsou vědecky neměřitelná, nehodnotitelná, neověřitelná, jsou často v rozporu s hmotným světem i se zdravým selským rozumem. Sám vesmír i svět jsou komplexní veličiny a proto musí být jejich hmotné i nehmotné složky v plném komplexním souladu. Soulad však není totéž, co podobnost. I když axiomy a dogmata jsou v podstatě totéž, v komplexním pohledu je možné mezi axiomy a dogmaty najít rozpor a hodnotit jej jako vážný. Nakonec se to jeví tak, že mezi vědou a náboženstvím je značná podobnost, což však neznamená, že mezi nimi není žádný rozpor.

Podobnost vědy a náboženství má tyto další rysy:

1) Věda staví svou konstrukci na pevnějším základě než náboženství, které staví svou konstrukci stejným vědeckým způsobem, oba směry podléhají změnám. Trvanlivost závěrů vědy je však kratší než u náboženství.

2) Podobnost v chování. Věda se na rozdíl od náboženství v průběhu dějin rozvíjí prudce. Ano, věda se chová podobně jako náboženství. Má svá vědecká dogmata, své velekněze fyziky, své světské mecenáše a také své kacíře. Pokud si dovolují napadat oficiální stanoviska „po zásluze“ je trestá. Ve vědě i v náboženství. Věda však není tak přísná jako náboženství, kde se dříve používal systém opékání zaživa (často s nejrozšířenější, nejpřekládanější a nejčtenější komplexní náboženskou knihou na krku) a posléze se upravovala i dogmata (kde sléz byla blíže neurčená jednotka času). Podobnost tu však je.

3) Podobnost je také v uctívání. Lidé spoléhají na všespasitelnost a nedotknutelnost vědy podobně jako na nedotknutelnost náboženských dogmat. Vrcholní představitelé jsou uctívání podobně. Obě strany přitom podléhají politickým a obchodním vlivům.

Jeden příklad na „soulad“ mezi vědou a náboženstvím. Objev hvězdy při narození Ježíše. Věda zkoumá tuto událost výhradně z pohledu astronomického a snaží se najít vysvětlení pro světelný úkaz na obloze, který vedl možná několik měsíců mudrce s dary pro Ježíše. Mudrcové byli ve skutečnosti astrologové. Mimochodem za provozování astrologie a dalších okultních praktik byl v tehdejším Izraeli trest smrti. Představme si, jak astrologové kráčející pěšky několik set kilometrů z východu, rozuměj z Babylónu, k narozenému Ježíšovi. Světelný úkaz na obloze je však zavedl nikoliv do Betléma, ale do Jeruzaléma ke králi Herodovi. Ani oni sami, ani on, přitom nevěděli, kde mají Ježíše hledat. Teprve když si Herodes nechal vysvětlit stará proroctví, poslal mudrce do Betléma. Světelný úkaz se nyní stočil jižním směrem na Betlém a mudrce dovedl k Ježíši až - jak stojí psáno - „do jednoho domu“. Herodes svou „náklonnost“ k Ježíši později potvrdil zavražděním chlapců do dvou let v okolí Betléma, protože předpokládal, že malý Ježíš bude mezi nimi. Náboženství si k tomuto příběhu přidalo další dogmata, která se nekryjí se skutečnostmi a do hry navíc přibrala názory z nekřesťanského prostředí. Hned vyvstává několik komplexních otázek. Kdo to tedy vlastně „mudrce“ vyslal? Kdo stál za světelným znamením, které mudrce vedlo? Který astronomický úkaz by mohl vést pěší skupinu cestovatelů jedním směrem několik měsíců, pak počkat, až se „věci vyjasní“ a pak je vést dál jiným směrem k cíli o kterém před tím nevěděli? Jestli byli posláni Bohem, jak to že nevěděli, kde Ježíše najdou? Proč je světelný úkaz na obloze vedl nejdříve k Ježíšovu potenciálnímu vrahovi, když za provozování astrologie byl navíc v Izraeli trest smrti? Komplexní odpovědi na tyto otázky umí ukázat přímo v Knize knih každý její nezaujatý znalec. A jsou to odpovědi věru velmi zajímavé a důležité.

Závěr


V tomto srovnání vycházejícího z vědeckých axiomů a náboženských dogmat tedy „nesedí“ ani reálná materialistická složka, ani vazební znaménko „+“, ani imaginární složka. Takže tady vlastně nesedí vůbec nic. Rozpor mezi vědou a náboženstvím je tedy (až na chování) nasnadě. Tento rozpor se dá znázornit pomocí komplexních čísel jako bodem v komplexní rovině. Namísto bodu se však objeví jen jakýsi flek bez jakéhokoliv smyslu, stejně komplexní číslo nemá smysl bez spojovacího znaménka „+“. Tak vzniká falešná, slepá víra, ze které mají prospěch jednotlivci i skupiny a to jak v náboženství, tak i ve vědě. Ano, takový je „soulad“ mezi vědou a náboženstvím.

Člověk je tvor komplexní. Je majitelem nejsložitějšího známého díla ve vesmíru, lidského mozku jako sídla mysli (reálné složky) a má také duchovní, nehmotnou složku (duchovní potřeby a vlastnosti, jako myšlenka, pojem duchovní člověk, láska, srdce, srdečnost, krása, city, což však nesouvisí se zprofanovaným pojmem duše!). Skryté nehmotné jevy se dnes čím dál víc hlásí o slovo a materialistická věda čelí stále většímu vytlačování z její pomyslné reálné osy do komplexní roviny. Setrvávání vědy na pomyslné reálné ose x lze snad nejlépe zdůraznit jen rozdáváním sisyfovských bludných balvanů.

Vladimír Tomek

Zdroj: WM MAGAZÍN 76

Sekcie: 
august 24, 2010 09:06 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top