Obrázok používateľa CEZ OKNO
Léčivé vlny

Základní myšlenka spočívá na předpokladu, že viry, bakterie a plísně jsou jako ledvinové kameny nebo křišťálové sklo, které se roztříští, pokud je vystaveno určitému zvukovému kmitočtu | Royal Raymond Rife (1888 – 1971), vědec, vynálezce a velmi zručný mechanik, vytvořil pět supermikroskopů (čtyři z nich dosáhly zvětšení více než 30 000x), byl zřejmě prvním vědcem, který fyzicky prokázal pleomorfismus mikroorganizmů (fenomén přeměny do zřetelně odlišných životních forem) a současně zdokonalil metodu kultivace virů. Je vynálezcem proslulého vysokofrekvenčního zařízení modulovaného nízkofrekvenčními kmity, jejichž použití vede k likvidaci zhoubných mikroorganizmů uvnitř lidského těla, aniž by nemocnému nějak ublížily. Metodě je přičítáno úplné vyléčení mnoha druhů rakoviny, tuberkulózy, syfilidy, herpes, gonorrhoea, zápalu plic a řada šedých zákalů.

Jak využít oscilací k likvidaci virů, bakterií a plísní?

Základní myšlenka spočívá na předpokladu, že viry, bakterie a plísně jsou jako ledvinové kameny nebo křišťálové sklo, které se roztříští, pokud je vystaveno určitému zvukovému kmitočtu.

Abychom takové „nucené oscilační rezonance“ dosáhli u křišťálové sklenice, musíme na ni nejprve ťuknout lžičkou, abychom zjistili její vlastní frekvenci, která se kus od kusu poněkud mění. Jakmile známe přesný tón, můžeme jej vyloudit z vhodného nástroje nebo tónového generátoru. Sklenice se rozezvučí – vibruje. Když pak zvýšíme hlasitost, čímž do pokusu napumpujeme více energie, sklenice se rozkmitá a nakonec roztříští na kousky. Nucená oscilační rezonance působí například i na mosty. Vítr, který rozkmital řetězový most přes Tacomskou úžinu, a zapříčinil 7. listopadu 1940 jeho zhroucení, nebyl vůbec silný.

V tomto článku se podíváme na účinky nucené oscilační rezonance na mikroorganizmy.

Všechno má svůj rezonanční kmitočet. Jakmile vlnění má potřebnou amplitudu, týraný objekt se rozpadne na kusy. Patříme k savcům a naše buněčná struktura je naštěstí stokrát odolnější, než buněčná struktura virů a asi padesátkrát odolnější, než struktury bakterií a plísní. To je důvod, proč se hned tak „nerozpadneme“.

Celá ta věc s kmitočty není k naší smůle vůbec prostá. Dosavadní výzkum naznačuje, že Rife byl úspěšný při likvidaci mikrobů pomocí deformovaných sinusových vln. Kmity produkované jeho zařízením měly strmý náběh a nepochybně měly k obdélníkovým kmitům tak blízko, jak jen bylo možné dosáhnout pomocí elektronkových zařízení z třicátých let. Rife měl značné potíže s filmováním obrazovky osciloskopu zobrazující jeho zabijácké vlny (část těchto záběrů přežívá na videu dodnes). Patrně ale věděl nebo tušil, že mikroby hubí harmonické kmity, skryté v deformovaných sinusovkách.

Náběhové hrany deformovaných sinusových vln reprezentují opravdové salvy energie nesené harmonickými kmity. Tyto kmity ovšem nelze považovat za individuální separátní frekvence (i kdyby jimi byly), spíše za neoddělitelný vedlejší produkt původního kmitočtu. Bez základní frekvence (v tomto případě ve tvaru účelně deformovaného sinu) by sada harmonických kmitů vůbec nemohla vzniknout, takže ji v tomto smyslu musíme považovat za primární. Mnozí si ale myslí, že hlavním zabijákem mikrobů by mohla být jedna z harmonických primárního kmitočtu, a proto by měla být rozpoznána a využita jako primární frekvence.

Aby bylo možné prokázat, že nějakého mikroba roztrhá na kusy jediná osamocená specifická frekvence, museli bychom použít velmi čisté sinusové vlny, která by negenerovala žádné harmonické. Po určení korektního kmitočtu bychom se ovšem s největší pravděpodobností museli opět vrátit k obdélníkovému kmitu stejného kmitočtu, protože tyto vlny nesou mnohem více energie. I kdybychom upustili od první fáze a testovali jen obdélníkové vlny, trvalo by toto „oťukávání“ či štvanice na způsob vypátrej a znič celá léta.

Kdyby velikost a hmotnost určitého mikroorganizmu měla mít přímou souvislost s nucenou oscilační rezonancí vyvolanou specifickou frekvencí, vynořuje se otázka: jak by tak dlouhé nízkofrekvenční kmitočty mohly vést k explozi mikroskopického organizmu o „velikosti“ 0,01 až 0,0001 mm?

K navození nucené oscilační rezonance tedy zbývají jen harmonické kmity. Aby odpovídaly rozměrům mikroorganizmů, musí mít mnohokrát vyšší frekvenci, než modulující audiofrekvence. Někteří jsou ovšem názoru, že k „rozvibrování“ předcházejícímu explozi mikrobů stačí kombinace mnohem nižších a větších oktáv.

Jedním ze způsobů, jak tuto teorii prověřit, je zjistit specifický sinusový kmitočet křišťálové sklenice a následně ji jeho pomocí roztříštit. Pak se pokusit o rozbití stejné sklenice nějakou subharmonickou původního sinového kmitočtu, ovšem tentokrát s využitím obdélníkových vln.

Rife k doručování „devitalizujících“ frekvencí v audiorozsahu od samých počátků používal vysokofrekvenčních vln, směrovaných zvláštní lampou, nahrazující anténu, do jakéhosi „paprsku“. Pokud je pomocí vysokofrekvenčních vln vysílána hudba, mluvené slovo nebo nemodulovaná nosná vlna, pak nám to údajně nijak neprospívá, ale ani neškodí.

Tyto uměle produkované vlny nepřetržitě procházejí všemi lidskými bytostmi, i když se samozřejmě běžně nesetkáme s výkony, které při léčbě nemocných s nádory používal Rife (údajně až 500 wattů). Někteří míní, že vysokofrekvenční energie je kumulativní, tedy že výkon vysílače s 25 watty by měl být přičten kupříkladu k výkonu jiného o 30 wattech, což by znamenalo 55 wattů ozařování pro specifický okamžik.

Všechny rádiové vlny těchto frekvencí, na rozdíl od mikrovln, neškodně procházejí tělem a neudělají nám vůbec nic. Kdyby tomu bylo naopak, už dávno by nás zahubil ten nejmocnější z vysílačů – naše Slunce. Někteří si myslí, že součet výkonů, jimiž jsme ve dne v noci soustavně ostřelováni, daleko převyšuje 500 wattů a škodí. Kdyby podobné rouhání slyšel Royal Rife, možná by je klepl po nose. Možná by řekl: „Musíte být praštění, protože, já tím hubil bacily pod mikroskopem, a tyto paprsky skutečně vyléčily šestnáct „beznadějných rakovinových pacientů“. Strávil v blízkosti své „vražedné lampy“ tisíce pracovních hodin, zjevně bez jakýchkoli následků. Zemřel na vrozenou vadu nás všech – stářím – ve věku 83 let…

Je třeba prozkoumat a zjistit, zda a do jaké míry se obdélníkové vlny v audiorozsahu manifestují jinak, když jsou prostřednictvím elektrod doručovány přímo na tělo, v porovnání s doručením stejné audiofrekvence prostřednictvím vysokofrekvenčních vln.

Potvrzení, zda je opravdu možné bezkontaktní hubení bacilů použitím vysokofrekvenční nosné vlny vyžadovalo odpovídající výzkum. Moderní výzkumníci Rifeho díla to zčásti opět prokázali (ultrafialové záření ničí mikroby, ale vstoupí do těla jen do hloubky něco přes 2 centimetry, zatím co rádiové vlny jím bez problémů proniknou).

V kruzích okolo „elektrické medicíny“ se už léta vede zbytečná debata ohledně vlastností média, jímž vlnění musí projít. Zvukové vlny například putují jen vzduchem, ale elektrické proudy umí procházet vodou, dráty i lidmi. Ale stejně jako naším tělem nesnadno procházejí zvukové vlny, má potíže i elektrický proud, když se mu postaví do cesty dobrý izolátor (sklo, vzduch, guma) a rádiová vlna, kterou blokuje olovo.

Vlnění je však vždy vlnění, zvukové vlny jsou měřitelné, lze je čítat a měřit jejich amplitudu, stejně, jako cykly elektrického proudu. Zdá se, že zmatek okolo rozbíjení objektů rezonujícími zvukovými vlnami je jen kouřová clona sloužící k tomu, aby odvedla zdravý rozum od pochopení toho, co se opravdu děje.

Druhá strana se drží víry, že Rife rozvibroval mikroby jen zvukovými vlnami. Lidé z tohoto tábora jsou přesvědčeni, že ti, kteří za tímto účelem užívají elektrod doručujících výhradně elektrické pulsy, určitě nedělají totéž. Když zaslechnete tón vydávaný generátorem obdélníkových vln, je to tím, že přijímáte drobné elektrické „šoky“, které nutí rezonovat cosi v uších. Je to jakoby frekvence elektrických pulsů „hrála na vás“. Pro lepší objasnění tohoto názoru, jeden citát z „Mad Scientists Workshop“ (únor 1990):

„Rife se původně domníval, že každý patogen má unikátní velikost, a proto může být fyzicky rezonován a ´roztříštěn´ přesným vyladěním, stejně, jako specifické tóny tříští skleničky. Tato teze má četné nedostatky, bez ohledu na skutečnost, že Rifeho moderní stoupenci zaměňují počty opakování pulsů za frekvenci.“

Pulsy vlnění při FIT (Frequency Instrument Therapy) ovšem nejsou akustické, ale elektrické, a proto „nerozkmitávají“ buňky a nevedou k žádné kritické dipólové rezonanci. Projevují se jen takřka neznatelné piezoelektrické efekty, zjištěné jen u kostí a membrán některých buněk. Mimo to jsou vlnové délky používané u přístrojů FIT o řády delší, než předpokladatelná čtvrtvlnová rezonance virů.

Nejvýznamnější ovšem je, že přístroje napodobující „Rifeho zařízení“ jsou generátory obdélníkových vln. Tyto vlny, už z definice, obsahují nekonečné množství harmonických složek rozprostřených v rozsahu mnoha megahertz (například u beztransformátorových měničů). Pokoušet se „rozhodit“ souvislou diskrétní „frekvenci“ nějaké buňky repeticemi obdélníkové vlny je zjevně absurdní nápad. Tato představa velmi zatěžuje teorie protagonistů dnešní elektromedicíny.

Jak zobrazují spektrální analyzátory s frekvenční doménou, veškeré pulsy, bez ohledu na rychlost opakování, produkují formou harmonických kmitů stovky reálných, diskrétních a individuálně měřitelných kmitočtů. Osciloskop tyto vložené harmonické neukáže, jeho displej ukazuje jen časovou doménu. A i kdyby tu nano– a piko– Hz signály činné ve virálních dimenzích nakrásně byly, jakože nejsou, nemohly by tělem proniknout kvůli působení „skin efektu“ (Foucaultovy proudy). Tím, co zde nahrazuje flétnu, klavír či trubku, jsou vložené harmonické frekvence nerozpoznané těmi, kteří zkoumali Rifeho teorii. I když hrají stejný tón (v Hz), zní to úplně jinak.

V takovém případě je možná lepší hypotézou názor, že podrážděný imunitní systém, aktivovaný cizími elektromagnetickými signály, přechází k rychlé produkci širokého spektra neuropeptidů, hormonů, leukotrienů a dalších protilátek. Rife však likvidoval mikroby pod mikroskopem, čili úplně mimo dosah imunitního systému. Pozorovaní mikrobi v některých případech explodovali téměř okamžitě.

Univerzální mikroskop

V roce 1920 Royal Raymond Rife ukončil stavbu světelného mikroskopu s rozlišením 17 000. Ačkoli byl kvůli obtížnému zaostřování poměrně nemotorný k práci, stal se skutečnou výzvou teoretickým limitům maximálního zvětšení a rozlišení ve světelné mikroskopii, Byl předchůdcem čtyř dalších supermikroskopů, které Rife následně postavil.

Rifeho druhý, Univerzální mikroskop, už zvětšoval 61 000x při neslýchaném rozlišení 30 000 průměrů. Pro porovnání – moderní světelné mikroskopy jsou omezeny na asi 2 500x při 5 000 průměrech. Těmito mikroskopy můžeme pozorovat živé mikroorganismy. Elektronové mikroskopy (se zvětšením 400 000x a více) zabijí vzorek vysokonapěťovým elektronovým paprskem. Podle Rifeho spolupracovníků, tato pětice mikroskopů poprvé v lidské historii umožnila pohled na viry v pohybu. To byl klíč k Rifeho úspěchu. Mohl přímo pozorovat i jejich zánik.

Rife vybavil všechny své revoluční mikroskopy monochromatickým osvětlením, jehož pomocí mohl ozařovat živé vzorky různými barvami světelného spektra. Pomocí speciálních prizmat vytvářel světelné frekvence a jejich kombinace, a pátral po rezonanci světla s chemickými složkami pozorovaných mikroorganizmů, včetně virů. Ta způsobila, že určité mikroorganizmy začaly vyzařovat vlastní modré, červenofialové, tyrkysové, zelené nebo jiné světlo, v souladu se svými chemickými složkami. Bez iniciace tohoto vyzařování zůstane neviditelný například rakovinový virus BX, a to i při zvětšení, které by jej, co se velikosti týče, mělo udělat pozorovatelným.

Rife následně ohlásil nový způsob pěstování kultur rakovinového viru. Pěstování čistých kultur libovolných mikrobů je pro mikrobiology dodnes výzvou. Z Rifeho článku z roku 1953 (viz bibliografie):

„Desetimilimetrové vzorky z tohoto nádoru (v roce 1932) byly vloženy do K media a inkubovány při 37,5 °C bez pozitivního výsledku. Po četných dlouhých procedurách, kdy všechny pokusy selhaly, byla nakonec objevena metoda pěstování rakovinového viru. Hermeticky uzavřená zkumavka obsahující vzorek hmoty prsu nepostižené rakovinovým nádorem byla umístěna ve smyčce ze skleněné trubice naplněné argonem při 15mm vakuu, aktivované 5 000 volty.“ (Zmíněné "K médium" sestává z roztoku tyroidu a sušené střevní sliznice prasat.)

„Zkumavka byla následně kontrolována na rakovinový virus, ale v této fázi nebyl žádný viditelný. Pak byla zkumavka vystavena dvoucoulovému vodnímu vakuu a inkubovaná po 24 hodin. Při následném ohledání roztoku v zkumavce bylo zjištěno, že se v ní hemží nanejvýš pohyblivé částečky, rakovinové viry, nejmenší ze všech předtím izolovaných virů. Tyto BX, čili rakovinové viry, zářily pod monochromatickým osvětlením ryšavě načervenalou barvou.“

Rife rozhodně nebyl žádný patlal ani vědecké kuře. Staré články vypovídají, že jej těsně před první světovou válkou poctila čestným doktorátem Hiedelbergská univerzita. Jeho výzkum podporovali milionáři Timken (Timken Roller Bearing Co) a Bridges (Bridges Carriage Co). Rife pracoval s proslulými lékařskými výzkumníky své doby, jako byl Dr. Arthur I. Kendall (ředitel Medical Research při Northwestern University Medical School) a Dr. Edward C. Rosenow (šéf Divize pro experimentální bakteriologii při Mayo Clinic). O Rifeho mikroskopech a jeho práci byla ve třicátých a čtyřicátých letech m.s. zveřejněna řada článků, jak v denním tisku, tak i ve vědeckých žurnálech. K nejproslulejším patří:

„The New Microscopes“, Seidel, R.E. a Winter, M. Elizabeth; Journal of the Franklin Institute, February, 1944. Přetisk tohoto článku je v Annual Report of Smithsonian Institute – 1944.
„Observations on Filter–Passing Forms of Eberthella Typhi – Bacillus Typhosus – and of the Streptococcus from Poliomyelitis“, Rosenow, Edward C.; Proceedings of the Staff Mettings of the Mayo Clinic, July 13, 1932.
„Sciences Latest Strides ve War on Ills Disclosed, Development by San Diegan Hailed as Boon to Medical Research“; Los Angeles Times, November 22, 1931.
„Observations on Bacillus and Typhosus in its Filtrable State“; Kendall, Arthur & Rife, Royal; California and Western Medicine, December, 1931.
„Observations with the Rife Microscope of Filer–Passing Forms of Microorganisms“; Science, August 26, 1932.
„Dread Disease Germs Destroyed by Rays Claim of S.D. Scientist“, Jones, Newell; San Diego Tribune, May 6, 1938.
„Rife Bares Startling New Conceptions of Disease Germs“, Jones, Newell; San Diego Tribune, May 11, 1938.
„Local Man Bares Wonders of Germ Life“; San Diego Union, November 3, 1929.

Rifeho zastánci tvrdí, že Rife byl první člověk v historii, který skutečně fyzicky prokázal pleomorfismus mikroorgranizmů. Pleomorfismus je fenomén mutace do zřetelně odlišných životních forem; podobně, jako se housenky mění na motýly. Z Rifeho článku z roku 1953:

„Roztřídili jsme celou kategorii patogenních bakterií do deseti samostatných skupin. Každý organismus z jedné z těchto skupin se může pohotově změnit v jiný organismus uvnitř všech deseti skupin, v závislosti na složení živného média.“

„Například u čisté kultury bakterií coli můžeme pouhým poměněním živného média o pouhé dvě objemové částice na milion (2 ppm) přeměnit tento mikroorganismus během 36 hodin na bacillus typhosis, vyhovující každému laboratornímu testu, včetně Widalovy retrakce.“

„Po dalších kontrolovaných změnách média skončíme u viru poliomelitis čili tuberkulózy, anebo třeba viru rakoviny, podle požadavku, a poté, podle přání, vhodným pozměněním média opět přeměnit tyto mikroorganizmy na bakterie coli.“

Rife pak vyvinul způsob jak devitalizovat vzorky mikrobů jistými frekvencemi. Při vysílání jistých audiofrekvencí (říká se, že k nim patří 728, 787, 800, 880, 20, 5 000 a 10 000) nesených vysokofrekvenční vlnou, mohl pozorovat velkolepé exploze těchto pohyblivých živých kreatur. Představte si tón a nepřetržitý proud šestnáctinových not a získáte náčrt Rifeho metody. Rife tento šílený rámus vysílal na nosné vysokofrekvenční vlně. To bylo to, co rvalo bacily na kusy.

Od roku 1934, kdy bylo na dočasné klinice zřízené při Scrippsově ranči, poblíž Escondido v Kalifornii, vyléčeno šestnáct terminálně nemocných s nádory, pomohla Rifeho frekvenční terapie doslova tisícům nemocných.

Podle nejnovějších poznatků na bázi autentických fotografií a dobových materiálů Rife rozhodně velmi dobře věděl, co dělá. Přístroje identifikované na fotografiích z jeho laboratoře patřily k absolutně špičkovým produktům té doby, a ty, které se dochovaly, mohou přesností klidně konkurovat dnešním výrobkům. Tvrzení, že Rife a jeho lidé tehdy přece „nemohli měřit“ frekvence produkované jeho zařízením, jsou důkazem nedostatku znalostí o možnostech té doby. Rozhodující byly finance.

Otázkou samozřejmě zůstává, zda dochované seznamy frekvencí neobsahují pouhé reference odkazující na jednu z harmonických, snadno měřitelnou i podstatně levnějšími přístroji.

Vysoce osvědčené aparáty další generace, jejichž geniální řešení navrhl jinak smutně proslulý Ing. Hoyland, generovaly modulované vysokofrekvenční vlny na zcela jiném principu, než původní Rifeho zařízení. Podle dochovaných zpráv a chorobopisů mnoha pacientů s nimi mnoho zkušených lékařů dokázalo skutečné zázraky.

Dnes napodobované, podle předpisů FTC „upravené“ Hoylandovy modely původního „Rife Ray“, okleštěné o podstatnou část zařízení, beze sporu byly a jsou nefunkční propadák, jehož neúčinností odpůrci Rifeho metod rádi zaštiťují svá výzkumem neověřená, laciná tvrzení.

V současné době testované nové přístroje, vzniklé pečlivou rekonstrukcí jednoho z posledních dochovaných originálních Hoylandových aparátů, a následnými technickými rozbory vedoucími k pochopení jeho funkce, nabízejí velmi slibné výsledky, zejména v oblasti potírání bakterií odolných vůči všem formám penicilínu, kde je moderní medicína ve stále větší defenzívě. Vyšší nároky, jako je léčba různých forem rakoviny, si z nedostatku možností vizuálních ověření zatím nečiní.

Nezbývá než doufat, že tato „nová“, či spíše znovu vzkříšená úspěšná technologie, jejíž moderní forma bude brzy k dispozici, bude přijata a využívána bez dosavadních předsudků ku prospěchu pacientů, kteří dnes zbytečně umírají, mnozí po celé řadě amputací údů a různých tělesných orgánů v důsledku zánětů trombóz, způsobených takřka „nesmrtelnými“ bakteriemi.

Tak, jako všechny ostatní úspěšné metody a prostředky, ani tato technologie sama o sobě nic neléčí, pouze zbaví organizmus nebezpečných příživníků a odlehčí imunitní systém, který si pak už poradí se zbytkem. Žádná z těchto metod nepředstavuje „volnou vstupenku“ do ráje zdraví. Vyléčení si musí uvědomit, že stav, který se u nich projevil symptomy onemocnění, si přivodili sami, a že trvalo dlouhá léta, než se projevil v diagnostikovatelné formě. Musí se zamyslet nad dosavadním způsobem života, něco upravit a často mnohé radikálně změnit. Pak už se návratu choroby nemusí obávat.

Tímto článkem rozhodně nechceme nikoho podněcovat k vlastním experimentům s frekvenční terapií či frekvenčními přístroji. Jakmile se někdo do něčeho podobného pustí, činí tak na vlastní riziko.

Všechny zde uvedené informace jsou jen pro výzkumné účely.

Podle internetových zdrojů, Jiří Wojnar

Zdroj: WM magazin 106

Sekcie: 
január 27, 2011 12:53 popoludní
  • krát komentár

1 krát komentár

  1. Obrázok používateľa agent000
    agent000január 29, 2011 11:12 dopoludnia

    Komentár: 

    "Tvrzení, že Rife a jeho lidé tehdy přece „nemohli měřit“ frekvence produkované jeho zařízením, jsou důkazem nedostatku znalostí o možnostech té doby. Rozhodující byly finance."

    Ano tohle stojí za potvrzení, jelikož tenkrát se neměřilo pomocí dnešních digitálních čítačů(počítání jednotlivých pulsů), ale pomocí tzv. záznějových čítačů, které pracovaly tak, že směšovaly neznámou frekvenci se známou frekvencí na jejich rozdílový kmitočet, který byl po určité době ladění slyšet ve sluchátku a v okamžiku kdy zázněj zmizel v hloubkách, odečetli jste na stupnici frekvenci. Metoda to byla vcelku přesná, ale velmi zdlouhavá.

 

 

Top