Obrázok používateľa CEZ OKNO
Psychonaut John Lilly III.

Díky řadě dlouholetých pokusů s psychedelickými látkami se Lillymu podařilo rozvinout psychologickou teorii lidského biopočítače. V roce 1968 vydal knihu s názvem Programming and metaprogramming the Human Biocomputer, ve které shrnul svoje psychedelické zkušenosti. Jak naznačuje terminologie, Lilly nezapře odborníka na počítačový jazyk a programování, ani když se pohybuje v oblasti hlubinné psychologie.

PSYCHONAUT

Lilly byl od mládí doslova posedlý funkcemi mozku a jeho záhadami. Protože byl medikem s psychoanalytickým vzděláním, chápal aktivity mozku nejdříve mechanisticky: domníval se, že myšlení je pro mozek v podstatě totéž, co pohyb pro svaly. Když začal pracovat jako počítačový programátor, začal pro funkce mysli používat programátorského jazyka. Často hovoří o vnitřním naprogramování mozku nebo jeho přeprogramování. Programem má na mysli vše, čemu se člověk musel naučen věřit (ať jde o představu reality, nebo jakékoli jiné ideje nebo domněnky). V jeho nové teorii mozek fungoval jako hardware, mysl jako software. Podle Lillyho bylo možno víru jakéhokoli typu (ať byla vědecká či náboženská) považovat za program. Mysl však je možno „přeprogramovat“. Lilly má na mysli oproštění od limitů těchto manipulujících programů - jejich transcendenci. Díky experimentům v izolaci vodní nádrže a později s LSD objevil ve svém mozku paralelní, ale od vnějšího světa oddělený vesmír. Tato teorie byla radikálním odklonem od převládajícího vědeckého uvažování o čase a prostoru, o realitě vůbec. Dosavadní experimenty i několik případů telepatie jej inspirovaly k teorii dvou kanálů mysli: jeden kanál spojuje vědomí se světem smyslů, druhý pak s celým vesmírem. Došel k přesvědčení, že čím hlouběji se člověk noří do vnitřní skutečnosti, tím více se dotýká celku existence.

V knize V centru cyklónu píše: To v co člověk věří, že je pravdou, se pravdou stává, což lze v jistých mezích doložit zkušenostně nebo experimentálně. Zmíněné meze jsou jen další formy víry, kterou je nutno transcendovat. V oblasti vědomí ve skutečnosti žádné meze neexistují. Lilly dospěl k názoru, že „ve vesmírném počítači nemůže existovat žádný display, žádné dění, žádný ideál, který by nebyl dostupný i vašemu vědomí. Na to poukázal už Freud, když hovořil o cíli snah učinit nevědomé vědomým. V našem vnitřním bio-počítači by neměly být žádné hranice.“ V roce 1964 se v důsledku nešťastné náhody ocitl v kómatu na 24 hodin. Prožil zkušenost smrti. V kómatu vstoupil do prostoru, kde se mu zjevily dvě podivné postavy, průvodci. Později, pokaždé, když se zabýval nějakou otázkou, se mu tyto postavy zjevily a řekly mu, v čem je problém. Někdy to všechno, o čem Lilly mluví, zní jako zpráva o prvotřídní schizofrenii. Lilly se ovšem ohrazuje: „Myslím si, že snaha definovat všechny mystické, transcendentní nebo prostě exotické zážitky, které nezapadají do konsensuální reality jako psychotické, je koncepční omezeností. Vychází to ze strachu, který se nehodí pro badatele s „otevřenou hlavou“. Osobně o světě psychóz něco vím. Studoval jsem analýzu u Roberta Waldera, měl jsem možnost seznámit se s vlastními psychózami, pracoval jsem se schizofreniky i katatoniky. To, co jsem zkoumal v nádrži, to nebyla psychóza, ale problém víry a její struktury. Prozkoumával jsem způsob, jak svou víru, všechno čemu věříme, programujeme. Považujeme-li mysl člověka za jakýsi počítač, mohu říci, že se mi podařilo najít základní programy, které do něho byly zabudovány, i meta-programy, které si do mysli ukládáme vědomým výběrem nebo nevědomým vnucením. Zajímalo mne, nakolik lze tyto meta-programy změnit a přeprogramovat,“ řekl v rozhovoru se Samem Keenem. Řadu oficiálních experimentů s LSD, probíhajících od roku 1954, přerušil v roce 1966.

V té době začal ve Spojených státech platit nový zákon týkající se LSD. Z původních 210 výzkumníků LSD jich nyní smělo pracovat jenom šest. Lilly v nové atmosféře podezřívavosti, nedůvěry a strachu odmítl pracovat a odložil výzkumy do doby, než se věci vyjasní.

V roce 1969 byl Lilly pozván do Esalen, kde strávil šest mimořádně intenzivních týdnů jako účastník dílny, kterou vedl Fritz Perls. Měl pocit, že se tu z housenky změnil v motýla. Byl zde také Richard Alpert, který se právě vrátil z Indie jako mistr jógy Ram Dass. Nechal se jím inspirovat k meditačním a koncentračním cvičením. Dalším jeho inspirátorem se stal psychiatr Claudio Naranjo, který byl členem představenstva Esalen a zabýval se různými aspekty „mystických“ učení.

Od Naranja se doslechl o Oscarovi Ichazo, duchovní osobnosti žijící v Chile, který učil moderní verzi staré súfijské discipliny rozšiřování vědomí, a odejel se na jeho školu v Arice zvědavě podívat. Dopadlo to tak, že na půl roku stal členem zdejší experimentální skupiny. Následně se spolu s Ichazem pokusili o jakousi podrobnou kategorizaci (zmapování) změněných stavů vědomí. O výsledku této práce vypovídají závěrečné kapitoly knihy V centru cyklónu. Lilly objevil devět vrstev nadvědomí a devět vrstev podvědomí, které rozpracovává do řady dalších podúrovní. Zjednodušeně řečeno: Lilly si experimentálně ověřil, že nebe a peklo má každý ve své hlavě - mimo takřka nekonečné počty dalších nejneuvěřitelnějších vesmírů. Oscar Ichazo se s ním rozloučil se slovy: „V jinak dokonalém stroji máš ještě pár zrnek písku (ale tvrdých jak diamant, pomyslel si Lilly). Teď už jen stačí tenhle stroj vyčistit a on hladce poběží směrem k Satori.

„Jakmile v sobě dosáhnete tohoto místa, uvědomíte si, že nejste programátorem, nejste to, co je programováno a nejste ani programem. Vaše skutečná identita se etabluje jako naprosto nezávislý činitel. Jakmile se tato schopnost od-identifikovat se od starých programů, programování i programátora zobecní, máte klíč k vyšším stavům vědomí. V tom spočívá tajemství transcendence. Takto začnete uplatňovat meta-programující síly lidského bio-počítače, schopnost uvědoměle vytvářet principy, které ovládají myšlení a chování,“ říká.

Na dotaz, zda jsou k dosažení vytoužených stavů vědomí nezbytné psychedelické drogy, Lilly odpověděl: „LSD vám umožňuje zvýšit hladinu energie - fyzické, mentální i spirituální. Pokud však člověk v nádrži dokáže „zaparkovat“ své tělo, má šanci dojít do každého psychedelického prostoru i bez LSD. Drogy mohou pomoci v tom smyslu, že seznamují s existencí různých stavů a rovin vědomí. Jakmile jednou víte, že existuje „prostor“, je možné se naučit, jak se do něho dostat zpátky i bez nich. Jestliže použijete jistého ukáznění mysli a vnitřní koncentrace, můžete se naprogramovat, přemístit se do každého prostoru, o němž víte, že existuje. Jde o to vypracovat si pozici vnitřního pozorovatele, nestranného svědka, jak to nazývali v józe. Jde o to stát se pozorovatelem a sledovat funkce programů, které ovládají vaše myšlení a chování. To je základní dovednost, známá od dávných dob.“

- pokračovanie -

Vlastimil Marek

Zdroj: WM magazín 90/91


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.

Sekcie: 
júl 24, 2010 12:36 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top