Obrázok používateľa CEZ OKNO
Rozhovor s bývalým agentem tajných služeb Bobem Deanem o osudu lidské civilizace, tajných archívech a mimozemských bytostech 1

Existují velmi významné otázky týkající se historie lidské bytosti. Tu nejde pouze o to, zda jsme či nejsme sami ve Vesmíru. Jde tu o podstatně více zásadní fakta. Jedním z velmi dobře informovaných osob je bývalý agent amerických tajných služeb Bob Dean. Sám říká, že v mnoha případech vděčí velkému štěstí, že ještě neskončil ve federálním vězení. Bob Dean ví hodně a také není skoupý na slovo a to za jistých okolností může být velmi nebezpečné. Jak sám mnohokrát naznačil, největší potíž spočívá v tom, že lidská společnost není absolutně reálně informována o stavu mnoha věcí. Je potřeba si uvědomit, že vlády nejsilnější států světa drží pod pokličkou mnohé z toho, co by měli lidé vědět, s čím by měli být obeznámeni. Archívy Pentagonu a další podobných vojenských a bezpečnostních institucí jsou plné velmi klíčových indicií. Následující rozhovor s Bobem Deanem, který realizoval „Projekt Camelot“ patří mezi ty klíčové a výjimečné. Některé skutečnosti, které tento bývalý bezpečnostní důstojník uvádí jsou naprosto jedinečné a zcela zásadní pro dostatečně potřebné pochopení realitního matrixu, který nás obklopuje.



Kerry Cassidy: Když jsem se dozvěděla váš životní příběh tak musím jen konstatovat, že jste hrdina, opravdový hrdina a vím, že v očích obrovského množství lidí tomu tak je. Jsem velmi ráda, že jste přijal pozvání k tomuto našemu setkání. Je pro mne potěšením se s vámi osobně setkat.
Bod Dean: Mnohokrát jsem to řekl a povím to znovu. V prostředí naší lidské kultury se krůček za krůčkem odvíjí neuvěřitelně zvláštní příběh. Realita, kterou vnímáme (anebo jsme nuceni vnímat), kterou nám předkládají nástroje, které řídí tuto společnost, překrývá realitu jinou. Realitu, o které ví jen málokdo, realitu která je tak neuvěřitelná, že skutečně zůstává rozum stát. Od začátku existence lidské civilizace stála vedle člověka velmi silná a pokročilá mimozemská inteligence. V tomto ohledu jsem měl možnost se velmi mnoho naučit a jsem připraven vám sdělit mnohé z toho, s čím jsem byl obeznámen. Je totiž možné, že právě toto je můj poslední rozhovor. Proto jsem souhlasil s vaší nabídkou. Rád vám budu vyprávět ten největší příběh člověka.

Jde tu o několik otázek. Kdo jsme? To znamená, co jsme ve skutečnosti za druh, neb jsme mnohé, ale rozhodně ne to co si myslíme, že jsme. S touto otázkou souvisí i to jakým způsobem a za jakým účelem jsme byli stvořeni. Velmi dlouhou dobu jsem si poměrně hodně naivně myslel, že je pouze otázkou času kdy se lidská společnost dozví pravdu. Jenže k tomu asi nikdy nedojde. Ani ne tak z toho důvodu, že by ti, kteří ví, Nyní nechtěli posunout své vědění dál. Příčinou je fakt, že sociální a mentální deformace lidská společnosti již dosáhla takového stavu, že to již prostě není možné. Společnost by takové zjištění prostě neunesla. Skutečná pravda o lidské bytosti je prostě šokující a neuvěřitelná.

V této chvíli jsem spíše přesvědčen o tom, že se lidská bytost pravdu o sobě, své historii a všech okolnostech, které s těmito fakty souvisí, nikdy nedozví. To co po neuvěřitelně dlouhou dobu nemuselo být, se nyní stává nutností. Již existují velmi propracované plány jak udržovat i nadále lidskou bytost v nevědomosti. Sdělili mi, že v této chvíli již není jiné cesty. V opačném případě bychom riskovali velmi rychlou sociálně kulturní destrukci lidstva a to pod tlakem objektivních skutečností, které lidská mentalita a psychika by nebyla schopná zpracovat a natož pochopit.

To vše docela připomíná analogii o tzv. „Pandořině skřínce“ a já předpokládám, že jste obeznámeni o této staré řecké legendě. Víte celá ta záležitost s aktivním pohybem pokročilé mimozemské inteligence, jež prorůstá lidskou historií a lidským osudem je jako ta „Pandořina schránka“. Její víko nemůžete otevřít ani o malý kousek, protože kdyby se tak stalo, nezadržitelným způsobem by se postupně odhalil veškerý její obsah. Odhalíte něco malé a lidé budou požadovat více a více a více.

Kerry: Hovoříte o sobě jako o obyčejném člověku. Ale já jsem zcela jiného názoru. Jste velmi, velmi neobyčejný muž.
Bob: Věřte mi, že jsem vždy o sobě uvažoval v intencích skutečně obyčejného chlapa.

Kerry: Dobře, ale přinejmenším se zaobíráte neobyčejnými věcmi. Je to tak?
Bob: No, to je skutečně věc názoru a úhlu pohledu.

Kerry: Tak nám prosím něco málo z toho, co víte, s čím jste se setkal a s čím jste obeznámen povězte.
Bob: Samozřejmě, právě se k tomu chystám.

Kerry: Kdy jste se s klíčovými skutečnostmi setkal poprvé?
Bob: Je to asi 40 let.

Kerry: Dobře.
Bob: První informace se ke mne dostaly v době, kdy jsem měl určitý vztah k lehkým drogám. Musím ale upozornit na to, že jsem nikdy nebral drogy. Kouřím velmi málo, ale piji kávu a jak vidíte někdy si dám malého bourbona.

Kerry: (smích)
Bob: Smějete se, ale skutečně jsem nikdy nebral tvrdé drogy.

Kerry: Dobře, dobře…
Bob: Abyste mi dobře rozuměla. Ve chvíli kdy jsem dostal poprvé přístup k vládním dokumentům. Bylo to neuvěřitelné a působila to jako droga. Prostě jsem nemohl přestat s učením. Byl jsem nenasytný. Chtěl jsem vědět, více a více. Nakonec jsem byl nepohodlným pro své přátelé. Byl div, že jsem neskončil v pevnosti Leavenworth, která funguje jako disciplinární kasárna. To je vojenské vězení.

Kerry: Když jste se poprvé dostal ke klíčovým informacím, byl jste poměrně vysoce respektovanou osobou? Naznačil jste, že armáda byla dominantní oblastí vaší kariéry.
Bob: Ano měl jsem přístup k těm nejvíce utajovaným materiálům (nejvyšší bezpečnostní klasifikace) uvnitř struktur NATO.

Kerry: Dobře, ale hovoříme tu o „Cosmic Top Secret“. Měl jste obavy z toho, že jste měl možnost přístupu k materiálům pojednávající o těch největších tajemství našich vztahů s mimozemskou inteligencí z jiných planet.
Bob: Nebylo to tak hrozné, tedy až na ten šok na začátku. V podstatě jsem měl přístup k přísně tajným dokumentům a studiím NATO, z období mezi roky 1961 až 1964. Poprvé se tak stalo v roce 1963 během jedné tajné mise. Dostal jsem zvláštní úkol, šlo spíše o jakési domácí cvičení. Vzal jsem tenkrát sebou do Paříže i svou rodinu a mé děti studovaly na střední škole v Paříži. Šlo o výběrové domácí cvičení a zdaleka ne každá dostal tento úkol. Byli jsme pečlivě vybírání a byli jsme pečlivě analyzováni a také jste museli mít mnoho malých plus ve vašich záznamech.

Kerry: Ale co přísně tajná cesta zpět? Mám takový dojem, že jste byl tenkrát asi hodně naivní? Neřešil jste tenkrát jak případně z toho všeho vycouvat. Zadní vrátka…..?
Bob: Ne, ne, ne...

Kerry: Takže kdy jste se poprvé setkal s klíčovými informacemi?
Bob: Měl jsem od samého začátku mého výcviku nějaká podezření, ale byl jsem velmi zvědavý na záležitosti kolem mimozemských akt. Vojákem jsem se stal v roce 1950.

Kerry: Aha.
Bob: Hodně jsem četl a věnoval pozornost jistým velmi zvláštním aspektům v naší společnosti, a proto jsem vždy měl velmi nepříjemné podezření, že existuje něco víc, než se propouští směrem ven.

Kerry: V tomto časovém bodu vaší vojenské kariéry jste věděl něco konkrétního o tajných vojenských podzemních základnách?
Bob: Ne, v této době nikoliv. Klíčovým zlomem byl pro mne rok 1964. Díky nezvratným důkazům, ke kterým jsem začal mít přístup, jsem si musel říci: „Bože, ono to je opravdu skutečné“. Viděl obrovské množství protokolů, fotografií a filmů, které měli jeden společný obsah. Existenci mimozemské inteligenci a to v takových aspektech, které by nevymyslel ani ten nejlepší režisér.

-pokračování-

Ďalšie diely seriálu nájdete na tejto adrese.

© 2007 Project Camelot

© 2007 Kerry Cassidy

© 2007 Bob Dean

© 2008 Translation: Alhambra

Zdroj: Matrix-2001.cz


november 20, 2008 15:21 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top