Obrázok používateľa CEZ OKNO
Psychonaut John Lilly I.

Pro účely pozdějších citací zveřejňuji po 12 letech článek kolegy Blumfelda (se kterým jsem tehdy připravoval první čísla Baraky) o výzkumníkovi vlastní mysli, který zkoumal delfíny, ale brzy zjistil, že jsou chytřejší než on sám, a tak začal zkoumat sám sebe. Tedy vesmíry vlastní mysli. Ne náhodně (a riskantně třeba pomocí drog), ale systematicky a kontrolovaně. Právě teď, kdy je otázka smyslu dějin (a vývoje lidstva) znovu na pořadu dne, je třeba vědět o těch, kteří nás (a svou dobu) předběhli.

Zatímco někteří v něm vidí kosmického šaška, pro druhé je Kryštofem Kolumbem nových kontinentů vědomí. Lilly na základě studia delfínů pochopil vyšší kosmickou ekologii všeho bytí. Jeho rozhodnutí znělo: jediný tvor, jediná živoucí bytost, se kterou mám právo experimentovat, jsem já sám. Pro mladou generaci se průzkum nového vědomí stane způsobem života. Průzkum vzdálených prostor lidského vědomí může být tou nejrychlejší cestou k přeměně společnosti.

Jestliže biofyzik-neurofyziolog začne hovořit o různých rovinách mystického vědomí, zpravidla nevíme, kam ho zařadit. Donedávna bylo obvyklé, že vědci a mystikové (stejně jako třeba kalkulačky a trpaslíci) si dávali pozor, aby se drželi co nejdál od sebe, ve svých separátních realitách. Zdá ovšem, že tyhle doby už jsou pryč a jedním z těch, komu za to můžeme poděkovat, je právě John Lilly. Kdyby tenhle vědec par excellence a zároveň vizionář (se vším, co k tomuto pojmu patří) žil před nějakými dvěma či třemi tisíci lety, pravděpodobně by mu nezbývalo než založit nějaké nové náboženství. Narodil se však v době první světové války a tak vším, co prožil, bezvýhradně patří do naší doby. Jeho barvitá životní pouť velmi dobře ilustruje příznačnou proměnu vědy i ducha naší doby. V době, kdy John Lilly začal se svými podivnými experimenty (v tehdejším upjatém a sterilním vědeckém prostředí), byl koketní vztah vědy a mystiky považován za děsivou perverzi. Kombinace vědce a mystika tou dobou byla velmi vzácná. Tuto letitou schizofrenii (osudovou rozpolcenost mezi vědou a mystikou, znalostmi a moudrostí, kalkulačkami a trpaslíky) se daří pomaličku ale jistě léčit. To je samozřejmě dobře, neboť věda dostává šanci stát se mnohem zábavnější. Dostali jsme se do fáze, kdy ani setkání neurologa s mimozemšťany uvnitř uzavřené nádrže plné vody nemusí znít jako bohapustá fantasmagorie. To je přesně to, co se přihodilo doktoru Johnu Lillymu (skeptikovi odkojenému materialistickým světonázorem) po více než třicetileté vědecké praxi. Pokud vás tenhle případ zajímá, račte vstoupit.

PSYCHONAUT

Cesta Johna Lillyho

Doktor John G. Lilly (narozen 1916) je kalifornský neurofyziolog, neuroanatom, biofyzik, počítačový teoretik, psycholog. Mimo to je odborníkem na delfíny, pionýrem mimodruhové komunikace, vynálezcem floatační vany, psychedelickým experimentátorem a ostříleným dobrodruhem vědomí. Je autorem deseti knih, stovek vědeckých článků. Stal se dokonce předlohou pro hlavní postavy dvou hollywoodských filmů Altered States (režie Ken Russel) a The Day of the Dolphin. Své neuvěřitelné poutě vnitřním prostorem zdokumentoval v populárních knihách The Center of the Cyclone, The Scientist a Programming and metaprogramming the Human Biocomputer.

Snad nejlépe by se pro Johna Lillyho hodilo označení psychonaut. Pro hnutí New Age stal postavou, jež má takřka mýtický statut. Jeho život je ztělesněním všeho, oč se toto hnutí pokoušelo. Je to příběh člověka, který se snažil o sebe-poznání a duchovní transformaci a využil k tomu všech dostupných metod: vědeckého vzdělání i drog, psychoterapie i smyslové deprivace, technologie i esoterních disciplin. Je to takřka pikareskní příběh renegátského vědátora, který se podle jedněch dočista zbláznil, podle jiných dosáhl přesně toho, co tolik chybí ostatním moderním vědcům: stal se svým vlastním pokusem. Zní to sice podivně, ale Lilly se vědomě rozhodl své vlastní tělo používat jako laboratoře. Také Lilly, jak se na seriozního vědátora sluší, experimentoval nejdříve s druhými, náhle se však rozhodl, že testovat už bude jen a jen sám sebe. Věc v objektivistické vědě ne zcela obvyklá. Jak tomuto heretickému obratu mohlo dojít?

Předem je třeba říci, že díky přísné katolické výchově, kterou zdědil po rodičích, se z Lillyho již v dětství ve věcech náboženství a víry stal dokonale zarytý skeptik. Utekl z kostelní lavice a rozhodl se, že napříště bude skutečnost poměřovat pouze vědeckými metodami. Již v šestnácti letech oznámil svůj úmysl sjednotit mikrokosmos a makrokosmos a začal si formulovat vlastní vědeckou filosofii. Svůj první ¨vědecký˙ text tehdy nazval skromně: Realita. Do centra jeho pozornosti se již tehdy dostala otázka, ¨jak jsou mozek a mysl spojeny?˙ Zabýval se problémem vztahu vnitřního a vnějšího světa, svět zkušenosti a světa objektivní reality. Mezi jeho tehdejšími poznámkami lze nalézt názory typu: ¨Idejí, které jsou ve sváru se zkušeností, je nutno se vzdát˙, nebo: ¨Výzkum reality je spíše studiem intelektu než objektivity.˙ O několik let později svou vědeckou filosofii do věty: ¨Žádný experiment není selháním, pouze obohacením.˙Poté, co vystudoval biologii a fyziku (a absolvoval první neuroanatomický kurz) na kalifornské technické univerzitě, ještě vystudoval medicínu na Dartmouth Medical School (kde také získal doktorát). Ani to jeho zvědavé duši nebylo dost a tak pokračoval na Pennsylvanské universitě, kde studoval funkce lidského mozku, nervů a neuronů. Jako vůbec jeden z prvních se začal zabývat vědeckým studiem elektro-stimulace mozku. Ve volném čase navštěvoval institut filadelfské psychoanalytické asociace, kde studoval psychologii a Freudovu psychoanalýzu. Odešel odtud jako kvalifikovaný psychoterapeut. V roce 1953 se přesunul do Washingtonu na zdejší National Institute of Neurological Diseases a National Institute of Mental Health. Díky výzkumu opic, krys a koček se mu podařilo zmapovat rozsah elektrických aktivit v kůře mozkové a poznat motorické a motivační systémy v mozku. Odtud už jeho cesta vedla k výzkumům nejinteligentnějších živočichů na této planetě (zapomeneme-li na některé vyspělejší druhy člověka): kytovců. V roce 1954 zahájil výzkum mozků delfínů a zkoumal možnosti mezidruhové komunikace.

I když byl přesvědčen, že většina neurofyziologických studií prováděných na lidských subjektech je nevhodná a neetická, nepřestal toužit po možnosti studovat mozek nějakých vyšších tvorů. Tuto možnost představoval výzkum delfínů. Po té, co vybudoval svou pověstnou Dolphin Point Laboratory na St. Thomas, stal se skutečným misionářem komunikace s kytovci. V roce 1961 píše knihu Člověk a delfín, kterou u nás vydala i Mladá Fronta v edici Kolumbus. Lilly si již tehdy uvědomil, že úspěch mezidruhové komunikace závisel v tomto případě především na ochotě a vynalézavosti delfínů. Jeho výzkum potvrdil, že potřeba vokalizace je nezbytným základem pro vytvoření společnosti i jazyka. Součástí jednoho pokusu byla společná izolace Margaret Howe (jeho spolupracovnice) a jednoho velmi mladého delfína jménem Peter v bazénu na Dolphin Point. Celý měsíc a půl byli jeden na druhém společensky absolutně závislí. I přes určité komplikace s probouzejícím se sexuálním puzením na Petrově straně experiment potvrdil, že blízká fyzická interaktivita dodává delfínům chuť a odvahu učit se od svých, ve vodě méně adaptivních, soudruhů. Film o tomto experimentu i zvukový záznam dialogu mezi delfínem Petrem a Margaret je dodnes předmětem studia.

- pokračovanie -

Vlastimil Marek

Zdroj: WM magazín 90/91


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.

Sekcie: 
júl 20, 2010 11:50 dopoludnia
  • krát komentár

1 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Anonym22
    Anonym22júl 20, 2010 21:03 popoludní

    Komentár: 

    Teším sa na ďalšie pokračovanie.

 

 

Top