Obrázok používateľa CEZ OKNO
„Snad jediný důkaz, který by mohl přiblížit skutečnost, je experiment“ 11

V minulém dílu Experiment 10 jsme udělali první krok při stavbě pyramidy. Stavitel využíval obou známých technologií stavby, pokud je ještě nějaká neznámá, zatím nevíme. Pyramida stojí, nezbývá než jít po stopách, jak mohla vzniknout. Stavitel vybudoval lom, rampu z lomu, cestu k pyramidě, pracoviště pro výrobu geopolymerového substrátu a sušených cihel. Vybudoval základovou plošinu pyramidy. Potom začala stavba druhého a třetího stupně pyramidy. A už začaly velké problémy. Budeme sledovat, jak probíhala stavba chodeb. Uvidíme, jak se jednotlivé technologie jevily při stavbě.

Motto: Stéla hladu praví: „Z celkového počtu 2600 hieroglyfů se jich čtvrtina týká popisu hornin, nerostných látek a jejich zpracování“

Postup stavby

Stavba po stupních pokračovala, ale s potížemi. V minulém dílu Experiment 10 jsme sledovali výstavbu základové plošiny a dvou vrstev, které bylo možné stavět od paty pyramidy. Tím jsme vyzkoušeli schopnost přepravy a stavby. Výšší stupně už nebylo možné stavět od základny a stavitel se rozhodl vybudovat rampu od lomu k pyramidě. Jak se stavba zvyšovala, prodlužovala se i délka rampy až dosáhla 300 m k lomu. Takto bylo možné se dostat do výšky nejvýše 40 m při 10–12% stoupání.

Další problém byl, že výstavba rampy spotřebovala právě tolik materiálu, kolik se spotřebovalo na vlastní pyramidu. Kromě toho se musely stále vyrábět sušené cihly, ze kterých se spolu s drtí v lomu cesta stavěla.

Vzhledem k počáteční velikosti bloků nebylo možné dodržet tempo, vytěžit, přepravit a uložit 315 15-tunových kvádrů z lomu za den, proto do hry vstoupily geopolymery. Znamenalo to rozjet výrobu kamenného substrátu pro tvorbu bloků pyramidy. Materiál pro tvorbu substrátu byl těžen ve wádí (údolí), položeném 50 m pod úrovní skalní plošiny, na které byla pyramida postavena. Vzhledem k velké potřebě vody pro rozmělnění slínového vápence, výroba substrátu probíhala na úrovni wádí, odkud se substrát v koších přepravoval na staveniště. V nedalekém geologickém útvaru Mádí se těžil sádrovec, který byl podkladem pro rychle tvrdnoucí maltu, která se používala ke spojování umělých i přírodních kvádrů a k vyplňování vzniklých mezer a dutin. Od 17. stupně se používal výplňový materiál písek a drť v dutinách uvnitř pyramidy, kde nebylo riziko porušení stability, o tom rozhodl stavitel.

Stavbu z kvádrů z lomu jsme popsali v dílu Experiment 10. Takto se setkaly dvě stavební technologie, které přinášely pro stavitele zvýšené nároky na organizaci dvou rozdílných postupů. Na druhé straně to umožňovalo řešit vzniklé problémy při stavbě.

V průběhu stavby musela současně probíhat od prvního stupně i stavba chodeb.

Chodby

Chodby tvoří samostatný fenomén stavby Velké pyramidy.

Stavba chodeb byl nesmírně náročný úkol, protože nebylo možné postavit pyramidu a potom do ní dělat chodby, ale ty musely být postupně stavěny tak, jak narůstala pyramida.

Všechny chodby probíhají ve svislé rovině 7 m východně od severo-jižní půlící čáry pyramidy. Vstup do pyramidy leží na severní straně na 15. stupni pyramidy. Sestupná chodba vede od vstupu do podzemní komory, vzestupná chodba odbočuje od sestupné na 4. stupni do Velké galerie, obě pod úhlem 26°, výška 1,2 m šířka 1,06 m. Od začátku Velké galerie pokračuje horizontální chodba dlouhá 39 m do Královniny komory.

Vstup do pyramidy je na 15. stupni, vstup pro návštěvníky je na 6. stupni, tam je chodba, kterou vylámal chalífa Al Maamún v 9. století n.l. Na obrázku 2 jsou bíle označeny vápencové kvádry, ze kterých se chodba stavěla. Vodorovně je vyznačena chodba pro návštěvníky (s bílou značkou). Kdo navštívil Královu komoru, právě touto chodbou prošel.

Vstup byl zastřešen pomocí sedmi obrovských bloků tvaru hranolu, některé mají boční strany zkoseny, ale horní a dolní strany byly rovnoběžné. Když už by se podařilo obří kvádry vytesat v lomu a dopravit k úpatí pyramidy, jejich vyzvednutí do výšky 17 m bylo nad možnosti stavitele, proto je nechal vytvořit z geopolymeru. Na obr. 3 je pod hlavním vstupem současný vstup pro návštěvníky. Stavitel rozhodl, že specielně tvarované a umístěné kvádry se budou provádět pomoci geopolymerů, standardní stavební kvádry mohly být vytvářeny v lomu.

Ale i u geopolymenů docházelo k problémům. U stavebních cca dvoutunových kvádrů nebyly problémy, protože během pracovní směny byl kvádr dokončen a příští den se vytvářel další. U velkých kvádrů, zejména v nestandardních polohách a u nestandardních tvarů v chodbách, docházelo často k nedostatečnému napěchování celého prostoru formy, který se potom musel vyplňovat sádrovou maltou. Musíme vzít v úvahu, že plnění forem probíhalo v pracovním procesu, kdy nebylo možné každý úkon kontrolovat, jestli byl proveden důsledně. To se poznalo až po odkrytí bednění. Přitom mohlo docházet k drobným nesrovnalostem v tvarování kvádrů. Pokud nešlo o tvorbu speciálního tvaru kvádru, probíhal proces s minimální spotřebou bednění, protože dřevěné bednění se při postupu vpřed vkládalo na přední nesousedící stranu, boční stranu a formu zadní strany tvořil předchozí kvádr.

Dalším problémem bylo, že když se kvádr nestačil dokončit během směny, druhý den se na stejné zatvrdlé části kvádru pokračovalo. Tím se vytvářely stykové plochy, kde se mohly vytvářet nerovnosti, dutiny, nedokonalé spojení. Tento stav se mohl zjistit až po odstranění bednění formy. Potom stavitel nařídil vyplnit dutiny, vyspravit spáry sádrovcovou rychle tvrdnoucí maltou. Některé byly těsné, ale některé měly šířku až 10 cm. I když některé kvádry tvořily obraz nepravidelnosti, musel stavitel zajistit stabilitu pyramidy. Celkem bylo použito 8 různých velikostí kvádrů, které se používaly v celém rozsahu stavby, nikoliv zmenšování velikosti kvádrů směrem vzhůru. Důvodem bylo zvýšení odolnosti proti zemětřesení. Pro odolnost vůči zemětřesení bylo důležité právě vertikální spárování viz obr. 4. Právě jistá nepravidelnost zajistila, že když v r. 1301 n.l. zemětřesení zbořilo Káhiru, pyramidy zůstaly nedotčeny.

Podle vzájemné polohy spár je možné sledovat, které kvádry mohly být z lomu a které jsou z geopolymeru. Z obrázku 4 je patrné, že zobrazený úsek stavby byl vytvořen pomoci geopolymeru, protože vzájemné nepravidelné vertikální spárování sousedních ploch není možné zajistit předem v lomu. Např. u hlavy nebo nohou postavy jsou šikmé spáry, úplně nahoře vlevo je vidět křivkové spárování. Na bloku, na kterém stojí postava, jsou patrné vměsky, to znamená, že se do pěchovaného substrátu dostal větší kámen a tam zatvrdnul. Na obrázku 5 je detail šikmé spáry.

Na obrázku 6 jsou kvádry s nepravidelnými vertikálními mezerami, podle toho, jak se je podařilo v lomu vytesat a uložit. V podstatě takovéto kvádry není možné vytvořit technologií geopolymerů, protože ty z principu na sebe navazují, neboť přední strana předchozího kvádru tvoří zadní stěnu následujícího a tvoří těsnou spáru, přední strana má formu z prken. Jinak by se muselo vytvořit bednění pro každý kvádr samostatně.

Stavitel o těchto vlastnostech ví a náležitě je využívá.

Vzestupná chodba

Na obrázku 7 vidíme, že Vzestupná chodba jižním směrem je precizně vyspárovaná, překlady a stěny jsou bez mezer a výstupků. Tohoto stavu není možné dosáhnout pomoci kvádrů z lomu. Je 38 m dlouhá a ústí do Velké galerie.

Od vstupu začíná chodba sestupná a v místě zlomu odbočuje Vzestupná chodba pod úhlem 26°. Kdo průchod chodbou absolvoval potvrdí, že strmá cesta v sehnutí je velmi nepříjemná a kdo trpí klaustrofobií, mohl by mít určité problémy.

Chodba má pečlivě vyspárované překlady se schůdky pro snadnější výstup a sestup, protože chodba je pro normální chůzi opravdu strmá.

Na obrázku 1 a 2 vidíme, že na začátku vzestupné cesty je kamenná zátka, která blokuje vstup do Vzestupné chodby. Zátka je vyrobena z tvrdého křemene, slídy a živce. Aby se Al Mamunovi dělníci dostali do Vzestupné chodby, prokopali se kolem zátky měkčím vápencem. Zátka je jedním z mnoha „proč“, na které neumíme odpovědět. Je vytvořena chodba a zároveň je do ní zavedena nepřekonatelná zábrana, aby do chodby nemohl nikdo vstoupit.

Závěr

Stavba pokročila, prošli jsme Sestupnou a Vzestupnou chodbou, pokusili jsme se proniknout do tajů stavebních technologií. Je možné provést podrobný rozbor umístění kvádrů po celém povrchu pyramidy a posoudit způsob stavby. Při tom je třeba brát v úvahu poškození kvádrů erozí, pokud nebyly chráněny nánosem písku. Pro rozsah článku uvedené příklady stačí.

Doposud jsme vytvořili stavbu do výšky 40 m, kde jsme mohli sledovat použité technologie.

Příště budeme pokračovat vzhůru do Velké galerie a komor...

Mojmír Štěrba

exkluzívne.cez.okno


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

O mýtoch v egyptológii
http://www.cez-okno.net/rubrika/o-mytoch-v-egyptologii

Geopolyméry
http://www.cez-okno.net/geopolymery

Pyramídy
http://www.cez-okno.net/stitok/pyramidy


Sekcie: 
august 22, 2014 23:57 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top