Obrázok používateľa CEZ OKNO
„Snad jediný důkaz, který by mohl přiblížit skutečnost, je experiment“ 20

V předchozích dílech jsme probírali stavbu pyramidy z hlediska možných technologií. Přitom jsme stavebním, obráběcím úkonům přiřazovali vlastnost "milimetrová přesnost", mezi kvádry nelze vložit ani žiletku – přesnost obráběcích technologií. Z hlediska uskutečněné stavby jsou jakékoliv teorie bezpředmětné, když se vyhýbají základnímu fenoménu přesnosti.

 

Začněme u experimentů

Experimenty se stávají zaklínadlem akademických egyptologů. Často slyšíme - „vždyť jsme provedli experiment“, takže naše závěry musí být správné. A tím si egyptologové udržují status quo. Jelikož se nedochovaly záznamy, jak se k vyrobeným artefaktům nebo stavbám a objektům přišlo, zaměříme se na výsledky experimentů resp. porovnání výsledku experimentu s originálním artefaktem.

O experimentech s řezáním žuly jsme se seznámili v dílu Experiment 16 a na základě Stocksova experimentu jsme spočítali dobu vyřezání kvádru pro 6 stran sarkofágu na 6270 hodin, to je 523 dnů při 12 hodinové pracovní době a spotřebě 207 kg mědi.

K tomu ještě několik poznámek jak se to provádělo [Verner, Pyramidy, str. 355]. Řezání se mohlo provádět na odlomeném bloku, např. hmotnosti 100 tun, ten se upevnil v příkopu naplněném vodou na připravenou plošinu a potom se řezalo kus po kuse, jak předpokládá egyptolog Moores. Ten prohlašuje, že to bylo snadné. Na masívním žulovém bloku v lomu se takto rovinnou pilou řezat nedalo.

Doposud jsme se pohybovali v rovinném řezání. Ale je otázka, jak byly provedeny vnitřky sarkofágů. Tam se samozřejmě nedalo řezat rovinnou pilou. Provádělo se to tak, že byly vyhloubeny trubkovým vyvrtáním řady těsně přiléhajících děr, načež byla vylámána jádra a zbývající mezikusy a pak se vyhladil vnitřek křemičitým pískem. Na obrázku 1 je vadný vrt ve stěně sarkofágu v Králově komoře. Průměr vrtu byl 2,5 cm a muselo jich být provedeno 80 × 28, tj. 2.240 do hloubky 100 cm.
A tady začíná další nový spor odborníků: byly vrty do žluly provedeny:
elektrickou vrtačkou s diamantovým břitem
nebo
vrtáním měděnou trubkou třením abrasivního písku

Moderní elektrická vrtačka s diamantovým břitem má do žuly záběr 0,005 mm/otáčku. Při 900 ot/min by za minutu vyvrtala 4,5 mm, za hodinu 4,5 × 60 = 270 mm, to je velikost záběru 27 cm/hod.

1 metrový vrt by provedla za 3,7 hod., tj. 3 hodiny a 42 minut.

2.240 vrtů by trvalo 8.288 hodin, to je 345 × 2 = 690 dní, tedy při 12 hodinové pracovní době = 690 dnů, práce skoro na 2 roky.

Následovalo by vyrážení jader a zbývajících mezikusů, to můžeme porovnat s časem na řezání kvádru, tj. 523 dnů.

Celkový čas na vytvoření sarkofágu s elektrickým vrtáním by byl 690 + 523 + 523 dnů = 1736 dnů, tj. 9,51 roků.

Historický trubkový vrták provádí záběr pomocí brusného písku vloženého mezi čelo trubky a vrtanou žulu. A tady nastávají velké rozdílnosti velikosti záběru na otáčku podle použitého brusiva. Nejméně účinný je křemenný písek tvrdosti 7 (stejné jako žula), lepší je korund 9, ještě lepší je karbid křemíku 9,5 Mohsovy stupnice.

Experimenty s ručním trubkovým vrtáním provedli egyptolog Denis Stocks a konstruktér Christopher Dunn. Oba potvrzují, že trubkovou vrtačkou lze vrtat žulu. Oba jsou však ve sporu. Stocks tvrdí podle stejných horizontálních drážek jádra, že vrty byly provedeny pomocí brusného písku, Dunn na základě spirálových drážek na jádru v Petrieho vzorku prokazuje, že při vrtání byly použity diamantové břity s vyšší účinností. Víceméně je to tvrzení proti tvrzení. Pokusíme se rozsoudit jejich rozepři.

Pokud porovnáme strojní a ruční vrtání, je rozdíl v rychlosti otáčení a v záběru brusiva. V našem spočítaném příkladu má elektrická vrtačka 900 ot/min a je jednosměrná, ruční luková vrtačka je vratná, tam a zpět, a dosahuje max. 100 ot/min.

Když vezmeme v úvahu stejný záběr na otáčku, doba vrtání sarkofágu se zvýší 9 krát, takto by se doba výroby s brusivem korund se stejným záběrem zvýšila na 6210 + 523 řezání + 523 čištění dnů, celkem 7256/365*2 dnů = 40 roků, což dvojnásobně překračuje dobu výstavby pyramidy 20 roků.

Na základě našeho výpočtu se můžeme přiklonit k Christopherovi Dunnovi, že pokud se měla stihnout stavba Velké pyramidy za 20 roků, musela být použita výkonná vrtačka, nikoli ruční trubková. V tom případě by trvala výroba sarkofágu 9,5 roku, což je vzhledem k délce stavby přiměřené.

 

Nálezy vrtů do žuly

 

Obr. 2 horizontální vrty do asuánské žuly. Pokud se našlo vyobrazení vrtání jako na obr. 2 z Cejovy hrobky, bylo vždycky ve vertikální poloze, protože bylo stále nutné doplňovat pod měděnou trubku abrasivní písek, který se brzy rozemlel na moučku. V horizontální poloze nebylo možné písek doplňovat, takže zobrazené horizontální vrty byly provedeny vrtáky s diamantovými břity. Na obrázku 3 a 4 vidíme spirálové prstence po výkonných rotačních vrtačkách. Na obr 4 vidíme dno vrtu, ale nejsou na něm patrné stopy po tření abrasivního materiálu. Na vyobrazeních v pyramidách a hrobkách jsou zobrazeny všechny stránky života společnosti, ale stavební procesy jsou zobrazeny výjimečně a to ještě při nějaké banální operaci jako např. na obr. 5.

 

Nálezy řezů kamene

V dílu Experiment 16 (obr. 9) jsme ukázali, jak se ve starém Egyptě podle Mooresovy přestavy řezaly kvádry. Z popsaného postupu je patrné, že řezat bylo možné kvádry uvolněné z horniny a ještě k tomu ponořené do vody. Z toho plyne, že jakékoliv jiné řezání tímto způsobem přímo na hornině možné nebylo. Na následujících obrázcích vám ukážeme, že bylo nalezeno mnoho řezů přímo ve skále.

 

 

Na obr. 6 vidíme řez v žulové skále, na obr. 7 jsou 3 náhodné řezy přímo ve skále. Na obr. 8 je porovnání řezů – vlevo je proveden moderní pilou, vpravo řez pilou 2750 let př.n.l., oba řezy mají srovnatelné parametry a byly provedeny obdobným zařízením. Ani jeden z řezů uvedených na obr. 6, 7, 8 nebylo možné provést uvedenou měděnou pilou.

 

Závěr seriálu

Uvedeme k jakým závěrům jsme během našich experimentů dospěli. Uvedeme závěry, které jsou jednoznačně prokazatelné, ověřené kvalitním experimentem.

1. Pomocí technologie A, tedy pokročilé, bylo možné postavit pyramidu. Všechny operace byly provedeny v rámci časového limitu pro stavbu pyramidy 20 roků.

2. Pomocí Technologie B, tedy technologie měděného dláta, nebylo možné pyramidu postavit. Postupně jsme prokázali, že nebylo možné stihnout některé fáze výstavby v rámci 20 roků stavby, že:

- Nebylo možné kámen lámat, řezat, obrušovat a přepravovat pomocí prostředků, které měli staří Egypťané k dispozici tak, aby pyramida byla postavena za 20 roků a kvádry dosahovaly preciznosti jako v Králově komoře

-  Technologií B není možné 165 kvádrů pro Královu komoru vytvořit a přesunout v rámci doby výstavby pyramidy 20 roků. Jenom tvorba kvádrů pro Královu komoru s přepravou by trvala kolem 200 roků, stavba celé pyramidy by trvala touto technologií stovky roků

-  Na začátku dynastického období, kdy byla kultura měděného dláta, mohla být omora postavena pouze metodou geopolymerů. Podařilo se v době výstavby pyramidy vytěžit a přepravit dostatek žulového materiálu a připravit dostatek pro tvorbu geopolymerů přímo v místě stavby a to v případě, že by bylo možné sarkofágy vymodelovat bez vrtání pomoci geopolymerů

- Zde použitá technologie umožňuje snadno tvořit a obrábět povrch kvádrů, přepravu, ale vzhledem k ručním měřicím a obráběcím prostředkům, které jsou k dispozici, je velmi nepravděpodobná dosažitelnost přesného slícování kvádrů s tolerancí 0,0254 cm v Králově komoře, Královnině komoře nebo výroba a uložení obkladových bloků, zhotovení tzv. větracích šachet 20×20 cm

Závěrem můžeme konstatovat, že Velkou pyramidu bylo možné postavit pomocí prvků pokročilé technologie, která v době stavby pyramidy v Egyptě existovala.

Důkazy, s nimiž vystoupil otec egyptské archeologie Flinders Petrie potvrzují, že Egypťané ovládali technicky velmi důmyslné postupy na tváření kamene – včetně výkonových a výceúčelových soustruhů. U mnoha dnešních egyptologů není proto příliš oblíben.

Důkazy jsou uloženy v muzeu Flinderse Petrieho v Londýně.

Pokládám si za čest, že jsem pomocí vyhodnocení experimentů došel ke stejným závěrům jako Sir Flinders Petrie.

 

Mojmír Štěrba

exkluzívne.cez.okno


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

 

Súvisiace:

O mýtoch v egyptológii
http://www.cez-okno.net/rubrika/o-mytoch-v-egyptologii

Gíza
http://www.cez-okno.net/rubrika/giza

Pyramídy
http://www.cez-okno.net/stitok/pyramidy

 


Sekcie: 
október 25, 2014 21:03 popoludní
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Anonymný
    Anonymnýdecember 04, 2014 14:11 popoludní

    Komentár: 

    Výpočet tu uvedený, predpokladá pri vŕtaní vnútra sarkofágu použitie jednej vŕtačky súčasne. Dosť dobre si viem predstaviť, vzhľadom na veľkosť sarkofágu použiť desiatky jadrových vŕtačiek naraz, čím sa čas výrazne skráti.

  2. Obrázok používateľa Mojmír Štěrba
    Mojmír Štěrbadecember 04, 2014 17:43 popoludní

    Komentár: 

    Uvedl jsem základní výpočet. Jistě by bylo možné provést variantní výpočty pro různé počty vrtaček současně nebo pro různě účinná abrasiva, různé počty otáček, různý záběr na otáčku, atd., takže by se časy měnily. Egyptologové např. prof. Verner uvádějí, že se otvory musely vrtat těsně jeden vedle druhého, aby bylo možné provádět vyrážení jader a mezikusů. Takže je třeba brát v úvahu realitu, kolik by se na plochu sarkofágu takových vrtaček vešlo, každá luková vrtačka by musela být obsluhována dvěma kameníky+jedním sypačem abrasiva a odtraňovačem odbroušeného materiálu. Takže pro 30 vrtaček by muselo být 60 až 90 pracovníků, podle toho, jestli by sypač obsluhoval více vrtáků.
    Štěrba

 

 

Top