Kdo mi dá správnou odpověď? Který mi pravdu poví?
Co to mám uvnitř v hrudi své? Není to orgán nový?
Proč cosi uvnitř pulsuje? Co se mi to tam svírá?
Odpoví na to věda mně, nebo snad jenom víra?
Lékaři tvrdí, že prý cardia. – To že je srdce moje.
Já jiný nápad dostal jsem. Lépe znám tělo svoje.
Může to býti také cor. Cardia to je řecky.
Mohly by tam být hodiny a možná také necky.
Nevěřím vůbec ničemu. Že je to jenom pumpa?
To je snad jenom výmysl nevzdělaného lumpa.
Já tam mám něco jiného. Ale co je v mé hrudi?
Pálí to žárem pekelným a někdy zase studí.
Rytmus to má sic strojový, když puls mi měří ruka.
Ale proč někdy hřeje to, proč jindy žalem puká?
Když mi ten orgán měřili, nedělalo jim vrásky,
že do tak malé prostory se vejde tolik lásky!
Čím víc má duše miluje, tím víc to pálí žárem.
A proč se rychle rozbíhá, když lásku dávám darem?
Jindy zas, když se neštěstí, či bolu člověk bojí,
srdéčko tepe pomalu a někdy skoro stojí.
„Je to jen malý,silný sval“ – řekl by lékař suše.
Já ale věřím že tam mám sídlo boha a duše.
Jogín by jinak odvětil:“Toť přece čakra čtvrtá!
Anahata se jmenuje.“ Mně to však v hlavě vrtá.
Prozraď mi prosím Bože můj, cože to v hrudi nosím!
Odpověz prosím výstižně! Pěkně tě o to prosím!
Co mi to říkáš? Nevěřím! Že odpověď již znám?
Úkryt že je to pro city? Nejzázračnější chrám?
Pro štěstí, nebo neštěstí. Skryje vše co v něj dám?
Že jenom na mně záleží, jestli hřích potom mám?
Zda mám hřích, nebo zásluhy, že záleží jenom na mně?
A já to kdysi nevěřil otci a ani mámě!
Když je to svatá prostora, proč jsme ji znesvětili?
Nač do svých božských srdéček jsme zlobu zasadili?
Proč toho chrámu svatého si lidstvo neváží?
Z jakých příčin jej závistí a zlem jen zaváží?
Bože, to srdce bolí jenom mne, když probíjím se smutkem?
To jiným nerve srdce bolestně, špatným když projde skutkem?
To druhým lidem nevadí, bít nevinného holí?
Já, když to jenom zahlédnu, tak srdce bolí, bolí!
Války, a kruté mučení. A nebo hrůzy jiné.
Proč to jen lidstvo vymýšlí? Mé srdce potom hyne!
Nechej mne bože raděj spát! Zle se mi probírá!
Když vidím co se děje kolem mne, srdce mi umírá!
Josef Otruba
exkluzívne.cez.okno
Srdce
Sekcie:
júl 08, 2008 20:19 popoludní
Kdo mi dá správnou odpověď? Který mi pravdu poví?
Hloupí jen žvaní nesmysly a moudří pravdu jen vědí.
-
Proč oni neřeknou, proč šťastní jsou?
Mám na to přijít sám, či to snad nesvedou?
-
I děti jsou štastné, cožpak taky ví,
jaká je pravda, proč jen to nepoví?
-
Co je to štěstí a co je to žal?
Jen prázdná slova, tak co dělat mám?
-
Když přijde smutek, vina či strach,
co říct si mám? Že to vše je jen prach?
-
Všechno co chtěl jsem, to všechno mám.
Co dál chci to též vím, proč se tak nechovám?
-
Proč nové otázky každým dnem mám?
Což není jen omyl to a velký klam?
-
Žít musím, to ničím nezměním,
tak proč si kazit to, jen samým trápením?
-
Proč nemyslím na radost a stálý klid?
Cožpak to není to, co mohu mít?
-
Je zde prý jednota, je zde prý ráj,
není to myšlení, co ničí ten dar?
-
Když mysl mlčí, jde z toho strach,
jsem zvyklý myslet, jaký to krach.
-
Co je to strach a kde vlastně pramení?
Jen další otázka, která nic nezmění.
-
Logika říká, že jsem se zbláznil,
já nyní věřím však, že jsem tím Jedním.
-
Když vím to, proč se tím neřídím?
Ze zvyku asi jen, snad se i pomodlím.
-
Modlit se? No ale jak a k čemu?
Snad jen tím tichem k tomu ničemu.