Obrázok používateľa CEZ OKNO
Staroegyptské vrtáky s diamantovým hrotem

Všechny egyptské nápisy, gigantické sochy a chrámy boha slunce jsou tak dokonale propracované, že máme pocit, že nemohly být zhotoveny jen za použití primitivních nástrojů, protože by nebylo jistě dosaženo tak vynikajících výsledků a navíc by vytvoření takových soch či sloupů mohlo trvat celé generace. Slavný archeolog Sir William Flinders Petrie (1853-1942), který prováděl vykopávky v Egyptě a zveřejnil jako první matematické údaje o Velké pyramidě (které mimochodem platí dodnes), byl touto dávnou kulturou doslova fascinován.


Jeho dílo s názvem Pyramidy a chrámy v Gíze vyšlo již roku 1883. Snažil se proto objasnit, jak se asi vyvíjely nástroje, které dávní egyptští řemeslníci používali k opracovávání kamene. Zjistil přitom, že nebyly užívány stále dokonalejší a dokonalejší nástroje, jak se původně soudilo, ale že je tomu právě naopak. Podle všech známek byly totiž původní a nejstarší nástroje mnohem modernější a funkčnější, než ty následující a časově mladší. Jednalo se tedy jen o postupné předávání dávných technik, o kterých nevíme, odkud se vlastně vzaly.

 

Podle zvláštních vybroušených stop, které se Williamu Flindersovi Petriemu podařilo odhalit na jedné dioritové míse a které nacházíme i na jiných dobře zachovalých dioritových, žulových a čedičových blocích, víme, že staří Egypťané museli znát princip vrtání diamantovými vrtáky a že jistě používali i stroje pracující na základě soustruhu. Při použití této moderní vrtné techniky zůstává tvrdá hornina v dutém vrtáku a vytlačuje se postupně ven. Jeden vrták z doby faraonů můžeme vidět v Londýně, pod katalogovým číslem U. C. 16037. Tento vrták, který Flinders Petrie našel při vykopávkách v Gíze koncem 19. století, má však hrot jen pro práci na vápenci - je totiž vyroben z měkkého kovu. Z archeologických vykopávek však víme, že princip vrtání byl dobře znám v Egyptě již za faraonů čtvrté dynastie a že se vrtalo i do čediče a také dokonce do žuly. Za tuto technologii obdržel v roce 1876 patent Alfred Brandt.

Nevíme, jak dokázali v dobách faraonů provrtávat dělníci, kteří na stavbách pracovali i tak tvrdé horniny jako je diorit nebo granit. Tak precizní práce, jakou vidíme na egyptských stavbách a sochách se rozhodně nedá provádět na tak tvrdém materiálu jen s pomocí měděného vrtáku či kladiva a dláta, tak, jak nám po dlouhou dobu tvrdí egyptologové. Jeho názor posléze potvrdil unikátní a nečekaný nález: v jedné z pyramid byl objeven vyvrtaný válec z granitu, opatřený přesně po milimetru odstupňovanými drážkami. Anglický spisovatel Christopher Dunn popisuje tyto dokonalé nástroje takto:

„Důkazy vyryté do egyptských žulových artefaktů jasně poukazují na výrobní postupy, které zahrnovaly využití zařízení, k nimž dnes řadíme například soustruhy, frézy, ultrazvukové vrtačky či vysokorychlostní pily.“

Ale proč se potom žádné diamantové vrtáky v Egyptě nenašly? Používali snad staří Egypťané k vrtání nějaký jiný, stejně tvrdý, nám neznámý materiál? Dnešními diamantovými vrtáky lze diorit opracovávat pod tlakem 200 atmosfér. Jak to ale mohli dokázat Egypťané před více než 4500 lety? Dalším z důkazů pro takové prehistorické jádrové vrtání a opracovávání je například exponát, který může návštěvník shlédnout v káhirském Egyptském muzeu v jedné z vitrín v sále číslo třicet čtyři. Leží v ní malá miskovitá nádoba o průměru 15 centimetrů. Je z tvrdé žuly a vykazuje stopy typické pro opracování jádrovým vrtáním, jednu uprostřed a sedm dalších kolem tohoto prostředního důlku. Lze zřetelně rozeznat stopy po vrtákových závitech. Tento kuriosní artefakt je - jako ostatně i ostatní podobně podezřelé a nepatřičné nálezy - označen jako „miska“ bez nějakých bližších údajů o účelu a původu. Kromě stop po vrtání lze objevit na starých egyptských památkách také stopy po řezání cirkulárkou.

V květnu roku 1993 si turistka Guido Meys povšimla v káhirském Egyptském muzeu nenápadného sarkofágu, který byl umístěn v levé zadní chodbě v přízemí. Německý advokát Klaus – Ulrick Groth, který si tento sarkofág rovněž prohlédl, ve své cestovní zprávě píše:

„Zajímavé to začne být, když se člověk vměstná mezi zeď a zadní stěnu sarkofág, neboť je očividné, že ze zadní stěny sarkofágu měl být odříznut poklop, ale práce nebyly dokončeny, protože u tohoto poklopu je odlomeno šedesát procent. Ještě lze velmi dobře rozeznat stopy po pile mezi zadní stěnou a zbytkem víka.“

Protože zůstaly dodnes bez povšimnutí i jiné několikametrové nálezy, člověk se marně ptá, jaké asi šokující informace ukrývají tyto předměty zabalené v kartonových krabicích a odložené v dlouhých podzemních chodbách muzeí, zaprášené a definitivně zapomenuté?

Jak je možné, že tyto kultury na úrovni doby kamenné mohly znát technologie, které neovládáme my dnes?

 

Magdalena Zachardová

Zdroj: http://magdalenazachardova.pise.cz/


AUTORKINE KNIHY je možné zakúpiť i na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Dávne technológie - technológie Bohov
http://www.cez-okno.net/rubrika/davne-technologie-technologie-bohov

Magdalena Zachardová
http://www.cez-okno.net/autor/magdalena-zachardova

 


Sekcie: 
jún 07, 2015 18:47 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top