Obrázok používateľa CEZ OKNO
Tajemství Mohave 7

Existují další náznaky – vedle těch, které jsme již uvedli, podle kterých byla úroveň vědy starých Řeků velmi na výši a Řekové použili tyto znalosti k objevování neznámých oblastí. Je možné, že před pádem Řecké říše jistí členové společnosti pokračovali ve vývoji na opačné straně země v nedostupných základnách? Podle židovsko-křesťanských dějin a proroctví (kniha Danielova) měla existovat čtyři „království“ před návratem mesiáše, který se nakonec postaví do čela věčného království. První je babylonská říše, druhá perská, následně řecká říše, která si podrobí „celý povrch zemský“ (verš 8:5, 21), poslední je římská říše, která povstane a povede národy a pak „padne“, ačkoliv si udrží znatelnou kontrolu nad „náboženským“ světem (Kniha zjevení, 17-18) a pak znovu povstane jako „destetirohá“ říše vedená falešným mesiášem. Myšlenka, že se řecká říše rozroste po „celém povrchu zemském“, může být významná v souvislosti s Hav-musuvy, kteří mohou být propojeni se starým Řeckem. Vysoce intelektuální charakter Řeků byl potvrzen apoštolem Pavlem, kter o svém pobytu v Athénách napsal: „Athéňané a cizinci, kteří tam byli, trávili celý čas tím, že buď říkali nebo poslouchali nové věci.“ (17:21)



Pokud zvážíme možnost, že civilizace podobná té řecké rozvinula cestování vzduchem před tisíci let a porovnáme to s dnešními zprávami „ufologů“, můžeme najít jisté souvislosti. Mnozí moderní historikové připisují vznik dnešní vědy řeckým filosofům. Tato věda byla ale během temného věku římské inkvizice potlačována. Co když ale – jak někteří naznačují, jisté řecké filosoficko-vědecké společnosti pro sebe objevily místa, ukrytá před útlakem společnosti a jejich vývoj zde ve skrytých koloniích svobodně a tvořivě pokračoval?

Jedna zajímavá zpráva, která zdá se dokazuje, že technologicky vyspělá lidská společenství kolonizovala planetární systémy před tisíci let, se objevila v časopise Search. Článek nazvaný „Vzchopte se“ byl napsaný bývalým zaměstnancem NASA, který si říká „Doktor“. Zpráva byla v časopise otištěna v zimě 1988-1989. Bývalý zaměstnanec NASA na začátku článku uvádí dvě zajímavé věci, které se dověděl, když pracoval pro NASA. Jedna z nich zahrnovala objev, že povrch Slunce nemusí být oblastí nepřetržité termonukleární aktivity, jak se obecně věří. Vědci objevili, že Slunce je spíš elektromagnetický generátor nebo koule, která postupně generuje elektromagnetická pole planet. Jinak řečeno, zdá se, že Slunce je spíše gigantickým elektrickým „světlem“ nebo koulí, než obrovský termonukleární reaktor, ačkoliv nukleární reakce se zde také odehrávají, ale nikoliv do té míry, jak mnozí věří.

Někteří uvádějí, že "sluneční „teplo“, které dopadá na povrch planet nezávisí tolik na vzdálenosti planety od Slunce, ale na objemu a typu atmosféry, ve které sluneční záření a paprsky reagují a vytvářejí tak napětí a teplo. Jednoduše řečeno, Slunce není „horké“, jak většina z nás věří. Sluneční exploze, které se na povrchu Slunce objevují, jsou spíše obrovské elektrické výboje, než nukleární reakce.

Druhé „odhalení“, které Doktor získal od kolegy v NASA, se týká amerického námořnictva, které po mnoho let podniká průzkumné a pozorovací cesty, které mají za úkol sledovat cizí „bublinová“ města na dně oceánu.

Několik let po odchodu z NASA, kdy Doktor provozoval homeopatickou praxi ve Phoenixu v Arizoně, se v roce 1984 setkal s mladým mužem, který se v jeho ordinaci zastavil pro fotografie UFO, které půjčil jinému doktorovi při předchozí návštěvě. Bývalý zaměstnanec NASA se dal s mužem do hovoru. Následuje výňatek z rozhovoru mezi mladým mužem a Doktorem během návštěvy. Muž hovoří s Doktorem o fotografiích:

„Takže víte něco o UFO?“

„Jen to co jsem od padesátých let četl a slyšel od jiných, kteří UFO viděli. A co vy?“

„No, v naší atmosféře se takové stroje pohybují, mají základny pod povrchem země a vody. Jedna ze skupin je velmi vyvinutá a může vás vzít na kterékoliv místo ve vesmíru.“

„Byl by Einstein naštvaný, kdyby to slyšel?“, pomyslel jsem si.

„Existuje celá věda o cestování do vesmíru rychlostí vyšší, než je rychlost světla. Ta skupina lidí je tak vyspělá, že většina světa není připravená něco takového přijmout a ocenit jejich hodnoty a znalosti.“

„Ale je jedno, jak jsou technologicky vyspělí. Co se týká spirituality, nacházejí se ve stejné situaci jako my. Jsme všichni duchovní bratři a sestry a musíme vyřešit záhadu, jak se vrátit k našemu Zdroji.“

Podíval se na mě pronikavým pohledem a pokračoval:

„Když mi bylo osm a hrál jsem si s kamarádem venku na poli, nedaleko od nás přistálo plavidlo. Vyšli z něj muži i ženy, šli směrem k nám, usmívali se a oslovovali nás našimi jmény. Zdálo se, že o mě všechno vědí – do jaké školy chodím, které předměty mám nejraději, řekli mi, že se za určitou dobu vrátí a znovu mě navštíví. Řekli mi také, že si přejí, abych se dobře učil.“

„Vrátili se?“, zeptal jsem se s úsměvem, trochu nevěřícně.

„Ano, kupodivu se vrátili. Asi po pěti letech, to mi bylo třináct nebo čtrnáct. Řekli mi, že jsem jeden z nich a že jsem zde na této planetě, abych jim v budoucnu pomohl.“

„Neuvěřitelné!“, předstíral jsem.

„To jste ještě neslyšel to nejlepší. Když mi bylo devatenáct, jel jsem večer zalesněnou oblastí Connecticutu a najednou nad mým autem přeletěl létající talíř. Málem jsem sjel ze silnice, jak jsem se vylekal. Jen si mě tak přeměřovali, talíř se vznášel nad mým autem a najednou se z mého autorádia, které bylo vypnuté, ozval hlas. Znali mé jméno, opakovaně se ptali: ´Dave (pseudonym), kdy se vrátíš domů? Jsi pryč už tak dlouho.´

Opravdu to mnou otřáslo. Pak nějak zvedli moje auto a přenesli mě přes kopec a pak mě snesli dolů na tutéž silnici, aniž by gumy auta vydaly sebemenší zvuk. Nakonec řekli, že se zase vrátí.

Zastavil jsem u první telefonní budky a volal jsem rodičům do Vermontu. Když moje matka zvedla telefon, byl jsem tak otřesený a vyděšený myšlenkou, že mi rodiče neřekli pravdu, že jsem se ani neobtěžoval jí cokoliv vysvětlovat a rovnou jsem se zeptal: ´Mami, kdo jsem?´

´Dave, jsi můj syn.´

´Mami, jsem doopravdy tvůj syn? Jak jsem přišel na svět?´

´Chlapče, přišel jsi na svět stejně jako ostatní. Porodila jsem tě v nemocnici.´

´Mami, já ti nevěřím. Navštěvují mě znovu a znovu lidé v létající lodi, oni mě prostě nějak znají. Říkají, že jim mám jednoho dne pomoct. Jejich loď právě letěla nad mým autem, oslovovali mě jménem a ptali se mě, kdy se vrátím domů, zpátky k nim. Pak zvedli moje auto ze silnice a užil jsem si docela divokou jízdu. Jsem jiný, že jo. Chci slyšet pravdu.´

V telefonu nastalo dlouhé mlčení.

´Dobře. Stejně jsme ti to chtěli jednou říct, protože jsi pořád o těch věcech mluvil. Tvůj otec a já jsme tebe a tvou sestru našli jednou večer, když jsme šli na procházku kousek za chatu, jako vždycky každý den po večeři. Našli jsme tebe a tvou sestru na kopci, byli jste zabalení do přikrývky, která byla vystlaná takovými oblázky. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byli jste oba oblečení do jednodílného lesklého oblečku. Byl vám oběma asi rok. Ptali jsme se v okolí, ale nenašli jsme nikoho, kdo by znal vaše rodiče. Uvědomili jsme si, že jste byli opuštění a pocítili jsme touhu se o vás postarat, než by někdo přišel a ptal se po vás.´“

Vrtěl jsem hlavou: „A navštěvovali vás přátelé i nadále?“

„Ano, častěji, jako podle kalendáře.“

„A odkud jsou?“, ptal jsem se se zaujetím.

„Znáte souhvězdí Sedm Sester?“

„Myslím, že ne.“

„Říká se mu také souhvězdí Plejád.“

„Proč jsou... jste tady?“

„Nechtějí zasahovat do společenských problémů a osudu Země. To je jejich pravidlo.“

Stál jsem naproti němu a vypadal jsem smutně: „To je mi líto...“

Doktor ho pak prohlédl, protože mladý muž přišel původně kvůli problémům se zády. Ale pak řekl Doktorovi, že záda ho už netrápí a že pospíchá, aby stihl let do Švýcarska a opustil kliniku.

„Jak jsem se vracel do ordinace“, pokračoval Doktor, „jeden z chiropraktiků na mě zavolal, mířil chodbou ke mně a v ruce držel rentgenový snímek.“

„Prohlédni si ten snímek. Ten chlapec je zvláštní.“

Podíval jsem se na snímek. Dva krční obratle navíc.

„Má také abnormálně nízké vitální funkce – krevní tlak, puls. Nejsem si ani jistý umístěním orgánů...“

Hleděl jsem na bezradný výraz ve tváři mého kolegy. ´Je to tvůj známý?´

´Ten chlapec právě odešel, potřeboval stihnout let do Švýcarska.´ Zíral jsem do prázdné haly, jako bych se viděl zdálky...

- pokračování -

© 2008 Translation: Kateřina Milttner

Zdroj: Matrix-2001.cz


september 13, 2008 21:47 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top