Obrázok používateľa CEZ OKNO
Temná hmota je absurdita vesmíru, vytvořená chybnými výpočty fyziků

„Blud nepřestává být bludem, i když ho sdílí většina.“
Lev N. Tolstoj

Obrovským rébusem fyziky – doopravdy mimořádným, na kterém si všichni fyzikové od roku 1933 až dosud „vylámali zuby“, je tzv. temná hmota. Tuto vesmírnou záhadu objevil astronom Fritz Zwicky při pozorování a následných výpočtech u členů Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky, když zjistil značné disproporce mezi tamější hmotou a její gravitací.


Osmdesát let si už vědci vysvětlují tuto záhadu tak, že musí ve vesmíru existovat nejen hmota zjevná (řečí fyziků: baryonová), ale i hmota neviditelná (tzv. temná), které je údajně asi šestkrát víc a projevuje se jedině a pouze gravitací.

Osmdesát let se tedy snaží vědci celého světa nalézt objasnění tohoto mysteria výzkumem vesmírného prostoru… Lépe by však udělali, kdyby hledali východisko na opačném konci celého problému – kdyby hledali chybu ve vlastních výpočtech.

Ano, zní to snad až úsměvně, ale ve skutečnosti jde u temné hmoty jedině a pouze o počtářskou chybu.

Konstanta a profesionální slepota

Fritz Zwicky totiž počítal rychlost pohybu galaxií v poměru k jejich hmotě.
(Pro ilustraci: čím více hmoty hvězdy obsahují, tím rychleji musejí planety kolem nich obíhat, aby setrvaly na oběžné dráze a nebyly hvězdami pohlceny.)
Zmíněný poměr dobře vystihuje gravitační konstanta, kterou předpověděl už Isaac Newton v roce 1687 a jako první ji změřil Henry Cavendish o 111 let později. Fyzikové z ní dodnes počítají hmotnosti všech vesmírných těles.
Ovšem nikdy nikoho nenapadlo, že v komponentech, z nichž je tato konstanta složena, chybí násobek čísla 2π (aniž by se měnila její výsledná hodnota).
Kdyby se pozorněji podívali na zákony Johannese Keplera a jejich souvislosti s dráhami planet, patrně by na chybu přišli, jenže stereotyp tady vykonal své…
Oproti skutečnosti tak fyzikové spočítali všem vesmírným tělesům přibližně šestkrát menší hmotnost (2π = 6,283).
Právě proto jim vychází, že „temné hmoty“ má být asi šestkrát víc.

Budou hledat vesmírné skřítky?

Rozpor, kdy vesmír má v realitě hmoty dost, ale na papíře jí bylo evidentně málo, řešili fyzikové tak, že si začali pouštět fantazii „na špacír“ – jak na sympoziích, tak ve sdělovacích prostředcích, vědeckých elaborátech a bohužel i ve školách.
Skončilo to u absurdní neviditelné hmoty, která prý tvoří čtvrtinu hmoty celého vesmíru, a která se neprojevuje ničím jiným než gravitací. Tato absurdita se ve vědeckých análech i ústavech nakonec trvale zabydlela, a na její výzkum se čerpají miliardové dotace.
Položil si však někdo z fyziků otázku, proč se tato teorie označuje za vědeckou? Co je na tomto osmdesátiletém fantazírování vědecké, tedy přesné a experimentem dokazatelné?
Nebo jinak – čím je teorie o existenci absurdní temné hmoty fundovanější, než třeba teorie, že vakuum je plné nevypátratelných skřítků, projevujících se pouze tím, že rozpínají vesmír?

Bludy povyšované na vědu

Ve skutečnosti je záhada „temné hmoty“ jen další aktivitou teoretických fyziků ve stylu: papír unese jakékoli bludy. A to už dlouhodobě.
Teoretikové například od roku 1905 tvrdí, že v realitě existují fotony s „nulovou klidovou hmotností“ (jde o uměle zavedený terminus technicus, bez něhož by rovnice Alberta Einsteina nedávaly smysl ani na papíře). Reálně tak podle nich existuje částice, která nemá žádnou hmotu, dokud se nehýbe. Ale když se hýbe, rychlost světla jí hmotu dodá.
Jinými slovy, zastánci teorie relativity tvrdí, že metry a sekundy, z nichž je složena každá rychlost, umí vyrábět (podle jejich vzorce) kilogramy – no jen si představte, jak musejí alchymisté takovým „vědcům“ závidět…
Pak se ovšem nelze divit, že ve stejném duchu záhad i potměšilostí pokračují fyzikové dosud. A jsou-li různé nesmysly na papíře dogmaticky povyšovány na vědu, není divu, že v hlavách teoretiků existuje i cosi tak pavědeckého, jako je neviditelná a unikátními přístroji nevypátratelná hmota s obrovskou gravitací. Ale hádejte, co se stane, když jim to budete chtít vysvětlit? (Podle mých dosavadních zkušeností reagují povýšenecky, nebo uraženě.)

Test virtuality a pravdy

„Temná hmota“ je zároveň zářným příkladem toho, že když jsou k dispozici peníze, dají se do detailu rozpracovat i bludy. V současné době tak teoretikové hlásají, že vážným kandidátem na částice temné hmoty jsou usilovně hledané WIMPy. Jde o zkratku, která v češtině znamená SOHČ – Slabě se Ovlivňující Hmotné Částice (v překladu ten nesmysl lépe vyniká, že?). „Mělo by jít o reliktní superpartnery z období po Velkém třesku, kterým fyzikální zákony zabránily v následném rozpadu,“ můžete se dozvědět od jednoho profesora, popularizujícího vědu. Ale „superpartneři“, „superstruny“ a vůbec všechno, co teoretikové označují jako „super“, jsou většinou jen zapeklité výmysly – proto není radno jeho slova brát vážně.
Dodejme akorát, že na palubě Mezinárodní vesmírné stanice funguje Alfa magnetický spektrometr za dvě miliardy dolarů a vědci v jeho záznamech nyní objevili nárůst pozitronových částic. Nositel Nobelovy ceny za fyziku Samuel Ting, jenž v čele tohoto výzkumu (v CERNu) stojí, doufá, že jde o stopu temné hmoty. V řádu měsíců přitom očekává se svým týmem důkazy, zda se jeho domněnky potvrdí, nebo ne.
My však už dnes můžeme s jistotou říci, že potvrdí-li se stopy „temné hmoty“ (tedy něčeho, co ve skutečnosti neexistuje), půjde o podvod. A nebylo by to ve vědě poprvé.

Do muzea kuriozit

V půlce devatenáctého století spočítali fyzikové stáčení perihelia Merkuru (bod na oběžné dráze, ve kterém je Merkur Slunci nejblíže). Výpočet se lišil od skutečnosti natolik, že tehdy předpokládali ještě gravitační vliv nějaké neznámé planety. Albert Einstein pak vysvětlil tento rozpor Obecnou teorií relativity (OTR) a „stáčení perihélia Merkuru“ se tak stalo jedním z hlavních argumentů pro platnost této teorie. Dodnes ale nikomu nevadí, že výpočet byl vytvořen podle úplně jiné rovnice, než je těch deset, které reprezentují OTR. Rovněž nikomu nevadí, že pro další planety sluneční soustavy tyto výpočty „nesedí“. A existují i jiné důkazy, že zastánci teorie relativity nejsou objektivní – prosazují platnost této teorie mnohem více jako fanatici, než jako seriózní vědci.
Teprve až fyzikové přijmou fakt, že všechna vesmírná tělesa mají přibližně šestkrát větší hmotnost, než dosud počítali (takže mezi nimi panují i šestkrát větší gravitační síly), objasní se jim řada záhad. Jak síla, která skutečně stáčí perihélium Merkura, tak i „neznámé síly“ působící nejen na sondy ve sluneční soustavě, ale i na dvojhvězdy, nebo na členy Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky.
Teorii relativity pak budou moci vystavit v muzeu kuriozit, kam už dávno patří.

Závěr

„Temná hmota“ je absurdní smyšlenkou fyziků, která vznikla výhradně na základě chybných výpočtů. Je nutno zdůraznit, že toto tvrzení neznamená nějakou teorii, nýbrž fyzikální zákon.
Modifikovaný (upravený) Newtonův gravitační zákon pak platí pro hmotnosti těles celého vesmíru a rovněž objasňuje jinak „záhadné přitažlivé síly“ v něm.
S Einsteinovou Obecnou teorií relativity (která prý řeší gravitaci, ale vlivy „temné hmoty“ nepředvídala, a dosud si s ní vůbec neví rady), nemá modifikovaný Newtonův gravitační zákon naprosto nic společného.
Až na to, že zmíněnou teorii činí absolutně nepotřebnou.

Ing. Jiří Muladi


P.S.: Matematicko-fyzikální důkaz

Třetí Keplerův zákon dává odpověď na otázku, jaký je vztah mezi velikostí drah a dobou oběhu planet kolem Slunce – což je přesné.
Bohužel se ale běžně tento zákon vykládá takto: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos jejich trajektorií.
Zde je ovšem kámen úrazu. Poloosy totiž nejsou totéž, co dráhy. Při tomto výkladu se fyzikové dopustili kardinálního omylu, proto ještě jednou zdůrazněme: Poloosy nejsou totéž, co dráhy, o kterých zákon de facto je.
Abychom z poloos dostali (kruhové) dráhy, musíme je násobit číslem 2π.

Proto fyziky dosud používaná rovnice

1) R1^3 / T1^2 = R2^3 / T2^2

je sice matematicky správná, ale pro potřeby fyziky neúplná.

Přesná rovnice třetího Keplerova zákona musí být rozšířena o 2π, takže vypadá takto:

2) (2π R1)^3 / T1^2 = (2π R2)^3 / T2^2 (což se rovná GM)

Vysvětlivky – R: poloměr trajektorií, T: doba oběhu, G: gravitační konstanta, M: hmotnost

Potom už je jednoduché dosadit rychlost „v“ a vypočítat:

3) (2π R)^3 / T^2 = 2π R . v^2 (což se rovná GM)

Z toho jasně vyplývá, že inovované a úplné složení gravitační konstanty je:

4) G = 2π R^2 . ag / M

(namísto dosud ve školách vyučované: G = R^2 . ag /M)
A je-li z inovovaného vzorce počítána hmotnost M, musí být evidentně 2π násobně větší.

Oprava ve složení konstanty G pak zároveň znamená modifikaci celého Newtonova gravitačního zákona na tento správný tvar:

5) Fg = G . M1 M2 / 2π R^2

Seriózní fyziky snad budou zajímat i další nové tvary gravitační konstanty, které lze výpočty ověřit: G = v^3 T / M
nebo: G = ag^2 / p (tento vzorec mj. upřesní představy vědců o tlaku ve středu Země)

Vysvětlivky – ag: gravitační zrychlení, p: tlak

Celý materiál je originální, proto zde nemohu uvést cizí zdroje, ani citace (jimiž se vědci rádi navzájem oplodňují). Ale v případě potřeby mohu uvést i další matematicko-fyzikální důkazy o tom, že modifikace gravitačního zákona prostřednictvím čísla 2π je nutná a správná.

(A po osmdesáti letech beznadějné teorie by fyzikové už opravdu mohli „vytáhnout hlavy z písku“ a přiznat si, že blud nepřestává být bludem, i když ho sdílí většina, nemyslíte?)


FYZIKU nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

Temná hmota a temná energie ve vesmíru - potřebujeme vědu nebo víru. Nebo obojí
http://cez-okno.net/clanok/temna-hmota-a-temna-energie-ve-vesmiru-potreb...

Poznatky vedy
http://cez-okno.net/rubrika/rubriky/poznatky-vedy


Autori: 
Sekcie: 
august 13, 2013 18:49 popoludní
  • krát komentár

9 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Nick Zeller
    Nick Zelleraugust 13, 2013 22:26 popoludní

    Komentár: 

    ...Stačí jednostránkový důkaz pomoci velmi jednoduchého matematického aparátu aby člověk zjistil, že pan Muladi má základní nedostatky už v elementární algebře. Ach jo, vždyť on plave už v komplexních číslech...

  2. Obrázok používateľa Johny
    Johnyaugust 14, 2013 10:10 dopoludnia

    Komentár: 

    Môžte sem ten jednostránkový dôkaz vložiť?
    Ďakujem

  3. Obrázok používateľa zzz
    zzzaugust 14, 2013 23:58 popoludní

    Komentár: 

    ...pri prechodu z (3) na (4) delis orbitalni rychlost dobou obehu a myslis si ze dostanes dostredive zrychleni? Nezapomels tam nahodou na 2pi ? Ano, na ta 2pi co v tom spisku jako maji chybet...

  4. Obrázok používateľa Jiří Muladi
    Jiří Muladiseptember 13, 2013 00:39 dopoludnia

    Komentár: 

    Omlouvám se, že odpovídám až nyní, ale nikdo mi neoznámil, že je na tomto serveru můj materiál, ani diskuse pod ním – zjistil jsem to náhodou.

    Na mudrlantský příspěvek od Nick Zeller nemá smysl reagovat
    a na příspěvek od zzz sděluji:

    Při přechodu ze vzorce 3 na vzorec 4 nedělím orbitální rychlost dobou oběhu – pouze ji rozkládám na poloměr a gravitační zrychlení, podle obecně známého vzorce v^2 = ag . R
    Zároveň nevím, proč zmiňujete 2pí, když zrychlení ag = 4 pí^2 . R/T^2
    Pro jistotu (a pro Vás) uvedu celý postup polopaticky:
    3) (2pí R)^3 /T^2 = 2pí R . (2pí R)^2/T^2 = 2pí R . v^2 = 2pí R . R . ag (což se rovná G.M)
    A když platí: 2pí R^2 . ag = G.M, pak velmi jednoduchou úpravou dostaneme vzorec 4)

  5. Obrázok používateľa Fox
    Foxnovember 16, 2013 00:46 dopoludnia

    Komentár: 

    Omlouvám se, ale lecčemu ve vašem textu nerozumím a s něčím bych i polemizoval.
    1) není prvda, jak píšete v P.S., že Keplerův zákon je přesný, není, je nepřesný. Kepler, je-li mi známu, jej empiricky odvodil z pozorování poloh planety Mars, která prováděl Tycho Brahe. Přesný tvar Keplerova zákona lze odvodit z Newtonových zákonů... a má tvar: P^2/a^3 = 4*pi^2/(G*(m1+m2))... tedy zde pí máte a je tam už asi 350 let.
    2) nerozumím proč (v článku píšete, že udvedete další důkazy, že rozšíření o 2pi je nutné, mohl bych tedy o ně poprosit) rovnici 1. rozšiřujete o výraz (2pi)^3, ale pokud to uděláte a píšete, že na pravé straně se výraz rovná GM, pak analogicky se výraz na straně levé rovná Gm a vychází vám z toho m=M a to podle mě jistě obecně neplatí

  6. Obrázok používateľa Jiří Muladi
    Jiří Muladinovember 22, 2013 18:53 popoludní

    Komentár: 

    Děkuji za dotaz, ale nevím, zda jsem mu dobře porozuměl.
    Píšete:
    Přesný tvar Keplerova zákona lze odvodit z Newtonových zákonů… a má tvar: P^2/a^3 = 4*pi^2/(G*(m1+m2))… tedy zde pí máte a je tam už asi 350 let.

    Odpověď:
    To „P“ ve vzorci je asi překlep, patří tam čas, tedy T. Nyní si ten vzorec upravme na přehlednější (jenž je ale neúplný):
    4*pi^2 * a^3 / T^2 = G*M
    Proč je neúplný? Protože u a^3 je 4*pi^2 naprosto nelogicky, patří tam 8*pi^3,
    nebo-li (2*pi*a) ^3. To je ten násobek 2*pi, jenž v NGZ chybí už 350 let :)...
    Vaší výtce, že m=M nerozumím. Například když do NGZ dosadíte hmotnost jakéhokoli tělesa „na druhou“, dostanete vždy správný výsledek. Jinými slovy, platnost NGZ nezávisí na hmotnosti Slunce – ale jak říkám, nevím, co jste Vaší výtkou měl na mysli.

    A chtěl jste ještě další důkaz, tak tady je:
    Slunce k sobě přitahuje Zemi gravitačním (jakoby nasávacím) tlakem. Když tento tlak vynásobíme plochou, na kterou působí, dostaneme gravitační sílu mezi Sluncem a Zemí.
    Vzoreček pro gravitační tlak je: pg = a1.a2 / G
    kde a1 = gravitační zrychlení Slunce působící na Zemi
    a2 = gravitační zrychlení Země
    G = gravitační konstanta
    Plocha, na kterou tento tlak působí, tedy plocha, za kterou si Slunce Zemi „přidržuje jako za vlasy“ je polokoule Země, tedy 2π.r^2
    Takže vzorec pro gravitační sílu je v tomto případě:
    Fg = 2π.r^2 . a1.a2 / G
    Jenže takto vypočítaná gravitační síla je přesně 2π násobně větší, než síla vypočítaná podle Newtonova gravitačního zákona. Proč? Protože v NGZ chybí násobek čísla 2π.

  7. Obrázok používateľa Fox
    Foxfebruár 14, 2014 21:32 popoludní

    Komentár: 

    Omlouvám se, za pozdní reakci, ale nestíhám a i dnes jen v rychlosti.

    "P" není překlep. V astronomii, alespoň co je mi známo, se P používá pro čas oběhu a T pro periodu otáčení kolem vlastní osy.

    Rád bych se ještě zeptal na něco k dalším Vaším poznámkám, ale asi později.

  8. Obrázok používateľa Fox
    Foxapríl 24, 2014 21:17 popoludní

    Komentár: 

    Rád bych se zkusil na něco zeptat, neboť ne všemu jsem porozuměl.

    Na úvod. Neberu to co je v učebnicích za dogma, tedy proč by vzorce v učebnicích nemohly býti špatně vzorce a fyzikální úvahy?

    Nyní má otázka. Píšete, že vzorce jsou neúplné o konstantu, kterou v článku uvádíte. Mne by zajímalo na základě jakého pozorování jste dospěl k tomu, že ve vzorcích chybí Vámi uváděná konstanta? Osobně beru měření, pozorování za nejlepšího rozhodčího ve vědě, proto má otázka. Musí přeci existovat nějaké pozorování, které Vaše úvahy podporuje. Mohl byste nás s ním seznámit?

    Děkuji

  9. Obrázok používateľa Jiří Muladi
    Jiří Muladijún 06, 2014 15:51 popoludní

    Komentár: 

    Přečtěte si pozorně "P.S. Matematicko-fyzikální důkaz".
    Nutnost rozšířit NGZ o 2pí je tam vysvětlena. A zatímco 2pí reálně existují, tak hmota s vlastnostmi, které popisují vědci, ta neexistuje (a divím se každému, kdo jim to "baští").

 

 

Top