Obrázok používateľa CEZ OKNO
Exoplanety - bylo jich objeveno přes 400 a Planeta X (Nibiru) nikde (1. díl)

Metody radioastromomie, infračervené dalekohledy, translační metody, gravitační mikročočky a nyní i přímé optické pozorování umožnily nalézt 424 exoplanet k počátku roku 2010 ve vzdálenostech až stovky a tisíce světelných let. Lze určit radiální rychlost pohybu centrální hvězdy vyvolaný oběhem exoplanety až s přesností 5 m/s. Radary těch, kteří pomáhají a chrání, jsou jen asi 10-krát přesnější. Přesto tyto úžasné pozemní a kosmické dalekohledy nelezly údajnou Planetu X (Nibiru) o hmotnosti prý pětinásobku hmotnosti Země, která se má potulovat naší sluneční soustavou s oběžnou dobou asi 3 600 let, čili ve vzdálenosti průměrně asi 235 astronomických jednotek.

Proč nevěřit v existenci Nibiru

  • "Podobně se po objevu Pluta někteří odborníci domnívali, že existuje další planeta X. Není, ale místo ní jsme našli soustavu mnoha transneptunických těles. Novým poznatkům zdaleka není konec a každý je pro nás cenný, ale můžeme si být jisti, že soupis nejhmotnějších těles už je konečný." - píše Ing.Marcel Grün, ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy v článku na technet.cz.
  • Planety naší sluneční soustavy mají takřka kruhové dráhy (výjimkou je trochu Merkur a trpasličí planeta Pluto). Dráha Nibiru s hmotností pěti Zemí s výraznou excentricitou, která při průletu sluneční soustavou by musela protínat dráhy velkých planet, je krajně nepravděpodobná. Došlo by ke kolizi (během několika miliard let existence naší soustavy) např. s Jupiterem. To by vedlo ke srážce s ním nebo vychýlení Nibiru do kosmu. Jupiter chrání život na Zemi tím, že zachycuje mnoho asteroidů a komet, které přilétají ze vzdálenějších částí naší sluneční soustavy. Na počátku vývoje sluneční soustavy bylo období asi 700 milionů let, kdy dopad komet na prvotné hodně horkou Zemi přinesl znovu vodu a možná i methan, které jsou potřebné pro vznik života.
  • Exoplaneta může být při své kolizní protáhlé dráze katapultována do vesmíru. Stane se z ní vesmírný bezdomovec bez možnosti života, jak říká astronom Grygar. Když budu předpokládat rychlost zhruba jako u naší Země, tedy kolem 30 km/s, pak vzdálenost např. 10 světelných let urazí za dobu 10*(300 000 / 30) =100 000 let. Celou tu dobu musí směřovat správným směrem, jinak oblast Země mine. Země se pohybuje uvnitř elipsy zhruba o velké poloose 1 AU, vzdálenost 10 světelných let je poloměr 10*63 241 = 632 410 AU. Pravděpodobnost, že takový kosmický tulák zasáhne oblast dráhy Země je tedy asi 1 : 632 000. To zdaleka neznamená, že bude Země zasažena nebo slapové síly prolétající exoplanety způsobí přílivovou vlnu. Těleso hmotnosti 5- krát větší, než Země ve vzdálenosti 20- krát větší než Měsíc (má 1/81 hmotnosti Země), bude mít stejné slapové účinky na oceán jako Měsíc, čili i poměrně těsný průlet nezpůsobí nutně katastrofu. Ve sluneční soustavě je známo 477 000 planetek a přes 6 600 těles s dráhou možné kolize se Zemí. Bylo tomu tak prakticky vždy a málokdy došlo k závažné srážce. To je silná výpověď o reálných možnostech srážky kosmického bezdomovce se Zemí, která je chráněna opět i Jupiterem.
  • Spojování Nibiru s mayským kalendářem a mediálním třeštěním k roku 2012 nemá logiku. Mayská kultura se datuje zhruba od 2000 př.n.l. až do roku 1541 n.l. Svého vrcholu dosáhla tato civilizace mezi 7. a 9. stoletím n.l. Mayský svět sahal nejspíš od pralesa k pobřeží, ale do kolébky civilizace Evropy, Asie a Afriky sahal asi těžko. Jak mohli Mayové předpovídat zkázu (nebo mírnější změny tzv. Transformaci) pro celý dnešní svět, když o něm neměli tuchu? I v době největšího rozvoje byly technické prostředky mayské civilizace velmi skromné. Neznali železo, nepoužívali kolo a neměli ani čím případné vozy táhnout. Největší hospodářské zvíře byl krocan. Neznali sklo, možnosti skutečného astronomického dalekohledu používaného touto civilizací lze vyloučit. Používali patrně jako Aztékové obsidián, to je vulkanické sklo, které se zpracovávalo mechanicky, nikoli tavením. Nejmodernější astronomické dalekohledy a metody nenalezly Nibiru. Mohli nalézt Nibiru Mayové pouhým okem? Tím nepopírám astronomické znalosti získané dlouhodobým pozorováním oblohy a na staré civilizace velmi pokročilou matematiku Mayů, kteří pomocí výpočtu ve dvacítkové soustavě určili velmi přesně délku roku ve dnech. Snad i byl tento výpočet formálně bližší skutečné astronomické hodnotě, než dnešní kalendářem určená délka 365,2425 dne. I kdyby byla Nibiru vidět na obloze řekněme 10 let, mohli by Mayové v době svého rozkvětu v 6.-9. stolení n.l. určit, že znovu přiletí roku 2012? I kdyby ji pozorovali 200 let, tak musí nutně přiletět až za 3 400 let od doby 7.-9. století n.l. K tomu není skoro co dodat. Z mayského kalendáře žádná srážka neplyne, pokud Mayové matematickými výpočty došli k roku 2012 jako datu změny kalendáře, nelze to spojovat s Nibiru. Neřešme tedy údajné předpovědi zkázy podle Mayů v souvislosti v planetou Nibiru. Mayové Nibiru neuvádějí a dnešní astronomie ji nenalezla. Sami Mayové se od zkázy roku 2012 distancují, alespoň v televizi říkal potomek Mayů neurčitě, že dojde k velkým změnám. Obvykle jsou dávány tyto změny do kontextu s poklesem magnetického pole Země. Asi za 1 000 let aproximací současného poklesu lze odhadnout, že magnetické pole Země klesne na 20% dnešní hodnoty a jeho dipólová složka dočasně vymizí. Přepólování zemského magnetismu nastalo mnohokrát a už jsem to i ve svých článcích o vesmíru a v diskuzích zde uváděl. Např. Tajemné síly vesmíru - temná hmota, temná energie nebo rok 2012?
  • Položme si otázku, jak dlouho by hypotetická Nibiru prolétala v naší sluneční soustavě zónou, kde panují teploty umožňující kapalnou vodu na povrchu. Země v této oblasti má rychlost 29,8 km/s a urazí za rok přibližně kruh o poloměru 1 AU, tedy dráhu 6,28 astronomických jednotek. Nibiru přilétající z velké dálky by měla u Slunce nejvyšší rychlost. Meteoroidy střetávající se Zemí mohou mít rychlost až asi 75 km/s, záleží nejvíc na směru vzhledem k Zemi. Průlet životadárnou zónou by tedy mohl trvat u Nibiru řádově rok. Zatím nejchladnějším tělesem sluneční soustavy byl určen měsíc Neptunu Triton s průměrnou teplotou -235°C (ale na našem Měsíci na severním pólu byla změřena vůbec nejnižší teplota -249°C). Neptun je přitom vzdálen průměrně asi 30 AU od Slunce. I kdyby prolétala Nibiru naší planetární soustavou 100 let, stále zbývá 3 500 let neskutečného kosmického chladu. Při průletu ve vzdálenosti 235 AU, což zdaleka není nejvzdálenějším bodem její hypotetické protáhlé dráhy, bude na každý 1m2 plochy povrchu dopadat (235*235) = 55 225 krát méně, než na povrch naší Země. Bohové Anunnakové z Nibiru měli na Zemi s pozemskými pannami plodit polobohy. Genetická výbava musela být tedy nesmírně blízká, šimpanz se liší od dnešního člověka myslím v 5% geonomu, a neandrtálci asi v 1%. Jak by mohl prakticky pozemský život přežít tisíce let v kosmickém chladu a dosáhnout vyspělé technické civilizace? Přílet do zóny kapalné vody by byl spojen se superglobálním oteplováním, proti kterému jsou naše diskuze o globálním oteplování jen laškovným vyprávěním.
  • Vesmír je dlouhodobě zkoumán z hlediska asteroidů, které mohou ohrozit Zemi. Do článku o Tunguzském meteoritu jsem dal graf nalézání těchto těles a na http://neo.jpl.nasa.gov/stats/ je aktualizovaná verze, k počátku ledna 2010 je registrováno 6 665 potenciálně nebezpečných těles. Žádné z nich ani v náznacích nemá vlastnosti planety s pěti hmotnostmi Země. Myslím, že 13. ledna 2010 proletěl kolem Země menší asteroid ve velmi malé vzdálenosti (asi 150 000 km, čili méně než je poloviční vzdálenost Měsíce). Tím netvrdím, že sledování exoplanet v blízkosti svítící hvězdy používá stejné metody jako hledání těchto kolizních těles někde na hranici sluneční soustavy. Jednou z metod hledání exoplanet je sledování gravitační výchylky dráhy jasného tělesa, které je ovlivňováno dalším tělesem. Koncem 90. let byly sledovány výchylky dráhy Uranu a Neptunu. Není to asi nic jednoduchého i vzhledem k houfu měsíců, které sondy typu Voyager objevily. Počítačové modely tehdy přinesly právě uvedenou a dosud nepotvrzenou možnost existence Planety X (jinak Nibiru) s oběhem 3 600 roků a hmotností asi 5 krát větší, než má Země. Její dráha nebyla určena a představa, že křižuje dráhy velkých planet, je krajně nepravděpodobná. Pokud nekřižuje dráhy planet, tak nemůže přiletět. Jak jsem uvedl nahoře, tak další vysoce hmotný objekt za Neptunem astronomové dnes vylučují. Zatím Nibiru koluje internetem s nesmírnou vytrvalostí a šíří ji lidé podobného založení jako ti, kteří by nejraději klimatology, kteří vypustili překlep v odhadu tání himalájských ledovců, podrobili rituálnímu trestu "uledovcování", to je obdoby ukamenování těmi kusy ledu, které v Himalájích budou i za 300 let.
  • Asteroid Apophis 2036 má průměr asi 300 m a reálná možnost srážky se Zemí nutí předběžně uvažovat o případném vystřelení rakety proti němu. Asteroid by neměl i případě srážky mít globální následky pro život na Zemi, reálná prý je možnost přežití od asi 250 km od místa dopadu. Napřed se však bude upřesňovat dráha tohoto asteroidu, který se má 13. dubna 2028 přiblížit až na 30 000 km k Zemi. Satelitní "denní" družice se pohybují ve výšce 36 000 km nad povrchem. Znovu to nevypadá, že NASA něco tají a autoři tohoto projektu Rusové s nimi chtějí spolupracovat.

Následující text využívá textu "Objevování exoplanet aneb Komedie plná omylů", 2009, od RNDr. Jiřího Grygara. Tento skvělý popularizátor astronomie a vědy pro snad Český rozhlas namluvil v roce 2008 seriál celkem 9 pokračování, které lze stáhnout ve formátu MP3. Nemám v úmyslu se svými výpisky pokoušet o konkurenci tomuto uznávanému astronomovi nebo zasahovat do jeho autorských práv. Věřím, že můj příspěveček pomůže čtenáři si původní článek vyhledat a také si poslechnout Grygarovo zajímavé vyprávění.

Nejdříve byly nacházeny velké exoplanety, které Grygar označuje jako horké Jupitery s hmotností několika Jupiterů až Neptunů, ne však blízké hmotnosti Země. Snad mohu předeslat, že mluvený seriál je plný pohody a o roce 2012 a katastrofách nebo transformacích z něj plynoucích, tam není ani slovo. Takže ti, kdož bez katastrof nemohou být, si budou muset tohoto křesťansky založeného důvěryhodného vědce zařadit mezi ty, kteří nám něco tají. Tím se tento sympatický pán dostane do společenství takových utajovačů zkázy a tvůrců spiknutí, jako je NASA, Síajej, Efbíaj, Kágébé a Google. Každý rok kulminuje nějaké spiknutí, loni se na Gnosis9.net objevil článek o tom, že Američané si věže WTC v N.Yorku sestřelili sami pomocí nukleárních mikronáloží o ekvivalentu mnoha jaderných bomb svržených na Hirošimu. A ani to nevyrazilo ve věžích okna, zatímco výbuch klasických trhavin v autě atentátníků v Iráku vyrazí okna v celé ulici, a to ještě nevybuchne vevnitř budovy. Při diskuzi o tomto článku létaly emoce jak blesky. Dnes po tomto spiknutí ani neštěkne pes, a tak tu máme další spiknutí - NASA utajuje budoucí zkázu v roce 2012, která přijde z vesmíru. Někdo z NASA snad i prohlásil, že kdyby byla zkáza asteroidem neodvratná, tak nebude uveřejněna. Prostě se to dozví jen vyvolení prominenti. Tomu lze i věřit. I takové dopravní letadlo má pokyny pro případ málo pravděpodobné havárie. A jsou pochopitelně cestujícím zcela neznámé. Posádka Airbusu, který před rokem přistál v ledové vodě řeky Hudson v N.Yorku, pročetla a správně provedla v několika minutách tři stránky instrukcí. Pilot intuitivně a neuvěřitelně správně reagoval na zcela nové a nevyzkoušené situace. Nikdo z cestujících nebyl předem informován, že letadlo musí přistávat pod úhlem 11° špičkou nahoru a rychlostí 230 km/h, jinak se rozlomí. Cestujícím to bylo před letem zatajeno a všichni přežili i tak. Prostě spiknutí.

Nedávno prošla tiskem zpráva, že asteroid o průměru 300 m by zničil zemi o ploše jako Německo. Nejspíš i pro takový hrozný případ existují tajné instrukce. Především by se muselo zabránit panice, stovky mrtvých ušlapaných při pokojné návštěvě Mekky jsou proti kritické situaci celého velkého státu jen slabou ukázkou toho, co dokáže panika. Ponechme stranou, zda je vůbec možné dát přesné varování místa a času. Zcela určitě by bylo místo postupně upřesňováno. V předstihu by se musela nouzově zastavit jaderná zařízení. To se utajit nedá - když se vypnou najednou jaderné elektrárny a nejde elektřina, většina lidí si toho všimne. A představa, že pracovníci elektrárny to nedají vědět svým rodinám, aby jim dali nepatrnou šanci záchrany, je iluzorní. Jaderné rakety umístěné v ohrožené oblasti by se musely nejspíš opálit do kosmu. Startující raketa je vidět a slyšet ve slušně velkém okolí, stejně jako odlety vojenských letadel, které by také nastaly. Prostě stát velikosti Německa není ruská atomová ponorka, kde se dá hodně utajit.

Jinak řečeno - NASA těžko bude mít zájem utajovat kosmické objekty, které nás mohou ohrozit. Naopak na výzkum takových objektů potřebují státní peníze, ke kterým jim takový objev může jedině pomoci. NASA je finančně propojena se státem a její povinností je představitele státu chránit jako kosmický bodygard. Nikdo není schopen určit riziko přesně. Asteroid Apophis, který se přiblíží roku 2036 má nyní pravděpodobnost střetu snad 1000 krát menší, než se prvotně uvádělo. To není žádné spiknutí, ale upřesnění dané dalším výzkumem a výpočty.

Já osobně jsem taky naštvaný, že Google a NASA utajují aktualizované přesné satelitní mapy schopné ukázat detaily velikosti pětikoruny. Věděl bych, kdo z blízkých sousedů má na komíně krabičku s Wi-Fi, kdo má na dvorku bordel, kdo si kolo místo do garáže dává jen za plot z thují, kdo neodmetal sníh z chodníku, nebo kdo si postavil malý komínek na grilování vedle pergoly. Jenže je tu to spiknutí, a tak místo koukání do internetu jdu odházet ten sníh.

Takže ty výpisky k výzkumu exoplanet podle RNDr. Grygara. Týkají se metod a historie objevu exoplanet.

Astrometrie Barnardovy hvězdy. Prováděl ji Peter van de Kamp (1916-1963). Používal dobrý dalekohled typu refraktor o průměru 0,6 m. Barnardova hvězda zvaná někdy Barnardova šipka, má nejrychlejší známý pohyb po obloze ze všech hvězd a je poměrně blízko, kolem 10 světelných let, přibližuje se k nám a za 11 000 let bude nejbližší hvězdou, dokonce bližší, než dosavadní Proxima Centari (4,2 světelné roky). Celkem je dokladováno pozorování této hvězdy 48 let, vlnovka pohybu hvězdy měla periodu 24 let. Bylo to připsáno myslím dvěma exolanetám, které ji měly gravitačně vychylovat svým oběhem. Ukázalo se, že příčinou změn je teplotní délková roztažnost zrcadla dalekohledu, kterou způsobovaly dlouhodobé teplotní změny.

Rok 1975 byl rokem objevu hnědých trpaslíků. Jsou to objekty o hmotnosti asi 0,08 - 0,01 hmotnosti Slunce, jsou na přechodu mezi hvězdou a planetou, nemají vlastní termonukleární zdroj. Roku 1989 se ukázalo, že v blízkosti Slunce nejsou žádní hnědí trpaslíci, prostě nejsou mezi stovkou nejbližších hvězd. Zdá se však, že právě nově instalované kosmické dalekohledy začnou hnědé trpaslíky ve velkém objevovat snad díky infračervenému záření. Hnědí trpaslíci to jsou jakési velké Jupitery a život na tělese, které nemá pevný povrch, bude asi pro případnou technickou civilizaci hodně těžký. Nicméně hledání exoplanet s životními podmínkami blízkými Zemi pokračuje. Let pozemské rakety k nejbližším hvězdám se současnými technickými prostředky by trval mnoho desítek tisíc let. A jaký by mělo smysl tyto technické a energetické prostředky vynakládat? A nesměle se můžeme ptát, zda obrácený směr cesty by měl smysl pro mimozemskou civilizaci. Přiblížení se rychlosti světla nelze vzhledem k teorii relativity připustit.

Hvězda může letět i k nám. Červený trpaslík Gliese 710, vzdálený 6,3 světelného roku má velmi malý vlastní pohyb po obloze - jen 0,003" za rok, pohybuje se téměř přímo k nám rychlostí 18,6 km/s. Za milion let prý bude míjet ve vzdálenosti pouhý 1 světelný rok. Mně vyšlo dělením asi za 450 000 let.

Rok 1992 - astronom polského původu A. Wolszczan pracující (jak jinak) v Americe - objevil milisekundový pulsar s periodou 6 milisekund a hned 2 exoplanety, které byly docela srovnatelné se Zemí - 3,4 a 2,8 hmotnosti Země, obíhají ve vzdálenosti 0,36 a 0,47 astronomických jednotek a doba oběhu je 67 dní a 98 dní. Pulsary, jinak neutronové hvězdy, byly objeveny roku 1968 díky radioastronomii. Průkopníkem radioastronomie byl americký inženýr s česky znějícím jménem K. Jansky, kterého napadlo zaměřit antény na vesmír a střed Mléčné dráhy. Pracoval pro firmu Bell a měl zjistit rušivé šumy v oblasti frekvenci 20,5 MHz (vlnová délka asi 14,5 m). Vzhledem k otáčení Země byly napřed hledány periody radiových vln o délce 24 hodin. Dnešní antény radioastronomie jsou složitá zařízení o průměru až 100 metrů. Neutronové hvězdy jsou zbytky starých hvězd o průměru asi 30 km a hmotnosti srovnatelné se Sluncem. Vydávají signály s frekvencí asi 1 sekundy, což odpovídá jejich rychlé rotaci. Existují neutronové hvězdy, které rotují 100 krát až 500 krát za sekundu. Přesnost pulzarů je srovnatelná s nejlepšími atomovými hodinami. V těchto pulzech se však objevilo systematické kolísání v řádu pikosekund (10-12 s). To bylo vysvětleno obíháním exoplanet, takto bylo objeveno několik exoplanet, nejmenší má hnotnost srovnatelnou s naším Měsícem. Objev exoplanet u neutronových hvězd byl nečekaný, nejsou to však exoplanety s podmínkami vhodnými pro život, jsou příliš žhavé. To říká astronom Grygar a zdá se, že se životem na exoplanetách bude i nadále potíž.

Problémy se zjišťováním exoplanet

  • Chyběla citlivá infračevená čidla. Infračervené spektrum je pro identifikaci exoplanet a hnědých trpaslíků výhodnější, než obor viditelného světla, v němž hvězdy vyzařují převážně. Poměr vyzařování hvězda ku exoplanetě je v optickém oboru asi 1 000 000 000 : 1, v oboru infračerveném asi 100 000 : 1, tedy desetitisíckrát výhodnější.
  • Chybný byl předpoklad, že exoplanety mohou být jen oblasti vzdáleností obdobné naší sluneční soustavě. Ukázalo se že exoplanety mohou být mnohem blíže a obíhat i jen za několik dní, nebo mohou obíhat po silně protáhlých drahách. To neznamená, že obíhají současně některé po drahách kruhových a jiné v témže systému po dráhách silně excentrických.
  • Velkým překvapením byla existence exoplanet s hustotou blízkou Zemi u neutronových hvězd, které jsou zbytkem výbuchu supernov.

Metody nalézání exoplanet

Počet a metody objevených exoplanet do počátku roku 2010

  • Exoplanety u neutronových hvězd (pulzarů) ovlivňují kolísání periody záření (jde zhruba o pikosekundy). Pulsary jsou silné zdroje světla, které lze sledovat z velkých vzdálenosti. Metoda je velmi citlivá a umožnila zjistit několik exoplanet i s malou hmotností až do 1% hmotnosti Země, tedy zhruba hmotnosti Měsíce.
  • Kolísání radiální rychlosti hlavní hvězdy. Exoplaneta hvězdu gravitačně vychyluje. Metoda je vhodná pro jasné hvězdy i ve velké vzdálenosti. Přesnost této spektrografické metody je až 5 m/s radiální rychlosti. Většina exoplanet (přes 300) byla objevena touto metodou. Radiální rychlost znamená rychlost přibližování nebo vzdalování se hvězdy. Ve spektru se pak uplatňuje Dopplerův princip, vzdalujcí se zdroj má tzv. rudý posuv k červené části spektra. Ch. Doppler pracoval na měmecké části pražské university.
  • Fotometrická metoda přechodů (transitů). Tmavé kotoučky exoplanet přecházejí přes zářící mateřskou hvězdu, to se projeví jako pokles zářivosti hvězdy ve formě výkyvu typu vaničky. Tato metoda umožňuje určit hmotnost, rozměry a velikost dráhy exoplanety. Od roku 1999 bylo pomocí transitní metody objeveno přes 50 exoplanet. Metoda je perspektivní pro dalekohledy na oběžné dráze.

přechod exoplanety hvězdy HD 209458 v souhvězdí PegaseNa grafu je přechod exoplanety hvězdy HD 209458 v souhvězdí Pegase, objev z roku 1999. Zdroj grafu: M. Grün, technet.cz.

  • Gravitační mikročočky - gravitační čočky pro ohyb světla podle speciální teorie relativity (Einstein, 1915) byly potvrzeny při zatmění slunce roku 1919. Sám Einstein nepředpokládal, že bude nalezena gravitační mikročočka způsobená ohybem světla jinou hvězdou. Považoval to za málo pravděpodobné, nejdříve skutečně byly nalezeny gravitační čočky způsobené velmi hmotnými objekty typu kvasarů, jejichž velikost je asi jako sluneční soustava. Roku 1979 si Bohdan Pačinski uvědomil, že malou pravděpodobnost hvězdy a exoplanety v zákrytu (asi 1 : 1 000 000) lze nahradit velkým počtem pozorování hvězd najednou v centrech galaxií (střed naší Mléčné dráhy leží v souhvězdí Střelce a je pozorovatelný stejně jako nám nejbližší mraky Magellanovy jen na jižní obloze). Přechod exoplanety přes hvězdu způsobuje gravitační mikročočku a "zoubek" na světelné křivce opovídá této exoplanetě. Takto lze objevit exoplanety i v sousedních galaxiích - dosud přes 10 exoplanet.
  • Metody přímé astronomie - dostačně hmotná exoplaneta zůsobí vlnitý pohyb mateřské hvězdy. Lze určit hmotnost, dobu oběhu a délku velké poloosy.
  • Přímé zobrazení exoplanety silným teleskopem nebo kosmickým dalekohledem. Zatím bylo takto nalezeno asi 10 exoplanet. Jedna z nich je v článku www.scienceworld.cz. Nové dalekohledy na běžné dráze jsou pro tuto metodu perspektivní.

Některé exoplanety

  • Planetární soustava u pulsaru 1257 +12, která je vzdálena asi 300 pc (1 parsec je 3,26 světelného roku). Jde o čtyři exoplanety ve vzdálenosti 0,19 AU až 2,7 AU, s dobou oběhu 25 dní až 3 roky, dvě mají velkou excenticitu dráhy. Hmotnost je od 0,02 hmotnosti Země (tedy srovnatelné s Měsícem), dále 4,3 hmotnosti Země a 3,9 hmotnosti Země. Nejvzdálenější těleso nejspíše s velkou excentricitou je patrně jádro komety o malé hmotnosti. Znovu uvedu, že jde o tělesa blízké hmotnosti Země až Měsíce, která jsou vzdálená takřka 1 000 světelných let. K našemu Neptunu dorazí světlo asi za 30*500 vteřin, takže hledání všeho druhu v naší planetární soustavě jsou asi jednodušší.
  • Exoplaneta CoRoT-7 b byla objevena v únoru 2009 kosmickým dalekohledem Corot (www.scienceworld.cz). Tato exoplaneta má asi 5 hmotností Země ( RNDr. Grygar uvádí 11 hmotností Země) a poloměr větší skoro dvakrát než Země a hustotu blízkou hustotě Země. Exoplanetu CoRoT-7 b najdeme v souhvězdí Jednorožce ve vzdálenosti asi 490 světelných let. Jde o skutečný exot i mezi exoplanetami. Doba oběhu je necelých 20 hodin a pohybuje se ve vzdálenosti asi 2,5 milionu km. Jedna strana je stále přivrácená k hvězdě a má teplotu asi 2 200°C, na odvrácené je teplota asi -210°C. Exoplaneta trpí doslova megavulkanickou činností sopek a výlevem lávy způsobené hlavně obrovskými slapovými silami.
  • Další exoplanety s malou hmotností jsou Gliese 876d s hmotností 5,8 hmotnosti Země (rok objevu 2005) a HD 4O307 b s 4,2 hmotnosti Země.
  • První obyvatelná planeta z jiné sluneční soustavy je možná v souhvězdí Vah. Exoplaneta zvaná Super-Země u Gliese 581 má povrchovou teplotu kolem 40°C. Předpokládám, že následující obrázek je vytvořen počítačovou grafikou a nebyl myšlen jako apríl, i když je datován 25 April 2007.

Obrázek superplanety u hvězdy Gliese 581. Zdroj: M. Grün, technet.cz.

Další díl miniseriálu chci napsat asi do měsíce a bude se týkat vesmírných a pozemských dalekohledů, dalších objevů a vlastností exoplanet.

Specializované severy www.exoplanety.cz a zvláště skvělý výklad na serveru http://hvezdy.astro.cz/exoplanety/

spolu s grafy a obrázky činí pokusy to sepsat lépe zbytečné. Já sám mám zmatky ve vesmírných dalekohledech a jejich možnostech, takže věřím, že takový mírně ucelený článek zbytečný být nemusí. Odborný článek a dobře srozumitelný článek Ing. M. Grüna na technet.cz se jmenuje Lidstvo hledá nové světy popisuje i metody vyhledávání exoplanet. A jak tomu tradičně při trajdání internetem bývá, s tímto článkem jsem neměl končit, ale začít, i když je z roku 2007.

Zbytečné je přesvědčovat zastánce zlomu roku 2012, ale předpokládám, že tyto stránky čtou i ti, kteří jsou fenoménu tohoto roku velmi skeptičtí. Já se bez celosvětových katastrof ve vývoji civilizací docela obejdu. Mnohé státy a kultury nebyly zničeny, ale asimilovaly se do dalších a účastnily se rozvoje na jiných místech. Židé byli ze své rodné země vyhnáni do celého světa, mocně se podíleli na ekonomickém a vědeckém pokroku a přežili jako národ i holokaust. Transformace jakýchsi vyvolených lidí a u některých fanatiků chápáno jako přežití jen skupiny vyvolených, se vyhlazovacím metodám podobá. Kritéria už visí ve vzduchu. A diskuze typu - Kdo není s námi je proti nám. Jsem proti strašení lidí fenoménem roku 2012 jako celosvětovou katastrofou - v dějinách lidstva žádná celosvětová katastrofa s nepřekonatelnými následky nenastala. Pokud někdo usiluje o to být lepším a užitečnějším člověkem a potřebuje tomu říkat Transformace, nic proti tomu. Náboženství už byla sice dávno vymyšlena a mohou i dnes pomáhat v těžkých situacích, ale bez zamyšlení se nad sebou samým se taky neobejdou.

Většinou u civilizací dochází k útlumu a poklesu v jedné oblasti a často rychlému rozvoji v oblasti jiné. Kdyby se malí zelení mužíci vylodili roku 1609 místo mořeplavce Hudsona v místě dnešního ostrova Manhattanu, nevsadili by ani zelený marťanský pětník na to, že zde bude za 400 let stát centrum největšího města nejsilnější technické, vojenské a vědecké světové mocnosti. Byla to krajina s javory, duby a kaštany, s bažinami, jezírky a s více než stovkou kilometrů vodních toků. Žili zde divocí krocani, bobři a medvědi baribalové. Manhattan v řeči domorodých Lenapů byl označován Mannahatta (ostrov mnoha pahorků). Pahorky srovnaly buldozery a osadníci rozvrátili indiánský svět jako invaze mimozemšťanů. Skalnatý podklad části tohoto ostrova umožnil stavět mrakodrapy. Na méně únosném podloží je dnes Central Park. Rozvoj nenastal tím, že by tehdy mnohem vyspělejší státy Evropy zanikly katastrofou. Prostě vývoj severoamerické civilizace byl díky Evropě, Africe a Asii nastartován a ve výhodných podmínkách neuvěřitelně zrychlil. Na úkor indiánské civilizace. Skutečné obsazování Ameriky evropskými osadníky a zemědělci začalo r. 1607 v Jamestownu, od Kolumbova objevení Ameriky r. 1492 uplynulo hodně let. Předvídat, že nějaký rok je počátkem katastrofy nebo změny, to je snadné a vždy úspěšné. Když tak se řekne, že změna se začne skutečně projevovat o desítky let později. K čemu tedy potřebujeme přelomový rok 2012?

Pardal

Zdroj: Hledani.Gnosis9.net


Použité a související zdroje:

Časopis Natonal Geograpfic, Česko, 09/2009.
http://www.astrovm.cz/.../psvv2009/Prezentace/PSvV_JGrygar.pdf - historie a metody exoplanet
www.exoplanety.cz - aktuální a odborné
http://hvezdy.astro.cz/exoplanety/ - historie exoplanet a metody
http://cs.wikipedia.org/wiki/Exoplaneta - výklad pojmů s grafy
http://hvezdy.astro.cz/exoplanety/51-metody-objevovani-planet
http://technet.idnes.cz/... - celkový článek o exoplanetách z roku 2007 od M. Grüna
http://kepler.nasa.gov/
http://kepler.nasa.gov/Mission/discoveries/
http://www.astro.cz/clanek/tisk/3145 - objevování exoplanet velikosti Země
http://cs.wikipedia.org/wiki/Maysk%C3%BD_kalend%C3%A1%C5%99 - mayský kalendář
http://zivotni-energie.cz/mayove-civilizace-rok-2012.html - mayská proroctví a rok 2012
http://digiweb.ihned.cz/.../nejchladnejsi-misto-ve-slunecni-soustave - teplota mínus 249°C na Měsíci
http://zpravy.idnes.cz/sonda-kepler-vyrazila-do-vesmiru... - dalekohled Kepler a život ve vesmíru
http://technet.idnes.cz/existuje-zivot-v-kosmickych-dalavach-odpoved-bude-hledat-sonda-kepler/
http://www.tyden.cz/.../rusove-zvazuji-akci-proti... - sonda proti asteroidu Apophis 2036
http://scienceworld.cz/aktuality/primi-spektrum-exoplanety-5356 - přímé spektrum exoplanety
http://scienceworld.cz/...dukaz-kamenne-exoplanety-5126 - kamenná exoplaneta blízká Zemi
http://www.vesmir.cz/clanek/kvazary-po-34-letech - počátky radioastronomie, kvasary


apríl 15, 2010 20:39 popoludní
  • krát komentár

5 krát komentár

  1. Obrázok používateľa komenski
    komenskimáj 18, 2010 21:12 popoludní

    Komentár: 

    V troskách spadlých mrakodrapů v NY se našly stopy látek, které obsahují supertrhaviny.Mrakodrapy padaly takřka volným pádem (asi tak když někomu pod zadkem podkopnete nohy židle).

    Na misi Apollo11 měla NASA v kabině k dispozici velmi kvalitní barevnou kameru, ale ke snímání svého údajného pobytu na měsíci trapnou kameru s kvalitou čb němých filmů z r.1900. Svislé hrany předmětů osvětlovaných z velmi velké dálky vrhají rovnoběžné stíny. I průměrný kameraman musí poznat že záběry z Měsíce jsou ve skutečnosti natočeny v nějakém studiu s umělým osvětlením.

    Velká spousta kompromitujících videí a fotografií z internetu záhadně mizí a je cenzurována.

    Cyklicky, s periodou cca 3600 let dochází prokazatelně na Zemi již hodně dlouho k velmi významným až katastrofickým změnám,které se nedají vysvětlit přirozenými fyzikálními pochody na Zemi a vlivem potvrzených planet v naší sluneční soustavě . Vznik rozumného života, člověka nelze vysvětlit pouze prostou evolucí bez zásahu zvnějšku.

    Nechtěl bych být v kůži autora po r.2012....a to už pamatuji leccos, JAK

  2. Obrázok používateľa Tom
    Tomjún 15, 2010 11:29 dopoludnia

    Komentár: 

    Pokud je vše tak obrovská konspirace, myslíte si, že by se někdy k Vám, absolutně nedůležitému jedinci ze střední Evropy, doneslo, co se našlo za látky ve WTC? Nenechte se vysmát. Přistání na měsíci - dokud tam nebudsete a neuvidíte vlajku, tak neuvěříte. Co se dá dělat? Galileovy taky nikdo nevěřil. No a ty Vaše cikly - jak to můžete tvrdit? Máte jediný důkaz? Jaká je nejstarší písemná zmínka o nějaké katastrofě? 3598 let? Vážně mě nechtějte rozesmát. Netvrdím, že je vše tak jak se píše, ale napsat někam s jistotou to co vy, je podle mě naprosto dětinské. A co se týče evoluce - je celá založená na "zásazích z vnějšku". Akorát že z vnějšku druhu - tzn. od jiných druhů, klimatu atd. To ale neznamená, že jsme "děti ze skumavky". Ono kdyby se všemu dařilo dokonale a neděly se náhody, tak není důvod se vyvíjet. Náhody jako přirozený výběr, změny klimatu apod...
    PS: pokud opravdu věříte tomu co jste napsal, tak Vám může být úplně jedno, jestli budete v kůži autora, protože jaksi nebude nic, že?
    Neberte to jako útok na svou osobu, ale jako útok proti kategorizaci

  3. Obrázok používateľa Sire
    Sirejún 15, 2010 15:57 popoludní

    Komentár: 

    Dolezitost nespociva v tom co si myslis, je nou vola zaujimat sa o udalosti za oponou, to dava kazdemu opravnenie casom prist veci na korienok.

    Vychadzas z neuveritelne zriedenych poznatkov, a ani tie si nemas kde overit - a vyraz "Nahoda jako prirozeny vyber" mi skratka berie dych...........

  4. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymjún 27, 2010 22:05 popoludní

    Komentár: 

    Pánové, jestli tady někdo z vás věří, že NASA prezentuje naprosto vše, co doposud objevila, tak ať si dá mokrý hadr na čelo. Společnosti NASA je dovoleno prezentovat jen to, co jí vláda povolí. Takže jestli víme zhruba 25% toho, co ví NASA, tak je to opravdu nadsazený odhad. Zvláštní je fakt, že i první člověk, který přistál na měsíci, ve svém projevu z roku 1994 prohlásil, že pravda musí být odhalena těmi, koho nazývá jako "protective liars".

  5. Obrázok používateľa lukas1555
    lukas1555september 03, 2010 10:04 dopoludnia

    Komentár: 

    Myslím, že těch 25% je hodně optimistický odhad. Já bych řekl tak 2-3% a jsem mírný pesimista. Na měsíci určitě byli, ale skutečné zaběry a rozhovory se k nám zatim nedostaly. A o těch cyklech se mluví ve všech starověkých textech. Bible, Epos o Gilgamešovi atd. Důkazy o těchto cyklech najdete ve všech starověkých civilizacích ve všech částech světa. S.Amerika indiání Hopi a další, J.Amerika Máyové, Indie starověké knihy psané sanskrtem Védy atd. Mohl bych pokračovat. Chcete mi někdo tvrdit, že to je náhoda, že všechny zaniklé civilizace naprosto nezávsile na sobě z různých časových epoch a z různých kontinetů popisují stejnou věc tj. příchod bohů z nebes a stvoření člověka k obrazu svému a předání člověku znalosti, vědomosti a písmo a zvěst toho, že jednou se zase vrátí. Je to asi tak stejně pravděpodobné jako to, že jsme se vyvinuly z bakterií přes ryby a opice až k homo sapiens sapiens nebo jak se tomu obecně věří a učí na školách. Nevim jak přesně se nám to snaží razit klíny do hlavy o přirozeném vývoji náhod, ale už tak v 6-7 letech jsem nechtěl věřit Darwinovým teoriím a za těch 15let se nic nezměnilo. Jen se utvrzuji ve svém názorů každým dalším dnem.

 

 

Top