Obrázok používateľa CEZ OKNO
Záhada Göbekli Tepe a jeho poselství

Jací byli naši předkové před 10 000 a více lety? Jedna z nejběžnějších představ je, že se jednalo o malou kočovnou skupinu, kterou donekonečna hnala snaha nalézt někde další a další jídlo. Muži lovili zvěř, zatímco ženy a děti shromažďovali ovoce, semena, kořeny, výhonky, hmyz a jiné poživatiny.


Technologická úroveň se odrážela v jemně opracovaném noži nebo kopí. Dobře se daly použít také sítě, koše a šňůry z nejrůznějších dostupných materiálů. Stálé struktury byly zbytečné, protože tato skupina nikdy nezůstala na jednom místě příliš dlouho. Veškerého materiálu i zboží k obchodu bylo stejně malé množství, jako majetku členů skupiny. Vše muselo být omezeno na věci, jež šly snadno přenášet. Ceněny byly klenoty (možná korálky, zuby zvířat nebo skořepiny navlečené na šňůrce) a osobní dekorace (body paint, tetování). V chladnějších klimatických podmínkách byl vhodný oděv vyráběn ze zvířecích kůží. Sociálních institucí bylo minimum. Až do počátku neolitické revoluce asi před 10 000 lety, kdy se objevilo zemědělství a domestikace zvířat. To umožnilo trvalé osídlení, což vedlo ke specializaci práce, rozvoji řemesel (včetně keramiky a kovoobrábění), budování významných staveb, dálkovému obchod a k pomalé a postupné evoluci komplexních společností.

Turecké Stonehenge

Nic z toho se nestalo přes noc. Trvalo to tisíce let a teprve kolem doby 4000 až 3000 př. n. l. se poprvé objevily skutečné příznaky vysoké kultury, jakožto jemné umění v ozdobných řemeslech, písemné záznamy, vědecká pozorování oblohy, komplexní politické organizace a v neposlední řadě také megalitické stavební projekty. Této úrovně úspěchu bylo dosaženo v Mezopotámii a údolích řek Nil a Indus na počátku třetího tisíciletí př. n. l. Velmi dobře známým příkladem je vzestup dynastického Egypta asi 3200 – 3100 př. n. l. a stavba Džoserovy pyramidy kolem roku 2630 př. n. l. Stonehenge v Anglii pochází z té samé doby.

Ačkoli přijímán mnohými jako dogma, může být tento pěkný čistý scénář naprosto špatný.

Zpochybnění uznávané historie

Již v roce 1991 jsem měl tu drzost, abych veřejně oznámil, že Velká sfinga v Egyptě, konvenčně datována do roku 2500 př. n. l. (panování faraona Khafre), má ve skutečnosti svůj původ v rozmezí let 7000 až 5000 př. n. l., případně dříve.

Tuto skutečnost jsem oznámil prostřednictvím prezentace v říjnu 1991 na výročním zasedání Americké geologické společnosti [Geological Society of America] (to bylo povoleno pouze poté, co bylo formální resumé, předložené spolu s mým kolegou John Anthony Westem, přijato na základě kladného profesionálního peer review). Pro svůj případ jsem využil vědecké analýzy, přesněji porovnání eroze a zvětrávacích profilů kolem Sfingy se starobylou klimatickou historií Egypta.

Stručně řečeno, Sfinga se nachází na okraji saharské pouště, hyper-vyprahlé oblasti za posledních 5000 let, ale na soše je patrná podstatná eroze způsobená deštěm. Původní stavba musí sahat tisíce let před rok 3000 př. n. l. (hlava byla do-vytesána v dynastické době).

Posunul jsem Velkou sfingu, snad nejmajestátnější a nejznámější sochu na světě, zpět do doby, kdy lidstvo údajně přecházelo z ekonomiky lovce-sběrače na usedavý způsob života. Lidé v době před 7000 a více lety byly velmi brutální a nehygieničtí, alespoň podle moderních civilizovaných norem. Určitě netesali obřích sochy (Sfinga je asi 20 metrů vysoká a více než 70 metrů dlouhá) z pevného podloží vápence. Ihned po svém oznámení, že je Sfinga o tolik starší, jsem byl atakován. Archeoložka Carol Redmount [University of California, Berkeley], byla citována v médiích, „Není jakkoliv možné, aby to byla pravda.“ Článek pokračoval: „Lidé z tohoto regionu by nemohli mít takovou technologii, správní instituce nebo dokonce vůli vybudovat takovou stavbu tisíce let před panováním Khafra,“ řekla Redmountová.

Počáteční vzrušení vyvrcholilo v únoru 1992 na „diskusi“ ohledně stáří Velké sfingy, která se konala v rámci schůze v Chicagu pořádanou Americkým sdružením pro povýšení vědy [American Association for the Advancement of Science]. Slovy New York Times, „Výměna názorů měla trvat hodinu, ale přelila se až do tiskové konference a vyvrcholila konfrontací na chodbě, které dominovaly zvýšené hlasy, a účastníci se svými slovy pouštěli na hodně tenký led vědecké zdvořilosti.“ Egyptolog Mark Lehner tehdy nemohl přijmout představu o možném stáří Sfingy a osobně na mě zaútočil, když označil můj výzkum jako „pseudovědu.“ Lehner tvrdil: „Pokud byla Sfinga postavena dřívější kulturou, kde je důkaz o její existenci? Kde jsou úlomky keramiky? Lidé té doby, to byli lovci a sběrači. Ti nestavěli města.“

V té době jsem neměl žádné zbytky keramických střepů. Ale byl jsem si jistý svou vědou a vytrval jsem ve svém názoru. O dvě desetiletí později máme něco lepšího, než střepy, a to dokonce z doby mnohem mladší, než byl můj původní konzervativní odhad stavby původní Sfingy mezi 5000 až 7000 př. n. l. (v současné době preferuji pro původní Sfingu spíše pozdější konec této časové řady, ne-li dokonce ještě pozdější než 7000 př. n. l.) Stáří Göbekli Tepe je odhadováno na více než 10 000 let.

Lepší než keramické střepy

Kousek od Urfa (alternativně Sanlıurfa), jihovýchodní Turecko, na vrcholu hory severně od Harran Plain se nachází Göbekli Tepe. Od roku 1995 zde Dr. Klaus Schmidt z Německého archeologického ústavu [German Archaeological Institute] provádí vykopávky. Nedávno jsem toto místo sám navštívil. Byl jsem ohromen!

V Göbekli Tepe stojí obrovské jemně vyřezávané a zdobené vápencové sloupy tvaru T. Mnoho z nich sahá do výšky 2 až 5,5 metru a váží odhadem 10 až 15 tun. Tyto sloupy stojí, stejně jako anglické Stonehenge, tak, aby pospolu tvořily kruhy. Jejich opracování je výjimečné. S jasnými ostrými hranami, na které by byl pyšný moderní zedník. Může to být klišé, ale nemůžu si pomoct a nevzpomenout si na úvodní scénu klasiky z roku 1968 filmu 2001: Vesmírná odysea. Skupina proto-lidí podobných opicím objeví obří monolit. Jím ovlivněni se naučí používat nástroje, což později vede k vzniku civilizace.

Rozmanité sloupy v Göbekli Tepe jsou zdobeny basreliéfy zvířat, včetně lišek, divokých kanců, hadů, zubrů (divoký skot), asijských divokých oslů, divokých ovcí, ptáků (jeřábi, supi), gazel a členovců (štíři, mravenci). Řezbářské práce jsou rafinované, propracované a krásně provedené. Nenajdeme zde pouze basreliéfy, ale také kruhové rytiny, včetně masožravé šelmy (nejspíše lva nebo jiné kočkovité šelma), které fungují jako „cesty“ od sloupů. Důkazem jest snaha o vytesání reliéfu kance o něco níže pod sloupy. Tyto rytiny byly nalezeny také v okolí těchto sloupů. Po jejich odkrytí jsou nyní tyto rytiny uschovány v muzeu Sanlıurfa. V tom samém muzeu najdeme také v životní velikosti sochu muže, který, ačkoli je považován za obyvatele Urfy (=Sanlıurfy), zřejmě pochází již z doby Göbekli Tepe.

Z Göbekli Tepe pochází také dokonale vrtané kamenné korálky. A, podle profesora Schmidta, některé kamenné sloupy byly postaveny na místním podloží, kdežto jiné byly zality do jakoby podlah z betonu nebo teraca (tj. litá zbroušená podlahovina bez spár z kamenné drtě v cementové maltě). Když bychom hodnotili styl a kvalitu práce a opracování sloupů, na mysl by nám nejspíše přišla doba mezi 3000 až 1000 př. n. l. Jaký by to byl omyl! Na základě radiokarbonové metody sahá Göbekli Tepe až do období 9000 až 10 000 př. n. l. a bylo pohřbeno úmyslně asi kolem roku 8000 př. n. l. To znamená, že místo sahá neuvěřitelných 10 000 až 12 000 let do minulosti!

Toto byl velmi pravděpodobně čas krutých kočovných lovců a sběračů, kteří podle mnoha akademiků neměli technologii, řídící instituce nebo samotnou vůli stavět takové struktury, jako ty v Göbekli Tepe. Je zde tedy evidentní rozpor mezi tím, co učili konvenční historikové a archeologové všechny ty roky a jednoznačnými důkazy na zemi.

Archeolog Ian Hodder při Stanford University komentoval Göbekli Tepe slovy: „neuvěřitelně velký a úžasný, datován směšně brzy… obrovské velké kameny a fantastické, vysoce rafinované umění… Mnoho lidí si myslí, že to všechno mění… Je to jako když se vylije voda z břehů. Všechny naše teorie byly špatné.“ Stejně jako mé předatování Velké sfingy, i Göbekli Tepe nás nutí přehodnotit naše vnímání starověku.

A stejně jako při mé práci na Sfinze, i nyní jsou odborníci zmateni Göbekli Tepe. Patrick Symmes napsal pro Newsweek: „Ale skutečný důvod, proč ruiny Göbekli zůstávají téměř neznámé a dosud nepopsané v učebnicích, je, že tyto důkazy jsou příliš silné, nikoliv příliš slabé. ‚Problémem tohoto objevu‘, jak [Glenn] Schwartz Johns Hopkins říká, ‚je to, že je tolik jedinečný.‘ Žádné další monumentální památky z tohoto období nebyly doposud nalezeny. Před Göbekli, lidé kreslili dřívkem figurky na stěny jeskyní, tvarovali hlínu do tvarů malých panenek a možná shromažďovali kameny pro přístřešky nebo aby uctili své bohy. Avšak dokonce i po Göbekli existuje jen málo důkazů o výjimečném stavitelství.

Stručně řečeno, máme důkazy o vyspělé kultuře a civilizaci kolem let 10 000 až 8000 př. n. l., ale ihned po ní je zřejmý civilizační pád či „pauza“ několik tisíců let, až do „vzestupu“ dalších nových vyspělých civilizací v Mezopotámii, Egyptě a jinde. Co se stalo?

Projev precese v Göbekli Tepe

Charakteristickým znakem vyspělé civilizace je přesné vědecké pozorování. Astronomie je často považována za nejstarší a navíc také za dosud nejsofistikovanější z věd. Obzvláště pro pozorování citlivý astronomický jev, jehož objev je přisuzován Hipparchusovi z ostrova Rhodos ve druhém století př. n. l., je pomalý pohyb hvězd vzhledem k rovníkové souřadnicové soustavě. Toto se obyčejně nazývá jako precese rovnodennosti. Celý cyklus, během kterého se hvězdy vracejí do svých výchozích postavení, trvá o něco méně než 26000 let. Někteří vědci tvrdí, že projev precese (lunisolární precese) byl znám starým Egypťanům a dalším raným civilizacím a projevuje se v mnoha mýtech po celém světě. Jiní naopak popírají toto tvrzení. Já ovšem našel důkaz projevu precese v Göbekli Tepe. Tím jsem přidal další vrstvu sofistikovanosti tohoto pozoruhodného místa.

Odhalené části Göbekli Tepe leží na jižním svahu kopce, odkud lze pozorovat jižní oblohu. A právě tam byla vykopána zachovalejší část ze čtyř kamenných kruhů (ohrad) na oblasti měřící asi 40 x 40 m2. Další, pozdější a menší, sloupy a struktury byly částečně odkryty odtud vzdálené 20-30 metrů severně a další pak asi 80 metrů západně. Dalších osmnáct a více kamenných kruhů se i nadále ukrývá podzemí a nebyly dosud identifikovány. Ohrada D se nachází nejdále na sever. Jihovýchodně od ní leží Ohrada C a přímo na jih od Ohrady D leží Ohrady B a A. Ohrady jsou velmi blízko u sebe, téměř hraničně. Každá ohrada má tento půdorys: dvojici vysokých ústředních sloupů paralelně obklopují kolem dokola menší sloupky, mezi kterými byla později postavena kamenná zeď. Pokud se nějaké dvě ohrady navzájem překrývají, mohlo se do nich přistupovat shora. Této domněnce napomáhají také vyřezávané kamenné „portály“, které byly objeveny a které měly být patrně zasazeny ve střeše ohrady.

Ústřední dvojice sloupů je převážně orientována směrem na jihovýchod, jako by společně vytvářely nějaký pozorovací koridor směřující k obloze. Ústřední sloupy Ohrady D obsahují paže a ruce, ruce položené v oblasti břicha nebo pupku, a tak je jasné, že antropomorfní sloupy jsou orientovány na jih. Orientace se nicméně s ohradou od ohrady mění. Pro Ohradu D jsou ústřední sloupy orientovány přibližně 7º východně od jihu, pro C přibližně 13° na východ od jihu, pro Ohradu B 20º východně od jihu a pro Ohradu A 35º východně od jihu. Tyto různé úhly naznačují, že stavitelé pozorovali hvězdy a budovali nové ohrady orientované postupně stále více k východu, když následovali jednotlivé hvězdy a hvězdokupy po dobu stovek let.

Co stavitelé pozorovali? Na to je těžké odpovědět, ale můžeme vyslovit některé domněnky. Je ráno, den jarní rovnodennosti, a jsme v roce cca. 10 000 př. n. l. Slunce na východě ještě nevyšlo nad Göbekli Tepe. Plejády, Býk a nejvýše postavený Orion jsou v jediném směru značeném ústředními kameny Ohrady D, s pásem Orionu nepříliš vysoko nad obzorem (jak je vidět z nejlepší vyhlídky v této oblasti), jak začíná svítat. Podobný scénář se odehrál při orientaci centrálních kamenů Ohrady C cca. 9500 př. n. l. a Ohrady B asi 9000 př. n. l. Ohrada A je orientována na Plejády, Býka a Orion ráno v den jarní rovnodennosti cca. 8500 př. n. l., ale vzhledem ke změnám v důsledku precese, celý Orionův pás už vyšel nad obzor dříve, než začalo svítat. A konečně kolem roku 8150 př. n. l. Orionův pás zůstal pod obzorem při úsvitu ráno v den jarní rovnodennosti. Tato data se hodí i do časového rámce stanoveného pro Göbekli Tepe na základě radiokarbonové datování.

Jev jarní rovnodennosti lze snadno pozorovat a zaznamenat a již od počátků zaznamenávané historie se jedná o důležitý fakt, který je oslavován. V mnoha kalendářích znamená první den v roce a je vázán na kosmologické vytváření příběhů. Domnívám se, že tyto tradice musíme v čase vrátit zpět do doby Göbekli Tepe, ne-li ještě dříve.

Část oblohy zahrnující Orion a Býka byla ohniskem zájmu starověkých lidí na desítky tisíc let v Evropě a na Středním východě. Zde se nachází hvězdy z pásu Oriona a Hyády (hvězdokupa), stejně jako Plejády. Badatelé jako je Michael Rappenglueck, Frank Edge a Luz Antequera Congregado identifikovali souhvězdí Býka a Plejády mezi kresbami v jeskyni Lascaux, Francie, jejíž stáří se odhaduje na 16 500 let. Rappenglueck navíc tvrdí, že malá destička z Německa, vyřezaná z mamutí slonoviny a datovaná přinejmenším do doby 32 500 př. n. l., líčí souhvězdí Orion ve známém podobě – muž s úzkým pasem s rozpaženýma rukama a nohama.

S ohledem na takový důkaz je rozumné předpokládat, že lidé z Göbekli Tepe uznávali Orion jako lidskou bytost, snad i jako lovce. Zbytky savců nalezené při odkrývání Göbekli Tepe (včetně mnoha gazel, zubrů nebo jiného divokého dobytka, oslů, lišek, divokých ovcí/koz a kanců) stejně jako reliéfy na sloupech mohou být známkami lovecké společnosti. K tomu všemu studium antropomorfních sloupů Ohrady D odhalilo, že tyto sloupy mohou ve stylizované podobě zastupovat právě Orion. Nejen že mají paže (které by mohly být interpretovány jako „upažený Orion“), ale také prominentní pásy (pás hvězd Orionu) a v oblasti beder pokrývku z liščí kožešiny, což může představovat Mlhovinu Orion a asociovat další přidružené fenomény ve vesmíru.

Můj názor, že lidé z Göbekli Tepe pozorovali část oblohy Orion-Býk-Plejády ráno v den jarní rovnodennosti, je pouze hypotéza. Pokud pozorovali hvězdy (oproti Slunci, například), pak museli přizpůsobit svá pozorování v průběhu staletí právě změnám v důsledku precese. A možná, že pozorovali něco víc než jen Slunce, Měsíce, planety a hvězdy.

Göbekli Tepe, Velikonoční ostrov a spojení s plazmou

Po návratu z Velikonočního ostrova (leden 2010) a nedlouho před návštěvou Göbekli Tepe (květen 2010) jsem byl překvapen, když jsem viděl četné ikonografické podobnosti mezi těmito dvěma místy. Věřím v pravost těchto podobností, ale nemohu si tím být naprosto jistý a především nemohu být na obou místech zároveň, abych tuto naprostou pravost zaručil. Každopádně na konci poslední doby ledové se na obou těchto místech možná na nebi udály velkolepé plazmatické jevy.

Význačné jsou pro Velikonoční ostrov moai – obrovské kamenné hlavy a torza těl rozesety po celém ostrově a vážící mnoho tun. V případě Göbekli Tepe celé jeho scéně dominují kamenné sloupy. Kupodivu, stejně jako moai, tak antropomorfní ústřední sloupy Ohrady D v Göbekli Tepe mají paže a ruce umístěny podobně proti tělu. Ruce jsou přes sebe přeloženy v oblasti břicha a pupku. Moai vzhlíží k obloze a já věřím, že sloupy v Göbekli Tepe k obloze také vzhlíží. Hledají snad stejné jevy?

Jak jsem již jednou jinde uvedl, domorodí obyvatelé Velikonočního ostrova nejspíše svým jazykem rongorongo zaznamenali jednu z hlavních plazmatických událostí uskutečněnou před tisíci lety, na konci poslední doby ledové. Plazma se skládá z elektricky nabitých částic. Ke známým projevům plazmy na Zemi dnes patří blesky a polární záře, severní a jižní světla. V minulosti došlo k mnoha daleko silnějším plazmatickým událostem nejspíše kvůli vyvržení koronální hmoty ze Slunce směrem k Zemi, anebo emise z jiných nebeských objektů prolétajících v okolí Země. Silné plazmové jevy mohou způsobit silné elektrické výboje směřující na Zemi, kde může dojít k velkoplošným výpadkům proudu anebo dokonce spalování nejrůznějších materiálů.

Anthony L. Peratt, odborník na fyziku plazmatu a jeho kolegové z Los Alamos prokázali, že petroglyfy nalezené po celém světě v sobě nesou záznamy o intenzivní plazmové události (nebo událostech) v dávné historii. Peratt zjistil, že silné plazmové jevy pozorované na obloze svými charakteristickými tvary možná připomínají humanoidní postavy, lidi s ptačí hlavou, sady kroužků nebo sady ve tvaru koblih a také svíjející se hady – tyto tvary se odráží v dávných petroglyfech. Události spojené s plazmou mohou být dominantním námětem nalezeným mezi starověkými pozůstatky na Velikonočním ostrově. Stejně tak může být plazma významná pro pochopení Göbekli Tepe.

Jeden z těch podivných a matoucích aspektů Göbekli Tepe je ten, že nebylo jednoduše opuštěno a uvedeno v další chvíli v zapomnění, ale záměrně pohřbeno asi 8000 př. n. l. Navíc před poslední etapou pohřbení města byly postaveny kamenné zídky mezi jemně tesanými sloupy. Tyto zídky jsou, podle mého názoru, jasně druhotné, a tedy dostavěné později, a stejně jako v mnoha jiných případech, i ony jsou postaveny, aby ochránily jemnou reliéfní řezbářskou činnost viditelnou na sloupech. Jsou také mnohem hrubější než sloupy samotné. Navíc se zdá, že některé sloupy se zlomily nebo rozpadly a následně byly opět opraveny nebo dokonce znovu postaveny na stejná místa, když byly stavěny ony zídky. V několika případech základy zlomených sloupů zcela chybí nebo leží vodorovně pod vrcholky zlomených sloupů, které byly navršeny do správné výšky na hromadě kamení. V této pozdní fázi byly stěny a sloupy možná zastřešeny.

Mezi zvláštnosti Velikonočního ostrova se řadí nízko položené, masivní, silnostěnné kamenné budovy s úzkými vchody, které vypadají jako bunkry nebo úkryty (před radioaktivním spadem). Tyto kamenné "domy" na Velikonočním ostrově jsou podobné strukturám tvořeným stěnami a sloupy z Göbekli Tepe. Mohly by tyto v obou případech být jakousi ochranou před nějakým typem jevů přicházejících z nebes, jako jsou například útoky plazmy?

Někdo by mohl porovnávání mezi Velikonočním ostrovem a Göbekli Tepe kritizovat nejen na základě toho, že jsou na opačných stranách zeměkoule, ale také že je zdánlivě časově oddělují tisíce let (Göbekli Tepe z roku 8000 př. n. l. a dříve, zatímco podle standardních chronologií nebyl Velikonoční ostrov obýván dříve než pouze před 1500 lety). Jako protiargument se ptám, zda opravdu víme, kdy byl Velikonoční ostrov poprvé kolonizován. I když dochované památky a struktury na Velikonočním ostrově jsou z relativně pozdního období, mohou se v nich odrážet dřívější tradice a styly, které možná s sebou přinesli osadníci odjinud a právě z doby, ze kterých se datují možné intenzivní plazmatické výbuchy. Destičky v jazyce rongorongo pečlivě uchovávají staré texty, které mohly být znovu a znovu přepisovány.

Přesně jak jsem tvrdil o záznamech rongorongo z Velikonočního ostrova, které v sobě uchovávají plazmatické události na dávnověkém nebi, tak možná také některé motivy nalezené v Göbekli Tepe toto v sobě uchovávají. Peratt vytvořil spojení mezi petroglyfy ptačího muže a plazmových jevů po celém světě. Na Velikonočním ostrově najdeme mezi rongorongo hieroglyfy petroglyfy ptačího muže a další ptačí symboly. V Göbekli Tepe byl velmi podobný pták vytesaný do jednoho ze sloupů. Peratt shromáždil mnoho plazmových jevů, které lze interpretovat do vzhledu hadů. Množství hadů bylo nalezeno na sloupech Göbekli Tepe plazících se svisle nahoru a dolů k jednotlivým koncům některých sloupů. Mohli by tito hadi reprezentovat velká záření plazmy?

Pohřbeno pro potomstvo

Na základě postupně a pomalu sesbíraných důkazů se zdá, že v dávnověku došlo k mnoha velkým plazmovým událostem. V předchozím článku (viz. New Dawn 121) jsem předpokládal, že ústřední plazmová událost z doby kolem 9700 př. n. l. pomohla ke konci poslední doby ledové. Pokud je radiokarbonové datování Göbekli Tepe (cca. 10 000 až 8000 př. n. l.) správné, dá se spekulovat, že byl první kamenný kruh postaven právě v reakci na tuto plazmovou událost z doby cca. 9700 př. n. l.

Plazmatické jevy byly pozorovány jako přicházející z jihu, tedy směrem k němuž je komplex Göbekli Tepe orientován. Plazmatické události mohou nadále pokračovat po celá staletí a mohou korelovat s přídavky a zpracováními - kamenné zídky a další kamenné kruhy – viděnými v Göbekli Tepe. Možná že takový výskyt plazmy byl pro lidi z Göbekli Tepe až příliš a tak opustili toto místo, avšak ne dřív, než ho pečlivě uschovali, pohřbili. Jestli bylo jejich úmyslem se vrátit, až se obloha uklidní, anebo zachovat svou práci pro příští generace, to nevíme.

Co se stalo v Göbekli Tepe? Jací byli lidé v tomto čase? Co prožívali? Proč pohřbili svou tvorbu a odešli? Kam se poděli? To mohou být víc než jen jednoduché akademické otázky. Domnívám se, že lidé z Göbekli Tepe zažili něco dramatického. Něco tak důležitého, že cítili obrovské nutkání to někam zaznamenat pro další generace, například vytesáním do kamene, ve kterém by jejich zpráva mohla přetrvat i více než deset tisíc let. Vynaložili obrovské prostředky a úsilí, aby nám zanechali tuto zprávu. Možná varování. Nyní nastal čas, abychom jej plně odhalili a rozluštili, co nám tím chtějí vlastně říci.

Robert M. Schoch, Ph.D.

www.newdawnmagazine.com

Preklad: Marek Pernica

Foto: New Dawn Magazine

Zdroj: astronauti.cz


Súvisiace:

Göbekli Tepe
http://www.cez-okno.net/gobekli-tepe


Sekcie: 
Štítky: 
september 19, 2013 23:57 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top