Obrázok používateľa CEZ OKNO
PARANORMÁLNÍ JEVY A ZVÍŘATA 1.

V tomto článku si uvedeme několik ukázek z knihy Ernesta Bozzano. Tento italský parapsycholog píšící francouzsky ve svém díle shromáždil množství pozorování o tom, že kromě známé skutečnosti předvídání hrozících atmosférických katastrof, zemětřesení, vulkanických erupcí apod. nebo smrti člověka (psi tzv. "vyjí na smrt"), jsou zvířata schopna vnímat projevy tzv. „strašení“, zjevení a ostatní paranormální jevy podobně jako lidé. V mnoha případech zvířata dokonce člověka svým chováním (projevy strachu) teprve upozorní na probíhající jev. Autor z těchto pozorování vyvozuje, že nejen člověk, ale i zvířata mají duši, která přežívá zánik fyzického těla.

 

Purpurové světlo

Jedná se o malého psíka, kterého si všichni oblíbili, vyprávějí slečny Lubow a Wera Krianowski. Psík onemocněl, trpěl dušností a kašlem, ale ošetřující veterinář to nepovažoval za nic vážného… Jednou v noci se stav Boniky (to bylo jeho jméno) náhle zhoršil. Měli jsme obavy, a rozhodli jsme se, že hned ráno půjdeme k veterináři…

Ráno Wera s matkou a s naším malým nemocným odjely. Zůstala jsem doma sama a dala se do psaní. Byla jsem tak ponořena do práce, že jsem zapomněla na jejich odjezd. Náhle jsem uslyšela zakašlat psa ve vedlejší místnosti, kde byl jeho košík v době nemoci… Ze zvyku jsem se zvedla a přistoupila ke košíku. Když jsem uviděla, že je prázdný, vzpomněla jsem si, že matka a Wera s Bonikou odjely, a zůstala jsem zmatená…

Stála jsem zamyšleně před prázdným košíkem, když tu se poblíž ozvalo zasténání,… potom ještě jedno, které se zdálo přicházet ze sousední místnosti a pak třetí ztrácející se v dáli… podívala jsem se na hodiny, bylo za pět minut dvanáct.

Zneklidněná a rozechvělá jsem přistoupila k oknu a čekala na návrat matky a sestry. Když jsem viděla jak Wera přichází sama, běžela jsem k ní a řekla jsem přímo: "Bonika zemřela". "Jak to víš?" řekla Wera zaraženě. Než jsem jí odpověděla, zeptala jsem se v kolik to bylo hodin. "Několik minut před dvanáctou" odpověděla Wera a vyprávěla následující.

K veterináři přišli kolem jedenácté hodiny, ale ten ještě nebyl doma… Sluha je prosil, aby počkaly, že pán se musí v poledne vrátit… Zůstaly tedy, a protože pes byl stále víc a víc neklidný, pokládala ho Wera na divan a hned zase na zem a sledovala netrpělivě hodiny… Zbývalo už jen několik minut do dvanácté, když pes dostal znovu záchvat dušnosti. Wera ho chtěla položit na divan. Ale když ho zvedla, uviděla jak zvíře a její ruce zaplavilo intensivní oslnivé purpurové světlo, a aniž by pochopila, co to znamená, zvolala: Hoří! Matka nic neviděla, ale protože byla otočená zády ke krbu, domnívala se, že oheň zachvátil její šaty a otočila se. Se zděšením uviděla, že žádný oheň v krbu není. Vzápětí zjistila, že pes vydechl naposledy…

 

Pes vidí vraha

Ten večer kdy došlo k vraždě seděla paní Teriss v salonu hotelu v Belford Park. Měla na klíně malého teriéra jménem Davie, který spal. Její děti William a Tom byly s ní. Bylo 7.20 h, když pes náhle bez jakékoliv předzvěsti skočil na zem a začal se zuřivě vrhat sem a tam, přitom vrčel a štěkal, skřípal zubama, kousal v mimořádném stavu zlosti a hrůzy… A přesně v 7.20 h byl herec W. Teriss zavražděn.

 

Umírající přítel se loučí

Jeden z mých přátel, který bydlí v Kensingtonu, vypráví pan J.W. Boulding, byl dlouho nemocný. Jednou v létě v neděli večer k němu jeli na návštěvu další z mých přátel se svojí ženou. Když přijeli do určitého místa nedaleko obydlí nemocného, kůň se zastavil jako před nějakou překážkou a odmítal jít dál. Zdálo se, že se ho najednou zmocnila hrůza. Chvěl se, couval, vzpínal se a přitom velice vyděsil osoby ve voze. Po chvíli se dáma zvedla, aby se podívala co se děje a ke svému velkému úžasu uviděla jak před koněm stojí s otevřenou náručí nemocný přítel, kterého jeli navštívit! Její zděšení bylo takové, že omdlela a padla zpět na polštáře vozu. Její muž tedy nařídil kočímu, aby se vrátil domů. Bylo 16 h odpoledne. Později se rozhodli vydat se znovu na cestu. Když přijeli k domu přítele, všimli si zavřených okenic. Krátce nato se dověděli, že nemocný právě zemřel v hodinu, kdy se objevil před koněm. Je třeba si pamatovat, že kůň jako první spatřil zjevení. To je okolnost, která podporuje tvrzení velkého počtu osob, že zvířata sdílejí s člověkem schopnost jasnovidnosti.

 

Vznášející se fantom

Pan a paní Montgomery vyprávějí: jednou v létě r. 1875 ke čtvrté hodině odpoledne jsem se vracel se svou sestrou povozem (bylo nám tehdy třináct let), a tu jsme náhle uviděli nad živým plotem vznášející se podobu ženy, která se nehlučně přesouvala přes cestu. Toto zjevení bylo bílé, v šikmé poloze a asi deset stop nad zemí.

Kůň se zastavil a tak se třásl hrůzou, že se nedal ovládat. Vykřikl jsem: "Vidíte to?" Sestra odpověděla, že to také vidí a položila tutéž otázku Caffreyovi ve voze.

Zjevení překročilo plot, přesunulo se přes cestu a pokračovalo přes pole, kde se nám za plantáží ztratilo s očí. Myslím, že jsme to pozorovali po dvě minuty. Nikdy se nedotklo země, ale stále plulo v malé vzdálenosti nad ní...

Nikdy jsem nic podobného neviděl a neměl jsem žádnou jinou vizi ani před tím ani po tom. Všichni tři jsme byli zdraví, bylo hezké počasí a před cestou nám nikdo nevsugeroval myšlenku na zjevení.

Jak jsme se později dověděli, říkalo se o této cestě, že tam straší, několik obyvatel kraje tam uvidělo zjevení.

 

Pes se v noci sám bojí

Ve své knize o věštkyni de Prévost hovoří dr. J. Kerner o zjevení, které tato žena opakovaně vídala po více než rok. Podle jeho slov pokaždé, když věštkyně oznámila přítomnost zjevení, se pes - chrt patřící rodině - choval tak, že se dalo předpokládat, že ho vidí také. Běžel ihned k některé z přítomných osob, jakoby ji chtěl žádat o ochranu a často přitom naříkavě vyl. Ode dne, kdy spatřil zjevení poprvé, nechtěl v noci zůstat sám.

 

Proč mne obviňujete

Stalo se to v r. 187... v našem domě, říká paní B.. Byli jsme v místnosti tři: naše sousedka paní T., která nás přišla navštívit, můj muž a já. Byli jsme v malém salonu nedaleko otevřených dveří, které vedly do ložnice osvětlené velkým oknem. Paní T. seděla na lehátku naproti těmto dveřím, já jsem seděla vedle ní na sedačce a také naproti dveřím, můj muž byl v rohu a neviděl na dveře. U nohou mi ležel pes Beppo s hlavou otočenou k východu z pokoje. Hovořili jsme o události, která se stala v rodině T., kde žena pod vlivem vášně opustila své děti a svého muže, který si v zoufalství prohnal kulku hlavou. Můj muž obviňoval ženu, paní T. obviňovala muže, kterého si vždy velice vážila. Přesto ho v tomto případě neomlouvala. Náhle se odmlčela, pes zvedl hlavu, začal výt, měl zježené chlupy a chtěl se vrhnout k otevřeným dveřím ložnice. Pes mi unikal z rukou jakoby se chtěl na někoho vrhnout. Sotva jsem ho udržela. Můj muž ho chtěl udeřit, ale já jsem ho chránila. Ani já, ani on jsme kromě zlosti psa nic neviděli. Paní T. se odmlčela, a když se zvíře uklidnilo navrhla, abychom přešli do další místnosti, kde byl její muž. Brzy potom pan a paní T. odešli a teprve později při mé návštěvě u ní mi paní T. řekla, že přede dveřmi mé ložnice viděla fantom toho, koho obviňovala; byl oděný bíle a v jeho pohybech se zračil výraz zoufalství, jakoby jí vyčítal, že i ona je proti němu. "Váš Beppo viděl to samé, řekla, byl divoký a chtěl se na zjevení vrhnout". Dobře jsem si všimla zuřivosti psa, ale zjevení jsem neviděla.

 

Pes ohlásil smrt svého dvouletého pána

Pan Robert Dale Owen byl svědkem tohoto případu: dvouletý bratr sl. Haas měl malého psíka, svého trvalého druha, kterého měl velmi rád a také psík mu byl velmi oddaný. Řeklo by se, že nad ním bděl s otcovskou péčí… Jednoho dne, když chlapec pobíhal po salóně sem a tam, zakopl o koberec a upadl. Jeho sestra přiběhla, zvedla ho a snažila se utišit jeho slzy. V době oběda rodiče zpozorovali, že chlapec natahuje levou ruku namísto pravé a zjistili, že pravou rukou nemůže pohybovat. Namasírovali mu nemocnou paži alkoholovým roztokem kafru, a protože si na nic nestěžoval, posadili ho ke stolu. Náhle se psík přiblížil k židli dítěte a začal nezvykle plačtivě výt. Pokusili se ho odvést, ale pes vyl dál v sousední místnosti. Odvedli ho z domu a vyhostili do zahrady. Pes se postavil pod okno dítěte a vyl dál s krátkými intervaly oddechu, a pokračoval tak po celou noc přes naše úsilí zahnat ho.

Večer téhož dne chlapec vážně onemocněl na následky svého pádu a v jednu hodinu v noci zemřel. Do té doby se stále opakovalo v krátkých intervalech smutné vytí psa. Když chlapec vydechl, pes přestal výt.

 

Zabijte toho psa

Paní C. Borderieux uvádí tento příběh: malíř a parapsycholog pan Marcel Mangin, který zemřel v r.1915, vlastnil psa nadaného schopností vycítit předem smrt členů rodiny. Dokonce dříve, než začala nemoc znepokojovat okolí, dalo se zvíře do zvláštního vytí tak, že si nakonec lidé této předzvěsti všimli a vyděsilo je to.

P. M.Mangin zemřel náhle na embolii. Den před tím, kdy nic nenasvědčovalo tak blízkému konci umělce, začal pes výt charakteristickým způsobem. - Co chce říci to ošklivé zvíře? ptali se pan a paní Mangin. Druhý den malíř zemřel…

Je třeba dodat, že vyděšená paní Mangin nechala osudného psa nespravedlivě utratit.

 

Pes se bojí vstoupit do pokoje

Paní R. vypráví: V jednom strašidelném domě v Hammersmith bylo slyšet různé zvuky včetně kroků, nářků a vzdechů, dveře se samy otevíraly bez jakékoliv zjevné příčiny, zjevil se tam fantom ženy, který viděly postupně tři dospělé osoby a šestiletá dívenka, a tyto jevy vnímal také pes. Známé zvuky se ozvaly znovu v knihovně. Byly to zvuky padajících předmětů, prudce se chvějících oken, mocné otřesy v celém domě. Nakonec se také začalo hřmotně chvět okno mého pokoje. Přitom pes bez přestání vyl a hluk a rány nabíraly na intenzitě. Opustila jsem svůj pokoj a uchýlila se do pokoje Heleny, kde jsme strávili zbytek noci. Druhý den bylo na psovi jasně vidět, že pohled na pokoj, ve kterém strašilo, ho stále děsí. Zavolala jsem ho, aby tam šel se mnou, ale schoulil se na prahu a svěsil ocas mezi nohy. Bylo zřejmé, že se bojí tam vstoupit…

 

Pes viděl fantom

Paní R. C. Morton vypráví o chování psa teriéra ve strašidelném domě, ve kterém bydlí a kde se kromě jiného zjevoval fantom ženy v černém: vzpomínám si, že jsem dvakrát viděla psa běžet po schodech dolů do vestibulu, přitom vesele vrtěl ocasem a hrbil se, jak mají psi ve zvyku, když očekávají pohlazení. Běžel s velkým elánem a výrazem radosti, přesně tak jako kdyby tam byla nějaká osoba. Ale za chvíli jsme ho viděli, jak ve spěchu prchá s ocasem mezi nohama, celý se třásl a utíkal se skrýt pod pohovkou. Měli jsme zcela jednoznačný dojem, že spatřil fantom. Jeho chování bylo tak charakteristické, že se to ani nedá popsat.

 

Mlhavý sloup děsí koně

Vila dr. G. v New Yorku se nachází ve Fishkill na řece Hudson. Dne 20. října se jeho dcera sl. F. - G. vracela v pokročilou večerní hodinu z New Yorku. Kočí na ni čekal na nádraží s lehkou čtyřkolkou a výborným koněm. Noc byla velmi temná a vůz neměl lucerny. Cesta byla snadná a kůň cválal klidně po silnici. Vrcholky lemované stromy ještě zvyšovaly temnotu, když se náhle kůň začal divoce vzpínat, zatímco kočí nevěděl, co si má počít. Sl. F.G. uviděla dlouhý bělavý sloup podobný mlze, který se zvedl uprostřed cesty naproti koni, přesunul se vedle něho, lehce se dotkl lokte dívky a zmizel za jejími zády. V okamžiku dotyku pocítila chlad a zmocnilo se jí mrazení. V každém případě uvažovala příliš pozitivně nato, aby přijala nadpřirozené vysvětlení jevu. Obrátila se ke kočímu a řekla: "Dávej pozor, Michael, museli jsme něco přejet. Běž se podívat, co se stalo." Ale kočí otálel, byl neklidný a prohlásil, že se vůbec nejedná o hmotnou nehodu, ale o setkání s fantomem. Dodal: "Vy i já se můžeme mýlit, ale to nelze říci o koni. To ubohé zvíře se potí a třese." Nakonec se rozhodl sestoupit a podívat se, ale na cestě nic nezjistil. Poté se znovu vydali na cestu. Sl. F.G. nařídila kočímu, aby nikomu neříkal, co se stalo, aby nepoděsil služebnictvo.

Po několika dnech sl. F.G. vyprávěla příběh jednomu hostovi, který přišel na návštěvu a už dlouho bydlel ve Fishkill. Dotyčný muž poslouchal se živým zájmem a pak řekl:"Viděli jste fantom Verplancka". A podal toto vysvětlení:

V době předchozí generace zde bydlela sl. Verplanck, dědička velké dánské rodiny, a byla zamilovaná do jednoho mladého advokáta z New Yorku. Její rodina si ale přála, aby se provdala za svého bratrance jménem Samuel Verplanck. Večer 20. října ji měl mladý advokát navštívit. Ale v tu dobu nastala prudká bouře a on nepřišel. Následující ráno sl. Verplanck tvrdila: "V noci byl zavražděn".

Po několika minutách se k nim donesla novina, že byla objevena jeho mrtvola s dýkou zabodnutou do srdce. Ve stejnou dobu zmizel Samuel Verplanck. Neuviděli ho už nikdy. Za krátký čas se začalo říkat, že v noci 20. října se Samuel Verplanck objevil na místě zločinu. To co se přihodilo sl. F.G. v noci 20. října potvrzuje tuto tradici.

 

Několik ukázek z knihy Ernesta Bozzano: Les Manifestations Métapsychiques et les Animaux (Metapsychické projevy a zvířata), Paris, reedice 1998

 

Preklad JUDr. Jiří Kult

 

Zdroj: Exopolitika.cz

 

august 19, 2010 18:01 popoludní
  • x komentár

0 x komentár

 

 

Top