Obrázok používateľa CEZ OKNO
Základy tajných nauk II

VZNIK ČLOVĚKA1


I.



1. „Lha (anděl), jenž pohybuje čtvrtým světem (naší zeměkoulí), jest sluhou Lhaů Sedmi (andělů planetárních), jež se pohybují na svých triumfálních vozech v kruhu kolem svého Pána, jediné (to) Vše-oko našeho světa. Jeho dech dává Sedmi život. Dal život Prvému. To jsou Draci Moudrosti.”

Slovo „Lha” značí nebeskou nebo nadpozemskou podstatnost, ať už ji nazveme „anděl”, „ďábel”, „duch” atd. nebo „inteligence”.

Níže stojící inteligence jsou výše stojícím podřízeny právě tak, jako planěly některého ze slunečních systémů jsou podrobeny slunci tohoto systému, a jako dává fyzické slunce všem planetám život, tak jest duchovní slunce všehomíra pramenem vědomí pro všechny bytosti ve vesmíru.

2. „Země pravila: Pane se zářícím obličejem (slunce), můj dům jest prázdný. Pošli své syny, aby tento míč země zalidnili. Poslal jsi svých sedm synů Pánu Pravdy; vidí tě sedmkrát blíže a cítí tvoji přítomnost sedmkrát více. Zapověděl jsi svým služebníkům, malým kolům, aby chytali tvé světlo a tvé teplo a překáželi tvé veliké dobrotivosti na její cestě. Pošli je nyní svému služebníku.”

V tomto verši se vyjadřuje touha ducha země přijímati sluneční sílu vyšší inteligence (Merkur;3 nebyl však k tomu ještě zralý, a po ruce jsoucí lidská těla nebyla ještě způsobilá sloužiti za bydliště pro syny světla.4

3. „Tu pravil Pán se zářícím obličejem: Chci ti poslati oheň, započalo-li dílo. Pozdvihli svůj hlas k jiným Lokům; obrať se na Otce, Pána Lotosu; pak ať jeho Synové, tvůj lid, jsou pod panstvím Otců (Pitripati), Tvoji lidé budou smrtelní.5 Lidé Pána Moudrosti (Buddhy), nikoliv synové Somy (měsíce), jsou nesmrtelní. Ustaň v naříkání. Sedm tvých rouch visí ještě na tobě. Nejsi ještě připravena, tvoji lidé nejsou ještě zralí.”

Pitarové čili Piotriové (Otcové) jsou tito Boží Synové neboli Synové Světla, výrobci lidí. Jenom nebeský „Adam” byl stvořen jako otisk BOHA, pozemský Adam jest vytvářen z „prachu země”.

Za každého období jest lidský organismus vytvořen dle svého způsobu, který se hodí k okolí. Prvá rasa lidí byla v stejném stupni éterickou, jako my jsme přirozenosti hmotné, a její organismus odpovídal tehdy panujícím poměrům. Evoluce fyzického (materiálního) člověka, „Lemuriů”, se dělá teprve před 18,000.000 roky.

Na začátku každého Kalpa (kola) se země znova obrodí. Jako se Jiva (monada) člověka při každé inkarnaci přiodí novým tělem, tak rozvinuje Jiva země (zemská J.) na počátku každé „periody stvoření” nový háv, ve kterém opět vstupuje do stavu subjektivního do objektivního vezdejšího bytí v prostoru.6

4. „A po velikém nářku odhodila (země) svá tri stará roucha, přiodila se v sedm nových a stanula tu ve svém prvém (rouchu.)”

Země odhodila své tři „kůže” či „roucha”, když přestála tři prvé evoluční periody (kola). My se nyní nalézáme ve čtvrté z těchto sedmi, která zaujímá velikou periodu světovou.

II.

Příroda se sama bez pomoci shůry nestává dokonalou



5. „Kolo vířilo po třicet Crore 300 mil. let a způsobilo Rupy (formy); měkké kamení, jež ztvrdlo, a tvrdé rostliny, jež změkly, viditelné z neviditelného, hmyz a malé tvory. Když tyto formy Matku tísnily, setřásla je země se svého hřbetu. Po třiceti Crore let se země točila. (Měnila sklon zemské osy.) Ležela na hřbetě, na straně. Nevolala po Synech Nebes a nepožadovala Synů Moudrosti. Tvořila ze svých vlastních prsou, způsobila vodní lidi, kteří byli hrozné podoby a zlí.”

Tento verš se vztahuje na změny ve sklonu zemské osy a s tím spojené „potopy světa” a chaotické stavy, v nichž povstaly monstrosity (obludnosti) přirozenosti pololidské a polozvířecí. Vodní lidé, o nichž jest zde řeč, byly pochybeným pokusem přírody v tvoření lidských forem, jež by byly schopny sloužiti za příbytky bohů.7

Podle „Puran” se uskutečnila všeliká nezdařená stvoření, když se BRAHMA, obveseloval” tím, že tvořil světy, až konečně přivodil svět, při němž „BŮH viděl, že dobré bylo”. (Mojžíš I, 31.) „Z hloubí vod a temnoty pocházely hrozné tvory; lidé s křídly, lidé se čtyřmi a dvěma obličeji, takoví jež měli nohy a rohy kozlí, Centraurové, psi s ocasy rybími atd. Všechny možné sestavy údů zvířecích i lidských, ryby, plazi a červi všeho druhu”.8

6. „Hrozné a zlé vodní lidi stvořila (země) sama. Dělala je ze zbytků (z typů) jiných, z prvé, druhé a třetí periody, Dhyaniové (andělé) přišli a viděli. Dhyaniové ze zářících Rodičů (Otce a Matky v Jednom); z bílých oblastí (sluncí a měsíce) přišli; z bydlišť nesmrtelných smrtelníků.”

Na tuto evoluční periodu se vztahují mytologie různých národů. „Purany”, „Zohar”, chaldejské nápisy klínové, tabule Cutha atd. o tom mluví! Tito zvěrolidé, jak je popisuje Berosus, byli možni v době, když ještě příroda nebyla tak dalece proniknuta duchem vyšší inteligence, aby způsobovala tvory v řádu dnes vládnoucím.9

Dhyaniové jsou však „Synové Moudrosti”, Smrtelníci povstalí v jednom z minulých stvořeních (t. j. periodách stvoření. Pozn. překl), kteří dosáhli nesmrtelnosti.

7. „(Synové Světla) nenalezli záliby. „Naše maso to Není” (řekli). To nejsou příhodné formy pro naše bratry z páté (rasy); to nejsou obydlí pro jejich život, čisté vody, neposkvrněné musí píti. Nechtě nás vodní útvar vysušiti.”

K tomu praví tibetský komentář:

„Jsou materiální světy, s nichž sestupují ti, jež v každém Manvantara formují člověka. Jsou podřazeni Lhaům (andělům či duchům), jež mají dvojitou přirozenost, (astrální tělo uvnitř formy éterické). — Jsou stvořiteli a tvůrci našeho ilusorického těla (jež jest produktem vůle a klamu).”

Než se objevilo světlo, byla temnota s výplody šera, produkty bezsvětelné přirozenosti. Proto nalézáme také v babylonských dějiných stvoření v prvých dnech zlé bohy; pak anděly, jež byli ve vzpouře (jež se zdráhali inkarnovati v tak ošklivých formách), v dolejší části nebes a křesťanská teogonie, je-li zbavena obyčejného zvráceného pojetí, učí podobně. Neboť „pád Satana” značí ve skutečnosti sestupování „Světlonoše” (Satan = Lucifer!) do hmoty, čímž hmota může býti jen osvícena a proniknuta duchovním vědomím. Bez „pádu” anděla, nebylo by vykoupení člověka, bez individualizování v lidské formě nebylo by duchovní individuality.

8. „Přišly Plameny, Oheň se svými Jiskrami, Oheň noci a dne. Vysušili kalné temné vody; zničili je svým horkem. Lhaové přišli shora a Lhamayin z dola. Zničili formy se dvěma a čtyřmi obličeji, porazili kozonohé a stohlavé lidi a lidi s tělem rybím.”

Plameny jsou „Seraphim”; Lhaové a Lhamayin andělé rozličných sfér nebeských oblastí.10

9. „Matka moře, veliké vodstvo, plakala. Zdvihla se a zmizela v měsíci, jenž ji pozdvihl a ze kterého se byla zrodila.”

Podle tajné nauky jest měsíc o mnoho starší než země, a ve skutečnosti se země zrodila z měsíce a ne měsíc ze země. Že však měsíc vodu přitahuje, o tom přesvědčují zjevy odlivu a přílivu.11

10. „Když Rupaové (tvorové) byli zničeni, zůstala Matka — země prázdná. Žádala býti vysušena.”

To byl počátek nového a vyššího života na naší planetě. Teprve, když země byla prázdna produktů, které způsobila její vlastní fantasie, mohl duch BOŽÍ, jenž se vznášel nad hlubinou, vniknouti do tmy, a osvítiti hlubinu svým Světlem. Tu povstaly jitřní červánky Moudrosti a Vykupitel byl zrozen.12

III.

Pokusy o stvoření člověka



11. „Pán všech Mistrů přišel. Od těla oddělil vodstvo a to bylo hořejší nebe, nebe prvé.”13

Když v předcházejícím Kalpa dostoupí evoluce jistého stupně, nadešel okamžik, v němž se mohla vyvinouti těla, která byla příhodná za byt lidského ducha. Bůh se znovu projevil v nové podobě.14

12. „Velicí Chohanové (Mistři), zvaní Pány měsíce, jejichž těla byla vzduchovitá (éterická). „Způsobte lidi,” bylo přikázáno, lidi podle své přirozenosti (otisky). Dejte jim vaši vnitřní podobu; příroda vystaví vnější těla. Mužem a ženou budou (v jednom) a také Pány Ohně (Světla).”

Chohanové, čili v bibli Elohim, jsou v přírodě tvořivé duchovní síly (podstatnosti). „Měsíc” jest symbol plodonosné tělotvořivé hmoty, jež jest oplodňována duchem.15

13. „Oni (Bohové měsíce) šli každý do sobě vykázaného působiště. Bylo jich sedm, každý ve svém okrese. Ale Páni Plamene zůstali zpět; nechtěli (se) utvářeti.”

Tajná nauka mluví o dvanácti třídách tvořivých bytostí, z nichž čtyři dosáhly dokonalosti (svobody), pátá jest k tomu na cestě, sedm ještě stojí pod přímým vlivem zákona Karmy. Jenom hlouběji stojící „duchové” se mohli spojiti s hluboko stojícími formami lidskými; pro „Pány Plamene” nebyl ještě v přírodě vhodný byt stvořen.

Přírodou způsobený pračlověk byl podle toho tvorem člověku podobným, jemuž chybělo právě to, co jest člověku vlastní, totiž Manas, Světlo vyšší inteligence, schopnost intuice. Měl zajisté „zvířecí”, ale nikoliv božskou duši. Božská duše nemůže se vyvinouti ze zvířecí, není-li při tom božský zárodek. Teprve bylo-li toto Světlo do člověka „vdechnuto”, může se v něm projeviti.

IV.

Vznik prvých lidských ras



14. „Z Vůle (z ducha) zrození Páni, hnáni Životodárným Duchem (Fohatem), oddělují člověka od sebe samotných, každý ve svém vlastním pásmu.”

Nesmíme si samozřejmě pod „Adamem” tehdejší tvorci periody představovati člověka, dnešního typu; bylyť tyto bytosti přirozenosti spíše éterické, jednopohlavní a množily se jiným způsobem, než jaký jest znám dnes.

Podle tohoto názoru nemáme tu co činiti s jedním stvořením člověka z „ničeho” (ve smyslu obecně přijatém), ani s vývojem člověka z „darwinovského opičáka”, nýbrž musíme při tom bráti v úvahu evoluci duchovní, fyzickou, intelektuální a zvířecí; — rostoucí projev ducha a pokračující zlepšování v organisaci hmoty skrze periody, jejichž trvání přesahuje naše pojmy. Při tom se uskutečňuje sestupování ducha do hmoty a u hmoty vývoj schopnosti směrem vzhůru, aby sloužila za nástroj činnosti ducha.

Pitriové (Elohim) jsou budovateli našeho těla s jeho nižšími základními částmi; naše sebevědomá nesmrtelná Bytost však nepochází od těchto „Bohů měsíce”, nýbrž od „andělů slunečních”, „Pánů Plamenů”. „Anděl” v člověku má jiný původ než člověk pozemský, třeba že oba pocházejí z téhož pramene. To v nás, co může mysliti, jest rozdílno od nástroje, který toto myšlení sprostředkuje.16

15. „Tak se zrodilo sedmkrát sedm stínů (Chayaův) příštích lidí, každá třída podle vlastní povahy a způsobu, a každá byla méně dokonalá než její výrobci. Bezzárodeční Otcové nemohli dáti bytostem, které zárodky měly, život. Jejich předkové byli Bhuta (Fantomy) bez podoby a bez rozumu (t. j. bez schopnosti poznávací. — Pozn. překl.) Proto byla tato (prvá) rasa lidská nazvána Chaya (představa, zjev, nebo stín).”

„Manu” (člověk) pochází od „man” (mysliti). Toto prvé pokolení nemělo ale myslícího principu (Manas čili mens) a bylo proto nazváno „amanasa”.17

16. „Jak se zrodili skuteční Manushiové (myslící lidé)? Jak byli zhotoveni Manuové se silou myslivou? — Otcové béřou si ku pomoci vlastní svůj Oheň (Kavyavâhana); jest to oheň, který hoří v zemi (v hmotě). Duch země zavolal ku pomoci oheň sluneční (Suchi). Tito dohromady (Pitriové a Oheň) učinili svojí spojenou činností dobré formy. Tyto mohly státi, žíti, běžeti, ležeti a letěti; nebyly ale dosud stále ještě ničím jiným, než Chhaya (obrazy), stíny bez rozumu.”

Zde se vykládá o neschopnosti hmotné přírody, udělati bez duchovní pomoci dokonalé zvíře, neřku-li člověka. „Otcové” čili „hlouběji stojící andělé” jsou duchové (vědomé síly) v přírodě a bytostech elementárních; ježto však nemají ještě žádné vyšší inteligence, nemohou také vybudovati žádného racionálně (rozumově) myslícího člověka. K tomu bylo zapotřebí „živého Ohně” (Lucifer, Prométheus) a „zvířecího Ohně” (vůle). Schopnost instinktu pochází od přírody, božská inteligence od Mahatu. Komentář praví:

„Synové Mahatu oživují lidské rostliny. Jsou vodami, které padají na suchou půdu, v níž jest vázaný život, a jiskra, jež lidské zvíře oživuje. Jsou Mistry věčného života duchovního. Na počátku (druhé rasy) vdechli někteří jenom část své bytosti v Manushyu (člověka), jiní se v nich ubytovali.”18

Tu se stali „vzpurní andělé”, (kteří se zdráhali vtěliti do těl polozvířecích) našimi vykupiteli; neboť kdyby nebyli vyčkali, až se lidé stanou schopnými je v sebe pojati, byli by sami bývali tak poníženi, že by se byl člověk nikdy nestal schopným použíti jejich síly, aby se pozvedl. Vše to jest obraně naznačeno v náboženstvích Indů, Egypťanů, Řeků a Římanů, Židů i křesťanů v různých alegoriích, které nelze však bez znalosti tajné nauky pochopiti a proto jsou našim moderním učencům a teologům nesrozumitelný, ba platí za nesmyslné bajky.19

17. „Pro vdechnutí byla nutná forma. Otcové mu ji dali. Dech potřeboval hmotné tělo, země je zformovala. Dechu byl potřeben duch života; Lhaové slunce dechli do jeho formy. Vdechnutí potřebovalo zrcadlo těla (tělo astrální); Dhyanové řekli: »Dáme mu naše.« Vdechnutí mělo po své touhy zapotřebí substance (Kama Rupa), a vodní duchové (Suchi, oheň vášně) pravili: »Měj si ji.« Vdechnutí potřebovalo mysli (Manas), aby objímalo vesmír. »Toho mu nemůžeme dáti«, pravili Otcové. »Nikdy jsem toho neměl«, děl duch země. »Forma by shořela, kdybych jí dal svoji,« pravil Veliký Oheň (sluneční). Člověk zůstal prázdným, bezesmyslným Bhutou. Tak dali Bezzárodeční život těm, kteří se (později, v třetí rase) stali lidmi se zárodky.”

„Otec” původních fyzických lidí, jenž staví jejich tělo, jest živoucí elektrická síla slunce. Měsíc jest jeho (t. j. těla) Matkou;20 neboť vychází z něho tajuplná síla, která podněcuje i vzrůst rostlin a zvířat. „Vítr” („kosmický éter”) jsou řídící substance mezi tělesy nebeskými, které dávají dosáhnouti popsaným vlivům k zemi. Ale to vše by ještě nedokázalo způsobiti člověka: To může se státi pouze božským Ohněm.”21

Prvá lidská rasa měla v sobě tři rudimentérní („Zakrnělé”) elementy a ne ještě „Oheň”, protože evoluce člověka jest odvislá od paralelně (souběžně) probíhající evoluce země, evoluce země však nebyla ještě dosti pokročilou, aby vytvořila člověka, který by mohl „Bohům” sloužiti za obydlí. „Elementy” a smysly se rozvíjejí ve směru paralelním, tak že projevování se nového elementu rozvíjí a podmiňuje nový smysl, jak znázorňuje tato tabulka:

1. Éter. — Sluch. — Zvuk.
2. Vzduch. — Cit. — Zvuk a pocit.
3. Světlo. — (Oheň.) — Obličej. — Zvuk, pocit a barva.
4. Voda. —Chuť. — Zvuk, pocit, barva a chuť.
5. Země. — Čich. — Zvuk, pocit, barva, čich a chuť.

Každý nově se objevující element připojil ke své vlastní jakosti i (jakosti) předcházejících.22

Lidé prvé a druhé bytosti nebyli fyzické bytosti našeho uzpůsobení, nýbrž éterické zjevy (Bhuta), „strašidlovité” typy příštího lidstva. BŮH (Prapříčina Všeho) se stvořil sám; t. j. v Prapříčině všeho povstala první Příčina, která se postupně projevila tímto způsobem:

1. Mahapurusha čili Paramatura. Nejvyšší Duch Světa.
2. Atman čili Pûrvaja. Živoucí Duch Přírody.
3. Iindriyatman čili Hrišikesa. Duchovní, intelektuální duše. („Srdce”.)
4. Bhutatman. Vegetativní duše, Život.
5. Kšetradšna. Vtělená duše; vesmír jako duch a hmota.
6. Bhrantidarsanatah. Hmotný svět zjevů. (Klam, Maya.)23

V.

Vznik druhé rasy



18. „První byli syny Yogy. Jejich synové (druhá rasa) dětmi slunce a měsíce živenými větrem (éterem)”.

„Byli stíny Stínů Páně. Stíny se šířily. Duchové země se jimi přioděli, Lhaové (andělé) slunce je zahřívali. Dýchání měla život, ale žádné poznání. Neměla ani ohně, ani vody ve svém vlastnictví.”

Za trvání tohoto pozemského života jest vyšší, duchovní přirozenost člověka v moci své nižší, hmotné přirozenosti (Kristus, Bohočlověk, jest ve zvířecím člověku ukřižován), ale božský Oheň (božská Láska) umožňuje člověku nalézti útočiště ve Světle (Atma-Buddhi) a nalézti (tak) vykoupení.24

Jako se nemůže dařiti rostlině beze světla, tak také nemůže člověkovo osobní Já dospěti bez vlivu božského světla k poznání Pravdy, ani k Vědomí nesmrtelnosti, která v něm sídlí. Nesmrtelnost bez Sebevědomí jest nemyslitelná a neměla by ceny. Proto také může býti člověk nesmrtelným teprve potom, když v něm sídlící božská Podstatnost stane se duchovně sebevědomou, neboli, jinými slovy, cítí-li Vykupitele — ne jako „historickou a jemu cizí osobnost”, nýbrž jako v něm bydlící božskou Sílu a Božstvo — a jej v srdci svém poznává.

„Stíny stínů” ale jsou astrální těla lidí, na nichž jsou vystavena fyzická viditelná těla a která se zrodila z oslavených těl bohopodobných bytostí (Devové). Tato těla nemají vlastního (duchovního) ohně, t. j. síly Sebepoznání a „vody”, t. j. duše „BOHEM vdechnuté.” Stíny (t. j. lidské formy) mohou dosáhnouti božské Přirozenosti a poznání této přirozenosti teprve tím, že se stanou lidmi božského Světla. V této božské Přirozenosti jsou však obsaženy také všechny božské Síly a mohou v člověku dojíti rozvoje, ne ovšem námahami jeho zvířecké samovůle, nýbrž silou božského Světla v něm, jesliže se této síle podrobí.

Prvá lidská rasa sestávala tedy z astrálních obrazů čili „dvojníků”, „Otců”, „synů Yogy”, t. j. z těch, „kteří byli spojeni s BOHEM”. Na konci třetího kola byli pokrokem evoluce uschopněni k výrobě lidských forem, vhodných pro jejich inkarnaci.

19. „Druhá rasa počala vykvétati a se šířiti. Nepohlavní forma povstala z bezpohlavního stínu. Tak povstala, ó Lanu, druhá rasa.”

Ježto druhá rasa „vykvétala” z prvé, nemůže býti řeči o žádném „pohlavním” pochodu; vědecký popis tohoto „vykvétání” jest samozřejmě nemožností, ježto lidská věda nemá o tom zkušeností a vědecká řeč neobsahuje k popisu slov. Dokud nestojí lidský rozum na stupni nebeském, mohou býti nebeské Pravdy pojaty a pochopeny také jenom intuitivně. Musíme se proto spokojiti obrazy a alegoriem (jinotaji), abychom si představili tento pochod jako zjev povstávající ze zjevu. Gautama Buddha praví: „Jest to, jakoby bylo světlo rozsvíceno od jiného světla.

20. „Jejich otcové se zrodili ze sebe samotných; Jednorozenci, Chhaya zářících těl Pána, Otců, synů červánků.”

„Samozrození” jsou z vůle podstatnosti zrozené „stíny” její. „Otcové” (Pitriové) jsou z lůna Božství vzniklí synové svítajícího světla.

21. „Když rasa sestárla, smísili se staří s čerstvou vodou; když byly kapky zkaleny, zmizeli a zašli v nově povstalém proudu, v pravém proudu Života. Vnějšnosti prvých staly se vnitřnostmi druhých. Peruť se stala stínem a stín perutí.”

Prvá rasa vzešla v druhé a stala se s ní Jedním Éterická a duchovní těla, v nichž se tvořilo hmotné jádro, vzešla v tomto jádru a stala se jeho obyvately. Božská Podstatnost trvá a zůstává tím, čím byla od věčnosti, ale „stíny” (lidé), které utváří, se mění. Tyto stíny se stávají hmotnějšími a tělesnějšími a tělesnějšími. Lidé se rozplemeňovali, zatím co uvnitř jich bydlící duch vyráběl ze sebe sama nový stín a v něm se usídlel. Nebylo „smrti”, nýbrž jen změny formy a nová forma povstávala ze staré. Jesliže tělo éterické vyvíjí tělo smyslné, mizí v něm. To, co dříve bylo stínem, stává se nyní tělem, a dřívější tělo stává se „stínem”. Pochod ten jest alegoricky znázorněn v mytologiích (bájeslovích) různých národů, mezi jinými také v báji o Ledě a labuti, ve vztahu Psychy a Amora atd.

VI.

Dějiny vývoje druhé rasy



22. „Pak způsobila druhá rasa (rasu) třetí, zrozence z potu. Pot nabýval, jeho kapky se množily, stávaly se tvrdými a kulatými. Slunce jej zahřívalo; měsíc jej ochlazoval, vítr jej vyživoval až ke zralosti. Bílá labuť s hvězdného nebe (měsíc) zastiňovala veliké kapky, vajíčko příští rasy, lidskou labuť (Hamsa) poslední třetiny. Nejprve muž-žena, potom muž a žena...”

I zde se jedná více o intuitivní názor než o objektivní, třeba že se originál namáhá učiniti tento pochod vnějšímu rozumu pochopitelným. I v lidském embryu (zárodku) uskutečňují se mnohé pochody, které ještě nejsou dostatečně vědecky osvětleny, ale jsou přece skutečnostmi. Pro náš účel postačí, uvedeme-li, že v době třetí rasy nastalo dělení pohlaví na mužské a ženské, protože se tehdy lidské formy stávaly příliš hmotnými na to, aby se rozplemeňovali i na dále dřívějším „duchovním” způsobem. Jinými slovy: „Adam upadnul v hluboký spánek, ztratil poznání své božské přirozenosti a z jeho boku (ne „žebra”) povstala pozemská Eva. Jako všechny náboženské alegorie jest i tato báje nesmyslem pro toho, v kom není smyslu pro pochopení, ale jest hlubokou pro toho, kdo ji pochopil. (Aristofanes se o tom vyjadřuje v Platonově „Hostině” zřejměji.)

23. „Samozrození byli Chhaya, stíny těl synů červánků. Nemohl je zničiti ani oheň, ani voda. Jejich synové nebyli (již) tací.”

Na éterické bytosti dřívější rasy nemohly míti oheň a voda nikterak spadeno, ale jejich hmotní potomci nalezli v nich záhubu. Takové katastrofy jsou tajné nauce známy čtyři; pátá se čeká. Poslední „potopa” (při níž zahynul kontinent (pevnina) Atlantis), byla asi před 869.000 lety.

VII.

Periody od polobohů až k prvým rasám lidským



24. „Synové Moudrosti, Synové Noci sestupovali, připraveni jsouce na znovuzrození. Viděli ošklivé (ve smyslu intelektuálním) formy třetí rasy. — „Můžeme se rozhodnouti,” pravili Páni, „máme Moudrost.” Někteří vešli mezi Chhaye, jiní dali mezi ně proniknouti Jiskrám, a opět jiní váhali se vtěliti, až povstala čtvrtá rasa. Svými vlastními podstatnosti naplnily chtivé formy (Kamarupy.) Kdož obdrželi (jen) jedinou Jiskru (Poznání), postrádali (vyšší) Moudrosti. Jiskra zářila slabě. Část Třetích zůstala bez rozumu, jejich Jivy (monady) nebyly ještě připraveny (k přijetí božské Jiskry). Tito byli v sedmi (druzích) dáni stranou. Stali se obmezenci. Třetí byli připraveni a Páni Plamene a temné Moudrosti pravili: »V těch chceme bydliti.«

Tento verš obsahuje klíč k vysvětlení původu Zla, tak zvaného „pádu andělů”, a mnohých jiných věcí. Podává nám výklad o nerovnosti různých jiných kmenů národních v jejich intelektuálních schopnostech a o činnosti zákona Karmy v dějinách lidství.

Komentář vytyčuje tyto body:

Nejprve přicházejí na tuto zemi Samoexistující. Jsou to duchovní živé bytosti, povstalé absolutní Vůlí a Zákonem, jež procitají při ranních červáncích každého dne stvoření”. Jsou to božství Sishta.

Z těchto povstanou:

1. Prvá rasa, „Samozrození”, astrální obrazy svých výrobců. Tělo (jejich) bylo bezevšeho rozumu a vůle: vnitřní podstata (božská podstatnost) nebyla s pozemským tělem spojena, byť se v něm i její kořeny ujaly. Spojovacího článku (Manasů) tu ještě nebylo.

2. Z prvé rasy povstala druhá, t. zv. „Zrozenci z potu” a „Bezzárodeční”. Tato rasa byla obdařena od Vydržovatelů (Rakshasa) a inkarnujících se Bohů (Asura a Kumara) prvou slabou Jiskrou inteligence a z ní vzešla následující:

3. Třetí rasa „Dvojatých” mužů i žen v Jednom). Prvními pododděleními jejich byly obaly bez duše, až (postupně, Pozn. překl.) byli od Dhyaniův „obydleni”, t. j. osvíceni.

Ze třetí povstala naše nynější čtvrtá rasa s oddělenými pohlavími.

25. „Co činili Manasa, synové Moudrosti? Zavrhli Samozrozené. Nejsou ještě připraveni. Zdráhali se vstoupiti do Zrozenců z potu. Nejsou ještě dosti připraveni. Nechtěli vejíti v ty, kteří jsou Zrozenci z vejce.”

Všechny lidské organismy nebyly ještě dosti vyvinuty, aby sloužily polobohům za sídla. Bytosti snažící se vtěliti vyvolily nejschopnější.

26. „Když ze Zrozenců z potu vznikli Zrozenci z vejce, dvojpohlavní, mocní, silní, opatření kostmi; tu pravili Mistři Moudrosti: „Teď chceme stvořiti!”

27. „A tu se stala třetí rasa schránou (Váhán) Andělů Moudrosti. To způsobilo syny Vůle a Yogy. Mocí Kriyasakti je to stvořilo, svaté Otce, předky Arhatu.”

Kriyasakti jest tajuplná sila myšlenky, kterouž mohou býti vyvolány zevně viditelné a tělesné zjevy, je-li cvičením vyvinuta. Příčina, proč tato síla jest dnes téměř neznáma, leží ve všeobecném zchoulostivění, požitkářství, ochablosti a částečné zvířečtělosti nynější generace (pokolení). „Stvoření” jest působení vůle a myšlenky na zjev, který se nazývá „hmotou”, čímž stávají se zjevem nové obrazy a formy (těla). Čím více se však člověk od svého božského původu vzdaluje, tím více ztrácí i sílu, která v něm bydlí.25

VIII.

Evoluce savců

První „hřích”

28. „Z kapek potu, ze zbytků substance, z látky mrtvých těl a zvířat přecházející periody a z odloučeného prachu povstala prvá zvířata (naší periody).”

Podle tajné nauky povstali v tomto kole savci později než člověk. Veliký manvantarický koloběh o sedmi kolech, jenž začíná v prvém kole Minerálním, Vegetabilním a Zvířecím, utišuje své evoluční dílo při sestupném pohybu uprostřed čtvrté rasy a na konci prvé poloviny čtvrtého kola do klidu, a když lidská monada prošla přípravnými stupni, aby dosáhla hmotného vtělení, objevuje se na naší zemí (na nejnižším a nejhmotnějším stupni) jako prvý rezultát (výsledek) tohoto evolučního stupně, aby tak řečeno po ukončení sestupu počala ve vzestupu.

Na tomto stupni jsou duch i hmota v rovnováze a boj ducha s hmotou počíná zde na této zemi. I v sedmém kole teprve bude vítězství lidstva jako celku nad hmotou úplné.26 Pak bude člověk tím, co byl před svým „hříchem”, totiž duchovní bytostí, zbavenou nedokonalosti „hmoty”, avšak k tomu ještě bude míti, co před „pádem” neměl; totiž jeho „hříchy” a zkušenostmi dosaženou Moudrost a Sebevědomí.27

29. „Zvířata s kostmi, draci hlubin a létající hadi byli připojeni k věcem, které lezou. Ti, kteří po zemi lezli, dostali křídla. Dlouhokrcí tvorové ve vodě byli výrobci létajících zvířat vzduchu.”

30. „Za třetí (rasy) vzrostla zvířata bez kostí a proměnila se. Stala se zvířaty s kostmi; jejich Chhaya (obrazy se zhustily).”

31. „Zvířata se nejprve rozdělila (na samčí a samicí pohlaví). Počala se rozplemeňovati (pářením). Pak se rozdělil i dvojatý (dvojpohlavní) člověk. Pravil (ke své ženské polovině): Nechť činíme jako zvířata. Nechť se (naše těla) spojí a vytvoří tvory. A učinili tak.”

32. „Ti, však, kteří neměli Jiskry (božského Sebevědomí)28 vzali k sobě samicí zvířecí obludy a z jejich páření se povstaly němé rasy. Byli sami němí. Jejich jazyky pak byly svázány. Jazyky jejich předků zůstaly nemluvné. Vytvořili obludy beztvárných červenovlasých bestií, které povšech čtyřech chodily.29 Rasa, která byla němá, aby hanba nebyla zřejmá.”

Člověku podobní tvorové, v nichž nebylo božskou Jiskrou probuzeno pravé Sebevědomí jejich lidské Důstojnosti, se snížili na dobytek, když se s dobytkem smísili.

Pod „člověkem” v pravém toho slova významu se nevyrozumívá ani jeho viditelné tělo, ani jeho myslící síla, nýbrž rozum, z něhož povstává duchovní Sebevědomí, jestliže jest probuzen božskou Jiskrou; jinými slovy: to v něm, co jest schopno božského Sebepoznání a proto dle lidských pojmů, jež si o BOHU děláme, BOHEM samým.

Ačkoliv původně povstalo vše na světě z jediného pramene, přece má člověk vzhledem k Božskému jiný původ než zvířecí tělo, které obývá, a stvoření ducha pomocí bezduchého těla jest nesmyslná teorie, která odporuje jak zdravému lidskému rozumu, tak i zkušenosti.

IX.

Konečná evoluce člověka



33. „Když Lhaové to (smíšení se zvířaty) viděli, tu truchlili ti (Synové Světla), kteří žádných lidí nestvořili (se zdráhali tak učiniti) a pravili:

34. „Amanasa (Bezrozumní) znečistili naše příští sídla. Toť Karma. Hledejme jiná bydliště. Poučme je o Lepším; Neboť by z toho jinak ještě mohlo povstati Horší. A učinili tak.

35. A tu byli všichni obdařeni Manasem (rozumem). A viděli hřích Bezrozumných.”

Bezrozumní zhřešili, ježto se stali pro svoje nepřirozené smilstvo nepřirozenými, t. j. jednali proti určení své přirozenosti a tak se snížili. Stalo se to ale nevědomky, dříve než světelný paprsek božského Rozumu proniknul do jejich mysli. Ale jako byly jiné rasy vedeny vlivem shůry přicházející Síly na cestu Poznání, tak také tato spustlá rasa postoupí v „poslední den” do stavu vyššího. K tomu praví tibetský komentář:

„Na počátku čtvrté evoluční periody rozdělila se šíře lidí v různé směry. Vnější formy, které přinesla, nebyly všechny stejného druhu; neboť tyto nádoby přišly dříve než byly utvrzeny, do styku s obludami způsobem, který dnes neznáme, (s obludami,) které povstaly z prvých pokusů přírody ve vyvíjení forem. Z toho povstaly monstrosity (netvornosti), které byly z polovice lidmi, z polovice zvířaty. Tito nepodaření tvorové dýchali a žili nedlouho, byť se i z vejce zrození synové s různými samičími obludami spojovali a způsobovali lidské monstrosity, a to se dělo proto, protože psychická síla byla ve fyzické podstatě (jejich jistě ještě velmi slabá a málo zušlechtěná). Ponenáhlu nastala mezi člověku podobnými a zvířecími formami rovnováha; oddělily se a již se nespojovaly. Člověk netvořil již žádných forem, nýbrž vyráběl je; ale jako dříve vyráběl ještě formy zvířecí. Proto mluvili Mudrci v Pravdě, když vyprávěli o mužských bytostech, které nebyly již schopny tvořiti vůlí, nýbrž spojovali se s dcerami jiných pokolení a s nimi vyráběli mimo Danava (obry) různá zvířata nebo druhy bastardů (zmetky), a že později tyto mužské bytosti nechtěly již platiti za otce němé rasy. V důsledcích toho zakázali Králové a Otcové poslední rasy (III. a IV.) toto hříšné obcování. To překáželo působení Karmy a tím stvořilo Karmu novou. (Božští) Králové potrestali viníky neplodností. Zničili červená a modrá pokolení.30

36. „Čtvrtá rasa vyvinula řeč.”

Komentář praví:

Prvá rasa byla bez řečí; byly to éterické bytosti bez lidského analysujícího (rozebíravého) rozumu. Druhá měla mluvu tónovou, která sestávala jen z vokálů (samohlásek). Třetí tyto přirozené zvuky zlepšila a z nich se vyvinula lidská řeč ve svých počátcích, aby se ve čtvrté rase stalo dokonalou.31

37. „Jeden stal se Dvěma a stejně všechny živoucí a lezoucí věci, které ještě byly Jedním: obrovitá ryba, ptáci a hadi s hlavou ze skořepiny.”

Tímto způsobem byla z „boku Adamova” stvořena „Eva” a muž dostal k sobě ženu, zatím co oběma byl stále jistě základem bezpohlavní „člověk” a ještě dnes (základem) jest. Oba jsou co do své podstaty Jedním. Žena, symbol ženskosti, má ve své podstatě i mužskost a muž potřebuje ve svém charakteru ženskosti.

O tvorech antediluviálních (z doby před diluviem, Pozn. překl.), mezi nimiž člověk bydlel, třeba ne v té formě jako dnes existuje, tibetský komentář praví:

„Když se oddělila Třetí (rasa) a upadla vyrábějícími člověko-zvířaty do hříchu, stala se zvířata divokými a lidé a zvířata se snažili navzájem se zničiti. Až dosud nebylo hříchu a vraždy. Po tomto rozdělení se (ve dvojí pohlaví) skončilo Satya Yuga. Věčné jaro se stále měnilo a roční časy šly za sebou. Zima přinutila člověka, aby si vystavěl příbytky a vynalezl šaty. Pak se člověk obrátil na vyšší Otce (Bohy či anděly). Nirmanakaya Nagaů32 bílí hadi a Draci Světla přišli; také předchůdcové Osvícených (Buddhů). Sestoupili Božští Králové a učili lidi vědám a uměním; neboť člověk nemohl již více žíti v Prvé Zemi (Adi-varsha čili ráj), ježto se stala chladnou mrtvolou.

X.

Dějiny čtvrté rasy lidské



38. „Tak se zrodili Dva u Dvou v sedmi oblastech, z třetí (rasy) čtvrté (pokolení lidské). Bohové (Surové) se stali Nebohý (Asury).33

Jak bylo popsáno, povstalo z (bezpohlavního) lidství (dvojpohlavní) lidstvo. Z hnědého a žlutého pokolení obrů podstaty podle moderních pojmů „duchovní”, kteří obývali pevninu starého (Platonem zmíněného) kontinentu „Atlantis”, povstalo pokolení lidí, jak existuje dnes — mužské a ženské. V tak zvaném „vědeckém” smyslu lze mluviti o vývoji „lidského pokolení” teprve od začátku čtvrté rasy, předcházející vývojová perioda byla spíše druhu metafyzického než fyzického, ježto lidské zvíře dosáhlo dokonalosti svého organismu „hříšným pádem”, když se v něm vyvinuly a rozvinuly božské Síly, dosáhnuvší vtělení! Tím ovšem ztratily původní bohorovné bytosti svoji duchovní a vznešenou přirozenost, zároveň však byl tím získán základ k vývoji jejich individualit a Sebepoznání.

39. „Prvá (rasa) v každém z (sedmi) pásem byla barvy měsíční (běložluté), Druhá žlutá jako zlato, Třetí červená, Čtvrtá hnědá a hříchem se stala černou. Prvých sedm ratolestí (lidstva) bylo na počátku všeobecně stejné barvy; nejblíže přísti (oddělení jejich) se počalo ve svých barvách mísiti.”

Pradějiny lidského pokolení jsou jako vše, co spočívá na přírodních zákonech, jednoduché a byly by lehce pochopitelný, kdyby jim od staletí nebyla moderní teologie v úplné neznalosti pochodů, jež se při tom děly, alegoriemi o „hříšném pádu” atd. dala nesprávný výklad a tím jednoduchou pravdu převrátila a komplikovala a kdyby nebyla učinila přirozené nadpřirozenými i protipřirozeným. Bez vniknutí do hmoty neměl by duch příležitost poznati svůj vztah k hmotě a dosáhnouti panství nad ní; kdyby byl nevznikl klam zvláštního bytí, neměl by člověk ještě ani dnes možnost tento klam přemoci a uvědomiti si v něm působící božskou Sílu. Jeho Božství zůstalo by proň snem, nepoznaným ideálem; teprve vyhlazením odporu hmoty může se Ideálno v něm státi Pravdou a býti pochopeno jako skutečnost, „Lucifer”, „Světlonoš” (Phosporus), intelektuální princip v člověku, jest ovšem, je-li ho zneužito, nepřítelem Božského; tím však, že tohoto nepřítele — nikoliv ignorujeme, (že si ho nevšímáme, že ho přehledáme) —, nýbrž, že jej přemáháme, stává se podkladem pro poznání Božského a Vykupitelem člověka.34

40. „Tu vzrostly Třetí a Čtvrtá (rasa) v plné pýše do výše: »My jsme králi, my jsme bohy!” (myslely si).«

To byli staří Atlantité, prví fyzicky vyvinutí a dle dnešních pojmů „hmotní” lidé. Tu počal zápas o božské Sebevědomí bojujícího ducha s hmotou. Typy, v nichž duch nad hmotou zvítězil, se oddělily od těch, v nichž vrchu nabyla hmotnost a tak povstal boj, který vedl k záhubě Atlantidy.

41. „Vzali si ženy, které byly krásné na pohled, ženy z kmene Bezrozumných a „Úzkohlavých”. Přivedli na svět obludy, zlomyslné démony, mužské i ženské přirozenosti, také Khado (Dakini) s málem rozumu.”

42. „Vystavěli si chrám pro fysické tělo a modlili se k Mužství a Ženství. Tu ztratilo třetí oko svoji schopnost zrakovou.”

Ztráta správného chápání vnitřního Ideálu vedla k hledání ideálů zevnějších a idealisování zevnějšku vedlo k zmizení Poznání nitra. Obě se navzájem podmiňovalo, jako slepice (podmiňuje) vejce a vejce slepici. Tisíce, jež nechtěly věřiti, že Adam ztratil rozum tím, že kousl do jablka, které mu dala Eva, kousli do tohoto jablka sami a ztratili tím rozum. Žena jest symbol krásy, ale nemá jako pouhý symbol ceny žádné jiné, než půvab zjevu; podstatu samu pozná v Pravdě jen ten, kdo tento Ideál sám v sobě má.

Tím však, že vnitřní Vzývání ztratilo a rozmohlo se uctívání vnější, ztratila se také síla nitra, t. j. duchovního Nazírání. Podráždění způsobené světem smyslů přivedlo vnější smysl k plnému rozvoji, a duchovní oko se zavřelo.35

Lidé viděli nyní více jen formy a nemohli již poznávati v nich znázorněné bytosti. Phallus (Lingam)36 a Yoni (Kteis)37 začaly býti a jsou i ještě dnes veřejně i tajně uctívány od mnohých jako to nejvyšší.

XI.

Civilizace a zničení čtvrté a páté rasy



43. „Oni (Lemmové a Atlantité) stavěli veliká města. Stavěli je z vyhledaných zemí (t. j. hlín. Pozn. překl.) a kovů. Ohně (sopky) vyvrhly (lávu) z bílého kamene (mramoru) hor a z černého kamene (podzemního ohně)38 zhotovovali své vlastní obrazy (sochy) v životní velikosti a ve své podobě a uctívali je.”

Samozřejmě uplynul čas mnoha tisíciletí mezi prvým dělením lidstva ve dvě pohlaví a doby, kdy počalo stavěti veliká města. Když byla tato kultura v plném květu, existoval vysoký stupeň civilizace, zvláště tam, kde nyní leží Madagaskar a také v Peru. Byli tehdy jako dnes kulturní národy a „divoši”. Původní obyvatelé Austrálie byly potomky těch, kteří sobě svěřený božský Oheň zneužili k bestialitě; ušlechtilejší rasa Arijců, jest odnoží ušlechtilého jméně Synů Pravdy.

Poznenáhlu Lemurové zmizeli a rozšířili se Atlantité. O tom dí tibetský komentář:

„Poslední potomci šlechetného dítěte „Bílého Ostrova” již dávno zmizeli. Vybraní z nich nalezli útočiště na „Posvátném Ostrově” (Shamballah) a jednotlivci ze zavržených kmenů (po svém oddělení se od ostatních) žili v pustině a v jeskyních, když se zlatožlutá rasa (čtvrtá) zbarvila na černo. Od pólu (točny) k pólu změnila země po třetí svůj vzhled a nebyla již obydlena od Synů Svetadwipy, Pomazaného, a Abdhitanya, Východ a západ, Prvý, Jediný a Čistý byl zničen. Polobohové z třetí (rasy) dali prostoru pólo ďáblům ze Čtvrté. Sveta-dwipaovi, jehož severštější část Togambadhiů navštívilo sedm Kumaraů, „Bílý Ostrov” zastřel svoji tvář. Jeho (totiž ostrova. Pozn. překl.) děti obývaly nyní „Černou zemi”, kde později Daity-ové sedmi Duiparů a Rakshasové zaujali místa Sadhuů, kteří za třetí periody byli sestoupili s vyšších oblastí.39

Třetí rasa překročila středobod svého vývoje, když nadešla změna zemské osy a objevila se „doba ledová”. O tom praví komentář:

„Osa kola se změnila. Slunce a měsíc nesvítili již přímo nad hlavami Zrozenců z potu; byl poznán sníh, led a zima, a lidé, rostliny i zvířata stali se trpasličími. Kdož nezahynuli, zůstali polovzrostlými dětmi velikosti dítěte i intelektuelního vývoje (jeho). To byla třetí Pralaya ras (v Lemurii).”

To vše se stalo nikoliv „slepou a náhodnou” činností přírodních zákonů, nýbrž protože vývoj planet sám s vývojem na nich žijících obyvatelů jde ruku v ruce a oba pokračují současně podle zákona Karmy. Za každým „slepým” zákonem přírody stojí inteligence, která není slepá, ale která nejedná podle (vlastního) dobrozdání, nýbrž naplňuje vůli Praducha, který se označuje jako „Bůh”, ježto se v něm slévají pojmy absolutní Moudrosti, Lásky, Inteligence a Spravedlnosti v jedno; nemůže ho však pochopiti ani největší duch, není-li schopen, ho pocítiti.

„Lidé se stali co do postav menší a trvání jejich života bylo krátké. Ježto ztratili svoji Bohopodobnost, pomísili se s rasami zvířecími a s obry a Pygmaey (trpaslíky zemí polárnich). Mnozí dosáhli duchovního a ještě více nezákonného (ďábelského) vědění a šli vědecky po cestě levé po cestě černé magie.”40

44. „Oni (Atlantité) udělali veliké obrazy, devět Jatis (metrů vysoké), odpovídající velikosti jejich těla. Měsíční ohně zničily zemi jejich otců (Lemuriů). Voda ohrožovala rasu čtvrtou.”

V „Rononoraka” objevené sochy jsou průměrně devět metrů vysoké. Z této přirozené velikosti se lidstvo po milionech len scvrklo asi na dva metry, ba mnohé rasy jsou všeobecně ještě menší. Veliká „zátopa”, která vezdejšímu trváni veliké části země udělala konec či spíše klesnutí tohoto kontinentu stalo se podle arioindické chronologie (počítání času) asi před 850.000 roky. Zbytky jeho (t. j. kontinentu, Pozn. překl.) existují ještě jako ostrov Java a jeho okolí. Podobné převraty staly se však již dříve a stanou se i v budoucnosti. Podle arioindické nauky bude „svět” ohněm a vodou zničen nebo přeměněn.

45. „První veliké vody přišly. Obklopily sedm velikých ostrovů.”

To byla čtvrtá veliká potopa na naší zemi v nynějším kole.

46. „Všichni Moudří byli zachráněni, nemoudří zahynuli. S nimi zmizel větší počet velikých zvířat, která byla povstala z potu země.”

Mudrci čili Posvátní nebyli zachráněni tím, že (jako vypravuje populární teologie o Noemovi) byli za odměnu své ctnosti od BOHA varování a dle toho i za včas svoji kůži zachránil, nýbrž děkovali své zachránění čistotě své přirozenosti, která je uschopňovala „třetím okem” („podvěškem mozkovým”, hypophysou) nadcházející katastrofu předvídati, tedy působením zákona Karmy. O naší páté rase komentář praví:

„Pouze málo vyvolených, jejichž božští (neviditelní) učitelé obývali posvátný ostrov (adepti), z nichž přijde poslední Vykupitel, zabránili tomu, aby jedna polovice lidstva zničila druhou polovici. Lidstvo se rozdvojilo. Dva třetí díly byly (a jsou nyní) opanovány od dynastií nižších hmotných duchů země, kteří zaujali jejich lehce přístupné mysli; jeden třetí díl zůstal věren své vlastní božské přirozenosti a spojil se s Prvorozenci páté rasy, se Vtělenými, kteří mají své kořeny v Bohu. Když póly (po čtvrté) změnily (své postavení), nečinilo to škody těm, kteří byli tímto způsobem chráněni a byli se oddělili od čtvrté rasy. Stejně jako Lemuriové zmizel i bezbožný díl Atlantitů a nebyl již nikdy spatřen.”

XII.

Pátá rasa a její vůdcové



47. „Málo jich zbylo. Někteří z nich byli žlutí, někteří hnědí a černí a někteří červení. Měsíčně zbarvení navždy zmizeli.”

K tomu dí komentář:

„Veliký drak nebral ohled na nikoho s výjimkou Hradů Moudrosti, Hadů, jejichž sídla jsou nyní pod trojúhelníkovitými kameny.”41

48. „Pátá rasa z posvátného pokolení zůstala. Byla provázena svými prvními božskými Králi.”

49. „(Byli to) „Hadi”, kteří opět sestoupili, jež uzavřeli mír s pátou (rasou), učili ji a vedli.”

„Drak” či „Had” znamená živoucí, pohybující se inteligentní sílu a podstatnost a jest proto symbolem duchovních („nadlidských”) Inteligencí čili Duchovních Lidí, (při čemž jest) jedno, zda tyto Inteligence a Duchovní Lidé projevují své síly viditelným hmotným tělem či se nalézají ve stavu Nirmanakayů.42

Nyní jsme došli k periodě v dějinách lidského vývoje, kterou lze právem nazvati „popotopní” a ve které může nastati pod vlivem a vedením vyšších Duchů nejen intelektuelní pokrok, nýbrž i vývoj duchovního Světla pravého Poznání, které vychází z božské v duši skryté Jiskry, čili jinými slovy „znovuzrození v Duchu a Pravdě”, čímž člověk dospěje Vědomí svého nesmrtelného vezdejšího Trvání. Toto vědomí vezdejšího trvání v Duchu, ba již jeho tušení liší právě skutečného Člověka od zvířete a od člověka zvířecího; neboť i ve zvířeti jest v činnosti intelektuelní princip, který podle organisace zvířecího těla jest schopen určitého vývoje; ale jen v člověku jest onen vyšší Princip (Buddhi) činným, který propůjčuje sílu povznésti se nad osobnost, pocítiti Nekonečnost Božské Lásky, která vše objímá, a poznati Všudypřítomnost Božského Ducha ve vlastní duši a ve všech tvorech.

Všechny formy, zjevy a tvory jsou pomíjivé nástroje, v nichž tvoří věčné Principie. Ustane-li vnitřně působící princip v činnosti a navrátí se k svému Původu, následuje uvolnění, to jest smrt a setlení formy. Člověk podrobený Smyslovému, který si jest vědom pouze svému smyslného, hmotného vezdejšího trvání, se se svým pomíjejícím zjevem idealisuje a nemůže v tomto stavu dojíti k Vědomí svého vyššího vezdejšího Trvání, nýbrž zůstane uvnitř stále se otáčejícího kola dočasnosti a pomíjejícnosti, podroben zrození, smrti a znovuzrození. Tak trvá stále boj mezi duchem a hmotou; trvá, až člověk dojde plného Poznání věčných Principií, (až) žije a jedná s těmito Principiemi v souhlase, takže tyto Principie se v něm zároveň vtělí a on sám dospěje v nich k Vědomí nesmrtelného vezdejšího Trvání.

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA



Snad ještě jest vhodno poznamenati, že nerozumí-li vůbec někdo tajné nauce, nemá zapotřebí si jí lámati hlavu, neboť to mu nijak neprospěje, protože vnitřní osvícení není odvislé od lidského hloubání. Blaženost žádného člověka nezávisí od jeho vědomostí a od jeho teorií, nýbrž od projevení se v něm Pravdy silou Moudrosti. Proto nemá toto naše pojednání za účel uspokojiti jenom vědeckou zvědavost nebo rozmnožiti již existující teorie o dějinách Světa (Vesmíru), nýbrž jeho účelem jest odstraniti rozumovým rozložením předmětu bludné názory, které se staví do cesty Poznání Pravdy.

Zevnější slova, i kdyby byla mluvena od nejvyšších adeptů, nejsou než ukazatelem cesty, po které musí jíti každý sám. Slova nejsou samotnou Pravdou, nýbrž symboly; mohou v srdci ukrytou pravdu probuditi, ale nejsou pravdou samotnou. Zevnější nauky mohou nás snad uvésti k tomu, abychom hledali cestu Pravdy. Nalézti ji ale musíme sami a nenalezli-li jsme ji, nemáme na dále zapotřebí žádného důkazu; neboť zajisté Poznání Pravdy nespočívá na ničem jiném než na nás samotných. Jinými slovy: Důkaz pravdy nastoupí při jejím Poznání sám. Pravdivé rozumí se samo sebou, přišlo-li Poznání.

                                                      ■

1
Jako jest rozeznávati na člověku dvojí, totiž hmotné tělo a toto tělo oživující vědomí, tak jest také rozeznávati evoluci zvířecímu podobného těla od vývoje je obývající lidské inteligence. Ani jedno ani druhé, nýbrž oboje dohromady tvoří člověka. Nikdo není tak nerozumný, aby zaměnil polní rostlinu se slunečním světlem, které jí dává život. Stejně také není duch v člověku se projevující výrobkem lidského těla, nýbrž je to všeobecný princip, jenž se v lidském organismu projevuje a jímž se „zvířecký člověk” stává skutečným člověkem. Projevy ducha a vývoj hmotného organismu jsou tedy dvě rozličné věci.

2
Tím se nepraví, že by nemohl býti těmto duchovním silám či formám vědomí připojen pojem osobnosti nebo egoismu. Jsou funkcemi toho, co Schopenhauer v přírodě nazývá „vůlí”, pro co však se zdá býti vhodnějším označení „duch”, ježto se zde nejedná o slepou vůli, nýbrž o chtějící inteligentní rozum. Všecko jest ve skutečnosti duchem, beztvárné i utvářené, neprojevené i ve formě se projevující. Člověk jest duch ve formě člověka, vůl jest duch ve formě vola: duchové jsou však v přírodě rozliční. Vědomí člověka se nemůže projevovati ve volovi nýbrž, jen v člověku a také v něm jen tehdy, dosáhla-li lidská (zde bych raději řekl „člověčí”. Pozn. překl.) organisace potřebné k tomu zralosti. Proto se „synové bohů” zasnoubili s „dcerami lidí” teprve tehdy, když viděli, že byly „krásné”, t. j. k inkarnaci uschopněné. (Srov. Mojžíš IV, 2.)

3
„Merkur” představuje Buddhi, duchovní inteligenci, již musí osvěcovati Manas, než-li se člověk může státi tím, k čemu svojí přirozeností jest určen.

4
Jak je tomu ve velkém, tak je tomu v malém. I v člověku přijde předtucha a tím i touha po vyšším poznání, dříve než jest na tolik očištěn, aby je mohl přijmouti.

5
Pod pozemským člověkem jest vyrozumívati nejen smyslově chápatelné tělo, ale celého pozemského člověka s jeho myšlením, cítěním a chtěním. Jest synem „měsíce” (Soma-spánek) a jeho život, třeba že se mu zdá skutečností, přece není nic jiného než „život ve snu” a jeho sebevědomí klamem. Pravý život a pravé sebevědomí může míti jen ten, kdo žije v Pravdě, totiž Bohočlověk který pozemského člověka, když se s ním spojuje, probouzí k pravému Životu a k Vědomí nesmrtelnosti. Proto se Bohočlověk nazývá Pánem a Vykupitelem (Kristem).

6
Místo nám nedovoluje, abychom zodpovídali všechny otázky, jež se zde namanou, a abychom prošli všechny učené námitky, které je tu možno nadhoditi. Totiž pokud to bylo možno, v originálu díla H. P. Blavatské („Tajná nauka”) se to stalo. Takové odbočení ale by nás zavedlo, že bychom ztratili svůj cíl, který máme před očima. Zde se jedná jen o to, podati čtenáři přehledný obraz toho, o čem „tajná nauka” pojednává; o jednotlivostech této nauky lze mluviti teprve tehdy, známe-li celek.

7
A litoval Bůh, že zemi lidi stvořil atd. (Mojžíš VI, 6.) Snad může býti hořejší klíčem k vysvětlení hádankovitých míst; neboť mytologie se stává, porozumíme-li ji dobře dějepisem.

8
V oné době panoval Oannes Ryba-Avatar.

9
Kdo chce věděti, jak tito tvorové vyhlíželi, a zda skutečně existovali, ten ať se jen naučí pozorovati sama sebe, neboť co jest na člověku lpící zvířecká vášeň, než zvířecí síla spojená s lidskou formou? Pochod stvoření jest takový, že se věčně opakuje. Co se dělo v organismu Celku před miliony let, to se dnes uskutečňuje v jednotlivém člověku, a jak to tehdy vypadalo v celku a ve velkém, tak to vypadá ještě dnes, že totiž Bůh sezvířečtělého člověka opouští, protože pozoruje, že jeho duše není proň již náležitým bydlištěm.

10
Jest mnoho lidí, kteří nemohou v mytologiích národů viděti nic jiného, než. výplody fantazie a pověry; ale boj bohů s titány se děje ještě dnes v celém lidstvu, a přemožení a zničení „kozonohého a psohlavého Já” silou Božského Já jest ještě nyní nejvyšším cílem člověka a účelem jeho vezdejšího trvání na zemi.

11
I zde nalézáme sami v sobě sebepozorováním klíč k vysvětlení. Čím jest měsíc v našem slunečním systému, tím jest fantasie v člověku. Z jeho fantasie povstávají jeho pozemské a zvířecké představy a přání, ale Světlem Poznání mizí jako my v říši fantasie.

12
Důkazem pro to mezi jiným jest, že stejné divadlo se jeví v člověku. Eckhart praví: „Když se duše zbavila celého svého obsahu, vrací se k vlastnímu základu, jenž jest zároveň absolutním základem Boha. Nelpi tedy vůbec na pouhé své přirozenosti a na bezpotřebném Ničem a nehledej jiného sídla než toto. Bůh jenž té z ničeho stvořil, ať sám jest tvým sídlem podle svého bezpotřebného Ničeho a své Nepohyblivosti. U koho nalézá Bůh svoji vlastní vůli, v tom se rozlévá a dává se v něm se vším. co jest. Člověk, který chce viděti Boha, musí býti mrtev; neboť nikdo nemůže (ve vlastním Já) žíti a viděti Ho. Má-li duše Boha poznati, musí i na sebe samu zapomenouti a sebe samu ztratiti; neboť když se sama vidí a poznává, nevidí a nepoznává Ho. Má-li Bůh do tebe vejíti musí z tebe stvoření (ještě lépe stvořenost. Pozn. překl.) vyjíti. V každém okamžiku může v člověku nastati jasno a světlo, jakmile jen se staneme pány naší vůle, jež. byla až dosud otrokem hříchu.”

13
Nebe — atmosféra, obloha.

14
Srov. Mojžíš I, 6-9.

15
Srov. Mojžíš I, 26.

16
To se rozumí už samo sebou, ale právě proto si toho velmi málo kdo povšimne.

17
Ani místo ani účel těchto listů nám nedovoluje, abychom následovali komentář originálu a pronikali do labyrintu (bludiště) bohů, andělů s jejich všelikými třídami a pododděleními. Také pokus zodpověděti hrnoucí se otázky by u nás způsobil jen to, že by naše oči ztratily cíl, který pro tuto knihu spočívá v tom, aby byly čtenáři předloženy základní rysy této nauky vědeckého náboženství.

18
Tak se uskutečnil vstup Světla do lidského srdce již před prapomyslným časem a jen tímto způsobem dosáhlo lidstvo své božské nesmrtelné přirozenosti. Náleží k tomu mnoho duchů, aby byl stvořen úplný člověk a každý duch může přispěti k tomu tím, co sám má. Jako nemůže povstati z mrtvého kusu dřeva žádný život, z pouhého vegetabilního života žádná inteligence, tak také nemůže povstati z jakéhosi zvířete žádný člověk, že života pouze intelektuálního žádné duchovní sebevědomí. Kerning praví: „Nic nestoupá k nebi, než to, co s nebe přišlo dolů.

19
Vše jest bez smyslu pro toho, kdo pro to nemá smyslu.

20
Srovnej tabulku Hermovu: „Jeho otcem jest slunce, jeho matkou měsíc; vítr ho nosil ve svém břiše a jeho tělo sestává z pokolení lidských.”

21
Tento „božský Oheň” nazývá se „božská Láska”. Jest to podstatná síla, bez níž nemůže člověk býti Člověkem, nýbrž jenom zjevem. Není to tedy prázdná sentimentalita, nýbrž zde vědecky odůvodněná skutečnost, o které Pavel mluví, když dí: „Kdybych uměl prorokovati a věděl všechna tajemství a všechno poznání a všechnu víru měl, tak že bych horu přenášeti mohl, kdybych však lásky neměl, nic nejsem.” (1. Korinth. XIIl. 3.)

22
Viz.: „Květy Loroau”, svazek I.

23
Tím není míněno, že svět jako svět jest klamem a neexistuje, nýbrž že nezná jeho pravou podstatu a sám sebe, vidí a posuzuje jenom jeho vnější smyslově vnímatelný zjev, kdo má sebe i svět za něco čím nejsou, a právě proto nemůže poznati, čím jsou. Na tomto povrchním a klamivém pozorování vnějšího zdání, bez znalosti pravé podstaty věci spočívá však největší díl moderních „vědeckých” a teologických názoru naší doby a dalo by příliš mnoho práce, kdybychom se chtěli pokoušeti uvésti nauky Pravdy v souhlas se zvrácenými pojmy, které mají původ v šálení smyslů. Srovnání, výsledek atd. jsou funkce (úkony) nižších intelektuálních činností duše; Sebepoznání v Pravdě má původ ve vnitřním osvícení, které může nastati teprve tehdy, když k jeho i jejímu projevu nutné orgány ducha se s dostatek vyvinuly. Nemůže tedy býti naším úmyslem ozřejmiti poučky knihy Dzyan omezeném chápání těch, kteří hledají jen důkazy vnější a nemají vlastních poznatků. Tato odhalení mají za účel dáti vstoupiti na místo dosavadního malicherného a omezeného vznešenému, rozsáhlému světovému názoru, který člověku umožňuje procitnouti k vědomí jeho vlastního božského původu a dospěti z říše pouhého zevnějšího spekulativního bádání k vnitřnímu duchovnímu Sebevědomí.

24
To vše jest obrazně znázorněno i v nauce křesťanské. Objektivní vysvětlení tohoto náboženského tajemství není nutno potud, pokud člověk jest s to vnitřně cítiti. Pravdu, jež jest základem těchto obrazů. Ježto však dnes hloubavý rozum zavrhuje všecko, co nemůže vysvětliti a tímto způsobem velice často jen potlačuje cit pro pravdu (víru), slouží tyto projevy k tomu, aby přispěly víře ku pomoci a přivedly cit v souhlas s rozumem.

25
I tato duchovní degenerace spočívá na „exaktně vědeckých” důvodech. Dnešní generace žije méně v sobě, než mimo sebe; většina lidí žije jen ve své fantazii (v hlavě), srdce ale jest prázdno. „Vědění” platí za věc nejvyšší, poznání pomocí duše platí za blouznění. Každý žije v myšlenkách jiných (lidí) a jen málo (jich) má sílu či vůli sám něco mysliti a sám vyráběti vlastní či originální myšlenku. „Vědecký” pokrok tohoto druhu může míti cíl jen jediný, totiž že člověk ví konečně všechno jen teoreticky a při tom (z toho) nic prakticky nemá.

26
To nepřekáží nikomu, aby si vybojoval vítězství již teď. „Sedmý den” jest věčnost; v ní není ani minulosti, ani přítomnosti.

27
Stejnou nauku nalézáme v bibli. Prvá kniha Mojžíšova obsahuje naznačení dějin prvých tří kol a tří ras čtvrtého až ke stvoření člověka skrze Elohim. V prvé objevují se zvířata dříve než člověk. Ve druhé knize přichází Adam, bezpohlavní člověk, nejprve a zvířata po něm. Adamův „spánek” však znamená jeho duchovní nečinnost. Stejná alegorie se nalézá v jiných formách v náboženských systémech východu.

28
Viz verš 24.

29
Ne dnešní pokolení opičí, ale ovšem rasa opicím blízká, podobná té, kterou si antropologové představují jako „scházející článek” a jistí přírodozpytci si oblíbili považovati za jejich kmen. Dnešní opice jest přímým potomkem onoho duchaprázdného člověku podobného pokolení, které nikdy nemělo duchovní inteligence a proto nemohlo ji rozvinouti. Mohou býti i mezi opicemi bystří myslitelé, ale myslící síla sama není duchem a myslitelé bez ducha nejsou vzácností.
30 Vše to jest obrazně znázorněno v různých mytologiích a bájích. Není-li dnes rozplemeňování mezi lidmi a jinými zvířaty možno, není to důvodem k přijetí toho, že to dříve, za jiných okolností, možno nebylo.

31
Že naše řeč ještě ani dnes nedosáhla vrcholku dokonalosti dokazuje ta okolnost, že jsou pocity a myšlenky, pro které není slov abychom je vyjádřili nebo sdělili. Řeč jest prostředek často ne úplný, aby jim byly vyjádřeny myšlenky.

32
Viz: „Hlas ticha”, Výtahy z knihy „Zlatých nauk”.

33
Bozi se stali lidmi, aby se lidé mohli státi Bohy.

34
Kdežto pojetí moderní teologie o dějinách stvoření rozumu bije ve tvář vědu, logiku i zdravý lidský úsudek, „odpovídá v těchto náboženských alegoriích za základ sloužící Pravda, jak jest vysvětlována v knize „Dzyan”, naprosto zdravému rozumu a požadavkům nezaujaté vědy”.

35
Jako jest v obličeji orgán (ústrojí) pro vidění vnější, tak jest také pro nazírání duchovní orgán, který se však může státi v moderním člověku nepoužíváním atrofickým (zanikajícím) a zevšeobecněním požívání alkoholických nápojů stále paralyzovanějším (ochrnutějším) a neschopnějším. Tímto organem jest „podvěsek mozkový” (hypophysis, Coronarium), o kterém již staří tvrdili, že jest „sídlem duše”, t. j. duševního vnímání. (Hypophysis jest žlázovitý orgán mezi velkým a malým mozkem na začátku „stromu života” (arbor vitae), který se objeví na hranici obou mozků, rozhrneme-li obě hemisféry (polokoule) mozku velkého. Pozn. překl.)

36
Phallus = mužské genitale (pohlavní úd).

37
Yoni = ženské genitale.

38
Čedič? pozn. překl.

39
Pro nedostatek místa musíme všechny, kdož by žádali širší výklad o tom, co bylo řečeno, odkázati na originál: „Tajná nauka” od H. P. Blavatské, 3 svazky a 1 svazek indexu (rejstříku).

40
Pod „magií” v pravém smyslu slova vyrozumívá se věda o používání duchovních sil, užívá-li se těchto sil k dobrému, jest to „bílá magie”, užívá-li se jich ke zlému nebo k účelům sobeckým, jest to „černá magie”. Přirozeně nutno napřed sílu míti, než se lze naučiti ji používati, a pro toho, kdo nemá magické síly, také neexistují žádné síly magické a ani bílá ani černá magie.

41
O mystickém významu trojůhelníka Ń viz: F. Hartmann, "Symboly bible a církve".

42
Viz „Hlas ticha”, díl III.: „Sedm bran”.


                                                      ■

Helena Pavlovna Blavatská

Podle původního vydání z r. 1921 v nakladatelství J. Boša, knihkupec, vydalo vydavatelství Glóbus, Bratislava.

LIZ

Zdroj: Grimoar.cz



jún 04, 2008 23:45 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top