Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zárodky mimozemšťanů

Karel Wágner | Vše se odehrálo v lednu 2012. Steve Hornsby z Bournemouthu byl zrovna na cestě do ga­ráže, když se na tmavé obloze objevil mrak žluté barvy. Tento meteorologický jev se proměnil v krátký záchvěv bouřky s krupobitím. Hornsby seběhl z cesty a postavil se pod převis střechy ke zdi ga­ráže, aby se ukryl před přeháňkou, ale za necelé dvě minuty bylo po všem.


Jak rychle přeháňka přišla, tak rychle zas odešla. Zůstaly po ní jen sněhobílé kroupy, podobné kouskům kamenné soli, rozsypaným v trávě. Vtom zahlédl na trávníku ještě něco, co z dálky vypadalo jako rozbité sklo. Ovšem když na to stoupl, ne­ozvalo se žádné křupnutí drceného skla, objekt se jenom roz­plynul v trávě, což Hornsbymu připadalo divné. A když se pak rozhlédl kolem, byla po trávníku rozeseta spousta dalších namodralých objektů, které tu rozhodně před bouřkou nebyly. A jakmile se pro jeden z těch kulovitých objektů shýbl, zjistil, že se podivné kuličky bez vůně a bez zápachu chovají jako želé.

Zde reportáž BBC:
›› http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-dorset-16754531


Steve Hornsby k tomu ve své výpovědi podotýká: „Pod vnějším pláštěm měly měkkou vnitřní strukturu. Přistály pouze v naší zahradě, v oblasti pár set metrů čtverečních. Je to ta nejpodiv­nější věc, jakou jsem kdy spatřil. Působil jsem jako letecký inženýr po mnoho let a nikdy jsem nic podobného neviděl. Myslel jsem, že by to mohl být nějaký druh znečištění ovzduší, něco jako chemická látka, která byla vypuštěna do atmosféry, byla vtažena do bouřkového mraku kde ztuhla, aby pak spadla na zem spolu s krupobitím. V ideálním případě bych byl rád, kdyby je od­borníci chemicky analyzovali, aby zjistili, z čeho se to celé skládá."

V následujících dnech britský Meteorologický úřad (UK Meteorological Office) uvedl, že nale­zené objekty rozhodně nebyly "meteorologického původu“. Josie Pegg, vědecký asistent z Bournemouthské univerzity ve sdělovacích prostředcích přišel s tím, že kulovité objekty mohou být nějaká „vajíčka mořských bezobratlých živočichů", která nasál vzdušný vír. Což jiní vědci po­va­žovali, vzhledem k velikosti a charakteru namodralých kuliček, za málo pravděpodobné. Zá­hadologové si tak na nejrůznějších webech mohli přihřát svoji polívčičku a tajemné kulovité ob­jekty označili za ob­jekty mimo­zemského původu. Přičemž někteří z nich záhadné kuličky, které se v poslední době objevují i v neosídlených oblastech Austrálie a USA, prohlásili za zárodky mi­mozemšťanů. Což zase střízliví badatelé, kteří se zabývají problematikou neidentifikovaných létajících objektů, označili za holý nesmysl.

Hornsbyho zmínka o tom, že se mohlo jednat o chemickou látku, která byla vypuštěna do atmo­sféry, také okamžitě vyburcovala milovníky konspiračních teorií. Ti modré kuličky spojovali s fenoménem „chemtrails“, při kterém se má jednat o snahu USA, konkrétně CIA (Central Intelli­gence Agency) a NSA (National Security Agency), podporovanou vládami mnoha států, o "změnu atmosféry skrze rozprašování aero­solů letadly". V jejich úvahách měly být letadly rozpra­šovány polymery, užívané například pro výrobu umělého sněhu, kdy se droboučké krystalky po smíchání s obyčejnou vodou změní během několika sekund v načechra­nou bílou pe­řinu, připo­mínající sníh. Polymery v krystalické formě jsou také zemědělcům či zahrádkářům známy pod pře­zdívkou Rain Ma­ker (tvůrce deště), což zřejmě vedlo některé vyznavače chem­trails k závěru, že byly v lednu 2012 rozsévány leta­dly nad Anglií při ovlivňování počasí. Ovšem označení Rain Ma­ker není odvozeno od toho, že by se polymer uží­val k výrobě deště. Ve sku­tečnosti je takto na­zýván proto, že může zastoupit déšť a snížit potřebu zavlažování zeměděl­ských ploch či zalé­vání zahrad až o 40 %.

Více podrobností a zajímavých souvislostí případný zájemce najde v delším článku nazvaném Není déšť jako déšť, v rubrice věda. Zde se budeme věnovat pouze záhadným kuličkám z Anglie a Ameriky.

Ale nyní již něco k záhadným kuličkám, které se objevily ve Spojených státech. V lednu 2013 Ge­radine Vargasová z Tusconu na nedělní procházce se svým manželem narazila v arizonské poušti na zajímavý úkaz. Mezi sporou pouštní vegetací se na holé zemi rozkládalo cosi jako ob­rovská kaluž, plná podivných fialových či purpurových kuliček. Geradine ani její manžel ještě ni­kdy ve zdejší krajině na něco takového nenarazili. Zavolali tedy do Tucsonské botanické za­hrady, kde pracuje jejich známý Darlene Buhrow, kterému svůj podivný nález popsali. Buhrow jim pak oznámil, že pokud se jedná o něco, co se přirozeně vyskytuje v přírodě, pak by to podle botaniků mohl být sliz z plísní nebo houby připomínající želé. Takovémuto řešení zá­hady však charak­ter objektů neodpovídal. A jak se dalo očekávat, o podivný nález v zápětí projevily zájem sdělo­vací prostředky.

Reportáž o podivném nálezu v poušti:
https://www.youtube.com/watch?v=EZKbnW_SAkM


Po odvysílání televizní reportáže se na internetu vyrojily spekulace milovníků zá­had. A nikoho zřejmě nepřekvapí, že podivný nález z pouště začal být spojován s mimozemšťany. Ovšem Liz Kotaliková, reportérka televizní stanice KGUN9, která se tohoto případu ujala, nelenila a na­brala z louže vzorek do plastového sáčku, se kterým se vydala za odborníky z Ari­zonské univerzity, respektive na pracoviště Vysoké školy zemědělské v Pima County. Zde se pak do­zvěděla, že kuličky rozhodně nejsou mimozemského původu, neboť se evidentně po­dobají známým vodu absorbují­cím polymerům, zvaným hydrogel. Pro hydrogely jsou charakteris­tické dlouhé řetězce molekul, díky kterým absorbují velké množství vody. V současné době jsou superab­sorpční po­lymery ši­roce používány v lesnictví, zahradnictví a při terénních úpravách, ale i pro aranžmá ře­zaných květin. Hydrogel je tedy často používán jako ekologicky čistý půdní pří­pravek, který uchovává v půdě vodu a v ní obsažené živiny. Hydrogel, dodaný rostlinám v opti­málním množ­ství, podpo­ruje je­jich růst, neboť voda a rozpustné živiny jsou díky hydrogelu fixo­vány v kořeno­vém sys­tému. Svou funkci hydrogel může plnit až sedm let, poté podle výrobců samo­volně bio­degraduje. Proto jej také oby­čejně výrobci označují za Friendly Safe, tedy neto­xický, biologicky odboura­telný pro­dukt.

Rozluštění záhady:
https://www.youtube.com/watch?v=j9NEixvXyDM


Tím se opět dostáváme ke kuličkám ze zahrady pana Hornsbyho. V únoru 2012 došlo ve vývoji tohoto případu k zajímavému zvratu, když Josie Pegg z Bourne­mouthské univerzity svoji dřívější hypo­tézu poo­pravil: "Spekulace o povaze tajemných kuliček z želé poskytlo mnoho zá­bavy, ale teď, když máme v držení vzorek, můžeme vyloučit některé z prvních odhadů. Po pře­zkoumání ku­ličky pod výkonným mikroskopem lze objasnit její strukturu.“ Podle Pegga se ukázalo, že ku­ličky obsaho­valy polyakrylát sodný, který se používá v plenkách, především však v zemědělství nebo za­hradnictví k udržování potřebné vlh­kosti v půdě, neboť může po­jmout 200 až 300 ná­sobně větší hmotnost vody než je jeho vlastní hmot­nost, přičemž vodu fixuje v podobě gelu. A tak jedna z vědeckých hypotéz měla celou záhadu namodralých kuliček ze zahrady manželů Hornsbyo­vých jednoduše vysvětlovat tím, že polya­krylát, někdy dodávaný výrobci v podobě ma­ličkých ko­rálků, někdo hodil přes plot k Hornsbyo­vým na trávník, pročež také Steve Hornsby o existenci polyakrylátu sodného na své zahradě neměl nejmenší tušení. Jenže!

Jenže maličké kuličky polyakrylátu podobné korálkům, které by jistě zapadly do trávy a nebyly by vidět, ve skutečnosti nenarostou či spíše nenabobtnají do větších rozměrů za pouhých něko­lik sekund, jako tomu bývá u krystalického umělého sněhu. Gelové kuličky mohou vyrůst do průměru třech centimetrů až po desítkách minut. Jinak řečeno, hypotetickou možnost, že by malé korálky na­házené do zahrady pana Hornsbyho přes plot vyrostly či nabobtnaly do tak vel­kých kuliček při krátké pře­háňce, můžeme vyloučit. Navíc také kuličky jevily známky destrukce coby dů­sledku je­jich pádu z výšky. Pak ovšem nemohl jejich miniaturní předobraz polehávat bez povšim­nutí mezi stébly trávníku, ale s největší pravděpodobností skutečně kuličky, jak předpo­kládá je­jich nálezce Steve Hornsby, na jeho trávník „napršely“.

Zde proces bobtnání i poškození kuličky pádem:
https://www.youtube.com/watch?v=otRU_xkQNJA


Badatelé se tak museli zamyslet nad tím, jak se vlastně kuličky, padající v městečku Bourne­mouth z oblohy, mohly do mraků dostat. Nejlogičtějším vysvětlením se zdála být hypotéza, podle které polyakrylát nerozprašovala letadla, jak tvrdí stoupenci konspiračních teorií, ale do oblak jej z některého pozemku vynesl vzdušný vír, označovaný za minitornádo. Pod tornádem se ro­zumí rotu­jící vzdušný vír se zhruba vertikální osou, vyskytující se pod základnou bouře, který se bě­hem své existence alespoň jednou dotkne zemského povrchu a je schopen na něm zanechat stopy. Ve sdělovacích prostředcích se často hovoří o Aleji tornád na území států Oklahomy, Kansasu a Nebrasky, kudy každoročně v letních měsících projde většina z více než tisíce niči­vých vírů, pustošících Spojené státy. Avšak tornádo není výhradním fenoménem amerického středozá­padu, často řádí i v Evropě. Přičemž tornáda pustoší nejčastěji Anglii, kde meteorolo­gové kaž­dým rokem zaznamenají v průměru 33 tornád.

Tak jako vzdušný vír, nazývaný chobot tornáda, při svém putování dokáže v podobě vodních smrští nasávat vodu z moří, jezer a rybníků, může také nasávat na polích hroudy hlíny. Pocho­pitelně tedy pak dokáže nasát i kuličky z polymeru, rozházené například po záhonech. Jenže žádný vzdušný vír v městečku Bournemouth ani v jeho blízkém okolí v lednu 2012 pozo­rován nebyl. Je pravda, že například během noční bouře v málo obydlené oblasti může některý chobot tornáda přeběhnout terén zcela nepovšimnut. O tom, že tornáda občas v Anglii někde zaúřadují aniž by na sebe upozornila, svědčí meteorology tradovaná příhoda jednoho Brita, který po noční bouřce vyšel z ložnice do zahrady. Tam ke své hrůze zjistil, že podstatná část jeho dřevěného domku zmizela v nenávratnu, neboť v noci se pouhých pár metrů od jeho postele přehnal chobot vzdušného víru, který na místech jež vysával, zanechal jen holou zem. Jenže kuličky na zahradu Hornsbyových z oblohy nepadaly v noci, ale za bílého dne. Konkrétně odpoledne, ve čtyři hodiny místního času. Navíc tornáda nejsou v Anglii pozorována v zimních měsících, kdy je vzduch pří­liš suchý a mračna jsou příliš chladná na to, aby se na obloze utvořil typ mraku, který vede ke vzniku niči­vých forem krupobití a obávaných tornád.

Jinak řečeno, zdánlivě záhadné namodralé kuličky, které napršely do za­hrady pana Hornsbyho, zrovna tak jako ty purpurové kuličky z arizonské pouště, ve skutečnosti nejsou zá­hadné, neboť za jejich podivnými vlastnostmi prokazatelně stojí polymery. Tyto objekty nejsou mi­mozemského původu, tudíž to nejsou ani zárodky mimozemšťanů. Záhadou ovšem zůstává, jak se namodralé objekty ze zahrady pana Hornsbyho ocitly v mracích nad městečkem Bourne­mouth.

 

Karel Wágner

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz


 

Súvisiace:

Seriál: STOP HOAX SET
http://www.cez-okno.net/serial-stop-hoax-set

Karel Wágner
http://www.cez-okno.net/rubrika/karel-wagner

 


Autori: 
marec 06, 2015 23:26 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top