Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zasvěcení lidská a sluneční

Buddha řekl, že nemáme věřit něčemu, co bylo řečeno, jedině proto, že:
~ to „někdo řekl“;
~ ani tradicím proto, že nám je odkázali staří národové;
~ ani šířeným zvěstem jako takovým;
~ ani spisům mudrců jenom proto, že je psali mudrci;
~ ani fantaziím, o kterých se domníváme, že nám byly vnuknuty Dévy v domnělé duchovní inspiraci;
~ ani domněnkám odvozeným volně z našich nahodilých předpokladů;
~ ani tomu, co se nám zdá být obvyklou nezbytností;
~ ani pouhé autoritě učitelů či mistrů.
Ale máme uvěřit, jestliže spisy, nauky nebo rčení odpovídají našemu úsudku a vědomí. „Proto“, řekl nakonec, „jsem vás učil, abyste nevěřili něčemu jen proto, že jste to slyšeli.
Ale abyste věřili svému vlastnímu uvědomění a pak jednali v co nejúplnější shodě s ním.“
(Tajná nauka, III. str. 401)


Predkladáme vám exkluzívny materiál, úvodné state prekladu knihy pripravovanej na vydanie, texty dosiaľ na Slovensku a v Čechách nezverejnené. Môžeme sa teda spoločne ponoriť do nasledujúcich riadkov vďaka spolupráci s o.s. Ekoland klub. Na preklade pracovali a pracujú jeho priatelia a priaznivci Alina Motyková, Lydie Chytrová, Ludmila Kaletová a Sokol, pozn. red.



Předmluva

Předmět Zasvěcení je velmi fascinující pro myslitele všech filozofických škol, dokonce ti, kteří zůstávají skeptičtí a kritičtí by rádi uvěřili, že je možné dosáhnout tohoto konečného cíle. Těm, kdo nevěří, že dosažení takového cíle je možné, nabízí tato kniha zajímavou hypotézu, která stojí za úvahu. Pro ty, kdo očekávají takové završení celého svého snažení, snad může být inspirací a pomocí.

Někteří soudí, že učení o zasvěcení, podávaná až dosud v různých knihách, jsou chybná. Zasvěcení je považováno za lehce dosažitelné a nevyžadující tak poctivé vlastnosti, jak by se dalo očekávat. Následující kapitoly mohou ukázat, že kritika takovýchto názorů není bezdůvodná. Dosáhnout zasvěcení je opravdu velmi obtížné a vyžaduje opravdové zvládnutí celé nižší osobnosti a život v odříkání, sebezapření a oddanosti. Zároveň je třeba pamatovat, že podstata dávného učení je správná, avšak ve výkladu není dost podtržena.

Některým z těch, kteří se o učení o zasvěcení zajímají se zdá, že možnosti v něm obsažené jsou pro ně dosud příliš vzdálené a nechtějí se jimi zaobírat v tomto svém stadiu vývoje. Tato kniha se snaží ozřejmit, že průměrný člověk může začít formovat svůj charakter tady a teď a tak položit základy pro znalosti, které jsou nezbytné před nastoupením Učednické stezky. Je možné učinit vhodnou přípravu a lidé kdekoliv se mohou – pokud chtějí – podrobit podmínkám učednictví a nastoupit Stezku nováčka.

Na sta lidí na Východě i na Západě vytrvale směřují k tomuto cíli a spojeni stejným ideálem a společnou touhou a úsilím se potkají před Bránou. Opět v sobě rozeznají bratry, protože ačkoliv je zdánlivě dělí řeč a rozdíly ve víře, v podstatě vyznávají stejnou pravdu a slouží stejnému Bohu.

Mezi mysliteli Západu je v současné době veliká různorodost v pohledu na tuto významnou záležitost. Někteří se domnívají, že její faktický význam není natolik dostačující, aby strhla jejich veškerou pozornost a jestliže průměrný člověk bude poctivě plnit své úkoly a šlechetně postupovat ve svých záležitostech, potom nezbytně dospěje ke svému cíli. To je nepochybné, nicméně zvýšená ochota k službě a využití schopností pro pomoc lidské rase se stává odměnou tomu, kdo je ochoten ke zvýšenému úsilí a zaplacení ceny, kterou zasvěcení vyžaduje. Snad tato kniha bude pro některé podnětem k rychlejšímu dosažení cíle, k němuž by je jinak proud donesl jen pozvolna. Z příjemců pomoci se pak stanou jejími dárci.

Alice A. Baileyová – New York 1922

New York, 1922

STRUKTURA ČLOVĚKA

Struktura člověka, tak jak o ni uvažujeme na následujících stránkách, je v zásadě třísložková
a vypadá takto:

I. Monáda nebo-li čistý Duch, Otec na nebesích.
Zrcadlí tři aspekty Božské přirozenosti:
1. Vůli nebo-li Sílu....................................Otec
2. Lásku – moudrost..................................Syn
3. Aktivní inteligenci........................Duch svatý
Teprve u posledních zasvěcení, kdy se člověk blíží ke konci své pouti a stává se dokonalým, až tehdy dosahuje kontaktu s Monádou.
Monáda pak zrcadlí sebe sama v:

II. Duši, Vyšším já nebo-li Individualitě.
Tento aspekt je potenciálně:
1. Duchovní vůlí....................................................Atma
2. Intuicí....Buddhi, Láskou a moudrostí, Kristovým principem
3. Vyšší nebo-li abstraktní myslí......................Vyšší Manas
V pokročilém člověku začíná Vyšší já uplatňovat svou sílu. Podíl této působnosti začíná narůstat. Během Stezky nováčka se až do třetího stupně zasvěcení prohlubuje schopnost Vyššího já ovládat nižší já. Vyšší aspekt nechává stále více prociťovat svou energii tomu nižšímu.
Vyšší já se odráží, zrcadlí sebe sama v:

III. Osobnosti, neboli nižším já, člověku na fyzické úrovni.
Také tento aspekt je opět třísložkový:
1. Mentální tělo nižší.....................................manas
2. Emocionální tělo................................astrální tělo
3. Fyzické tělo.........hutné fyzické tělo a éterické tělo
Tedy cílem evoluce je dovést člověka k uvědomění vlastního duševního aspektu a podřídit nižší přirozenost jeho kontrole.

KAPITOLA I.



ÚVODNÍ POZNÁMKY

Než zahájíme úvahy o Iniciaci, nebo-li Zasvěcení, o Stezce, která se otevírá zdokonalujícímu se člověku, a o Okultní Hierarchii, je vhodné uvést napřed několik sdělení, která budou základem pro rozvážné studium a pochopení myšlenek obsažených v tomto díle.

Je třeba říci, že kniha pojednává o skutečnostech a prohlášeních, které si čtenář nemůže ověřit anebo bezprostředně dokázat. Aby byla vyloučena dedukce, že si autorka bezdůvodně přisvojuje zásluhy a osobní autorství k předloženému učení, distancuje se od podobných tvrzení a námitek a zříká se všech nároků. Nemůže ale jednat jinak, než uvádět tato prohlášení jako fakta. Ráda by ale povzbudila všechny, kteří zde najdou něco hodnotného a užitečného, aby se nedali znechutit dogmatickým zdáním. Osobní nedostatečnost autorky by neměla bránit otevřeným myslím v objektivních úvahách o tom, co jim bylo sděleno a k čemu bylo její jméno pouze připojeno. V duchovních záležitostech by měly mít jméno, osoba a mínění cizí autority pramalý význam. Bezpečným průvodcem může být jedině to, co nabývá váhy v důsledku vnitřního poznání a směřování. Není proto důležité, zda čtenář přijme poselství obsažené v této knize jako idealisticky pojatou spirituální výzvu anebo jako fakta, případně jako teorii, kterou vyvinul jeden studující a předkládá ji svým kolegům k úvaze. Je nabízeno každému, ať už vyvolá jakoukoliv vnitřní odezvu, nebo inspiraci či světlo, které může přinést.

V současné době, kdy jsou bořeny staré formy a budovány nové, je nezbytné umět se přizpůsobit. Musíme se vyhnout nebezpečí zkostnatění a vydat se cestou pružnosti a expanze. Staré pořádky se mění, ale v první řadě jde o změny rozměru a hlediska – nikoli látky samotné anebo stěžejních základů. Základy byly vždy pravdivé. Každé generaci je dána část ze zachovaných charakteristických rysů staré a milované formy, ale také její moudré rozšíření a obohacení. Každý cyklus musí přidat výsledky svých výzkumů a vědeckého úsilí a odstranit to, co se přežilo a ztratilo hodnotu. Každý věk musí zabudovat výdobytky a úspěchy své doby a odstranit nánosy minulosti, které by zacláněly a zatemňovaly obrysy. Navíc každé pokolení s radostí nechť poukazuje na pevnost starých základů, na nichž má příležitost postavit takovou strukturu, která vyjde vstříc potřebám vnitřního, rozvíjejícího se života.

Ideje, jež zde rozvažujeme, jsou dosvědčovány i jistými fakty, které se nacházejí v již existující okultní literatuře. Uvádím tři:

a) Ke stvoření Slunce a sedmi posvátných planet Sluneční soustavy Logos použil látku již nasycenou zvláštními kvalitami. Anna Besantová ve své knize „Avatarové“ (považované některými z nás za její nejhodnotnější dílo, poněvadž se zdá nejvíce podnětné) prohlašuje, že „Sluneční soustava byla stvořena z již existující látky, z látky, která byla obdařena určitými vlastnostmi…“ (str. 48). Tato látka měla proto jisté skryté vlastnosti, které v souladu se zákonem příčiny a následku se musely specifickým způsobem projevit – stejně jako vše ve vesmíru.
b) Veškerý projev má sedmičetnou povahu. Centrální světlo, kterému říkáme Božská podstata, Jediný paprsek Božství se projevuje napřed jako Trojice a pak jako Sedmice. Jediný Bůh vyzařuje jako Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A tato Trojice se opět zrcadlí skrze „Sedm Duchů před Trůnem“ neboli sedm „Planetárních Logů“. Nekřesťané studující okultismus mohou tyto Bytosti nazvat Jediným paprskem, projevujícím se prostřednictvím třech hlavních paprsků a čtyřech podpůrných, které dohromady tvoří Božskou sedmici. Sjednocujícím paprskem pro všechny je „Paprsek lásky-moudrosti“, jelikož vskutku a opravdu „Bůh je láska“. Tento paprsek je indigový a je směšujícím paprskem. To je ten, který pohltí na konci většího cyklu všechny ostatní v dosažení úhrnné dokonalosti. Takto se projeví druhý aspekt života Logu. Je to aspekt „Stavitele forem“, který činí stávající Sluneční soustavu nejvíce konkrétní ze tří hlavních systémů. Aspekt lásky či moudrosti se projevuje tvořením forem, neboť „Bůh je láska“ a uvnitř Boha-lásky „žijeme a pohybujeme se a máme své bytí“ až do konce projevu aeónů.
c) Sedm rovin Božského projevu, čili sedm hlavních úrovní naší soustavy, představuje ale pouze sedm podúrovní nejnižší kosmické úrovně. Sedm paprsků, o kterých tolik slyšíme, které budí takový zájem a skrývají tolik tajemství, představuje obdobně pouze sedm pod-paprsků jednoho „Kosmického paprsku“. Dvanáct „Tvořivých hierarchií“ – to jsou pouze pobočné větve jediné „Kosmické hierarchie“. Tvoří pouze jeden akord kosmické symfonie. Až se sedmerý kosmický akord, kterého jsme pouze velmi skromnou součástí, rozezní a rozezvučí dokonalou syntézou, tenkrát a pouze tenkrát budou pochopena slova Jobovy knihy: “Ranní hvězdy zazpívaly sborem“. Zatím zaznívá disonance a nesoulad mezi mnoha systémy, ale ve vývoji aeónů bezpochyby nastane sladění harmonie a přijde den (pokud si můžeme dovolit mluvit o věčnosti a používat při tom kategorii času), kdy se zvuk dokonalého univerza rozezní a rozlehne k nejvzdálenějším hranicím nejodlehlejších souhvězdí. A v onen čas bude pochopen význam mystéria „nebeské svatební písně“.

Čtenář by si také měl zapamatovat a zvážit některé pojmy, než začne se studiem Zasvěcení. Jelikož se jedná o nesmírně komplikovanou záležitost, je pro nás zhola nemožné učinit více, než pouze nabídnout obecnou představu tohoto schématu. Veškerý dogmatismus by byl marný. Můžeme vytušit pouze zlomek podivuhodného celku, který je zcela mimo dosah našeho uvědomování. Celku, který si nejvyšší Andělé, tyto Zdokonalené bytosti, teprve začínají uvědomovat. Pokud připustíme fakt, že průměrný člověk si plně uvědomuje pouze fyzickou úroveň, téměř uvědomuje emoční úroveň a teprve vyvíjí vědomí mentální úrovně, pak je nasnadě, že chápání kosmických záležitostí bude pouze zatím počáteční. Pokud uznáme další skutečnost, že uvědomovat si nějakou úroveň a mít nad ní kontrolu jsou velmi rozdílné věci, stane se jasné, jak vzdálená je nám možnost pochopit z kosmického schématu cokoliv, kromě jeho základního směřování.

Musíme také rozpoznat nebezpečí plynoucí z dogmat, úzkoprsých učebnicových tvrzení a uvědomit si, že pojistka spočívá v pružném a neustále rozšiřujícím se úhlu pohledu. Například nějaký fakt z lidského úhlu pohledu (slovo „fakt“ je zde chápáno ve vědeckém významu, jako něco mimo jakoukoliv pochybnost a veškerou negaci) může nebýt faktem z pohledu Mistra. Pro něj může být pouze součástí větší skutečnosti, součástí celku. Jeho pohled je čtyř i pěti rozměrný, takže jeho uvědomění „místa času ve věčnosti“ musí být přesnější než naše. Nahlíží na věci z výšin jako někdo, pro koho čas neexistuje.

V Mysli Loga, čili Božské Podstaty naší sluneční soustavy, existuje nevysvětlitelný princip přeměn , jenž řídí Jeho veškerou činnost. Vidíme pouze průběžně se měnící formy a sem tam zachytíme nějaký záblesk neustále se vyvíjejícího života uvnitř těchto forem. Zatím ale nemáme klíč k tomuto pravidlu, které působí prostřednictvím měnícího se kaleidoskopu slunečních soustav, paprsků, hierarchií, planet, schémat, cyklů, ras a podras. Vše se proplétá, zapadá do sebe a navzájem se prostupuje. Ohromí nás, jaký přenádherný vzor, jenž formuje, se před námi rozvine. Víme, že někde v tomto schématu máme my, lidská hierarchie, svoje místo. Vše, co můžeme učinit je, že se chopíme každičkého údaje, jenž napomáhá naší evoluci směrem k blahu a prosperitě a pomocí studia lidské bytosti ve třech světech se vynasnažíme alespoň trochu pochopit makrokosmos. Nevíme, jak může z jednotky vzniknout trojice, jak z trojice vzniká sedmice, která pokračuje dále až k nepochopitelnému rozlišení. Z lidského hlediska je tento propletenec systémů nepředstavitelně spletitý a zdá se, že klíč k tomuto není k dispozici. Z perspektivy Mistra ovšem víme, že vše postupuje v řádném sledu. Z božského hlediska vše spěje k celku v harmonickém souladu a vytvoření podoby, jenž bude geometricky precizní. Browning zachytil část této pravdy, když napsal:

« All is change, but permanence as well. »
Vše se mění a zároveň trvá.
A pokračuje:
« Truth inside, and outside, truth also; »
Pravda je uvnitř a zároveň vně;
« and between each, falsehood that is change, as truth is permanence. »
a mezi nimi klam, který se mění a pravda, která je stálá.
« Truth successively takes shape, one grade above its last presentment. »
Pravda na sebe bere tvary postupně, vždy o jeden stupínek vyšší než ta dřívější.

Musíme také pamatovat na to, že by nebylo moudré ani bezpečné překročit určitou mez týkající se předávání faktů o sluneční soustavě. Mnohé musí zůstat v esoterické rovině a zahaleno. Rizika plynoucí z příliš velkého vědění jsou větší, než ohrožení plynoucí z vědění příliš malého. S věděním přichází zodpovědnost a moc. Na tyto dvě věci lidská rasa není ještě připravena. Jediné, co zatím můžeme učinit, je svědomitě studovat a slaďovat moudrost s rozvážností, osvojovat si je a používat nové poznatky pro dobro těch, kterým chceme pomáhat. Poznávat, že s moudrým používáním vědomostí, narůstá i schopnost obdržet skrytou moudrost. V páru s moudrým přizpůsobováním vědění okolním potřebám, musí narůstat obezřetná zdrženlivost a schopnost rozlišování. Jestliže dovedeme moudře používat, rozvážně odepřít a důkladně rozlišovat, pak dáváme bdícím učitelům lidské rady nejlepší záruku naší způsobilosti k novým objevům.

Musíme se smířit se skutečností, že jedinou cestou, jak získat klíč k mystériím paprsků, systémů a hierarchií, je studium „zákona analogií a shody“. Je to tato nit, která nás provede labyrintem a jediný paprsek světla, který k nám proniká skrze tmu okolní nevědomosti. Totéž říkala H. P. Blavatská ve své „Tajné nauce“. Doposud však studující podnikli málo co pro to, aby tohoto klíče využili. Při studiu zmíněného zákona mějme na paměti, že souvztažnosti se skrývají v jádru, nikoli v zevním vypracování detailů, které zdánlivě vidíme z našeho současného úhlu pohledu. Jedna věc nás bude mást a tou je časový faktor. Tápeme, jakmile se snažíme pevně stanovit čas a limity. V procesu evoluce se vše vyvíjí skrze sbíhání, slučování a ustavičné překrývání a prolínání. Pro průměrného studujícího je možné zpřístupnit pouze široké zevšeobecnění a poznání základních analogií. Když se pokouší formulovat a třídit události až do podrobností, začíná bloudit, vše se postupně zamlžuje, až je definitivně udolán.

Nicméně, v průběhu vědeckého studia „zákona analogie“ vědomosti postupně narůstají a pozvolné shromažďování faktů vytváří stále se rozpínající útvar, který ztělesňuje mnohé pravdy. Studující tak procitá k uvědomění, že studium a lopotná dřina jej zavedly přinejmenším k širší koncepci Logoického myšlení a že k tomu může později přiřazovat podrobnosti tak, jak si je bude osvojovat v průběhu dalších inkarnací. To nás přivádí k poslednímu bodu, který bychom měli uvážit, než přejdeme k vlastnímu tématu:

Evoluce lidské bytosti probíhá skrze přechod z jednoho stavu vědomí do dalšího. Jedná se o sled rozpínání a nárůst schopnosti uvědomovat si, což představuje dominantní vlastnost vnitřního Myslitele. Představuje postupný růst od vědomí polarizovaného v osobnosti, „nižší já“, čili tělo; později pak na „Vyšší já“ neboli Individualitu či Duši a nakonec na Monádu nebo-li Ducha. Až dokud se vědomí nestane nakonec Božským. Během vývoje lidské bytosti se vědomí rozšiřuje nejprve za omezující zdi, které ji uzavíraly v okruhu nižších království přírody (minerálů, rostlin a zvířat), ke třem světům rozvíjející se osobnosti; později na planetu, kde lidská bytost sehrává svou roli; dále pak na soustavu, kde planeta obíhá. Dokud se definitivně neosvobodí ze samotného slunečního systému a nestane se universálním.

- pokračovanie -

Zdroj: Alice Bailey & Djwhal Khul "Initiation, Human and Solar"

© Preklad: Alina Motyková, Lydie Chytrová, Ludmila Kaletová, Sokol

exkluzívne.cez.okno


 

Súvisiace:

ALICE A. BAILEYOVÁ Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/a-a-baileyova

 


marec 02, 2008 15:58 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top