Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zecharia Sitchin: ZTRACENÉ ŘÍŠE

"Záhady a mystéria Mayů, Aztéků, Inků a jejich předků, které konquistadory tolik mátly, jsou i dnes, po pěti stech letech, hádankou jak pro odborníky, tak pro laiky. Jak, kdy a proč ony mocné civilizace v Novém světě vznikly, a je to pouhá shoda náhod, že čím více se o nich dozvídáme, tím více nám připomínají civilizace starověkého Blízkého východu? My tvrdíme, že odpověď na tyto otázky nalezneme, pouze přijmeme-li jako fakt, nikoliv jako mýtus, že Zemi navštívili Anunnakové, „Ti, kteří přišli na Zem z nebe". Tato kniha o tom přináší důkazy."

Styky Starého a Nového světa před objevením Ameriky

SLOVO ÚVODEM

V evropských letopisech nese objevení Nového světa pečeť El Dorada - neutuchající honby za zlatem. Ale tehdejší konquistadoři si jen stěží uvědomovali, že vlastně pouze znovu pronikají do končin Země, které už celé věky před nimi navštívil někdo jiný!

Pod příběhy o hrabivosti, ničení a svévolné zkáze, kterou nově objevené poklady vyvolaly, se v dobových kronikách najdou i zmínky o tom, jak byli Evropané překvapení, že nacházejí civilizace, které se těm ze Starého světa tolik podobají: království a panovnické dvory, města a ceremoniální jádra, umění a poezii, do nebe se tyčící chrámy, kněze - a symbol kříže a víru ve stvořitele všehomíra. A v neposlední řadě také legendy o bílých vousatých bozích, kteří odešli, ale slíbili, že se vrátí.

Záhady a mystéria Mayů, Aztéků, Inků a jejich předků, které konquistadory tolik mátly, jsou i dnes, po pěti stech letech, hádankou jak pro odborníky, tak pro laiky.

Jak, kdy a proč ony mocné civilizace v Novém světě vznikly, a je to pouhá shoda náhod, že čím více se o nich dozvídáme, tím více nám připomínají civilizace starověkého Blízkého východu?

My tvrdíme, že odpověď na tyto otázky nalezneme, pouze přijmeme-li jako fakt, nikoliv jako mýtus, že Zemi navštívili Anunnakové, „Ti, kteří přišli na Zem z nebe".

Tato kniha o tom přináší důkazy.

1. kapitola

EL DORADO

Dnes je Toledo klidným provinčním městem asi hodinu jízdy jižně od Madridu; málokterý návštěvník Španělska si ale jeho prohlídku nechá ujít, protože za jeho hradbami se nacházejí památky mnoha kultur - je to jako procházka historií.

Podle místních legend sahá vznik města až do druhého tisíciletí př. Kr. a jeho založení se připisuje potomkům Noema. Mnozí věří, že jméno města je odvozeno z Toledoth („Dějiny generací"); okázalé chrámy a nádherné svatostánky jsou dokladem pokřesťanštění Španělska - a také zaniklé slávy Maurů a jejich bývalé muslimské nadvlády a zničeného pokladu.

Pro Toledo, pro Španělsko i pro všechny ostatní země byl klíčovým rokem rok 1492; tehdy došlo ke třem zásadním událostem. Všechny se odehrály ve Španělsku, v zemi, které se říkalo „Iberie", pro kterýžto název existuje jen jedno vysvětlení - jde o odvozeninu ze slova Ibri, jak se zřejmě říkalo původním obyvatelům. Později ovšem většinu území Iberie ovládli muslimové a rozdrobená království na poloostrově se prvního výraznějšího sjednocení dočkala až po sňatku Ferdinanda Aragonskélio a Isabely Kastilské v roce 1469. Hned v prvních deseti letech tohoto spojení byla zahájena vojenská akce, která měla za cíl vytlačit ze země Maury a dovést Španělsko pod korouhev katolicismu; v lednu 1492 byli po pádu Granady Maurové definitivně poraženi a ze Španělska se stala křesťanská země. A třetího srpna vyplul Kryštof Kolumbus - pro Španěly Cristobal Colon - pod španělskou vlajkou hledat západní cestu do Indie.

Zemi spatřil dvanáctého října 1492. Do Španělska se vrátil v lednu 1493. Na důkaz, že byla jeho plavba úspěšná, s sebou přivezl čtyři „indické" Indiány. Aby krále nadchl pro svůj záměr uspořádat pod svým vedením druhou, větší výpravu, přivezl s sebou do Španělska několik zlatých cetek, které dostal od domorodců, a příběhy o městě, o zlatém městě, kde nosí lidé na rukou i nohou zlaté náramky, a i na krku a v uších a v nose mají samé zlato, které všechno pochází z pohádkového dolu kousek za městem. Tyto první zlaté předměty, přivezené do Španělska z nové země, nechala Isabela - která byla tak ctnostná, že se jí přezdívalo „Katolička" - vložit do zvláštní schrány a věnovala je katedrále v Toledu, tradičnímu sídlu španělské katolické hierarchie. A proto ještě i dnes, když si jde návštěvník katedrály prohlédnout tamní poklad - chráněný silnou mříží a obsahující mnoho cenných předmětů, které dostala v průběhu století církev darem - uvidí tam i úplně první zlato, které přivezl Kolumbus z Ameriky.

Dnes už se připouští, že jeho plavba byla mnohem víc, než jen hledání nové cesty do Indie. Mnoho věcí nasvědčuje tomu, že Kolumbus a jeho mecenáši, kteří se také museli zříci své víry, v jeho cestě mohli vidět možnost úniku do svobodné země. Ferdinand s Isabelou měli vizi, že objeví rajskou řeku s vodou věčného mládí. A Kolumbus sám měl vlastní skryté zájmy, a jen o některých z nich ze občas zmínil ve svých denících. Viděl sám sebe, jak naplňuje stará proroctví o nové době, která nastane, až bude objevena nová země „na samém kraji Země".

Ale byl také dost velký realista, aby si správně uvědomil, že ze všech zpráv, které ze své první výpravy přivezl, všechny nejvíce zaujalo vyprávění o zlatě. A tak začal prohlašovat, že „Bůh mu ukáže" to záhadné místo, „kde se rodí zlato", a podařilo se mu přesvědčit Ferdinanda s Isabelou, aby mu na druhou výpravu poskytli mnohem větší loďstvo, a později i na třetí. Na tyto výpravy ovšem panovníci poslali s Kolumbem i několik svých správců a vůbec lidí, kteří si potrpěli více na fakta než na fantazírování, a ti na Kolumba dohlíželi a často odporovali jeho rozhodnutím. Nevyhnutelné konflikty nakonec vyvrcholily Kolumbovým návratem do Španělska v řetězech pod záminkou, že šikanoval některé členy posádky. Ačkoliv ho král s královnou okamžitě propustili a poskytli mu finanční odškodnění, sami souhlasili s názorem, že Kolumbus je dobrý lodní kapitán, ale špatný vládce - a že on rozhodně nebude s to přinutit Indiány, aby mu sdělili, kde skutečně se Zlaté město nachází.

Kolumbus v tomto směru zcela důvěřoval starým proroctvím a citátům z bible. Všechny související texty sebral do Knihy proroctví, kterou pak věnoval králi s královnou. Doufal, že je její obsah přesvědčí, že Španělsko je předurčeno k vládě nad Jeruzalémem a že on je prostředníkem, který to má zaručit - a sice tak, že jako první nalezne místo, kde se rodí zlato.

A jelikož Ferdinand s Isabelou Písmu také věřili, nakonec svolili, aby Kolumbus vyplul ještě jednou. Zvláště je přesvědčilo jeho tvrzení, že ústí jedné z řek, kterou objevil (dnes se nazývá Orinoko), je ústí jedné ze čtyř rajských řek; a jak se v písmu praví, jedna z těchto řek směřuje do země Chavíla, „odkud pochází zlato". Tuto poslední výpravu potkalo mnohem více strastí a utrpení než kteroukoliv z předchozích tří.

Sedmého listopadu 1504 se Kolumbus, zchromený artritidou, pouhý stín sebe sama, vrátil do Španělska. Do měsíce pak umírá královna Isabela. I když měl král pro Kolumba stále slabost, nechal o poslední Kolumbově zprávě z cest raději rozhodnout jiné. Kolumbus v ní shrnoval všechny důkazy o tom, že se v nové zemi skrývá obrovský zdroj zlata.

„Hispaniola poskytne vašim urozeným milostem veškeré potřebné zlato," ujišťoval Kolumbus své královské chlebodárce o ostrově, o který se dnes dělí Haiti a Dominikánská republika. A španělským osadníkům, kteří použili místní obyvatelstvo jako otroky, se skutečně podařilo vytěžit na ostrově nebývalé množství zlata. Za necelá dvě desetiletí přibylo z Hispanioly do španělské královské pokladny zlato v hodnotě pěti set tisíc dukátů.

Jak se později ukázalo, úspěch Španělů na Hispaniole se měl i později při pouti přes obrovský kontinent mnohokrát opakovat. V průběhu oněch prvních dvou desítek let, kdy postupně domorodci umírali nebo prchali z otroctví a zásoby zlata se vyčerpávaly, se euforie Španělů pomalu měnila v rozčarování a zklamání, a tak v honbě za zlatem se stále větší smělostí přistávali i na zcela neznámých místech. Jedno z prvních míst, kde se vylodili, byl poloostrov Yucatán. Úplně první Španělé se tam dostali v roce 1511 po ztroskotání; ale už o šest let později se přímo na Yucatán vydala z Kuby výprava tří lodí pod velením Francisca Hernandeze de Córdoba, která měla za úkol přivézt z poloostrova nové otroky. Ke svému údivu ale námořníci na pevnině našli kamenné budovy, chrámy, sochy bohyň; a ke škodě místních obyvatel (kteří si podle Španělů říkali Mayové) objevili i „jisté zlaté předměty, které si vzali".

Zpráva o příjezdu Španělů a dobytí Yucatánu je obsažena ve spisu pátera Diega de Landa z roku 1566 Relacion de las cosas de Yucatan. Diego de Landa popisuje, že Hernandez a jeho lidé viděli na pevnině velkou stupňovitou pyramidu, modly a sochy zvířat a ve vnitrozemí veliké město. Ovšem Indiáni, které se pokoušeli zajmout, se divoce bránili a nezastrašila je ani střelba z děl na lodích. A tak byli Španělé po citelných ztrátách - sám Hernandez byl těžce raněn - přinuceni k ústupu. Ale přesto Hernandez po návratu na Kubu doporučil další výpravy na pevninu, neboť „ta země je díky svému zlatu dobrá a bohatá".

A tak se následujícího roku vydala z Kuby na Yucatán další výprava. Španělé přistáli na ostrově Cozumel a také objevili Nové Španělsko, Pánuco a provincii Tabasco (jak ona nová místa pojmenovali). Tentokrát už s sebou vzali nejen zbraně, ale i zboží na výměnný obchod, a tak se setkali nejen s nepřátelskými, ale i se vstřícnými Indiány. Viděli další kamenné stavby a paláce, poznali, jak bodají šípy a kopí s ostrými obsidiánovými hroty, a prohlédli si mnoho výrobků vytvořených s obdivuhodnou zručností. Některé byly z kamenů, obyčejných či z polodrahokamů, jiné se třpytily jako zlato, ale při bližším ohledání se ukázalo, že jsou měděné. Oproti předpokladům našli zlatých předmětů velmi málo a v celé zemí neviděli jediný důl na zlato nebo jiný kov.

Odkud tedy to zlato, i když ho bylo jen málo, pocházelo? Mayové jim řekli, že ho získali výměnou. Je prý ze severozápadu, ze země Aztéků, kde je ho všude velké množství.

Objevení a dobytí aztécké říše v hornaté centrální částí Mexika je historicky spjato se jménem Hernanda Cortéze. V roce 1519 vyplul z Kuby v čele skutečné armády - velel jedenácti lodím a šesti stům mužů, kteří s sebou měli i tehdy velmi vzácné a vysoce ceněné koně. Opakovaně přistávali, vyloďovali se a zase vyplouvali, a tak pomalu postupovali podél yucatánského pobřeží. V místech, kde končila říše Mayů a začínala říše aztécká, založil Cortéz výchozí tábor a nazval ho Veracruz (tak se to město nazývá dodnes.)

A právě na tomto místě se k velkému překvapení Španělů objevili vyslanci aztéckého panovníka a přinášeli jim jeho pozdravy a dary na uvítanou. Podle očitého svědka Bernala Díaze del Castillo (Historia verdadera de la conquista de la Nueva Espana) bylo mezi dary i „kolo připomínající Slunce, veliké jako kolo od kočáru, na kterém byla mnohá vyobrazení, a které bylo celé ze zlata a bylo nádherné na ně popatřit a ti, kteří ho později vážili, prohlašovali, že má cenu větší než deset tisíc dukátů". A potom jedno ještě větší kolo, které „bylo ze stříbra vysokého lesku a podobalo se Měsíci". A dále pak helmici naplněnou až po okraj zrnky zlata a čelenku z peří vzácného ptáka quetzala (která je dodnes k vidění ve vídeňském národopisném muzeu).

Ony dary aztéckeho vládce Moctezumy, jak jim poslové vysvětlili, byly určeny božskému Quetzal Coatlovi, „Opeřenému hadovi", bohu Aztéků. To byl jejich dobrodinec, který byl ale již před mnoha a mnoha lety vypuzen bohem války z aztécké říše. A tak se skupinou následovníků odešel na Yucatán a pak vyplul východním směrem, ale přísahal, že se jednou v den svého zrození v počátečním roce kalendářního cyklu vrátí. Aztécký kalendář byl rozdělen na cykly po padesáti dvou letech, a proto se slíbený návrat Opeřeného hada mohl odehrát pouze v této periodě. Podle křesťanského kalendáře to byly roky 1363,1415, 1467 a 1519, tedy přesně rok, ve kterém se u východních břehů aztécké říše objevil Cortéz. A jelikož měl vousy a nosil helmu, stejně jako Quetzalcoatl (a měl světlou pleť, což měl podle některých také bůh mít), zdálo se, že přesně naplňuje proroctví.

Dary, které panovník Španělům posílal, nebyly vybrány jen tak namátkou. Měly hlubší symbolický podtext. Kopa zlatých zrnek byla zvolena proto, že zlato bylo kov bohů a patřilo jim. Stříbrné kolo představující Měsíc bylo mezi dary proto, že podle některých legend Quetzalcoatl odplul, aby se vrátil na nebesa, kde obýval údajně právě Měsíc. Čelenku z per a bohatě zdobené oděvy měl navrátivší se bůh nosit. A zlaté kolo byl posvátný kalendář, který zachycoval cyklus padesáti dvou let a rok návratu. Víme, že to byl kalendář, protože se od té doby našlo mnoho podobných kol, jen byla většinou zhotovena z kamene a ne z ryzího zlata (Obr. 1).

Obr. 1

Zda Španělé symboliku darů pochopili či nikoliv, nevíme. Ale pokud ano, rozhodně se podle toho nezachovali. Pro ně panovnické dary znamenaly jediné: důkaz, že na ně v říši Aztéků čeká nesmírné bohatství. Tyto nádherné předměty dorazily spolu s jinými uměleckými výtvory z Mexika do Sevilly 9. prosince 1519 na palubě první lodi s poklady, kterou do Španělska nechal Cortéz vypravit. Španělský král Karel I., vnuk Ferdinanda, který coby císař Karel V. Svaté říše římské panoval zároveň nad mnoha evropskými zeměmi, byl tehdy ve Flandrech, a tak loď poslali do Bruselu. Kromě oněch symbolických předmětů obsahoval zlatý poklad také sošky kachen, psů, tygrů, lvů, opic a zlatý luk se šípy. Všechny je ale zastiňoval onen „sluneční kruh" s dvoumetrovým průměrem a o tloušťce čtyř reálů. Slavný malíř a umělec Albrecht Dürer, který si poklad z „Nové zlaté země" prohlédl, napsal, že „ony předměty byly tak cenné, že měly hodnotu sta tisíc guldenů. Ale nikdy ve svém životě neviděl jsem nic, co by tolik potěšilo mé srdce, jako tyto věci. Neboť spatřil jsem mezi nimi nevídané umělecké výtvory a musel jsem se velmi obdivovati zručnosti jejich tvůrců v oněch vzdálených zemích. Vskutku nemohu ani vylíčiti ty předměty, které tam přede mnou ležely."

Ale ať už „ony předměty" měly jakoukoliv uměleckou, náboženskou, kulturní, nebo historickou hodnotu, pro krále znamenaly hlavně a především zlato - zlato, které mu mohlo pomoci potlačit místní nepokoje a uskutečnit zahraniční výboje. A tak Karel neztrácel čas a rozkázal, aby všechno toto zlato i veškeré předměty z drahých kovů, které ještě z nových zemí připlují, byly hned po příjezdu roztaveny a odlity do zlatých a stříbrných prutů.

Cortéz a jeho lidé v Mexiku na věc pohlíželi stejně. Pomalu postupovali a veškerý odpor přemáhali buď díky lepším zbraním, nebo pomocí diplomacie a lsti - až nakonec v listopadu roku 1519 dorazili do hlavního města Tenoch-titlánu, dnešního Mexika. Jediný přístup do města, rozkládajícího se uprostřed jezera, byl po umělých přístupových cestách, které se prakticky nedaly hájit. Jelikož byl ale Moctezuma a všichni šlechtici stále pod vlivem starých proroctví, vyšli Cortézovi a jeho průvodu v ústrety a vítali je. Jediný Moctezuma měl na nohou sandály, jinak byli všichni bosí na znamení pokory před blížícím se bílým bohem. Vládce uvedl Španěly do svého nádherného paláce, kde bylo zlato na každém kroku - dokonce i stolní náčiní bylo ze zlata; také jim ukázal jednu místnost, ve které shromažďoval všemožné zlaté předměty. Španělé použili lsti, Moctezumu zajali a drželi ho ve svém táboře; jako výkupné požadovali zlato. Aztéčtí šlechtici poté vyslali po celé říši posly, kteří měli výkupné shromažďovat; zlaté předměty, které potom vyděrači dostali, naplnily celou loď, která vyplula zpět do Španělska. (Po cestě ji ale uloupili Francouzi a vypukla válka.)

Španělé tedy získali lstí zlato a tím, že vnesli do řad Aztéků sémě nesváru, je oslabili. Cortéz měl v úmyslu Moctezumu později propustit a dosadit ho zpět na trůn jako loutkového panovníka. Ale první z Cortézových pobočníků ztratil trpělivost a nařídil aztéckou šlechtu a velitele zmasakrovat. V nastalém zmatku byl pak zabit i Moctezuma a Španělé stáli tváří v tvář skutečné bitvě. A tak se po těžkých ztrátách musel Cortéz se svými muži z města stáhnout; podařilo se mu ho znovu dobýt po zdlouhavých bojích až v srpnu 1521, poté, co z Kuby dorazily početné posily. V té době už byla s konečnou platností nastolena nad rozdrcenými Aztéky španělská nadvláda a ze země byly odvezeny zlaté předměty v hodnotě 600 000 peset a byly zničeny a roztaveny do prutů.

Když Španělé Mexiko dobývali, opravdu se zdálo, že to je Nová zlatá země; ale jakmile odvezli ze země všechno zlato, které se tam za staletí a možná za tisíciletí nashromáždilo, začínalo být zřejmé, že Mexiko přece jen není biblickou zemí Chavíla a Tenochtitlán bájným Zlatým městem. A tak se honba za zlatem, které se ani dobrodruzi, ani král, nehodlali vzdát, přesunula do dalších krajů Nového světa.

***

-pokračovanie-

Zecharia Sitchin


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

ZTRACENÉ ŘÍŠE, Vydavateľstvo: Dobra, 2001


AUTOROVE KNIHY môžete zakúpiť i na tejto adrese

Súvisiace:

Aztékovia
http://www.cez-okno.net/aztekovia

Zecharia Sitchin
http://www.cez-okno.net/rubrika/zecharia-sitchin


júl 22, 2014 11:38 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top