Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zecharia Sitchin: ZTRACENÉ ŘÍŠE IV.

"Záhady a mystéria Mayů, Aztéků, Inků a jejich předků, které konquistadory tolik mátly, jsou i dnes, po pěti stech letech, hádankou jak pro odborníky, tak pro laiky. Jak, kdy a proč ony mocné civilizace v Novém světě vznikly, a je to pouhá shoda náhod, že čím více se o nich dozvídáme, tím více nám připomínají civilizace starověkého Blízkého východu? My tvrdíme, že odpověď na tyto otázky nalezneme, pouze přijmeme-li jako fakt, nikoliv jako mýtus, že Zemi navštívili Anunnakové, „Ti, kteří přišli na Zem z nebe". Tato kniha o tom přináší důkazy."

 

2. kapitola

 

KAINOVA ZTRACENÁ ŘÍŠE?

Aztécké hlavní město Tenochtitlán bylo v době příchodu Španělů impozantní metropolí. Podle tehdejších zpráv bylo stejně veliké, ne-li větší, než významná evropská města té doby. Bylo s rozmyslem rozvrženo i spravováno. Rozkládalo se na ostrově v jezeře Texcoco v největším údolí uprostřed hor, všude kolem byla voda a i město samotné bylo protkáno sítí kanálů - jakési Benátky Nového světa. Dlouhé a široké umělé cesty, které město spojovaly s pevninou, na Španěly udělaly velký dojem, stejně tak jako velké množství kánoí, které pluly po jezeře, a davy lidí v ulicích a trhy přeplněné obchodníky a zbožím ze všech koutů říše. Královský palác měl mnoho místností, byl naplněn poklady a obklopovaly ho zahrady, ve kterých nechyběla voliéra a zoologická zahrada. Obrovské náměstí, které žilo čilým ruchem, bylo svědkem častých oslav a vojenských přehlídek.

 

 

Ale skutečným srdcem města i celé říše bylo ohromné ceremoniální jádro - velikánský obdélník měřící přes 300 000 metrů čtverečních a obklopený plotem, který připomínal svíjející se hady. Uvnitř bylo mnoho budov, z nichž nejvýznačnější byl Velký chrám se dvěma věžemi a částečně okrouhlý chrám Quetzalcoatla. Dnes se na místě posvátných prostor nalézá hlavní náměstí a katedrála města Mexika a několik přilehlých ulic a budov. Díky vykopávkám, odkrytým náhodou v roce 1978, dnes můžeme navšívit a prohlédnout si podstatnou část Velkého chrámu, a v posledních desetiletích jsme se dozvěděli tolik, žeuž byl dokonce sestrojen celkový model posvátného místa v dobách jeho největší slávy.

Velký chrám měl podobu stupňovité pyramidy a postupně se zvedal do výše přes padesát metrů; jeho čtvercová základna měřila zhruba padesát krát padesát metrů. Byl vybudován v několika fázích - připomíná vyřezávané ruské bábušky. Vrchní plášť byl vystavěn na starší, menší budově, a pod tou se skrývala další, ještě starší pyramida. Celkem bylo těchto vrstev sedm. Archeologům se podařilo proniknout až k pyramidě, která byla v pořadí druhá a byla vystavěna někdy kolem roku 1400 po Kr. I na té už jsou patrny dvě stejné věže, které pak byly i na pyramidě nejnovější.

Je zvláštní, že každá z věží byla zasvěcena jinému bohu - věž na severní straně patřila Tlalokovi, bohu bouří a zemětřesení (Obr. 3a). Jižní věž pak byla zasvěcena kmenovému bohu Aztéků Huitzilopochtlimu, bohu války. Většinou se zobrazoval třímaje magickou zbraň, které se říkalo Ohňový had (Obr. 3b) a pomocí které přemohl čtyři sta méně významných bohů.

Ze západní strany vedlo ke každé věži zvlášť monumentální schodiště. Obě byla na úpatí vyzdobena strašidelnými kamennými hadími hlavami, z nichž jedna znázorňovala Ohňového hada boha Huitzilopochtliho a druhá Vodního hada, symbolizujícího Tlaloka. U paty pyramidy našli archeologové zakopaný obrovský kamenný disk, na němž bylo vytesáno rozsekané tělo bohyně Coyolxauhqui (Obr. 3c). Podle aztécké pověsti to byla sestra Huitzilopochtliho a při vzpouře oněch čtyř set bohů, do které se zapletla, byla zahubena přímo jím samým. Její osud byl pravděpodobně jedním z důvodů, proč Aztékové věřili, že si musí Huitzilopochtliho usmiřovat obětováním vyrvaných srdcí svých nepřátel.

Motiv dvou věží byl v ceremoniálním jádru ještě zdůrazněn výstavbou dvou pyramid zakončených věží, které stály vedle Velkého chrámu na protilehlých stranách, a dalších dvou o kus dál západním směrem. Ty byly vystavěny vedle Quetzalcoatlova chrámu. Chrám samotný měl neobvyklý tvar - zepředu to byla pravidelná stupňovitá pyramida, ale zezadu byla kruhovitá a tyčila se do výše, kde vytvářela okrouhlou věž s kónickou kupolí (Obr. 4). Často se objevuje názor, že toto místo sloužilo jako sluneční observatoř. A. F. Aveni (Astronomy in Anctent Mesoanierica) v roce 1974 zjistil, že v den jarní a podzimní rovnodennosti (21. března a 21. září), kdy Slunce vychází přesně nad rovníkem, se ono místo na východě nachází při pohledu z Quetzalcoatlova chrámu právě mezi dvěma věžemi Velkého chrámu. Toho se dalo docílit jedině tak, že stavitelé posvátného okrsku vystavěli chrámy na pomyslné čáře pootočené přesně o sedm a půl stupně na jihovýchod; právě to totiž odpovídá geografické poloze Tenochtitlánu, který je severně od rovníku. Díky tomu tedy bylo možné ve dnech rovnodennosti pozorovat východ Slunce přesně mezi věžemi.

Ačkoliv si Španělé nejspíš nebyli tohoto obdivuhodného faktu vědomi, přesto se v záznamech, které po sobě zanechali, zračí údiv nad tím, že se setkávají nejen s civilizovaným národem, ale navíc s kulturou, která se tolik podobá španělské. Zde, za donedávna tak hrozivým oceánem, odříznutý od všeho civilizovaného světa, našli stát, v jehož čele stál král - stejně jako v Evropě. Na králově dvoře byli šlechtici, funkcionáři i dvořané. Přicházeli sem a zase odcházeli poslové. Od poddaných národů se vymáhaly dávky, loajální občané platili daně. V královských archivech se uchovávaly záznamy o dějinách panovnických rodů, o poddaných a o majetku. Aztékové měli i hierarchizovanou armádu a výkonné zbraně. Byli mezi nimi umělci, řemeslníci, hudebníci i tanečníci. V určité stanovené posvátné dny nebo období se konaly oslavy a svátky, jak to předepisovalo tamní náboženství - státní náboženství, přesně jako v Evropě. A pak zde byl ještě onen posvátný okrsek s chrámy a kaplemi a dalšími budovami, obehnaný zdí - jako Vatikán v Římě - a spravovaný hierarchií kněží, kteří, stejně jako v Evropě oné doby, nejenže bděli nad uchováváním víry a vykládali lidu boží vůli, ale také střežili tajemství a poznatky tehdejší vědy. Z těch byly na prvním místě astrologie, astronomie a tajemství kalendáře.

Někteří španělští kronikáři, ve snaze alespoň trochu zvrátit veskrze pozitivní obrázek o domnělých indiánských divoších, zapsali údajnou Cortezovu výtku na adresu Moctezumy, že uctívá „sochy, které nejsou bohy, ale které se zlověstně nazývají démoni"; tomuto zlu se chtěl Cortéz prý bránit tím, že navrhoval na špici jedné pyramidy vztyčit kříž a „obraz naší Paní" (Bernal Díaz del Castillo, Historici verdadera). Ale k údivu Španělů znali Aztékové i symbol kříže, a jelikož pro ně byl výrazem božskosti, objevoval se na štítě boha Quetzalcoatla (Obr. 5).

Mimo to se ve spleti mnoha božstev dala nalézt víra v jediného Svrchovaného boha, Stvořitele všehomíra. Některé modlitby k němu dokonce zněly Španělům povědomě. Zde je překlad několika veršů aztécké modlitby, zapsaných z původního jazyka nahuatl ve španělštině:

Obýváš nebesa, Vzpíráš hory… Jsi všude a jsi věčný. Vzýváme tě, prosíme tě. Tvá sláva je nekonečná.

Ale i když zde bylo tolik pozoruhodných shod, na druhé straně byla aztécká civilizace v něčem zcela odlišná. Nešlo ani tak o „modlářství", na jehož základě kněží a páteři vykonstruovali proces proti panovníkovi, dokonce ani o barbarský zvyk vyřezávání pulzujících srdcí nepřátel a jejich obětování bohu Huitzilopochtlimu (ostatně se ukázalo, že tento obyčej zavedl teprve roku 1486 předchůdce krále Moctezumy). Šlo spíše o onu civilizaci jako celek - jako by její vývoj kdosi v polovině zastavil, nebo jako by se přes původní hrubý základ překlenula nějaká vyšší, pokročilejší kultura.

Budovy byly impozantní a umně postavené, ale kameny použité k jejich stavbě nebyly opracované; často též byly z nepálených cihel nebo z obyčejných kamenů pospojovaných jen maltou. Hodně se obchodovalo, ale šlo výhradné o výměnný obchod. Dávky se platily ve zboží a daně službami - neexistovaly žádné peníze ani platidla. Textilie se tkaly na zcela primitivních stavech; bavlna se navíjela na hliněná vřetena, jejichž obdoba byla nalezena i ve Starém světě, ovšem v troskách Tróje z druhého tisíciletí př. Kr, a v Palestině z doby ještě o tisíc let starší. Co se týče nástrojů a zbraní, žili Aztékové v době kamenné - o kovovém nářadí a zbraních neměli potuchy, i když umění kovotepectví ovládali. Na řezání používali štěpiny obsidiánú, připomínajících sklo (jeden z nejčastějších předmětů, které se nám z aztécké říše zachovaly, jsou obsidiánové nože sloužící k vyříznutí srdce nepřítele…).

Zatímco o ostatních národech Ameriky se soudilo, že neznají žádnou formu písma, Aztékové se tomu vymykali a alespoň v tomto ohledu byli považováni za vyspělejší. Ale jejich písmo nebylo založené ani na abecedě, ani na zvukové stránce jazyka; skládalo se ze sledu obrázků, připomínajících dnešní komiksy (Obr. 6a). Naproti tomu například ve starověkém Blízkém východě se písmo ve formě obrázků, piktogramů, objevilo kolem roku 3800 př. Kr. (v sumerské říši) a postupnou stylizací se záhy změnilo v klínopis, později pak ve fonetické písmo, kde znaky nahrazovaly jednotlivé slabiky, a ke konci druhého tisíciletí už existovala celá abeceda. V Egyptě se obrázkové písmo objevilo na začátku doby královské, kolem roku 3100 před Kristem, a rychle se vyvinulo v písmo hieroglyfické.

V odborných publikacích zabývajících se touto problematikou (například Amelia Hertzová, Revue de Synthése Historique, sv. 35) se tvrdí, že aztécké obrázkové písmo v roce 1500 po Kr. se co do vyspělosti podobá nejranějšímu egyptskému písmu, které je použito např. na kamenné tabulce krále Narmera (Obr. 6b), kterého někteří vědci považují za prvního egyptského panovníka královské dynastie - o čtyři a půl tisíciletí dříve! A. Herzová nalezla i další zvláštní shodu mezi aztéckým Mexikem a rannými dynastiemi v Egyptě: v obou těchto zemích, kde ještě neznali zpracování mědi, bylo tak vyvinuté kovotepectví, že kovotepci dokázali vykládat zlaté předměty tyrkysy (což byly v obou zemích velmi oblíbené polodrahokamy).

Národní muzeum antropologie - v tomto oboru jedno z nejlepších na světě - v hlavním městě Mexiku má tvar písmene U a je v něm shromážděno mexické archeologické dědictví. Expozice sestává z propojených oddělení a sekcí a provádí návštěvníka časem i místem, od prehistorické doby do doby Aztéků a z jihu a severu na východ a západ. Ústřední část je věnována Aztékům; jejich říše je srdcem a chloubou mexické archeologie. Označení „Aztékove" bylo této kultuře přiřazeno až později; onen lid sám si říkal Mexica a jeho potomci tak nazvali nejen své hlavní město (na místě dřívějšího Tenochtitlánu), ale i celou zemi.

Oddělení „Mexica", jak se mu v muzeu říká, se považuje za nejvýznačnější sekci. Její velkorysá koncepce byla navržena tak, aby plně odpovídala vyspělé kultuře aztécké říše." Mezi monumentálními kamennými památkami je i ohromný kámen - kalendář (viz Obr. 1), který váží asi dvacet pět tun, dále veliké sochy různých bohů a bohyň a velký kamenný kotouč s dokola vytesanými obrazci. Dále jsou tam k vidění hliněné a kamenné portréty, nástroje na obdělávání půdy, zbraně, zlaté ozdoby a další aztécké památky; nechybí tam ani zmenšený model posvátného okrsku.

Kontrast mezi primitivními hliněnými a dřevěnými předměty a komickými portréty na straně jedné a dokonale vytesanými obrazci a monumentálním posvátným okrskem na straně druhé je skutečně zarážející. Pokud počítáme pouze se čtyřsetletou historií Aztéků v Mexiku, je tento rozdíl nevysvětlitelný. Jak by se dal současný výskyt dvou tak odlišných kulturních stupňů vysvětlit? Podle toho, co o Aztécích víme, to původně byl kočovný zaostalý národ, který se, ač nezván, nastěhoval do údolí, které už obývaly kmeny s jinou, vyspělejší kulturou. Zpočátku se jeho lidé živili tím, že těmto vyspělejším národům sloužili, převážné jako námezdní žoldáci. Po nějakém čase se jim ale podařilo své sousedy překonat, a přejali nejen jejich kulturu, ale osvojili si i jejich řemesla. Sami sice uctívali Huitzilopochtliho, ale převzali i božstva svých sousedů, včetně boha deště Tlaloka a mírného Quetzalcoatla, boha řemesel, psaní, matematiky, astronomie a určování času.

Ale legendy, kterým vědci říkají „migrační mýty", staví události do jiného světla - zvláště pak tím, že počátek příběhu situují do mnohem starších dob. Zdroje těchto tvrzení nepocházejí jen z ústního podání, ale také z různých knih, zvaných kodexy. A v těch se píše - například v kodexu Boturini - že původní zemí kmene Aztéků byl takzvaný Aztlan („Bílé místo"). To bylo domovem prvního královského manželského páru, krále Itzac-mixcoatla („Hada z bílého oblaku") a jeho ženy Ilancue („Staré ženy"); a těm se narodili synové, z nichž vzešly kmeny mluvící jazykem nahuatl, mezi jinými i Aztékové. I Toltékové byli potomky Itzac-mixcoatla, ale jejich matkou byla jiná žena; byli tedy pouze nevlastními bratry Aztéků.

Nedá se s jistotou určit, kde se Atzlan nacházel. Na toto téma bylo napsáno mnoho prací (z nichž některé tvrdí, že to byla bájná Atlantida), a jedna z nejlepších je Wo lag Aztlan, die Heimat der Azteken? od Eduarda Selera. Ono místo se nějak vázalo k číslu sedm, neboť se mu někdy říkalo Atzlan sedmi jeskyň. V kodexech se také často zobrazovalo se sedmi chrámy: uprostřed stála jedna velká stupňovitá pyramida, a kolem ní bylo šest menších svatyň.

Ve své knize Historia de las cosas de la Nnéva Espana se kněz Bernardino de Sahagún věnuje migraci několika kmenů z Atzlanu; svou práci založil na původních textech zapsaných v jazyce nahuatl krátce po dobytí aztécké říše. Celkem žilo v Atzlanu sedm kmenů. Obyvatelé opustili svou původní zemi na lodích. V knihách je zachyceno, jak proplouvají kolem symbolu znázorňujícího jakési místo, ale jeho význam zůstává hádankou. Sahagún zmiňuje různá jména a tvrdí, že místo, kde byla prvně spatřena země, se jmenuje „Panotlan"; to ovšem znamená jednoduše „Místo příjezdu z moře". Vědci nicméně na základě různých vodítek soudí, že jde o dnešní Guatemalu.

Připluvší kmeny měly s sebou čtyři Mudrce, kteří je vedli a ukazovali jim cestu, neboť s sebou vezli rituální rukopisy a také znali tajemství kalendáře. Odtamtud pak všichni vyrazili k Místu Hada z oblaku, ale po cestě se rozptýlili. Někteří z nich, včetně Aztéků a Toltéků, nakonec dorazili do místa zvaného Teotihuacán, kde vystavěli dvě pyramidy, jednu Slunci a druhou Měsíci.

V Teotihuacánu vládli králové a po smrti tam byli i pohřbíváni, neboť kdo byl v Teotihuacánu pohřben, dostal se v posmrtném životě mezi bohy. Není sice jasné, jak dlouho před další migrační vlnou se to událo, ale víme, že po nějakém čase začaly kmeny posvátné město opouštět. Jako první odešli Toltékové, kteří pak vybudovali své vlastní město, Tollán. Jako poslední odešli Aztékové. Jejich putování je zavedlo na mnohá místa, ale nikde se neusadili. V době, kdy dorazili na území dnešního Mexika, byl jejich vůdce muž jménem Mexitli, což znamená „Pomazaný". Jeho jméno dalo podle některých vědců (např. Manuel Orozoco y Berra, Ojeada sobre cronologia Mexicana) základ pro označení celého kmene Mexica („Pomazaný lid").

Pokyn k poslednímu stěhování dal kmeni Aztéků/Mexiků jejich bůh Huitzilopochtli, který jim slíbil zemi, kde jsou „domy se zlatem a stříbrem, přepestré tkaniny a kakaové boby mnohých barev". Měli putovat v udaném směru, dokud nenaleznou orla sedícího na kaktusu rostoucím ze skály, která bude obklopena vodou. Tam se měli usadit a říkat si "Mexica" neboť byli pomazaným národem předurčeným k vládě nad ostatními kmeny.

A tak tedy Aztékové dorazili - podle legend podruhé - do údolí Mexika. Přišli až k Tollánu, kterému se také říkalo „Střední místo". I když obyvatelé města byli příbuzní Aztéků, nechovali se k nim přátelsky. Téměř po celá dvě staletí žili Aztékové na bahnitém okraji velkého jezera. Ale postupně získávali sílu a vědomosti, až si nakonec založili vlastní město, Tenochtitlán.

Toto jméno znamená „Město Tenocha". Někdo soudí, že se tak jmenuje proto, že Tenoch byl tehdejší aztécký vůdce, který také nechal město vystavět. Ale jelikož je známo, že si Aztékové v oné době říkali Tenochas - potomci Tenocha, někteří vědci tvrdí, že Tenoch bylo jméno otce jejich kmene, starobylé legendární otcovské postavy.

Odborníci se dnes většinou shodují, že Mexica či Tenochas dorazili do údolí Mexika někdy kolem roku 1140 po Kr. a Tenochtitlán že založili asi v roce 1325. Následně posílili své postavení, když s některými kmeny uzavřeli dohody a jiné si podrobili násilím. Někteří vědci tvrdí, že Aztékové nevládli skutečné říši. Pravda ovšem je, že když do Ameriky dorazili Španělé, Aztékové ovládali celé střední Mexiko, spojencům vládli a nepřátele si podrobili. Ti pro ně také představovali zdroj lidských obětí bohům; a díky vzpouře porobených národů proti aztéckým utiskovatelům po příchodu Španělů měli dobyvatelé značně usnadněnou práci.

***

-pokračovanie-

Zecharia Sitchin


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

ZTRACENÉ ŘÍŠE, Vydavateľstvo: Dobra, 2001


AUTOROVE KNIHY môžete zakúpiť i na tejto adrese

 

Súvisiace:

Inkovia
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/inkovia

Aztékovia
http://www.cez-okno.net/aztekovia

Zecharia Sitchin
http://www.cez-okno.net/rubrika/zecharia-sitchin

 


júl 31, 2014 21:33 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top