Obrázok používateľa CEZ OKNO
ZEMĚ JE MLADÁ VÍC NEŽ SI TO DOKÁŽEME PŘEDSTAVIT (Chybná datace anorganických nálezů) 2

Důležitá je konzistence hydroxidu vápenatého rozmíchaného ve vodě: Je na hranici mezi disperzí a koloidním roztokem, a chová se proto jako plastický gel. Tím se zásadně vysvětluje ztvrdnutí vápence a konzervace otisků nohou jejich překrytím rychle tuhnoucí želatinou! Dinosauři a ostatní zvířata běhali po bahně vzniklém v čerstvě zatopených oblastech (také na Maltských ostrovech, viz. koleje Cart Ruts a lidské stopy). V jejich stopách pak kráčeli také lidé, protože se jim tak šlo snáz.

 

Zkamenělé stopy


Bahno ztvrdlo velmi rychle, když nastaly uvedené chemické procesy. Tyto stopy byly během nové záplavové vlny zality zmíněnou želatinou (bahnem) a konzervovány. Také tato vrstva rychle ztuhla jako jakási betonová směs (vápenec, pískovec). Během krátké doby tak vznikala díky přílivovým vlnám jedna zemní vrstva za druhou. To rovněž vysvětluje, proč byly otisky lidských a dinosauřích nohou v několika na sobě ležících horninových vrstvách, které by musely podle vžitého geologického obrazu světa od sebe dělit vlastně celé miliony let.

 

Chemické procesy, které proběhly při vzniku horninových vrstev, mohly být v závislosti na místních podmínkách ještě mnohem složitější: Ty se vytvořily hydraulickými přesmyky a obohacením o hliník, křemík, síran, železo, kyselinu křemičitou, gel kysličníku hlinitého a kyslík a sloučením s vypáleným vápnem, jež vzniklo hořením vápence, jak jsem už uvedl, nebo také z volně se vyskytujícího vápníku. Při zmíněných procesech se zřejmě vytvořily hlavní součásti cementu, jako např. křemičitan vápenatý, hlinitan vápenatý a hlinitan-železitan vápenatý. Nejdůležitější látkou obsaženou v těchto druzích cementu je pak pálené vápno (CaO). Cement vzniká pálením směsi vápna a jílu až do fáze slinutí (spékání pod tlakem a při teplotách nižších, než je teplota tavení), které probíhá při teplotě přibližně 1450 °C. Vápno se při tomto procesu prakticky beze zbytku váže na kyseliny hlinité. Cementová kaše (cement smíchaný s vodou) vytvrdne a vytvoří vodotěsnou sloučeninu na minerální bázi. Po chemické stránce jde u hydratace o vázání vody křemičitany a hlinitany vápenatými, které se posléze přemění na hydráty.

Souhrnně lze konstatovat, že během potopy, vezmeme-li v potaz vysoké teploty a obrovský tlak, jež ji provázely, vznikly a rychle se vytvrdily nové sedimenty (vápenec, pískovec, břidlice). Toto tuhnutí probíhalo díky místním vysokým teplotám velmi rychle, v extrémním případě během mimořádně krátké doby, jak tomu bylo třeba u sádry nebo tzv. rychle tuhnoucího pojiva na cementové bázi.


Pozn. redakce: Kmen stromu (nebo trám?), který ještě neprošel krystalizací, jsme objevili na ostrově Kréta. Zajímavé je, že dřevo se dá lehce odkrajovat nožíkem. Svislý kmen, který je vidět v malé jeskyňce vyhloubené příbojem, byl kdysi náhle zasypán 20 metrovým nánosem štěrku. Jak stará je hornina tvořící útes s jeskyní na úpatí? Podle odborníků miliony let. Dnes jsou na dvacetimetrovém nánosu postaveny silnice a domy. Malou písečnou pláž s jeskyní můžete najít u vesnice Galina na jihovýchodní Krétě. O tomto objevu budeme psát v některém z dalších čísel WM magazínu.

 

Rychletuhnoucí nové kontinenty a pevniny

Trvalo miliony let, než se vytvořily velké části zemské kůry, nebo snad horniny vznikly jako jakési rychle tvrdnoucí betonové směsi, jako produkty z vypáleného jílu anebo kaolinu a různých minerálů? Stopy dinosauřích nohou na celém světě dokazují, že musely velmi rychle ztuhnout vrstvy, do nichž se otiskly, a také nadložní vrstvy, které dnes tvoří skály různé tvrdosti podle množství obsaženého vápníku.

Co ostatně říká geologie o vzniku horninových vrstev? V knize Země se uvádí: „Každá sedimentová hornina má svou vlastní rychlost usazování… břidlice… potřebuje na inkrustaci jednoho metru asi tři tisíce až tři tisíce pět set let, vápenec asi dvacet tisíc let. Vápenec vyžaduje delší dobu, protože se z převážné části skládá ze schránek a koster živých tvorů, jež přibývají pomaleji než sedimenty vyplavované z řek.“61 Zachovala by se ale nějaká stopa, kdyby se na ní konečně za dvě stě let vytvořila jednocentimetrová vrstva vápence? A nabízí se také další nezodpovězená otázka: Odkud se bere tlak potřebný ke zpevnění sypké horniny za studena?

Důležité však je zjištění, že se při mnou popsaných procesech uvolňovala voda, vázaná předtím chemicky v hornině. Hladina moří se během potopy zvýšila přibližně o 150 m. Dosud se toto zvýšení odůvodňovalo táním ledovců ke konci doby ledové a bylo to považováno za nejpřesvědčivější argument. Jistě, když taje led, tvoří se voda. Jestliže ale nikdy nenastala pořádná doba ledová, musí mít zvýšení množství volné vody nějakou jinou příčinu. Zatím nebylo pro tento jev nalezeno žádné logické vysvětlení. Na základě mnou popsaných chemických procesů probíhajících během potopy však lze jednoznačně vyvodit tento závěr: Při tvorbě vápence a podobných chemických procesech probíhajících při vzniku jiných druhů horniny se odštěpí na jednu molekulu hydroxidu vápenatého jedna molekula vody, jež byla před ztuhnutím chemicky vázána. Jde o podobný jev, jaký známe při vlhnutí novostaveb, kdy se ještě několik měsíců po dokončení stavby vylučuje ze zdiva voda a znepříjemňuje život stavebníkům či nájemníkům nově postavených bytů.

Z této analogie lze odvodit, jak se na Zemi zničehonic objevilo více vody! Její zvýšené množství už není třeba odůvodňovat ledovci tajícími v teplejších obdobích! Z tohoto aspektu ztrácí teorie doby ledové nejjistější oporu. Velká doba ledová byla vynalezena současně s evoluční teorií.


Pozn. redakce: V maďarském povrchovém lomu byly nalezeny (podle datování odborníků) 8 miliónů let staré stromy (?). Zajímavé při tom je, že stromy nejsou zkamenělé a jejich dřevo si dodnes zachovalo strukturu. Expedice WM magazínu objevila v cypřišových kmenech kovové trny s obsahem 95,36 % železa. Podle vyjádření některých kmeny nemohly přečkat 8 miliónů let, ale jsou staré 300 - 400 let. Stromy byly nalezeny v hloubce 60 metrů pod dnešním terénem. Dnes jsou kmeny zakonzervovány a vystaveny v geologickém muzeu Celý článek z expedice WM magazínu do lomu najdete zde:
http://www.wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2009030273


 

Stáří Země

V žule se vyskytují izotopy uranu U 238 (99,3 %) a U 235 (0,7 %). Přírodní uran se postupně rozpadá na devět různých izotopů, nuklidů jednoho prvku, které mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů v atomovém jádru. Při každém rozpadu dojde k vyzáření, jež lze zaznamenat v hornině, neboť každý izotop v radioaktivním rozpadovém řetězci za sebou zanechá různě velkou stopu v podobě nepatrné hvězdice nebo kužele paprsků (halo), která odpovídá příslušné intenzitě záření a pohybuje se v rozsahu centimetrů.

Rozřízneme-li žulu přesně v místě, kde leží původně radioaktivní atom uranu, můžeme rozeznat jednotlivé fáze zániku. Je to, jako když oloupeme cibuli. Každá fáze radioaktivního rozpadu zanechává charakteristickou stopu. Protože jsou známy poločasy rozpadu, lze odvodit okamžik vzniku žuly. Okamžik vtroušení se vypočítá z množství konečných produktů (pokud tehdy nebyly k dispozici) v poměru k množství výchozího produktu. Jde-li o žulu z doby vzniku Země, lze zjistit stáří Země. Uran 235 má poločas rozpadu 4,5 miliardy let, a to údajně odpovídá přibližnému stáří Země.

Posledními rozpadovými členy radioaktivní řady uranu 238 jsou polonium 218, 2l4a210. Posléze vznikají stabilní izotopy olova. Tyto tři izotopy polonia ale mají poločas rozpadu pouhé 3,10 minuty, 164 mikrosekund a 138,4 dní. Na základě těchto kratičkých dob rozpadu by ale mohlo být polonium (Po) uzavřeno v hornině (a v současné době prokázáno) pouze jako dceřiný produkt původního uranu. Polonium je výlučně článkem uranové řady, a proto nemůže existovat samo o sobě a nezávisle! Kdyby svět vznikal pomalu a stejně pomalu se zpevňovala prahornina, polonium, nacházející se ve volné přírodě mimo radioaktivní rozpadové řady, by se muselo velmi rychle rozplynout ve vzduchu a nedalo by se prokázat.

Zatím nebylo vědecky prokázáno polonium, které by se vyskytovalo samostatně ve volné přírodě, mimo proces anihilace uranu. Nebo byly příslušné nálezy zatajeny, protože se nehodily do koncepce evoluční teorie? Gentry našel při svých výzkumech žulu, v níž byly fixovány tyto těkavé prvky bez svých mateřských prvků. Jestliže se polonium 210 vyskytovalo v pravěké atmosféře jako samostatný prvek a současně jako produkt rozpadu, musely panovat v tehdejším světě docela jiné fyzikální podmínky než dnes. Kromě toho hornina obsahující samostatné vtroušeniny izotopů polonia nemohla ztuhnout pomalu, jak nám tvrdí geologové, jinak by musely izotopy polonia velmi rychle beze zbytku zaniknout kvůli své krátké životnosti a izolované poloze.

Gentry dokázal, že polonium se vyskytuje současně se všemi třemi izotopy nebo také jen v kombinaci Po 214 a Po 210 a jako samotné Po 210. Dceřiný prvek Po 210 jako předposlední stupeň rozpadu, než vznikne stabilní olovo, že by se vytvořilo samo, bez mateřských prvků Po 218 a Po 2l4i . Jaké odlišné podmínky vládly v tehdejší době?

Zemský plášť tuhl údajně desítky milionů let. Protože poločas rozpadu polonia obnáší nanejvýš sto čtyřicet dní a tento prvek byl navěky uzavřen v hornině bez svých mateřských prvků, nutně z toho plyne, že žula ztvrdla maximálně během tohoto krátkého období. Možnými chemickými předpoklady pro rychlé tuhnutí tekutého prafluida a jeho přeměnu v horninu jsem se zabýval už v předchozí pasáži. Izolované izotopy polonia v hornině dokazují její rychlé vytvrzení a mé zdánlivě fantaskní úvahy se tím jeví ve zcela jiném světle. Mají vědecký základ. Zásadní úvahy, založené na různých poznatcích a myšlenkových podnětech, vedou stále znovu k podobnému výsledku. Co na to říká věda? Přirozeně to všechno považuje za nesmysl, vždyť každý dobře ví, jak stará je Země…

Ať je to jak chce, všem zastáncům evoluce musí běhat mráz po zádech, když jsou konfrontováni s prokázanou přítomností izolovaných izotopů polonia v hornině, neboť z toho lze vyvozovat, že Země je podstatně mladší, než se všeobecně předpokládalo, možná dokonce hodně mladá.

- koniec -


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

 

Jiří Matějka

Výtah z knihy: "Darwinův omyl"

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/

 


Súvisiace:

Mýty verzus fakty
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-myty-verzus-fakty


september 29, 2013 23:57 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top