Obrázok používateľa CEZ OKNO
Fulcanelli nebo Bratři z Heliopolis?

Závěrečný díl „nechtěného“ seriálu plného esoteriky Detektor se jmenoval „Tajemná řeč katedrál“. Autoři se v něm snažili poodhalit v rámci možností a času středověké stavitele katedrál, alchymisty, kteří udivovali a dodnes udivují svými znalostmi a stavitelským umem. V pořadu „plné gotiky“ zazněla jména jako Karel IV., Matyáš z Arrasu, Petr Parléř (stavitelé chrámu sv. Víta), Jan Parléř (stavitel chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře) a také se průvodci pořadu neopomněli letmo zmínit o záhadné postavě jménem Fulcanelli, který zůstal před veřejností pečlivě uschován a zahalen tajemstvím.



Když jsem si před časem se zájmem probíral materiály o Fulcanellim, uvědomil jsem si, že lidé, kteří se údajně pohybovali v blízkosti Fulcanelliho, byli nesmírně vzdělaní v oboru alchymie a příbuzných oborů, měli kontakty na největší vědce té doby a také na tajné zednářské lóže.

Alchymista Fulcanelli byl velice slavný a uznávaný, přestože na veřejnosti byl zcela nepoznán. Fulcanelli je pseudonym Francouze, který byl široce a hluboce vzdělaný v alchymistické tradici, architektuře, umění, vědách a také v jazycích. Některé francouzské zdroje tvrdí, že jméno Fulcanelli je kombinace Vulcana – boha ohně, Helia – boha slunce. O Fulcanellim se šířily zvěsti, že je na veřejností známým člověkem, patřícím pravděpodobně k významnému rodu aristokracie (možná dokonce člen bývalé královské rodiny Valois – větve dynastie Capetienne), že je bohatým mužem úctyhodného věku. Hovořilo se o něm, že odhalil velké TAJEMSTVÍ – výrobu kamene mudrců a elixíru života, který prodlouží život na extrémně dlouhou dobu.

Vydal dvě knihy Le Mystere des Cathedrales (Tajemství katedrál), Les Demeures Philosophales (Příbytky mudrců). Třetí kniha v pořadí měla vyjít s názvem Finisi gloriae mundi, ale byla na pokyn Fulcanelliho „stažena“ a oficiálně nevyšla.

První kniha byla vydána 25. září 1926 v pařížském nakladatelství Jeana Schemita v počtu 300 kusů a druhá 22. listopadu 1930 ve stejném nakladatelství v počtu 500 kusů. Knihy se rázem staly velkou událostí pro francouzské okultní a alchymistické hnutí.

Pro naše badatele tyto knihy vydalo nakladatelství Trigon. „Příbytky mudrců“ (dva díly) se dají ještě ve specializovaných obchodech s esoterikou zakoupit, „Tajemství katedrál“ bohužel ne, a jak jsem se dozvěděl, tak další dotisk knihy se v blízké budoucnosti nechystá, přestože majitel vydavatelství pan Vladislav Zadrobílek je velkým příznivcem alchymie.

 

Jean Julien Champagne

Legenda o Fulcanellim začíná na začátku 20tých let dvacátého století, kdy jistý pařížský okultista a alchymista náhodou zjistil, že mezi nimi žije a pokoutně pracuje opravdový mistr alchymistického řemesla. Tuto informaci ponejprv rozšířil jakýsi Eugene Canseliet - vyzáblý človíček ve věku dvaceti let, který byl posedlý alchymií. Tyto informace také šířil i jeho o 22let starší společník a přítel, malíř a ilustrátor, který měl velkou znalost v oboru alchymie, Jean Julien Champagne. Ten se prý poprvé setkal s Fulcanellim v roce 1905 a v roce 1910 se stal dokonce jeho osobním tajemníkem, když jeho „starý tajemník“ po svatbě ukončil u Fulcanelliho práci a odstěhoval se z Paříže.

Když si položíme otázku, zda existuje nějaký průkazný materiál o identitě Fulcanelliho, odpovíme si – bohužel, neexistuje!

Je jednoduší psát o někom, kdo prokazatelně byl viděn ve společnosti druhých, než o někom, kterého nikdo neviděl, nebo údajně viděl, ale nevěděl, že právě toto je ona hledaná osoba.(pokud nepíšete pohádku)

Bylo jméno Fulcanelli pseudonymem pro opravdovou osobu, nebo nikdy žádná taková neexistovala?

 

Eugene Canseliet

Badatele tradičně zaujaly obě možnosti a právě s tím asi tvůrci pseudonymu Fulcanelli počítali. Mimo to, že se na světě objevilo unikátní dílo v podobě „Tajemství katedrál“ a „Příbytku mudrců“, které po letech nezapadlo v pozapomnění, ba naopak se o něm stále diskutuje, hlavně v zemi jeho vzniku, kde existuje spousta nezávislých skupin, které mezi sebou neustále diskutují a bádají na toto téma.

Padají různá jména, kdo by mohl být Fulcanelli a dokladují to badatelé svými rozbory, často v podobě středně tlusté knihy.

Nejčastější adepti na Fulcanelliho: hrabě Chardonnet, astronom Camille Flammarion, génius Levet, fyzik Jules Louis Gabriel Violle, alchymista, lékař Dr. Alfons Robert, malíř, ilustrátor a alchymista Jean Julien Champagne, egyptolog René Schwaller de Lubicz, prezident „Societe Hyperchimique de France“ F. Jollivet Castelot.

Celá řada badatelů se také přiklání k názoru, že Fulcanelli je přelud, který vytvořila skupina FRCRES D´HELIOPOLIS – Bratrstvo Heliopolis, kolem Champagneho a Fulcanelli, jak tvrdí, nikdy jako osoba neexistovala!

Většina informací o Fulcanellim pochází od Eugena Canselieta, který o sobě tvrdil, že je jeho jediným žákem. Jean Julien Champagne a Eugene Canseliet také tvrdili, že spolupracovali a viděli Fulcaneliho. Byli také jediní, kteří se objevili v knize Tajemství katedrál a Příbytky mudrců. Předmluvu ke knize „Tajemství katedrál“ opatřil 26letý Canseliet a 36 ilustracemi knihu doplnil Champagne. Kniha byla věnována „Bratřím z Heliopolisu“.

Řada badatelů stále zpochybňuje osobu vystupující pod pseudonymem Fulcanelli. Geneviève Dubios ve své knize „Odhalený Fulcanelli“ tvrdí, že práce Fulcanelliho je práce „neprodyšné“ malé skupiny kolem (vymyšlené?) osobnosti Fulcanelliho.

Moderní alchymista Portugalec Rubellus Petrinus říká: Fulcanelli byl Jean Julien Champagne. Nebo ještě lépe - Fulcanelli byl mýtus vytvořený Champagnem a Canselietem.

Patrick Rivière ve své knize píše, že stoupenci skupiny známé pod jménem „Bratrstvo z Heliopolis“ (Frcres D´Heliopolis – F.H.C.) zůstali velmi diskrétní o identitě svého pána Fulcanelliho a zdá se, že žádný člen „Bratří“se až na vyjímku Champagna a Canselieta, nikdy nesešel a neviděl Fulcanelliho.

Pojďme se nejprve vydat za dvojicí Jean Julien Champagne a Eugene Canseliet, kteří jako jediný potvrdili spolupráci s Fulcanellim.

Jean Julien Champagne *23.1.1877 – 26.8.1932

 

Již od mládí se věnoval své lásce – alchymii. Když mu bylo 16 let dostal díky své mamince vybavení alchymistické laboratoře ve svém rodném domě. Tam se věnoval tomuto oblíbenému koníčku a právě zde získal zručnost v ručních pracích, které mu později byly velmi užitečné. Možná právě tyto začátky ho nastartovaly, aby později patřil mezi alchymisty první třídy ve své době.

Champagne veškerý svůj čas věnoval studiu starých drahocenných alchymistických textů, které našel v pařížských knihovnách. Přihlásil se do školy výtvarných umění v Paříži, kterou opouští v roce 1900 ve věku 23 let. Je to svůdný muž, střední postavy s pozoruhodným knírkem. Líbil se ženám a měl u nich úspěch a to ho provázelo celým životem. Champagne byl zaměstnaný jako odborník na knihy a dokumenty, které hodnotil a klasifikoval, především ty ze soukromých knihoven.Vždy mocně vzrušený alchymistickou prací Champagne cestuje stále neúnavě po knihovnách a knihkupectvích, kde se setkává s dalšími lidmi, kteří jsou podobně přitahováni touhou po studiu alchymie.

Řada setkání se uskutečňuje ve specializovaných knihkupectvích, zvláště v knihkupectví v jedné pařížské ulici Rue Rennes na čísle 76, které vlastnil Pierre Dujols, a v letech 1910 – 1911 se stává toto místo vyhlášeným vzdělávacím centrem pro studium Hellenistického období a respektovaných kabalistických studií. Studenti se pohybují ve sféře myšlenky vztahující se k zapomenutému, ale neztracenému slavnému jazyku - „zelený jazyk“ nebo „jazyk ptáků“.

Jednoho dne dostává Champagne do ruky vzácnou kopii z Newtonových alchymických spisů, kterou někdo nabídl do knihkupectví k odprodeji. Champagne objevuje, že Newtonův rukopis také zahrnuje šestistránkový dokument, který byl napsaný kolem roku 1830 a odhaluje zkušenosti a alchymistické úspěchy experta v popisu významu barvy v alchymistickém procesu. V roce 1913 se setkává s Reném Schwaller de Lubicz (fyzik, filozof, egyptolog, spisovatel), který mu pomohl s rozluštěním záhadného rukopisu. Champagne nějaký čas pracoval uvnitř zednářské skupiny Veilleurs (Strážníci), kterou vedl Schwaller de Lubicz. Champagne pracoval ve vybavených laboratořích na laboratorních pracích, které byly založeny na Schwallerových chemických teoriích. Tato spolupráce měla prý za následek (nejen) odhalení tajemství alchymistického barevného skla.

Nejvíce se Champagne dostal do podvědomí jako autor ilustrací, které se objevily v dílech Fulkanelliho. V roce 1931, kdy byl Champagne velice nemocný, píše dopis Renému Schwallerovi, kde se ho ptá, zda by mohl přijít do Paříže, aby mohl učinit velmi důležité prohlášení. Ale nejdříve je chce sdělit jemu. Oba se setkávají v malé restauraci, kde mu Champagne oznamuje svůj záměr odhalit veškerou svoji práci, ale Rene Schwaller mu připomněl vzájemnou smlouvu a důrazně ho proti zveřejnění varoval. Ujistil ho, že na další spolupráci mu dá finance. V srpnu 1932 posílá velmi slabý Champagne další dopis, kde žádá o schůzku se Schwallerem. Ten přichází přímo do alchymistova podkroví, kde leží Champagne se zčernalou kůží na lůžku - sněť na noze opět postoupila. Ukazuje mu stohy papíru, rukopisy od počátku jejich dlouhé spolupráce, které si René Schwaller de Lubicz odnáší s sebou. Toto bylo jejich poslední setkání, protože druhý den 26.srpna 1932 v 6 hodin 40 minut Jean Julien Champagne zemřel. Ještě nutno podotknout, že jeho největší kamarád Eugene Canseliet se po celou dobu jeho nemoci o něj staral.

Jean Julien Chamagne byl muž velkých rozporů, známý svým vychloubáním, velkým „vztahem k lásce“ a k nenasytné vášni k pití (absintu). Velice často s nadsázkou tvrdil, že právě on je Fulcanelli. Zda tak činil vážně nebo v legraci, se už nikdy nedozvíme. Na sklonku svého života experimentoval s galbanem (inhalování). Galbanum se často používá k umocnění duševních schopností dotýkající se „nebeských andělů a smrti“. Galbanum je jednou z nejstarších drog.

Eugene Canseliet *18.12.1899 – 17.4.1982

 

V době první světové války r.1915 ve věku šestnácti let se Eugene Canseliet setkává náhodně v kině s podstatně starším, budoucím přítelem a spolupracovníkem Jean Julien Champagnem, který zavedl Canselieta do okultních kruhů v Paříži. Champagna také zavedl do kruhu de Lessepsovy rodiny, kde se setkal se všemi druhy zajímavých lidí: politici, obchodníci, umělci, spisovatelé atd. S Fulcanellim se setkal ve stejném roce 1915 prostřednictvím jeho sluhy (tvrdil Canseliet). Je velice zajímavé, že ho s Fulcanelilim neseznámil sám Champagne, který Fulcanelliho znal od r. 1905 a o pět let později mu dělal dokonce tajemníka, jak tvrdil Champagne(!?).

Eugene Canseliet byl hlavní postavou v neúnavné propagaci práce Mr. Fulcanelliho. Tvrdil, že byl jediným žákem Fulcanelliho a vzájemná výuka probíhala pouze na teoretické úrovni po dobu šesti let od 1916 -1922. Nepracoval s ním, jen přihlížel jeho práci. Je zajímavé, že když měl Fulcanelli poprvé před přáteli provést transmutaci ve zlato (podnik Usine a Gaz de Sarcelles), neujal se toho sám Fulcanelli, ale Eugene Canseliet, který pod vedením Mistra provedl tuto transmutaci s úspěchem poprvé a naposledy. V roce 1923 převzal Canseliet díla od Fulcanelliho, které on napsal v roce 1922, a poté, jak praví v první předmluvě knihy „Tajemství katedrál“, Fulcanelli odešel („již dávno není mezi námi“), aby se sním ještě jednou za jeho života setkal (!?) a to v r.1952 v Seville. Celý život držel svůj slib utajení totožnosti Fulcanelliho. To pro něho muselo být opravdu frustrující, když byl neustále konfrontován s tím, co kdy řekl o Fulcanellim. Vždyť se také některé jeho výpovědi od sebe diametrálně lišily. V roce 1934 začíná publikovat články, které psal až do konce svého života. Celý život se zabýval alchymií, experimentoval, bádal, měl školu, kde vedl své žáky k lásce k alchymii.

Jean Julien Champagne a Eugene Canseliet byli opravdoví přátelé. Svorně tajili identitu Fulcanelliho a také se oba prokazatelně podíleli na knihách Le Mystere des Cathedrales (Tajemství katedrál), Les Demeures Philosophales (Příbytky mudrců) - Jean Julien Champagne svými ilustracemi a Eugene Canseliet předmluvou. Canseliet se pohyboval vedle Champagna (na rozdíl od Fulcanelliho) jak v laboratoři tak i na cestách, když navštěvovali společně katedrály, kde Champagne kreslil (reprodukce) soch, které měly zvláštní vztah k hermetické vědě. Canseliet sjednával schůzky, nakupoval potřebné zboží, zkrátka „ chlapec pro všechno“. Oba dva patřili k „Bratřím z Heliopolisu“, skupině lidí kolem Champagnea, která se skládala ze skutečných znalců, zasvěcenců, kteří dosáhli vyšší vnitřní úrovně a pravděpodobně objevili největší dílo – KÁMEN MUDRCŮ.

Skupinu Bratři z Heliopolisu tvořili především tito lidé: Jean Julien Champagne, Eugene Canseliet, Gaston Sauvage, Pierre Dujols, Jules Bucher.

Každý z členů používal za jménem zkratku F.H.C. Některé zdroje tvrdí, že se jedná o zkratku „Frcre Chevalier D´Heliopolis“ (bratrství krále Heliopolise) – titul pro každého člena. Chevalier D´Heliopolis má zednářský „nádech“. Např. v egyptském zednářském obřadu J. E. Marconi (zal. 1838) nacházíme na stupních hodností tituly jako „Chevalier Du Sphinx, sag D´Heliopolis… Titul „Chevalier“ je používaný u zednářů jako Templářská tradice.

Heliopolis – posvěcené starověké město slunce v Egyptě

Heliopolis - řecký překlad „Města (boha) Hélia“ nebo „Sluneční město“

Heliopolis - patřil k jedné formě starověkých teologů, která byla známá jako Heliopolitánská teologie.

Heliopolis – tajemství alchymie (zmíněno v rukopise ze 17.století, M. Maier německý rosicruciánský alchymista)

Maier se odkazuje na příběh Fénixe. Starý Fénix přilétá jednou za 500 let do chrámu v Heliopolis, kde shoří a znovu se narodí jako mladý pták.

Fénix byl srovnáván s Osirisem. V západních naukách se vyučuje, že Osiris je egyptský protějšek Ježíše Krista. Uvnitř západních Mistrů se také vyučuje, že Mojžíš získal znalosti kabaly, kdy on byl kněz slunce, bydlící v městě Heliopolis.

 

Pierre Dujols de Valois (1862 – 1926) byl nepřímým potomkem Valoisovy rodiny. Jako autor opisu „Mutus Liber“, který se objevil v roce 1914, se pod toto dílo podepsal uměleckým pseudonymem Maghapon (hlas mága), také publikoval knihu „Chrysopee“, kde popisuje praktickou alchymii a operace „Kamene mudrců“. Se svou ženou vlastnil knihkupectví (La librairie du Merveilleux) v Paříži na ulici Renne, kde se setkávali význační okultisté, alchymisté, zednáři, gnostici, filozofové atd. té doby. Mezi pravidelné návštěvníky patřil Oswald Wirth, René Guenon, Paul Vulliud, René Schwaller de Lubicz, Jean Julien Champagne, Eugene Canseliet, Gaston Sauvage, Jules Bucher.

Dujols byl učitelem Henri Cotona – Alvarta, který nebyl na veřejnosti známý, ale tento chemický inženýr byl blízký spolupracovník Schwallera de Lubicze. Spolupracoval se zednářskou skupinou Schwallera s názvem Veilleurs (strážci), stýkal se také se záhadnou skupinou před veřejností uzavřená Hieron du D´or – centrum určené zasvěceným katolíkům. Pierre Dujols - okultista, knihkupec, učenec, alchymista a učitel byl velký znalec řecké literatury a velký obhájce hellénského jazyka, který byl na počátku francouzského jazyka sledující etymologii a od té doby dával alchymistickým slovům pravidla, nazvaná neprodyšná kabala. Měl privátní sbírku zajímavých novin a knih, fascikly s doklady, rukopisy, svazky knih přírodních a okultních věd. Jeho archiv po jeho smrti (1926) vlastnil a užíval přítel J. Champagne.

 

Jules Bucher byl lékárníkem, kterého fascinovalo kouzlo alchymie a okultní symbolismus. Prošel celou řadou okultních organizací. Jedna z těchto skupin se jmenovala Grand Lunaire (Velký měsíc). Setkání této skupiny se také účastnili společně Jean Julien Champagne a René Schwaller de Lubicz. Jules Bucher údajně také navštěvoval seance organizované v Paříži Marií de Naglowskou (přeložila do francouzštiny knihu Magia sexualis),ve které se kombinoval jakýsi druh magického gnosticismu a východní Tantra. V této skupině používal Bucher jméno Claude D´yge. V roce 1930 se společně s jistou Maryse Choisy věnoval křesťansko - keltskému tradičnímu učení srozumitelnému jen zasvěcencům. Jules Bucher se sešel s Jean Julien Champagnem v roce 1922, kdy mu navrhl stát se členem „Bratrstva“ společně s Gastonem Sauvage.

Podle různých francouzských zdrojů byl Ferdinand de Lesseps (stavitel suezského kanálu) členem prestižní lóže egyptských svobodných zednářů. Jeden ze synů Ferdinanda de Lessepse - Jules byl alchymista a přítel Champagne od roku 1907. Myslím, že Champagne hrál podstatně větší úlohu v celé Fulcanelliho záhadě než se zdá. Není to jen muž, který na sklonku svého života pije více než „je zdrávo“ a nedbá svého zevnějšku. Podle mne (zdání klame), Jean Julien Champagne nebyl jen průměrný ilustrátor a malíř. „Bratři z Heliopolisu“ zdaleka nebyli jen spolkem amatérů bavících se z dlouhé chvíle o alchymii. Ale naopak, členové patřili ve své době k tomu nejlepšímu, co francouzská alchymie mohla nabídnout. Kolem této skupiny se pohybovali lidé, kteří patřili k prominentním členům zednářských lóží.

Vzhledem k aktivitách některým členů „Bratrstva“, kteří prokazatelně spolupracovali s tajnými organizacemi, se dá věřit francouzským zdrojům, které tvrdí, že tento spolek byl pod bedlivým dohledem zednářských lóží s přístupem k tajným materiálů, které tyto skupiny vlastní. Tajné organizace, v nichž jsou skuteční znalci a vysocí zasvěcenci, nikdy neodhalí svoji totožnost a nemají zájem cokoliv zveřejnit. Někdy odhalí část učení skrze svého mluvčího (Canseliet).

René Schwaller de Lubicz

 

K novodobému oživení mýtu o tajemném alchymistovi Fulcanellim přispěla dvojice Jacques Berger a Louis Pauwels, kteří napsali knihu „Jitro kouzelníků“ (LE MATIN DES MAGICIENS, v r. 1960), která je vydaná i v češtině a určitě si i u nás našla své čtenáře, kteří na ni nedají dopustit.

Jacques Bergier tvrdil, že byl prý varován neznámým alchymistou před nebezpečím jaderné energie a to osm let před prvními atomovými pokusy, které byly uskutečněny v Los Alamos v Novém Mexiku. Jacques Bergier byl přesvědčený, že ten záhadný host nebyl nikdo jiný než Fulcanelli. V rozhovoru s Robertem Amadeu tvrdil, že Fulcanelli je René Schwaller de Lubicz, ale později uvedl ve své publikaci „Faire de L´or“, že nikdy nepoznal nikoho, kdo „nosil“ jméno Fulcanelli.

Za vším byl Eugene Canseliet, který věděl a znal. Za svého života neustále udržoval mýtus, že osoba Fulcanelliho byla skutečná a že touto osobou nebyl Champagne nebo Dujols, ani jiná osoba, kterou zmiňují badatelé. Nevím, zda obstojí tvrzení, že se Canseliet setkal s Fulcanellim v Seville v roce 1952 a že vypadal dokonce mladší než v roce 1923, kdy se s ním setkal naposledy, ani to, že díky objevu elixíru života - věčného mládí si nadále Fulcanelli užívá života a cestuje po světě. Před časem jsem se na jednom semináři dokonce dozvěděl, že Fulcanelli byl nedávno viděn i u nás na Ostravsku(?).

 

Skutečná pravda je neznámá, ale řada materiálu ukazuje, že pod dílem Fulcanelliho se „podepsalo“ více badatelů.

gepe

Zdroj: Demiurg.cz

;

 


január 17, 2009 20:15 popoludní
  • krát komentár

4 krát komentár

  1. Obrázok používateľa registrovany uzivatel
    registrovany uz...január 18, 2009 15:36 popoludní

    Komentár: 

    ...komerčný inzerát povolený adminom... Mam 1 exemplar knihy Tajomstvo katedral, v cestine, uvazujem o jej predaji uaral@azet.sk

  2. Obrázok používateľa Jan Valik
    Jan Valikjanuár 29, 2009 16:09 popoludní

    Komentár: 

    Dobry den. Je prosim, predaj knihy Tajomstva katedral aktualny? Mal by som on zaujem. Prosim ak ano, kontaktujte ma cez mail. Dakujem. S pozdravom Jan Valik mail.johann@gmail.com

  3. Obrázok používateľa Andrej
    Andrejmarec 04, 2009 21:46 popoludní

    Komentár: 

    Dobrý deň,

    ak je Vaša ponuka ešte aktuálna mám o knihu záujem,

    S pozdravom,

    Andrej Vavro

  4. Obrázok používateľa tlak
    tlakdecember 23, 2018 13:16 popoludní

    Komentár: 

    bratrstva, alchimiste a podobne skupiny, co jsem videl muzou byt zajimave pro ty co se chteji docist tajemstvi od jinych. tudy vede cesta, do bludiste, kde lze bloudic zemrit. o tom bludisti pise i fulcaneli. jedina cesta je vlasni praci.

 

 

Top