Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.

V předchozích kapitolách jsem se u tohoto tématu periodicky zastavoval a uváděl jsem odkazy na různé zdroje: náboženství, údaje zasvěcenců (H. P. Blavatská http://www.cez-okno.net/h-p-blavatska, L. Rampa http://www.cez-okno.net/rubrika/lobsang-rampa aj.), informace získané od lámů a swámí aj. Proto snad už čtenář nabyl určitých představ o vzniku a rozvoji lidstva na Zemi. Také si samozřejmě povšiml, že tyto představy se zásadně liší od té historie lidstva, kterou nás učili ve škole. Ze všech zdrojů, které jsme analyzovali vyplývá, že člověk vznikl cestou zhuštění ducha, že na Zemi bylo pět ras (my jsme pátá), že každá následující rasa se objevuje v hlubinách předchozí a postupně ji nahrazuje.