Nedávno se mi dostala do rukou tato perla, kniha F. Moravičanského z roku 1883. Je to zcela jiný pohled na historii Slovenů/Slávů na uzemí Evropy, než je byl tehdy obecně přijímán, a je ostatně dodnes, navíc autor vše staví na analýze prací dobových historiků (římských, germánských, gótských, atd.). Vysvětluje také, kde se vzal mýtus o příchodu Slávů až v 5-6. století a ukazuje, že před 16. stoletím všichni doboví učenci a historici věděli, že "Suebi" (= Slevi = Slévi = Slávové) byli v Evropě odnepaměti.

Nyní je čas, aby se čtenář rozhodl, v jakém je egregoru. Dnes mnohé ovládá egregor města, ale o tom řeč není. Autor má na mysli ideologii. Věc je v tom, že kromě křesťanství se v současné době obnovil egregor primitivního pohanství. Vytvořili ho rodnověrci a jim blízké pohanské proudy. Žije a vzkvétá i egregor inglingů, také pohanský, ale po svém. Jedni i druzí utvrzují, že to oni vycházejí ze skutečných kořenů. Ve skutečnosti je všechno trochu jinak.

Chtěl jsem pochopit, o jakých sibiřských říších mluvil chantejský šaman? Národní paměť obských ugrů uchovala vzpomínky na pět velkých říší bílé rasy. V ústních předáních Chantů se hovoří i o jejich zániku. Přičemž velmi konkrétně. Ale jak spojit národní legendy s fakty historické vědy? Pokud vezmeme v úvahu, a o tom jsem již neměl žádné pochyby, že velmi mnoho údajů podle přání politiků historici buďto jakkoliv změnili, nebo kompletně zamlčeli. Za předpokladu, že první velká říše, o které mluvil Lisak Pavlovič, je ta samá, o které se mluví v Mahabharátě, pak musí existovat něco, stopa, v historické literatuře, i o následující říši, a mě se ji velmi chtělo najít.

Počet lidí v Německu, kteří onemocněli nadbytkem jódu, stále roste, zatímco tito postižení většinou nevědí, že jejich onemocnění vznikají proto, že nesnášejí jód. Trpí extrémní akné, kožními vyrážkami, zánětem spojivek, astmatem, poruchami srdečního rytmu, poruchami spánku, neklidem, depresemi, syndromem neklidných nohou, impotencí a mnoha dalšími chorobnými projevy a zůstávají se svým soužením opuštěni, neboť lékaři a orgány zdravotnictví o nebezpečnosti jódu téměř vůbec neinformují.