Cesta divokého muže: Mužská emancipace

„Existují dva způsoby, jak se stát prorokem. Jedním z nich je sdělit zotročeným, že jsou svobodní. To je těžká cesta Mojžíšova. Druhý způsob je sdělit těm, kteří si myslí, že jsou svobodní, že jsou v podstatě zotročení. To je ještě těžší cesta Ježíšova.“
Richard Rohr

Cesta divokého muže: Jako muže a ženu je stvořil

Jednou jsem viděl v episkopální katedrále Boží milosti v San Franciscu malbu, která symbolicky vyjadřuje mužskost a ženskost v podobě, jaká se vyskytuje v naší kultuře. Tuto malbu by bylo dokonce možné označit jak za mytickou, tak za symbolickou, protože obrazně vyjadřuje to, co o sobě v jistém hlubokém rozměru cítíme jako muži a ženy. Snad proto byla malba zavěšena v zadní části katedrály; protože se dotýkala něčeho hluboko zasutého v lidské duši, upoutávala lidskou pozornost a volala po kontemplaci.

Cesta divokého muže - úvod

<img style="float: left; margin-right: 10px; margin-bottom: 9px;" src="/files/clanok-subory-2011/cesta-divokeho-muza.jpg" >Kdysi jsem se rozhodl, že budu zachovávat řeholní sliby. Ty první jsem jako františkán složil, když mi bylo pouhých devatenáct let. Věčné sliby jsem vykonal v jedenadvaceti a povolání ke kněžství jsem přijal, když mi bylo sedmadvacet. Dalo by se to dokonce nazvat přemírou slibů v životě tak mladého a nezkušeného člověka. A přesto se tyto sliby staly mou dobrou a nezbytnou „severní hvězdou“, která dosud řídí, udržuje a obnovuje můj život.

Stránky

Top