Karaffa bezostyšně zíral na Severa, jako by byl nějaké neobvyklé, podivné zvíře.
Papežův obličej bez zřejmé příčiny vyzařoval jakousi jistotou, což mě vyděsilo víc, než kdyby po nás vrhal „blesky“ své strašlivé nevůle...
„Nu, ctihodný Severe, konečně se setkáváme! Slíbil jsem kdysi, že za mnou přijdete – a já své sliby neporušuji, obvykle.“
„Jen si tolik nelichoť, Karaffo,“ pronesl Sever klidně. „Kdyby šlo o tebe, nikdy bych ti tu radost neudělal. A ty to velmi dobře víš. Tím, kdo mne zajímá, je madonna Izidora... Je příliš cenná, než aby zůstávala ve tvých rukách. Ale to ty, bohužel, nedokážeš pochopit...

Anna s údivem hleděla na Severa, byl by schopen nás zachránit… Nadšení v jejích očích začalo pomalu pohasínat, když uviděla jeho smutnou tvář tak pochopila, že z nějakého důvodu jim pomoci nemůže.
Opravdu nás chceš zachránit? Řekni, Severe, chceš nám pomoct?..
Anna se nám s úzkostí střídavě dívala do očí, jako by se chtěla ujistit, že ji správně chápeme. A její čistá a čestná duše nemohla pochopit, že někdo může, ale nechce nás zachránit před strašnou smrtí…