Už pár let se věnuji tomu, co jím. Někdy více intenzivně, jindy méně. Zejména se to týká masa, mléčných výrobků, cukru atp. Přemýšlím o vnitřních pohnutkách, které mě vedou k úvahám o božím daru. Vlastní zdraví, smrt zvířat, zničující vliv na životní prostředí. Začínám také vnímat, že čím více informací se ke mně o dané problematice dostane, tím více si uvědomuji, že pořád vlastně nevím...

Soustředěním se na svůj vlastní nádech a výdech a zklidněním těla se dostaneš do stavu, kdy k tobě začne promlouvat tvoje vyšší já.
Nejdříve ale musíš informace vyššího já oddělit od švitoření popletené a poblázněné mysli.
Myšlenky jsou jako listy v podzimním větru.

Víš to? Nemyslím teď, kým bys měl nebo chtěl být. Nepotřebuji slyšet odpověď, že jsi člověk, který se snaží být… Zajímá mě, kým se cítíš být. Proč jsi tady? Bez jakýchkoliv přívlastků. Bez tohoto uvědomění, bez tohoto sebe-vědomí může být tvůj život jen stěží naplněný a šťastný. Myslím skutečně, upřímně, čistě, vyrovnaně a pokorně šťastný.

… ne… nemůžu se omluvit… udělala bych ze sebe krávu…
i když jsem v právu…

… a co když se mi vysměje, to mi za to nestojí…

… tohle teda ne, nebudu to riskovat, co kdyby mi vynadal…