CESTA: Kulička strachu a pečené brambory

Sedím v kanceláři za šedým stolem. Bolí mě břicho. Je to jedna z těch velkých kanceláří, kam se vejde spousta lidí. Naštěstí jsem vedle okna, i když často hledím na stěnu z vlnitého plechu. Sedím čelem k průzoru, který směřuje do vedlejší velkokapacitní kanceláře. V téhle firmě jsem už dvanáct let. Žaludek mě bolí čím dál víc. Vystřídal jsem tři takové podobné kanceláře. Zezačátku jsem bojoval. Hledal jsem v práci smysl. Hledal jsem v ní naplnění. Měl jsem za to, že se v práci musím realizovat. Že práce je pro mě všechno.

Cítím, že můj domov je někde tam nahoře

Usedám na schody, které vedou ke dveřím našeho domu. Je příjemná letní noc a já ještě nespím i když bych už dávno měl. Je mi dvanáct let a moji vrstevníci se v tento čas již oddávají svým snům. Nemůžu spát, něco mi brání. Stejně bych se na posteli jenom převaloval. Nespím, protože mi v tom brání smutek a stesk.

Protože uvnitř tušíš, že to bude bolet

Žiješ bezvadný život. Třídíš odpad, medituješ, jíš zdravě, chodíš na duchovní přednášky, čteš knížky o andělech, na internetu sleduješ spirituální filmy a věříš, že jsi plně připraven na duchovní vzestup, který má přijít. Přesto kdesi uvnitř víš o jemném hlásku, který šeptá něco, co nechceš až tak úplně slyšet. Co by jsi nejraději zasunul někam hlouběji, odkud ve chvílích ticha nebude srozumitelný. Ten hlas uvnitř ví, že to není všechno.

Stránky

Top