Johannes Kepler, který definitivně rozřešil spor o podobu sluneční soustavy, kupodivu vůbec nebyl prosluněná racionální povaha řídící se chladným úsudkem vědce. Jeho matka byla vědma a léčitelka čelící obvinění z čarodějnictví a on sám napsal podivuhodný spis, v němž mluví o cestování kosmickým prostorem. Věřil také, že jednoho dne budeme mít "nebeské lodi s plachtami přizpůsobenými pro nebeský vítr... jež budou plout po nebi a budou obsazeny výzkumníky, kteří nebudou mít strach z nesmírnosti prostoru". Výrok je o to fantastičtější, že jím předpověděl existenci kosmických lodí poháněných slunečním větrem - částicemi vylétajícími ze Slunce - které se dnes opravdu testují.

Isaaca Newtona asi většina lidí zná jako objevitele gravitačního zákona - a to obvykle jen díky anekdotické historce o jablku, které mu spadlo na hlavu, v níž se následkem nárazu rozsvítilo. Ve skutečnosti je to ale postava v mnoha ohledech záhadná - a k jejím nejtajemnějším stránkám patří jeho veřejnosti neznámý vztah k alchymii.

Zprávy o neidentifikovatelných objektech na obloze se objevovaly snad ve všech dobách, krátce po druhé světové válce ale jejich frekvence nápadně vzrostla až dosáhla rozměrů davové psychózy. Atmosféře rostoucího mezinárodního napětí ve stínu jaderných zbraní dával strach z mimozemšťanů další rozměr. Hysterická doba plodila hysterické příběhy - a ať už za nimi stál kdokoliv, byla by chyba na ně zapomínat.

Alici M. v noci v jejím pokoji vzbudil nepříjemný pocit, že je tam někdo cizí. Otevřela oči a uviděla malou bytost s velkýma šikmýma očima, jak vchází otevřeným oknem. Nemohla se ani pohnout, ani volat o pomoc. Dál si nic nepamatuje, kvůli psychickým problémům však musela krátce na to za odborníkem. V hypnóze vypovídá o únosu do létajícího talíře, o experimentech, které tam s ní mimozemšťané prováděli, o gynekologických zákrocích, které mají za cíl vyšlechtit jakousi novou kosmickou rasu...